Za okny domů

Bylo pozdě v noci. Otevřel jsem okno a podíval se ven. Viděl jsem spoustu domů a jen pár svítících oken. Jen tak jsem stál a přemýšlel. Představoval jsem si, co se asi za těmi okny děje a jaké příběhy tam lidé píší.

Každé z oken představuje mnoho příběhů. Příběhů hluboké lásky i tvrdých zklamání. Příběhů obrovských úspěchů i nenaplněných ambicí. Je tam mnoho radosti i smutku, krásných i špatných osudů a mnoho toho, o čem lidé rádi mluví i o čem raději mlčí.

Já měl v posledním roce spoustu trápení, ale jednou z nejcennějších lekcí, kterou jsem za tu dobu dostal, nebylo jejich řešení. Byla to lekce vděčnosti.

Provozní ředitelka Facebooku Sheryl Sandberg ve své knize Možnost B vzpomíná na nečekanou smrt jejího manžela, po níž na tom byla psychicky velmi špatně. Spoluautor knihy a psycholog Adam Grant jí tehdy vyslechl a zeptal se, zda její manžel vozil děti do školy. Odpověděla, že ano, načež jí řekl, že mohl nečekaně umřít i za volantem právě ve chvíli, kdy za ním seděly jejich děti. Sheryl se tehdy nad tou představou naprosto zhrozila, ale připomnělo jí to, že jakkoliv jsou události často strašné, mohou být i mnohem horší. A právě naše schopnost je takto vidět, nám pomáhá je i snadněji zvládat.

Většina lidí, se kterými jsem mluvil o nějaké ošklivé životní události, mi řekla, že s odstupem času je to stále mrzí a jsou z toho smutní, ale někde tam vzadu cítí i vděčnost za to, co je tato zkušenost naučila a jak je posílila. I Sheryl s Adamem v knize popisují, že i na těch nejtragičtějších událostech lze postupně najít alespoň něco malého pozitivního, co může být jemným světlem v naprosté temnotě.

Vděčnost skrývá obrovskou sílu. Často ji považujeme za pouhou frázi, když po někom hodíme slovem „díky“, ale ve skutečnosti je mnohem hlubší. Je možná o uvědomění, že věci jsou vždy přesně takové, jaké být mají. Že jakýkoliv problém je jen překážkou v naší cestě, která nás může zastavit, nebo posílit. Nebo je to připomínka, že ještě nedávno to bylo mnohem horší, jenom jsme si dosud nenašli moc času si to uvědomit.

Já pocit vděčnosti cítím silný. Občas si píšu na papír, za co všechno jsem vděčný, a přicházím, že toho fakt není málo. Pomáhá mi to přes jeden strom problémů vidět les radosti a nezapomenout, že i když se nedaří, tak je to furt dobré.

Pěstovat v sobě vděčnost mě donutily ty nejtěžší chvíle. Přál bych si, aby to tak neměli i ostatní a aby na to přišli za lepších okolností. A doufám, že za všemi těmi okny je kromě všech příběhů i vděčnosti dostatek.