11. 10. 2013
Řeknu vám dva naprosto odlišné příběhy, které mě přivedly na jednu zajímavou myšlenku. Že lidé, co dávají ze všech nejvíce najevo své ambice, vyzdvihují své kvality a působí možná až přehnaně sebejistým dojmem, často končí podstatně hůře než ostatní, jimž okolí na základě jejich chování třeba tak nevěří a neočekává od nich mimořádné výsledky.
Začnu tím nudnějším. Mezi tím, co jsem se já vydal tak trochu nekonvenčně proti proudu a místo školy se na příští rok či dva zaměřil na podnikání a budování firmy, která se každým dnem rozrůstá, získává nové klienty a buduje nové projekty, ostatní moji bývalí spolužáci tak nějak zjistili, na čem jsou a jak je život tvrdý. U některých to bylo – řekněme – hodně zajímavé.
Řada z nich si kladla obrovské ambice, stavěla ego před úsudek a nechala kolem sebe šířit svoje vize a plány po střední škole. To se projevilo i na jejich vysoce ambiciózních (čti naivních) přihláškách na vysoké školy, které je nakonec samozřejmě nepřijaly. Zjistil jsem, že několik lidí, u nichž se v podstatě s naprostou jistotou očekávalo bezproblémové přijetí a úspěšné studium na vysoké, dnes skončilo za pokladnami, ve výkopu či na Facebooku bez jakékoliv denní aktivity. Bohužel jsou mezi nimi i moji kamarádi, kteří dnes jaksi nemají moc možností, a nezbývá jim v podstatě nic jiného, než rok čekat.
Naopak ti, u nichž se po maturitě spíše předpokládala návštěva pracáku, se na vysokou dostali. V konečném důsledku to tedy dopadlo tak, že hodně „chytrých“ se na školu nedostalo a hodně „hloupých“ se na školu dostalo vcelku v pohodě. Je tedy otázkou, koho označit za chytráka a koho za blbce, ale všichni víme, jak to na školách chodí…
No a s tím se skvěle pojí i druhý příběh, tentokrát z práce. Všiml jsem, že ti „nejlepší“ jsou často zároveň nejdražší a nejhorší. Zrovna dnes jsem řešil s jedním programátorem práci jiného programátora, který se nechal slyšet o tom, jak vysoké má ambice a jak patří mezi špičku ve svém oboru a podobně. Má nejvyšší ceny a nejvíce keců kolem, ale druhý programátor mi dnes jeho práci ohodnotil jako nepříliš dokonalou a dokonce navrhl podstatně lepší řešení. Navíc mě upozornil na zásadní problémy, které mě v budoucnu mohou potkat a které by mě mohly přijít velmi draho.
Jako klienta mne tedy první programátor absolutně neinformoval. Řekl mi vše o svých kvalitách a místo, aby mě seznámil s riziky, představil mi své ego v plné kráse. Jeho práce navíc nebyla zase tak kvalitní, jak jsem od něj předpokládal, i když byla jednoznačně nejdražší. Nechal jsem vše posoudit ještě nezávislými programátory a byl jsem docela zděšen z toho, co jsem se dozvěděl.
V minulosti už se mi to stalo několikrát. Textaři, korektoři, grafici, prostě všichni, kdo něco nabízejí, si o sobě často myslí něco, co nejsou. Nejde o hezky vypadající webovky nebo o vychvalování se na webu, jde o jejich chování a vystupování před vámi jako klientem. Jde o to, co si o sobě samém skutečně myslí a jak sami na sebe nahlížejí. Jak posuzují svou práci a jakou za ni požadují odměnu.
Možná, že jsou mistři. Možná, že by jim nechyběla trocha pokory. Možná by se pak dostali na vysokou. 🙂
11. 10. 2013
Ve své odpovědi začnu odzadu. Většinu tvých článků (i ty zaměřené na VŠ), které jsi publikoval na svém blogu nebo na MladémPodnikateli jsem četl, takže se domnívám, že mám aspoň základní představu o tvém mínění ohledně studia na VŠ. Samozřejmě ti nevidím do hlavy, ale tvé názory na mě nepůsobí tak, že máš o VŠ dobré mínění.
Článek jsem pochopil, bohužel se domnívám, že porovnáváš neporovnatelné. Ambice a namachrovanost, nebo jak ty nazýváš „velké ego“.
„Namachrovanost“ je nešvar, který vadí nejen tobě, ale i mně a určitě i většině lidí. S tím s tebou souhlasím.
S čím jsem nesouhlasil, byl předpoklad, že lidé, kteří se nedostali na vysněnou VŠ, upřednostnili své ego. Proč?
1) Protože si dle tebe podali přihlášky na VŠ, které jsou nad jejich možnosti a nemysleli na zadní vrátka?
2) Protože si možná vybrali školu a obor podle toho co je zajímá a nikoliv podle náročnosti školy?
3) Protože možná chtějí studovat na prestižnější škole, která nabízí lepší studijní vyžití?
4) Protože mají určitou představu toho, čeho chtějí dosáhnout a jiné školy by jim to nedopřály?
Sám píšeš, že mnozí, o nichž se mluvilo jako o „chytrých“, se nedostalo na VŠ. Mají ambice a věří ve své schopnosti, to ale neznamená, že upřednostňují své ego nebo jsou namachrovaný. (obecná rovina)
V prvním komentáři jsem ti položil následující otázky:
1) Proč sis ty nestanovil nižší cíle a místo rozvoje iParťáka jsi nezůstal u toho, co jsi dělal před 2 lety?
2) Co by byl pro lidi, kteří se nedostali na VŠ větší ústupek: být rok bez školy nebo být na škole, která je nezajímá, ale je snadné se na ní dostat?
Druhá otázka je reakcí na tvé tvrzení, že nemysleli na zadní vrátka.
„Ohledně zkušeností, co mám já a oni, to asi nebudeme řešit….“ – Nechtěl jsem porovnávat tvoje a jejich zkušenosti. To ani nejde, protože každý má jiný záběr činností a tak získává jiné zkušenosti. Ty máš zkušenosti z podnikání, oni zase z něčeho jiného. A hodnotit čí zkušenosti jsou cennější jaksi nejde. Aspoň ne relevantně. Pouze jsem upozorňoval na fakt, že v našem věku (nejsem o mnoho starší jak ty), děláme naivní věci. Co je naivní pro tebe, není naivní pro někoho jiného a naopak. Navíc se naše představa o naivitě mění i v závislosti na věku. Však zavzpomínej na to, co jsi dělal před pár lety. Myslím, že se hodně zasměješ 🙂
Článek jsem pochopil, ale naše názory jsou odlišné.
Nedomnívám se, že je chyba nemyslet na zadní vrátka při podání přihlášky na VŠ. VŠ škola by se měla vybírat podle zájmů a plánů do budoucna. Nikoliv podle toho, jestli budu mít berličku v případě, že mě nevezmou na vysněnou školu. Mluvím z vlastní zkušenosti. Když mě z prvního studia vyhodili pro nesplnění opravdu náročných studijních podmínek (po prvním semestru přežilo pouze 20% přijatých studentů), tak jsem odjel na půl roku do zahraničí, abych ten půlrok nepromarnil. Variant jak nepromarnit období bez školy je mnoho, některá jsi sám jmenoval, takže je předčasné hodnotit, zda jejich rok bez VŠ je promarněným rokem. Tento rok je možná zbrzdí v cestě za vzděláním, ale určitě je zocelí po psychické stránce.
Když jsem se hlásil na první studium, tak jsem si podal 3 přihlášky na různé školy a bez problémů jsem se dostal na všechny. Pro druhé studium jsem si podal přihlášku pouze 1 přihlášku a to na školu/obor, ze kterého mě vyhodili. Proč? Chtěl jsem pouze na jeden konkrétní obor, který se ve stejné podobě nevyučuje nikde v ČR, ale existuje mnoho podobných oborů, takže jsem si mohl teoreticky podat přihlášku na více škol. Ale proč bych to dělal, když věřím ve své schopnosti a vím, že tento obor je pro mě nejzajímavější? Na školu jsem se dostal, ale také nemusel. Byl to risk, zvlášť když uvážím, že jsem využil pouze 1 termín přijímacích testů, protože jsem den poté odcestoval na půl roku do zahraničí.
Je to otázka ega nebo důvěry ve vlastní schopnosti a ambice? Odpověz si na to sám.
Obdobně to může být i u tebou uváděné holčiny, která se hlásila pouze na Karlovku. Proč by si měla dávat přihlášku na jiné VŠ, když chce mít titul z nejprestižnější školy v ČR? A nesmíme opomenout i daleko lepší možnosti částečného studia v zahraničí, konzultací se špičkami v oboru, budoucí uplatnění na pracovním trhu v ČR i zahraničí, atd. Některé obory na Karlovce jsou prostě na špičkové úrovni a tak se jí moc škol nevyrovná, takže zde „zadní vrátka“ bohužel moc neuspějí. Tedy pokud nechceš změnit obor nebo se spokojit se školou, která bude na mnohem nižší úrovni.
Faktorů pro výběr školy je mnoho a proto bych nikoho neodsuzoval za jejich rozhodnutí.
A věř, že rok na škole, která slouží pouze jako výplň pro případ, že se nedostaneš na vysněnou školu, je stejně tak ztracený rok jako rok za kasou. Naopak se často vzdáš svého snu a nakonec vystuduješ něco, co bys nechtěl studovat. Nakonec se tak může z člověka prahnoucího po kvalitním vzdělání stát člověk, který studuje pouze, aby získal titul. Takových případů je mnoho a většinou to jsou právě lidí, kteří mysleli na zadní vrátka. 🙁
Na jednu stranu píšeš, že se ti nelibí motivace lidí, kteří studují na VŠ (patrně myšleno studium pouze pro získání titulu), ale na druhé straně kritizuješ lidi, kteří se chtějí vzdělávat na těch nejkvalitnějších školách (většinou i nejtěžších) v republice a nechtějí či nemyslí na zadní vrátka v podobě lehčích škol.
Asi se shodneme, že se neshodneme 🙂
Máme odlišný názor na způsob výběru VŠ a také toho co od ní očekáváme. Proto je zbytečné se zde nad tím dále rozepisovat, jelikož se domnívám, že oba respektujeme jiný názor, i když s ním nesouhlasíme.
Důvodem rozdílných názorů bude asi to, že já to vidím „zevnitř“ a ty „zvenčí“ z doslechu, takže máme oba rozdílné zkušenosti.
Tímto bych to asi ukončil. Myslím, že nebudeš mít nic proti, protože tě asi také nebaví se zde rozepisovat skoro na A4 😀
podľa mňa nikto nemá právo a ani nedokáže objektívne posúdiť kto je hlúpy a kto je múdry. Ja osobne tiež nemám rád arogantných ľudí a ľudí ktorý si o sebe myslia, že majú neviem aké vysoké ego a že dokážu hocičo, ale proste sa o nich nestarám a nemíňam energie na to aby som o nich premýšľal, pretože na každého raz príde a častokrát je pravdou, že tí, ktorí ticho sedeli v kúte to dotiahnú najďalej, ale chce to veľmi veľa práce, motivácie a odhodlania
Já by jsem to téma trochu obohatil jiným postřehem. Taťka měl nedávno sraz s základní školy. Byl to jejich první tzn. asi po 40 letech. Po srazu konstatoval. Holky které byly na základní škole krásné, protože příroda to tak zařídila, byly děsné a holky na které by v minulosti nikdo nesázel vypadaly k světu. Důvod byl že musely tvrdě pracovat na tom aby vypadaly k světu. Tak to býva ale ve všem.
Tak to já byl na našem srazu po dvaceti letech a holky co byli krásný, jsou všechny rozvedený, holky co nebyli krásný, jsou vdaný, mají děti, ale pořád nejsou krásný (což je ale subjektivní, protože pro někoho evidentně jsou), ti co už na ZŠ byli „šmejdi“ jsou zavřený a překvapivě z celé třídy podnikáme jen tři lidi a abych pravdu řekl, podnikáme přesně my tři co jsme byli podnikavý už na základce 😀 Nicméně po 20 letech zajímavej sraz, to zase jo 🙂
Ono člověk asi dopředu neví jak skončí. Můj spolužák který se učil nejlíp, dneska šlape chodník u městské policie, zatímco druhý kterého vyrazili už ve třeťáku protože na to kašlal, se po několika letech, které strávil flákáním někde mezi indií a pakistánem vrátil do ČR, dodělal si maturitu, vysokou a postgraduál.
Článek by byl docela v pohodě, protože je známo, že někteří lidé dbají hlavně na reputaci/sebepropagaci, než na skutečné schopnosti. Dá se to ale generalizovat?
Co se mi na článku naopak nelíbí, je shazování lidí, kteří se na VŠ nedostali. Nikdo z nás neví (ani ty, i když si to možná myslíš), proč se tam nedostali. Hodnotit chytrost/hloupost na základě přijetí/nepřijetí na VŠ? A vysmívat se jim za to, že si podali přihlášku na VŠ, která je nad jejich schopnosti? Nesmysl! Navíc existují obory, které lze studovat pouze na několika školách v republice, tudíž je konkurence i požadavky na dost vysoké úrovni, takže se na ně nedostanou i ti nejchytřejší.
Uvědomuješ si vlastně, že se jim vysmíváš za něco, co sám děláš? Proč sis ty nestanovil nižší cíle a místo rozvoje iParťáka jsi nezůstal u toho, co jsi dělal před 2 roky? Nejspíš to bylo kvůli tomu, že by tě to neuspokojovalo a proto se snažíš jít dopředu. To samé je i u lidí, kteří si podali přihlášku na VŠ, kam je těžší se dostat.
Polož si otázku, co by byl pro tyto lidí větší ústupek: být rok bez školy nebo být na škole, která je nezajímá, ale je snadné se na ní dostat?
Z tvých článků je patrné, že nemáš o VŠ dobré mínění, ale neposuzuj podle toho činy ostatních. Možná jsou naivní, ale to se vzhledem k věku a malým zkušenostem dá očekávat. Však ty na tom nejsi jinak.