Váš šéf je kámoš. Ne žrádlo

Ten příběh se neustále opakuje. Dokud je všechno v pořádku, na šéfa se usmíváme a jsme jako sluníčka. Za jeho zády o něm nepějeme zrovna oslavné písně, ale z očí do očí se s ním bavíme přinejmenším normálně.

Když se ale něco pokazí a my z naší práce odcházíme, stane se pro nás nepřítelem číslo jedna. Lovnou zvěří. Dáme mu to sežrat. Nic mu nedarujeme. Všechno zlé, co se v nás nahromadilo za tu dobu, kdy jsme ho museli každý den mít na očích, na něj pořádně vychrlíme. Nit na něm nezůstane suchá.

Znáte to? Já jo.

Dokázal bych vyprávět spoustu příběhů, kdy se dosud vlastně bezproblémoví zaměstnanci zázračně proměnili v bestie a začali se svému šéfovi mstít. Stal se pro ně žrádlem.

Není to tak dlouho, co mi několik lidí vyprávělo o jedné menší lokální firmě, ve které zrovna končili. Kdybych si o ní udělal obrázek jenom od nich, dopadlo by to asi takto: Šéf je dement. Atmosféra je na nic a ačkoliv spolu půlka firmy stejně spala, navzájem se nesnáší. Nedá se tam pracovat. Klienti jsou idioti. Dělají se tam nesmysly. Při poradách se hraje bobřík mlčení a nebere to konce. Prostě na hovno firma.

Co z toho, že to nebyla tak úplně pravda? Co z toho, že se ta firma třeba dokázala změnit a oni k tomu vůbec nepřispěli? A co z toho, že chyba nebyla jen na straně firmy, ale i zaměstnanců samotných?

Další příběh je o jiné firmě. Tam zase stačilo 14 dní, kdy byl šéf na dovolené, aby se navzájem parta zaměstnanců spolčila proti jiné partě zaměstnanců a šéf po svém návratu nepoznal, do jaké firmy se to vlastně vrátil. Pouhé 4 dny po jeho návratu přinesli první zaměstnanci výpověď. Prý tam nemohou pracovat a celé to stojí za prd. Kde to vzniklo? Prostě se navzájem přestali mít rádi. Zničehonic. Odjel šéf, tak se jim povolily uzdy a někteří si začali dělat, co je napadlo. Výsledkem je rozpadající se firma. Hezký návrat z dovolené, ne?

Vždycky jsem si myslel, že se tohle děje jen v zaměstnáních, kde nepracují příliš vzdělaní lidé. Kdo kdy vedl partu dělníků nebo pracovnic v nějaké továrně, se vysměje polovině příruček o vedení lidí a jejich motivaci. Svět je tam mnohem tvrdší než v moderních startupech, lidé často nejsou ani dobře zaplaceni, dělají celé dny monotónní práci a kdo to nezažil, těžko dokáže soudit.

Ale mýlil jsem se. Všichni se ve výsledku chovají stejně. Možná je jinak vedete. Možná s nimi mluvíte o jiných věcech. Ale když se něco pokazí, vrazí vám dýku do zad bez ohledu na to, kde a čím momentálně jsou.

A právě jim bych chtěl věnovat tento článek. Štve mě totiž, jak málo si vážíme našich zaměstnavatelů. Jak moc snadno se jim dokážeme za něco mstít a jak rychle se proti nim spolčíme a zaděláme jim na pořádný problém.

Možná i tebe někdy zklamal tvůj šéf. Možná ses mu pořádně pomstil a roznesl o něm notnou dávku hnusných drbů. Nebo tě to teprve čeká a až ti jednou dají v práci výpověď (nebo ji ceremoniálně dáš ty, aniž bys předem zkusil o tom, co tě trápí, se šéfem promluvit), tak mu to dáš pořádně sežrat. Možná nejde o klasického šéfa. Možná je to tvůj klient, obchodní partner, společník či kdokoliv další, koho jednou prostě pošleš do řiti tak hluboko, že uvidí celý svět jako jeden velký tračník.

Pak si možná vzpomeneš na tento článek, protože pro tebe mám pár novinek.

Tak zaprvé, jsi úplně stejný jako tvůj šéf. Nejsi o nic lepší nebo horší člověk. Jsi z masa a kostí a máš šíleně moc chyb a zlozvyků. Svoji práci také vždy neodvádíš na 100 %, často se blbě vyspíš a celý den se tváříš jako kakabus. Některé úkoly v práci ti stejně jako jemu nedávají smysl, ale to neznamená, že ten smysl skutečně nemají.

Jasně, existují špatní šéfové. Existují i naprostá zvířata, která by nikdy neměla vést lidi. Také existují lidé, kteří nemusí spát. Vydrží i dlouhé týdny bez spánku. Pak umřou. Je malá šance, že to nejhorší zvíře na světě je zrovna tvůj šéf. Možná sis o něm jen vytvořil takový obrázek, protože sis takový obrázek prostě vytvořit chtěl. Pokud si o tobě budu chtít myslet, že jsi debil, tak si to prostě budu myslet. A najdu si milion důvodů, kterými si to odůvodním. A hádej co? Budeš debil.

Za druhé, tvůj šéf toho má na starosti mnohem víc než jen tebe. Ne, fakt nevidí to, že se ti v práci něco nelíbí, což dáváš najevo jen občasným tikem levého oka. Ne, opravdu ti nečte myšlenky, když si na poradě o něčem myslíš, že je to nesmysl. A opravdu nenahrává všechny firemní debaty včetně těch na záchodech, aby zjistil, o čem se zrovna drbe a kdo je teď za největší firemní pako. Víš proč? Zakazuje mu to zákon.

Vedle tvých mindráků musí řešit to, aby měl na tvoji výplatu. Řeší, jak firma vydělá peníze, kam je investuje, kde je prodělává. Řeší, jak ti najít nové schopné kolegy, se kterými se ti bude dobře pracovat, což je v dnešní době jako hledat zrzatou Hispánku uprostřed Afriky. Řeší moře administrativy a papírů, které ani nevíš, že existují. I on má svého šéfa. Když ne přímo, budou to investoři, obchodní partneři a další lidé, co mohou utáhnout kohoutky. Jo, a taky se občas blbě vyspí. Dost možná netuší, jak tvoje problémy vyřešit, a nikdo ho nikdy nepochválí.

Za třetí, svět je malý. I přesto jsi v něm naprosté nic. Tvůj bývalý šéf může jednou rozhodovat o něčem, po čem budeš toužit. Můžete se potkat v dalším zaměstnání za pár let. Může mu zavolat tvůj budoucí zaměstnavatel a zeptat se ho na tvoje hodnocení. Lidé, před kterými o něm roznášíš drby, jednou mohou být v pozici, kdy řeknou: „Bacha na to. Tenhle člověk strašně hnusně mluví o svých šéfech. To není někdo, koho tady chceme.“

Sám jsem takových varování dostal spoustu. Týkaly se mých potenciálních klientů, ale i lidí, se kterými jsem měl spolupracovat. Prostě jsem se bál, co to je za člověka, když o něm tolik lidí nezávisle na sobě říká totéž a není to zrovna pozitivní. Tak jsem se mu vyhnul. Protože svět je malý, ale je plný dalších lidí. A nic ve zlém, ale ty nejspíš nebudeš nejlepší ze všech a někdo, bez koho se nedá obejít. A pokud si tohle o sobě myslíš, tak jím nejsi určitě.

Naše společnost stále více mluví o tom, jak pracovat s lidmi, jak je vést, jak je motivovat a jak pro ně vytvořit co nejlepší pracovní prostředí. Můžeme číst spoustu knížek o leadershipu, dívat se na přednášky skutečných vůdců a inspirovat se příklady firem, které podle fotek na Instagramu vypadají jako z ráje.

Už ale tolik nemluvíme o tom, jak pracovat s našimi šéfy. Jak se k nim chovat, když pod nimi pracujeme, a jak se k nim chovat, když pod nimi pracovat přestaneme. Jak pochopit i jejich potřeby a jak se vžít do jejich role. Zkrátka, jak si vážit našich šéfů, i když na nich vidíme spoustu chyb.

Mám pro tebe tedy pár tipů. Normálně si je nikde nepřečteš, takže se ti možná budou zdát divný, ale zkus se nad nimi zamyslet.

Sere tě šéf? Zajdi za ním a řekni mu to. Řekni mu to v klidu, bez zbytečných emocí a připrav si vedle stížností i návrh, jak bys to chtěl vyřešit. Co konkrétně ti vadí? Dává ti moc práce? Navrhni, jak ji zefektivnit. Dává ti práci, která nemá smysl? Ať ti ho pomůže najít, nebo ho požádej, zda bys nemohl přejít na jiné místo. Chová se k tobě nevhodně? Upozorni ho na to a v klidu mu vysvětli, co a proč ti vadí.

Sere tě něco v práci? Překvapím tě! Něco sere všechny. Jsme společně nasraní na spoustu věcí, které nás serou. Já občas ráno vstanu, kouknu do mailu a hned jsem nasraný. A to pracuji sám na sebe a nikdo to za mě nevyřeší! Takže hupkej za šéfem a řekni mi, co ti vadí. Opět vynech emoce. Konstruktivně mu navrhni řešení a vysvětli, proč si myslíš, že to tak bude lepší. Jiní lidé jinde řeší mnohem větší problémy. Tak snad zvládneš vyřešit i ty ten svůj, ne? A pokud ne, má o tebe firma v takovém případě vůbec stát?

Sere tě někdo v práci? Tohle neuhádneš! Sereme se všichni. Navzájem a opakovaně. Někteří jsou v tom výjimečně dobří. Zajdi za tím člověkem a promluv si s ním. Opět bez emocí. Slušně mu vysvětli, co ti na něm vadí, čím tě vytáčí a jak to můžeš změnit. Třeba jste si jen nesedli, třeba mezi vámi ve vzduchu visí nějaká blbost, třeba za to můžeš ty a třeba to jde vyřešit nad šálkem matcha tea. Věř mi, že i v další firmě budou lidé, které nebudeš mít rád. Je to normální. (Spoiler: Instagramu nevěř!)

Dělá ti problém za těmi lidmi zajít a osobně jim to říct do očí? To nevadí. Ne každý z nás má takovou odvahu a při osobní konfrontaci pak zbytečně vypění a celé se to zvrtne do kruté hádky. Pracujme s tím, co je. Přiznej to a pošli tomu člověku zprávu, mail nebo poštovního holuba. To je jedno. Napiš mu, že osobně to neumíš říct, ale chceš to říct hezky a v klidu. Není to ideální, ale je to upřímné. A furt je to krok vpřed, při kterém si nevydrápete oči z důlků.

No a pokud to stejně nejde, tvůj šéf ti nenaslouchá a ty nemůžeš dosáhnout změny… Pak odejdi. Odejdi ale slušně. Dej výpověď jako civilizovaný člověk. Neváhej uvést pravdivé důvody, proč odcházíš, ale oceň i to dobré. Fakt si myslíš, že ta firma bude brečet, když všechny urazíš a ze všech sil se pokusíš ukázat, o jakou osobnost právě přišli? Ne, nebude. Ale když odejdeš s velkým díky za to, co ses naučil, firmě za sebe třeba pomůžeš najít náhradu a oceníš na ní i to dobré, pak ano. Pak si možná řeknou, že tenhle člověk je jiný a že byla chyba mu nenaslouchat.

Čím jsem starší, tím více si uvědomuji sílu toho, když mluvíte s lidmi na rovinu. Když cítím nějaký problém, jednoduše to řeknu, ale pokusím se navrhnout i nějaké řešení. Jasně, i já jsem kolikrát narazil na člověka, se kterým to prostě nešlo. Pak jsem slušně naši spolupráci odmítl nebo ukončil, ale neměl jsem potřebu (ani tu drzost) o tom člověku hned šířit ošklivé věci. Prostě jsme si nesedli. Jiní lidé ho mají rádi, další včetně jeho ženy a dětí ho milují. Takže to asi nebude takový hajzl, jak jsem si myslel. Jenom mi nesedl nebo jsem ho špatně pochopil. To je ale moje chyba. Ne jeho.

Každý den ty i já stojíme před mnoha rozhodnutími, která na první pohled nejsou tak velká, ale to jim nebrání rozhodovat o kvalitě našich životů. Jeden otrávený pohled může zkazit našim blízkým ráno, ovlivnit jejich den a tak i náš vztah do budoucna. Jedno špatné slovo může zarazit naše kolegy a vyvolat v nich domněnky o něčem, co ve skutečnosti není pravda. Stejně tak to, jak se zachováme k našemu šéfovi.

Takže poslední tip a pak už to, jak se zachováš, nechám na tobě: Nechoď za šéfem jen s tím špatným. Zajdi za ním i tehdy, kdy se něco povedlo a řekni mu to. Buď pro něj i poslem dobrých zpráv a ne jen těch špatných jako většina zaměstnanců. Oceň na něm to dobré a řekni mu, že by ses to třeba chtěl také naučit. Prostě mu taky někdy udělej radost. Jako člověk k člověku.

Sám vím, jak tohle umí šéfům na celém světě zvednout náladu. A představ si to, jak takový spokojený šéf může změnit náladu v celé firmě. S čím novým může přijít. Co nového může vymyslet. Na jaké myšlenky ho díky tomu můžeš přivést. A kolik pozitivní energie tím můžeš vytvořit.

Teď je to na tobě. Ať už se chystáš dát výpověď nebo říct šéfovi něco hezkého, udělej to jako člověk.

Nejvíc tohle oceníš, až jednou bude tvoje firma mít jiného šéfa.

Tebe.

Díky moc všem, kteří jsou pro mě v tomto vzorem a díky kterým mohu mít hodnoty, které mám.

Pozn.: Sdílení, kopírování, tisknutí a rozesílání tohoto článku tvým kolegům je nejen povoleno, ale i vřele vítáno.

Přečtěte si, proč končím se sociálními sítěmi.