8. 11. 2012
Tak nevím, jestli jsem se zbláznil, nebo jestli už opravdu přestávám chápat svět. Přijde mi, že jakmile se začnu po něčem opravdu hodně pátrat, tak nic nenajdu. A zase naopak, když něčemu nepřikládám takovou pozornost, dopadne to nadmíru skvěle a já se mohu těšit z překvapivého výsledku. Asi je moje vlastní snaha tak kontraproduktivní, že od teď kašlu na všechno…
To samozřejmě neudělám, ale považte sami. Když jsem hledal nějaké schopné lidi, našel jsem většinou desítky ňoumů, co dlouho nevydrželi. Když jsem nehledal nikoho, objevili se ti, které považuji za moje nejschopnější kolegy.
Tak třeba dám příklad. Když jsem rozjížděl iParťáka, hledal jsem už od začátku někoho, na koho bych mohl outsourcovat nějaké vlastní povinnosti. Nevěděl jsem koho a v lidech, kteří do toho tehdy mohli jít, jsem neviděl potenciál.
Jednoho dne jsem dělal sranda web StrakonickýDudák.cz, který mám prostě jen pro zábavu, akorát mi vydělává nějakou kačku měsíčně na affiliate. Potřeboval jsem někoho, kdo mi udělá obsah, a hodil jsem si to na Webtrh. Hledal jsem literárního maniaka, co zvládne kompletní rozbor díla. Ozvaly se desítky lidí a já vzal jednu slečnu, co v emailu vypadala tak nějak nejlépe. Chtěl jsem rozbor, a to mělo být vše.
Jelikož se jí trochu zkomplikoval život, tak už pro mě dnes nepracuje, ale společně s ní se mi povedlo iParťáka nastartovat a udělat obrovský kus práce. Dodnes jsme v kontaktu a já na ni přišel čirou náhodou. A takových příkladů bych měl více.
Nevím, přijde mi, že i když se nesnažím, tak ty největší pecky přicházejí tak nějak sami. Škoda, že to není častěji…
A nebylo to jen u lidí, bylo to i u řady zajímavých obchodů, které se tak nějak vynořily samy.
8. 11. 2012
Ja bych spise poupravil slogan. Makat musis porad, jen ty nejvetsi pecky prijdou ve chvili, kdy je necekas.
Bohužel je to tak, že není vždy poměr mezi vloženou prací a výsledkem. Po sérií případů bez šťastné náhody se obvykle dojde k tomu, že prací se zbohatnout nedá.
Díky, že jste o tom napsal, pane Rostecký. A bylo by to na samostatnou disertační práci v oboru psychologie podnikání, ovšem nejen v podnikání samém, ale i v jiných oblastech života.Už se to zařazuje i do podnikání ve finančnictví a hovoří se o psychologické bariéře. Jsem však zvedava, jak se s tím vypořádá výkonová oblast, přece ve sportu, když někdo něco chce málo a málo i trénuje?Ujednodušeně by to vyznělo: dřít, ale moc nechtít.Ale je to logické? Vždyť když si něco hodně upřímně přejeme, je to i velká motivace. Chyba bude asi v tom, že dnešek je ve znamení extrémních požadavků, nejen ve sportě, ale i v práci. Můžeme nakázat štěstí, aby i ono pořád dřelo?Já si ale myslím, že to štěstí je právě o velkém talentu a té píli, protože se taky říká že štěstí přeje připraveným.
Jo, tak v tomhle to vidím podobně :-). Vždycky jsem se k nějaké práci a ke kontaktu na nové zajímavé lidi dostal docela náhodně a právě tito lidé byli pro mě (snad i já pro ně) tím největším přínosem a spolupracuji s nimi třeba dodnes.