Tvůrci nového světa v ohrožení

Úspěch je stav, který chceme zažít. A tak hledáme odpověď na otázku, jak ho dosáhnout. Moje odpověď na ni se v průběhu času mění. Dříve jsem si myslel, že je to o vrozeném talentu. Potom o štěstí. O tvrdé práci. Dobrých známostech. Skvělém načasování.

Ta odpověď se vždy odvíjela od situace, v jaké jsem ji dával dohromady, a vždy dokázala vyextrahovat jen velmi málo toho všeho, co je pro dosažení jakéhokoliv cíle zapotřebí. Dnes jsem třeba četl o výzkumu sportovců, ve kterém bylo zjištěno, že míra jejich úzkostí a související ztráty koncentrace významně koreluje s jejich výkony v následující sezóně.

To sedí a vidím to i u sebe. Kdybych se nedokázal poprat s těmi nejtěžšími obdobími mého života, zdaleka bych nedošel až sem. Hodně lidí to nedokázalo a jejich kariéry se zastavily nebo výrazně zpomalily.

Jedním z těch těžkých období pro řadu z nás je i současná krize. Mám možnost sledovat vývoj v mnoha firmách a u spousty živnostníků. Vím tedy o těch, kterým se vůbec nedaří, krachují a musí propouštět zaměstnance. Stejně tak ale vím i o těch, kterým se daří nejlépe v celé jejich historii. Sleduji ale ještě někoho.

Mladé začínající podnikatele.

Mnozí z nich teprve nedávno dokončili školu nebo první pracovní zkušenost a s obrovským nadšením se vrhli do nového podnikání. Užívali si první měsíce budování firmy na plný úvazek a pomalu ale jistě nastupovali na cestu za vlastním úspěchem.

A pak přišla pandemie.

Přišli o své klienty, ztratili zákazníky a často i zájem svých investorů. Jejich sny se rozplynuly a se mnou si dnes povídají o smyslu toho všeho a o tom, že si asi budou muset najít zaměstnání.

A já se bojím, aby vedle všech těch klientů a dalších příležitostí neztratili to nejcennější.

Energii tvořit.

Ani jeden z těchto mladých lidí ještě nestačil dokázat, co v něm skutečně je. Nemám ale pochyb o tom, že rozhodně v něm je obrovská energie, díky které vznikají ty nejlepší nápady a my je dnes známe jako značky, bez kterých si už svět ani nedokážeme představit.

Ta energie je ale velmi křehká. Pamatuji si na slova jednoho z mých přátel, který strávil většinu své kariéry v korporátech: „Nejvíc na tobě obdivuji tvou schopnost přicházet s novými nápady, ihned je vyzkoušet, bez problému je zahodit, když nefungují, a pustit se do něčeho dalšího. Já se to musím znovu naučit, protože v práci to fungovalo úplně jinak, všechno se muselo schvalovat, vytvářelo se na to milion prezentací, trvalo to týdny a měsíce a já si na to zvykl.“

Nebyl zdaleka jediný, kdo mi to řekl. Podobnou zkušenost má spousta lidí.

Jiný můj přítel mi zase řekl, že všechno je návyk. Dneska jsem listoval knihou Proč spíme Matthewa Wallkera, ve které píše, že jsme od přírody nastavení jako vyznavači návyku. A bez přítele i bez Matthewa bych věděl, jak strašně těžké je si návyky vybudovat a jak snadné je na ně zapomenout.

Ve mně se návyk tvořit objevil už v dětství. Jako malý jsem seděl na podlaze mého pokoje a stavěl Lego. Bylo mi jedno, co nakonec postavím a zda to bude hezké, ale miloval jsem ten proces vytváření vlastního světa a vlastních pravidel. Později jsem zbožňoval budovatelské hry na počítači a stavěl vše od zábavních parků, železnic až po hrady a zemědělské osady.

Brzy se moje tvůrčí energie přesunula do tvorby webových stránek. Bylo mi asi 13 a spustil jsem svůj první web. Dnešním pohledem byl otřesný po všech stránkách, ale já na něm vymazlil každý detail. A o pár let později jsem si už běžel pro „živnosťák“, protože mi tahle hra začala vydělávat první peníze. Netrvalo dlouho a založil jsem další web. Znáte ho jako MladýPodnikatel.cz.

V průběhu toho všeho jsem odolával mnoha pokusům mou tvůrčí energii zabít. Nebo alespoň zpomalit, nedopřát jí tolik času. A protože jsem to cítil opravdu silně a chtěl tvořit naplno, nakonec jsem nešel ani na vysokou školu a dal té energii volný průběh. Stejně tak jsem odmítl řadu nabídek na koupi MladýPodnikatel.cz od velkých firem a institucí, pro které jsem prostě nechtěl pracovat.

Ta energie tak pro mě zdaleka není něčím samozřejmým. Už mnohokrát jsem ji cítit přestal. Poslední rok jsem žil z velké části v setrvačnosti, protože všechno skvěle fungovalo. Neměl jsem důvod tvořit nové věci. A potřeboval jsem světovou pandemii, abych si ověřil, zda to v sobě stále mám a jestli to ještě dokážu.

Jenomže ne každý to má jako já. A já často mluvím s někým, kdo má podle mě obrovský potenciál a úžasné poslání, kterým může mnoha lidem změnit život k lepšímu. Teď ale v depresi říká, že si najde zaměstnání. A ve mně něco křičí, že tohle přeci nemůžeme dopustit a že právě tito tvůrci naší budoucnosti musí dostat prostor a šanci dokončit svá díla.

Někdo říká, že kdo krizi nepřežije, nezasloužil si existovat. Ten někdo ale velmi zjednodušuje. Svět v celé své historii nikdy nezažil situaci, které právě teď čelíme. A ten, kdo to říká, nikdy nečelil celosvětovému neviditelnému nepříteli, kteří zavřel všechno kromě pár krámů a květinářství a způsobil chaos a paniku v celé společnosti.

Dneska bych tedy na otázku, jak dosáhnout úspěchu, odpověděl jinak.

Potřebujete mnohem víc než vrozený talent, štěstí a dobré známosti. Potřebujete především nezabít svou tvůrčí energii a odvahu zkoušet nové věci. Pokud vám dnes není ani 30 a nemáte žádné velké závazky, nemáte nejspíš ani co ztratit.

Kromě té energie. Tu ztratit můžete.

Najdeme milion způsobů, jak vydělat peníze rychleji a snadněji než ve vaší firmě, kterou jste ještě ani nerozjeli. Nejspíš ale nenajdeme způsob, jak tenhle váš příběh psát dál, pokud teď v psaní přestanete.

Vydržte to. A pokud to nejde, najděte způsob, jak si svou energii udržet a jak jednoho dne s někým nevzpomínat, že jste ji tehdy před lety měli, ale práce ji ve vás zabila. Nebyli byste totiž první.