Starosti jsou návyk
13. 8. 2020
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V poslední době hodně přemýšlím nad starostmi. Ty nás trápí zejména proto, že si dáváme různé cíle a vytváříme očekávání. Kdybychom si nedali cíl, že budeme hubení a svalnatí, cvičení by nás bavilo jen tak a pohled do zrcadla by nás tolik nestresoval. Kdybychom si v podnikání nedávali stále vyšší cíle, nestěžovali bychom si teď, že nám obrat nevyrostl tolik, o kolik jsme chtěli. A kdybychom v hlavě nenosili cíl, jak mají vypadat naše vztahy, neviděli bychom v nich tolik problémů a netrápili se tím, jaké ve skutečnosti jsou.
Starosti jsou návyk, který jsme se naučili na začátku našeho života. Tehdy jsme si kvůli našemu okolí osvojili potřebu neustále plnit nějaké cíle, dávat si vysoká očekávání a trápit se, pokud se nám je nedaří naplnit.
Návyky se ale dají odstranit. U sebe se snažím o to, abych si nevytvářel zbytečně velká očekávání a abych nelpěl na tom, zda se moje cíle naplní. Když začínám cítit, že mě něco vnitřně stresuje nebo se kvůli něčemu trápím, snažím se to rozebrat a pochopit. Co to je? Proč to ve mně vytváří starost? Proč to vůbec chci? A chci to opravdu? Nebo je to celé nějak úplně jinak?
Umět pohlédnout na naše starosti, zamyslet se nad nimi z nadhledu a rozebrat je, nám dává možnost rozhodovat se a žít svobodně. Žádný život totiž nestojí za to, aby byl plný starostí, z nichž většina možná zdaleka není tak důležitá, jak se zdá, a jen jsme si je na sebe ušili sami.
13. 8. 2020
To je zajímavé 🙂 zrovna dneska jsem četl článek, který říkal, že kdo nemá cíl tak nikam nedojde, že je jako lukostřelec na tréninku v lese, který nemá terč do kterého střílí. A mým problémem je neplánování a absence jasných cílů. Myslel jsem, že je to špatně. A teď se tady dočtu, že když nebudu plánovat a když nebudu mít cíle, tak budu v pohodě a že to to je vlastně dobře 🙂