Jiří Rostecký

Sledování času snižuje efektivitu práce. Vypněte hodiny a uděláte toho daleko více!

24. 2. 2013

Nemám rád čas, respektive jeho sledování. Když se po škole konečně dostanu k počítači a čekají na mě desítky nepřečtených emailů a mnoho důležitých věcí, které musím řešit, dokáže mě velmi rychle ubíhající čas dost znervóznit. Tak jsem ho přestal sledovat.

Dříve to bylo opravdu strašné. Vžijte se do situace, že se k práci dostanete až někdy ve čtyři v pět večer a čeká na vás halda nevyřízených záležitostí, které nepočkají. Musíte odpovědět klientům, řešit problémy vašich kolegů a samozřejmě i pracovat na mnoha jiných věcech. Jenomže čas letí, než vyřešíte emaily je šest večer a vám se hlavou mihne myšlenka na večeři. Něco si ulovíte, hned to spojíte se sprchou, abyste už nemuseli od počítače utíkat, a jdete pokračovat v práci. Najednou je deset a vy pomyslíte na spánek. Přijde kratší výtlem a pokračujete dál. Zužováni a znervózňováni časovým skluzem…

Čas je nesmírně relativní. Kdyby mi ve škole ubíhal stejně jako doma, asi bych zvládal všechno naprosto v klidu. To by bylo zajímavé řešení, ale ještě musím pár měsíců počkat na to, abych jej po maturitě mohl aplikovat. Zatím se musím smířit s nějakým alternativním způsobem, jak s časem lépe vyjít.

Time management je krásná věc a já zkusil už řadu technik. Je však pro lidi, kteří opravdu nejsou na ničem závislí a celou svou práci si organizují jen podle sebe. Těžko v mém denním rozvrhu začnu vymýšlet nějaké zázraky, když od osmi sedím v lavici. Je to podobné, jako kdybych měl zaměstnání. Prostě to nejde! Kdo říká, že ano, tomu závidím…

Nejlepší technikou time managementu je vypuštění slova „time“ a ponechání jen toho „managementu“. Tak jsem to začal dělat já. Jednoho krásného hektického dne jsem během půl minuty v afektu deaktivoval hodiny na počítači, další sundal ze zdi, mobily odložil co nejdál a protože mě práce stejně tlačila, strávil jsem špekulováním, jak čas deaktivovat i na Skypu, asi jen dvě minuty. Dnes, když se chci podívat na hodiny, musím přemýšlet, která cesta je nejsnazší.

Začal jsem sledovat výsledky a tak nějak nedokážu změřit, jestli udělám práce víc nebo míň. Každý den přijde jiný počet emailů, které řeším delší či kratší dobu. Každý den se naskytne mnoho jiných věcí, kterým se musím věnovat. Těžko dnes řeknu, zdali bych páteční práci dělal stejně s hodinami i bez nich. S jistotou ale mohu tvrdit, že práci dělám ve větším klidu, bez spěchání, s rozmyslem a tak nějak šťastněji. A to je dobrý výsledek.

Hodiny jsem přestal sledovat úplně. Jasně, musím podle něčeho vstávat a na ruce nosím hodinky, které mi přes den říkají, kolik zrovna je. Když ale pracuji, neznervózňuje mě, jestli už je pět nebo šest večer. Prostě dělám práci, a když je hotova, je prostě hotova. Když dostanu hlad, jdu si dát jídlo. Nechodím ve stejnou dobu, jako tomu bylo dříve. Hodiny na mě nepůsobí a já tak mohu v klidu dělat vše, co potřebuji. Ačkoliv to nemohu přesně změřit, mám takový pocit, že toho udělám i více. Hodiny mi v žádném případě nechybí a při práci je vůbec nepotřebuji.

Jak jste na tom vy?

24. 2. 2013

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?