24. 2. 2013
Nemám rád čas, respektive jeho sledování. Když se po škole konečně dostanu k počítači a čekají na mě desítky nepřečtených emailů a mnoho důležitých věcí, které musím řešit, dokáže mě velmi rychle ubíhající čas dost znervóznit. Tak jsem ho přestal sledovat.
Dříve to bylo opravdu strašné. Vžijte se do situace, že se k práci dostanete až někdy ve čtyři v pět večer a čeká na vás halda nevyřízených záležitostí, které nepočkají. Musíte odpovědět klientům, řešit problémy vašich kolegů a samozřejmě i pracovat na mnoha jiných věcech. Jenomže čas letí, než vyřešíte emaily je šest večer a vám se hlavou mihne myšlenka na večeři. Něco si ulovíte, hned to spojíte se sprchou, abyste už nemuseli od počítače utíkat, a jdete pokračovat v práci. Najednou je deset a vy pomyslíte na spánek. Přijde kratší výtlem a pokračujete dál. Zužováni a znervózňováni časovým skluzem…
Čas je nesmírně relativní. Kdyby mi ve škole ubíhal stejně jako doma, asi bych zvládal všechno naprosto v klidu. To by bylo zajímavé řešení, ale ještě musím pár měsíců počkat na to, abych jej po maturitě mohl aplikovat. Zatím se musím smířit s nějakým alternativním způsobem, jak s časem lépe vyjít.
Time management je krásná věc a já zkusil už řadu technik. Je však pro lidi, kteří opravdu nejsou na ničem závislí a celou svou práci si organizují jen podle sebe. Těžko v mém denním rozvrhu začnu vymýšlet nějaké zázraky, když od osmi sedím v lavici. Je to podobné, jako kdybych měl zaměstnání. Prostě to nejde! Kdo říká, že ano, tomu závidím…
Nejlepší technikou time managementu je vypuštění slova „time“ a ponechání jen toho „managementu“. Tak jsem to začal dělat já. Jednoho krásného hektického dne jsem během půl minuty v afektu deaktivoval hodiny na počítači, další sundal ze zdi, mobily odložil co nejdál a protože mě práce stejně tlačila, strávil jsem špekulováním, jak čas deaktivovat i na Skypu, asi jen dvě minuty. Dnes, když se chci podívat na hodiny, musím přemýšlet, která cesta je nejsnazší.
Začal jsem sledovat výsledky a tak nějak nedokážu změřit, jestli udělám práce víc nebo míň. Každý den přijde jiný počet emailů, které řeším delší či kratší dobu. Každý den se naskytne mnoho jiných věcí, kterým se musím věnovat. Těžko dnes řeknu, zdali bych páteční práci dělal stejně s hodinami i bez nich. S jistotou ale mohu tvrdit, že práci dělám ve větším klidu, bez spěchání, s rozmyslem a tak nějak šťastněji. A to je dobrý výsledek.
Hodiny jsem přestal sledovat úplně. Jasně, musím podle něčeho vstávat a na ruce nosím hodinky, které mi přes den říkají, kolik zrovna je. Když ale pracuji, neznervózňuje mě, jestli už je pět nebo šest večer. Prostě dělám práci, a když je hotova, je prostě hotova. Když dostanu hlad, jdu si dát jídlo. Nechodím ve stejnou dobu, jako tomu bylo dříve. Hodiny na mě nepůsobí a já tak mohu v klidu dělat vše, co potřebuji. Ačkoliv to nemohu přesně změřit, mám takový pocit, že toho udělám i více. Hodiny mi v žádném případě nechybí a při práci je vůbec nepotřebuji.
Jak jste na tom vy?
24. 2. 2013
Jirko,
sám jsem do nedávné doby na tom byl s časem stejně jako Ty, jen jsem chodil do zmíněné práce. Když k tomu člověk přičte sport, dříve jak v 18-19:00 jsem se k PC nedostal… a k tomu ještě občasné vyrušování nezbytnými fyziologickými potřebami (nemyslím přítelkyni :-)). Na druhou stranu, pokud mám na něco málo času, jsem neskutečně efektivní, přesně jak píše Nobray. Když seš v časovém presu a potřebuješ něco odevzdat včas, nezbyde čas na zahálku a práce pěkně utíká. Myslím si proto, že je dobrým nástrojem používání například Nobrayem zmíněných stopek, kdy si člověk přesně vymezí, do kdy má jakou činnost stihnout. Určitě něco podobného vyzkouším.
Musím souhlasit. Když jsem si plánoval co a kdy budu dělat (od kolika do kolika), tak se mu často stávalo, že jsem to šel dělat s pocitem, že to nemůžu stihnout a tím pádem jsem do toho šel od začátku už se špatnou náladou. Nyní to mám tak, že si každý večer na kus papíru napíšu body, co chci další den udělat a nechám si to na stole. Druhý den už jedu jen podle toho a stíhám vše v klidu a ještě si můžu „přidat“. Navíc mě dost povzbuzuje, když si to na tom papíře můžu pořádně začmárat, že už to je hotový 😀 😀 😀
zajímavá myšlenka, zkusím aplikovat 🙂
Dobrý a popisný článek. Osobně se nesnažím čas příliš sledovat, na druhou stranu to bez toho úplně nejde. Našel jsem „recept“, kdy 30 minut pracuji, 10 minut mám pauzu a vše opakuji v cca 2-3 hodinových cyklech.
No tak ja to robím podobne. Síce na PC hodiny stále mám, ale nesledujem čas (a niekedy ani dátum :-)) ), keď pracujem. Techník Time managementu som tiež vyskúšal za tie roky množstvo, ale jednoducho mi to nesedí. Určím si priority apotom pracujem, dôležitú vec nemožno prerušiť len preto, že vypršal čas na jej dokončenie a venovať sa niečomu inému, nakoniec tiež nedokončenému.
Kdysi jsem si zaznamenával čas který jsem věnoval učení na maturitu a kolik jsem věnoval sportu a hraní na kytaru. Po maturitě jsem vyjel zajímavý graf. Ale sledovat čas mi příjde kontraproduktivní.
Já dělám vždycky že dělám. Mě to stačí..
Zajímavý nápad s těmi hodinkami. Pomalu se dostávám do stavu, kdy taky nestíhám. Je i nějaké podobné řešení na malé pišišvory? Vždy, když se do toho dostanu, mám jistotu že jeden přijde a „tati…. „
No, tak na druhou stranu spousta lidí toho udělá více za 3 hodiny nežli za 5 hodin. Je prostě hodně času a málo práce – příležitost k lenošení. Sama lenost je „návyk odpočívat dříve, než přijde únava“. Každopádně odstranit hodiny je úžasný nápad, ale stále budu používat stopky (odpočítávání – countdown). Třeba si dám čas na článek půl hodiny a nezdržuji se blbostmi a záhalením, či přílišným zkoumáním každé maličkosti protože vím, že ten článek prostě musím dokončit. Ne vždy se to ale povede, což zase na druhou stranu vede ke stresu z pomalosti a množství práce, kterou ještě musím stihnout a mám na ní méně času, protože jsem onen článek za půl hodiny nestihl.