Jiří Rostecký Parťák pro podnikání a osobní rozvoj

Bída dnešního seznamování a první liga Tinderu

21. 11. 2020

Tinder

Foto: Kon Karampelas / Unsplash

Je teplý večer a venku pomalu zapadá slunce. Sedím v křesle, čtu knihu a popíjím heřmánkový čaj.

Přidává si mě další holka. Za poslední hodinu už dvacátá. Hezká, tak potvrzuji. Píšu první, protože tak se to dělá. Vybírám jeden z ověřených otvíráků. Zabírá to.

Za chvíli jsme už na Facebooku. Vím o ní všechno – jak se jmenuje, kde bydlí, co studuje, co ji baví a co má ráda. Co si nezjistím sám, odhalí pár dobře mířených otázek. V tom jsem dobrý, koneckonců je to moje práce. Mám ji tam, kde potřebuju. Přesně podle plánu.

Po chvíli už víme, kdy se potkáme osobně.

Mobil zvoní dál. Ta kniha se při tom čte fakt blbě. Moc toho o sobě nepíše, ale je to kočka, tak do toho jdu. Posílám stejný otvírák, ale na tuhle tolik nezabírá. Neodepisuje. Nevadí, dávám ji k ledu. Většinou se ozvou později, nebo je nahradí jiná.

Další není moc mluvná. Musím ji rozhýbat. Píšu, že dělám skvělé saláty. Zaujalo ji to, saláty totiž miluje. Je super, že na Tinderu nejdou posílat fotky. Pomáhá to totiž holky přesunout jinam. Nikdy jsem neposlal fotku sám sebe, ale salát mi leží v mobilu už dlouho. Píšeme si o jídle a je unešená, jaký salát dokážu připravit. Pár minut a už sítí letí otázka, kdy přijde ochutnat.

Přidává si mě vysoká štíhlá blondýnka z Mostu. Divné, že loví v Praze, ale je fakt sexy. Později se dozvídám, že dělá modeling, ale moc mi toho o sobě neříká. Chvíli si píšeme a baví nás to. Je z daleka, což je překážka, díky které dává smysl více riskovat. Zvu ji k sobě. Ne někdy, ale hned. Nechce se jí, tak to probíráme. „Řekni mi aspoň, že nejsi sériový vrah, co mě zabije,“ ptá se mě a já potvrzuji, že jsem. Pořád mi o sobě nic neřekla, ale prý už vyjíždí.

Byla fuška dostat ji do auta, ale trápí mě, že o ní furt nic nevím. Tak na to musím jinak. Píšu, ať mě prozvoní, až se bude blížit k Praze. Posílám můj telefon, ona odpovídá svým. Chytla se. Nejmenuje se Aneta, ale Andrea. Má ségru, tátu úspěšného podnikatele, nosí brýle a vypadá dost seriózně. Jo a dělala pro realitku, která zapomněla smazat její číslo z webu. Když se potkáme, představí se mi smyšleným jménem. Na večeři si to vyjasníme a u mě už jsme upřímní. Tu knihu dočtu jindy.

Už to začíná být nuda. Člověk takhle může mít klidně několik schůzek za den. Holky všeho věku a všech typů, které si dokážete představit. Ty, se kterými si nemáte co říct, ale i holky chytřejší než vy. Skromné slečny i náročné zlatokopky. Nezkušené studentky i úspěšné byznysmenky. Zoufalé duše i sebevědomé dámy. Stačí zjistit, do jaké kategorie spadá, a už máte postup. Nejspíš je tam i vaše ségra, půlka vašich kolegyň a většina nezadaných kamarádek. Když to nežije venku, o to víc to jede tam.

Vítejte ve světě Tinderu.

10 let zkušeností

Seděli jsme u mě na bytě. Celé Česko v karanténě a kamarádka po chvíli řekla: „Teď, jak se lidi nemají, kde seznamovat, tak jsou na Tinderu. Nainstalovalo si ho hodně mých kámošek a prý jsou tam i úplně normální lidé. Nechceš to zkusit?“ zeptala se mě, ale moc tím u mě nezabodovala.

Holka

Foto: Kan Denis / Unsplash

Tinder… To je přeci pro zoufalé. Je plný úchylů. V takové společnosti nemám, co dělat. Po pár týdnech mi jiná holka vyprávěla, jak tam sbalila jednoho z nejbohatších Čechů. Vozil ji drahým fárem a machroval vlastní lodí. Poor boy, řekl jsem si.

Tenkrát jsem byl ale zoufalý také. I bez lodi. Chtěl jsem se seznámit, nebylo ovšem kde. Covid-19 to hodně zkomplikoval a vzal nám většinu příležitostí poznávat nové lidi. Mobil nám ale nechal.

Nainstaloval jsem si tedy Tinder. Tu červenobílou aplikaci, co dává lidem naději a potom jim láme srdce. Nahrávám fotky, píšu popisek, nastavuju, o koho mám zájem. Souhlasím, že chci být vidět. Čekám a swajpuju doleva holky, kterým se první fotka fakt nepovedla, a doprava ty, kterým ano. Šílené, jak povrchní to je. Prý to ale funguje.

Nic se neděje. Podle kámošky to tam žije, ale mě si nikdo nepřidal. Nechávám to být a vracím se později. Pořád nic. Dávám tomu další a další šance, ale nikdo mě nechce. Moji depku z covidové samoty to ještě prohloubilo. Celý svět je na Tinderu a nikdo o mě nemá zájem. Tohle smrdí.

Beru mobil a začínám přemýšlet. Chci to pochopit. Mám přes 10 let zkušeností v on-line marketingu. Svoje první reklamy jsem dělal dřív, než mi dali řidičák. Od maturity buduji vlastní byznys na internetu a neustále řeším, co na lidi funguje a jak na co reagují. Získávat zájem ostatních a budovat svoji atraktivitu je moje práce. Dělám to jak v rámci vlastního podnikání, tak s tím pomáhám i dalším firmám a živnostníkům. Mám přehled napříč marketingovými disciplínami, velký vhled do psychologie, sociologie a UX. V práci mluvím se stovkami lidí, natáčím rozhovory a rozjíždím konverzace s lidmi všech věků a zkušeností. Přednáším na školách a předem přemýšlím, jak studenty nadchnout. Píšu texty, které prodávají. Vím, že bez ohledu na kvalitu produktu, se dá prodat cokoliv.

Tak co tohle všechno – všechny zkušenosti za 10 let v byznysu – vzít a použít na Tinderu?

Hra začíná

Sedám si a přemýšlím. Tinder je vlastně výkladní skříň. Váš profil na něm není nic jiného než produkt v e-shopu nebo reklama na Facebooku. Lidé to napůl nevědomě projíždí a vy je v té rychlosti musíte zaujmout. Takže fotíte hezké obrázky a píšete popisky, které vás prodají.

Úplně stejně funguje Tinder. Lidem se zobrazí jen vaše fotka a pár slov z úvodu popisku. Ten se dá rozkliknout, abyste se dozvěděli víc. Fotek můžete vložit několik a co napíšete do popisku, záleží už jen na vaší fantazii. A copywriterském umění.

Tinder má ještě jednu skvělou funkci. Za pár stovek vás boostne, takže se váš profil najednou zobrazí velkému množství lidí podle kritérií, která jste zvolili. Ideální na A/B testování. Můžeme vyzkoušet několik úvodních fotek a napsat více druhů popisků, boostnout je a porovnat výsledky.

Stejně tak můžeme otestovat ideální denní dobu, kdy se vůbec o něco snažit. Ze zkušenosti už vím, že pokud sníte o zdravotní sestřičce, doporučuji zacílit na Motol přes noc.

To nás přivádí k dalšímu tématu. Cílovky. V byznysu zcela běžně třídíme lidi do skupin podle různých kritérií. Mohou to být základní údaje jako věk, pohlaví nebo třeba bydliště. V lepším případě vymýšlíme kritéria související s naším produktem, nabídkou služeb nebo historií, jakou u nás ten člověk má.

Holka

Foto: Sven Mieke / Unsplash

Na Tinderu jsou všichni. Zdaleka tam nejsou jen zoufalci, ale i úplně normální lidé jako vy. Vlastně spíš než jako o prodeji hmotného produktu přemýšlíte jako politický marketér. Jaké vaše názory mohou rezonovat, jaké informace o vás chtějí lidé slyšet a čím se odlišit od milionu konkurentů, kteří na Tinderu loví s vámi.

Fotka, popisek i použití smajlíci. To všechno vyvolává emoce a vy máte pár setin vteřiny na to zaujmout, než holka swajpne doleva a odmítne vás. Takže to musí ladit.

Něco zaujme holku vracející se z párty ve dvě ráno a něco unavenou sestřičku po šichtě. Něčím zaujmete holky, které se chtějí pobavit, a něčím ty, co opravdu hledají seriózní vztah. Nějak musíte mluvit k těm, o které projeví zájem úplně každý, a jinak ke všem ostatním.

Stereotypy? Jasně. Žádnému marketérovi nejsou cizí a my nežijeme v ideálním světě.

Takže píšu několik druhů popisků, vybírám nejlepší fotky, posílám pár stovek, boostuji a hraji si s věkem a vzdáleností holek, o které mám zájem.

Začíná to tam padat. Ale co dál?

Písmenková show

V byznysu i v politice máme jeden paradox. Děláme vše pro to, abychom získali zájem druhých, ale potom je neumíme přivést k akci. Takže na webu máme ideálního zákazníka, který si ale nic nenakoupí stejně, jako nás nezvolí ten, kterého už týdny masírujeme našimi politickými hesly, s nimiž nelze nesouhlasit.

Na Tinderu to platí také. Fotka zaujala a popisek ji dorazil, takže mobil cinká a na scéně je první víla. Potvrzujeme a přecházíme do druhé fáze.

Víla je nadšená a těší se na naši první zprávu. Holky přeci nikdy nepíší první. Čekají na nás. Představte si to tak, že si vás právě přidaly a teď se nemohou samou radostí dočkat, až jim napíšete. Ve skutečnosti to tak není a ony si píší s dvaceti dalšími kluky a je jim úplně u prdele, jestli se ozvete, ale dodejme si trochu nadšení a vláhy. Těch dvacet kluků totiž s nejvyšší pravděpodobností začíná obligátním (zívám) „Jak se máš?“.

A jak víme… Byznys ani politika nepřišli na nic lepšího, než se pokusit od svých konkurentů odlišit.

Holka

Foto: Igor Starkov / Unsplash

Vařím mátový čaj a jdu vymýšlet otvírák.

Internet nabízí nespočet návodů, jak začít konverzaci s cizí holkou. Byznys mě ale naučil, že nejdůležitější je si na začátku získat důvěru. Pokud k vám na web přijde člověk, kterého zaujala vaše reklama, pak vám musí začít věřit, aby u vás nakoupil a poslal vám peníze. Holka na Tinderu potřebuje vědět, že jste normální chlap a může se s vámi cítit bezpečně a sama sebou.

To neuděláte tím, že ji přimějete napsat esej o jejích pocitech otázkou, jak se má. Jak asi, ty vole? Nejradši by dělala cokoliv s někým, koho má ráda a s kým jí je dobře, ale nikoho nemá, a tak dřepí na Tinderu a odepisuje originálním idiotům, jako seš ty!

Musíme na to jinak. Takže začínám psát první zprávu. „Ahoj, umíš vařit?“ Několik holek nereagovalo vůbec, jiné velmi stručně. To není dobrý začátek, ale nevzdávejme to. Je to moc uzavřená otázka, zkusme být otevřenější. „Ahoj, schválně… Kolik umíš uvařit jídel?“ Super, každá reaguje jinak. Některé neumí uvařit nic, jiné vaří snad celý život. Většina odpovídá nějak vtipně. Smějí se, že se jich na to ještě nikdo nezeptal. Následuje pokec o salátech, fotka a dál už to znáte…

Je to vlastně jako obchod nebo zákaznická podpora. Máme zákazníka a scénáře, co mu kdy napsat a jak reagovat. Během pár kroků ho ale potřebujeme dovést do cíle. Takže od otázky na její výkon v kuchyni to má k pozvání na rande nad salátem už jenom kousek.

Podobných scénářů vymýšlím několik. Vaření se někdy neuchytí, tak nasadíme jiný kalibr. Co nás spojuje? Cestování, hudba, nuda v práci nebo klidně rýma. Podstatné je vůbec vzbudit zájem, udržet ho a vyvolat akci. Když to nefunguje, zkusíme něco jiného. Když je to moc, trochu ubereme. Když naopak málo, je lepší zariskovat, než to odpískat úplně.

Po chvíli už to začne být spontánní. Každá víla přinese vlastní příběh a my ho vyprávíme s ní. Jindy to zase nevyjde, přestane reagovat a na scénu přichází scénáře na její reaktivaci. Je fakt sranda, kolik toho známe z marketingu a funguje to skvěle i tady.

Z počáteční depky způsobené absolutním nezájmem všeho živého na Tinderu, jsem se dostal ke konverzi v hodně vysokých desítkách procent. Jinými slovy desítky holek souhlasily se schůzkou. Co následovalo dál, je už jiný příběh na jiný článek.

Svět Tinderu

V marketingu umíme ještě jednu věc. Přitahovat přesně ty lidi, které si zasloužíme. Pokud je naše komunikace zaměřená na bohaté, přivedeme je. Pokud ji zaměříme třeba na matky samoživitelky, obklopíme se jimi. Zkrátka to, co o sobě vysíláme ven, přitahuje lidi, kteří na to slyší.

Tinder nám nedává nic menšího než příležitost o sobě říct ostatním. To, co dělají firmy na internetu i v tištěných časopisech, mohou jednotlivci dělat na něm. Mnoho lidí dnes skutečně nemá moc možností k seznámení. Na Tinderu jsem poznal spoustu holek, které byly vytíženy školou a prací, a tudíž neměly čas chodit někam ven, kde by se seznámily. Tinder tak pro ně představuje jednu z možností, jak to zcela legitimně řešit.

Problém je, že jako lidé ze sebe často děláme něco, co nejsme. Děláme se lepšími. To je jeden z hlavních důvodů, proč většina našich setkání přes internetové seznamky skončí zklamáním – naší iluzí jsme přitáhli ty, se kterými si nesedíme.

Můj úspěch na Tinderu byl vykoupen mnoha takovými chvílemi. Ano, během krátké doby a s využitím mých odborných zkušeností jsem se dokázal seznámit s desítkami holek a vzbudit v nich velký zájem o něco dalšího. Po čase mi ale došlo, jak povrchními se stáváme právě proto, jak se na Tinderu prezentujeme a za koho se vydáváme.

Tinder funguje na primitivním modelu hodnocení lidí na základě pár fotek a vět v popisku. Hodnotíme se pouze podle naší tělesné atraktivity. Popisky ve výsledku čte naprosté minimum z nás. A jakkoliv by byly dobré, stejně nikdy nemohou skutečně obsáhnout, kým jsme.

Konverzace naučily holky čekat, jak se kluci předvedou. Musíte být bavič, abyste vůbec něco vyvolal. Musíte přijít s něčím, co tu holku donutí odepsat, a potom mnohokrát znovu, pokud si chcete psát dál.

Obrovské množství holek mi ukázalo, jak zvrácený efekt dnešního světa sociálních sítí a internetových seznamek to je. Tlak na mě jako na kluka, abych byl originální a jiný než ostatní, je prostě enormní. A holka, které ve stejnou dobu píše dvacet jiných chlapů, nemá sebemenší důvod se zajímat o někoho, kdo originální není.

Láska

Foto: Anastasia Sklyar / Unsplash

Seznamování je nedílnou součástí naší společnosti, pokud mu ale dnes stavíme základy na vymýšlení primitivních otvíráků snažících se prorazit v záplavě mnoha chlapů, se kterými je holka najednou v kontaktu, pak z něj naprosto eliminujeme skutečný lidský zájem.

Jsme na to už tak zvyklí, že působím trapně, když řeknu, že je pro mě čest někoho nového poznat. Proč by to přeci měla být čest, když za hodinu mohu mít dvacet dalších?

Během pár hodin jsem dokázal vymyslet strategie, které ze mě toho baviče udělaly. Dokázal jsem přesně definovat, co funguje a co mě dovede k cíli. Po chvíli to začalo být tak jednoduché, až jsem se toho bál. Začal jsem seznamování s holkami vidět jako jednoduchou hru postavenou na předpřipravených scénářích a promyšleným postupech. Ke slovu „manipulace“ už to nemá daleko.

Skutečnost, že to ve výsledku funguje a že se tak snadno mohu obklopit neskutečně atraktivními holkami všeho věku, to celé jenom utvrzuje. Je těžké tomu odolat, a to zejména pro muže, kteří si zájmem žen dokazují svou hodnotu.

Jakmile si na tohle zvykneme, pak naprosto zničíme vztahy. Jak je můžeme budovat, když od začátku stojí na povrchních základech a když jednoho člověka můžeme během chvíle nahradit jiným? Jak můžeme věřit ve skutečný zájem toho druhého, když nejspíš to samé posílá mnoha dalším? A jak můžeme budovat upřímnou důvěru, když si zvykneme běžně pohybovat v prostředí nahraditelnosti, rychlosti a přetvářky?

Dokázal jsem dojít do stavu, kdy od první zprávy po domluvení schůzky uběhlo jen několik málo zpráv. Dokonce jsem mohl sedět doma a sjížděly se za mnou i holky z cizích měst. Pokud dokážu modelku z Mostu přesvědčit, aby přijela a přespala u mě, pak si nedovedu představit, co může taková moc napáchat v rukách někoho nezodpovědného a nebezpečného. Podobných příběhů mám navíc celou řadu.

Tohle je dnešní svět. Pokud vám to nic neříká, tak jsem vás rád uvedl do reality. Tohle se děje. Dnes a denně. A dost o tom ví i řada vašich známých.

Jak být úspěšný na Tinderu?

Získat si zájem lidí není v dnešní době těžké. Lidstvo nikdy nemělo tolik nástrojů, jak zviditelnit a propojit jednotlivce jako nyní. Vše od Facebooku, Instagramu, Tinderu a dalších sítí a aplikací nám dává šanci navázat kontakt s cizími lidmi, ať už se nachází kdekoliv.

Marketing nás už desetiletí učí, jak to udělat co nejefektivněji. Snadno dokážeme zjistit, jaké fotky a texty fungují nejlépe a co je potřeba pro to, abychom pro ostatní byli zajímaví. Nepotřebujete 10 let zkušeností napříč obory, abyste to dokázali jako já.

Nic z toho ale nevytváří to nejdůležitější.

Skutečné vztahy.

Obklopit se holkami ještě neznamená najít tu pravou. Získat si jejich zájem nutně nepřináší lásku. Nic z toho nevytváří vztahy postavené na pevných základech.

Mojí nejúspěšnější strategií na Tinderu (a nejen na něm) byla nakonec pravda. Popisek, že jsem tam proto, že se v lockdownu nemám, kde seznámit, že se učím vařit, zkouším každý den běhat a baví mě věci, které jsem tam vyjmenoval, mi zdaleka nepřinesl tolik konverzí jako jiné popisky. Prezentoval mě ale jako člověka a ne jako produkt. A ve výsledku mi přivedl i mnohem zajímavější seznámení.

Originalita se dá vytvořit. Už ale jenom to samo o sobě popírá naši autentičnost. Právě v ní se totiž skrývá naše skutečně já a to v čem jsme výjimeční. Není třeba si na cokoliv hrát, cokoliv předstírat a jakkoliv s ostatními manipulovat.

Stačí být takoví, jací skutečně jsme.

Byznys a zejména politika už svou důvěryhodnost ztratily. Nesmíme dopustit, abychom ji ztratili i mezi sebou jenom proto, že stačí swajpnout prstem.

21. 11. 2020

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?