Reakce na můj článek o smyslu vysokých škol

Když jsem psal článek o mém osobním názoru na vysoké školy, nečekal jsem, jaké vyvolá reakce. Myslel jsem si, že můj blog a sociální sítě sledují především lidé, kteří podnikají, dělají marketing, management či něco podobného, a proto je to téma nebude vůbec zajímat.

Mýlil jsem se. Během pár hodin jsem dostal desítky reakcí, řadu i soukromou cestou (a chodí mi dosud). Potěšilo mě, kolik lidí se navzájem pustilo do diskuze a že společně sdíleli svoje zkušenosti a názory na to, jakou roli v životě člověka hraje vysoká škola, co mu může přinést a kdy má smysl ji studovat.

Moje zkušenosti jsou zcela subjektivní, a proto jsem moc rád, když někdo můj názor doplní. O tom je podle mě hodnota diskuze.

Chtěl bych se ale vyjádřit ke 3 důležitým věcem.

Smysl vysoké školy

V článku jsem v žádném případě nezpochybnil smysl vysokých škol, což mi několik lidí tvrdě vyčetlo. Bohužel si myslím, že můj text správně nepochopili. Cituji proto pasáž z původního článku:

Nevnímám vysokou školu jako povinnost. Nevnímám ji ani jako ztrátu času. Vnímám ji jako prostředek k dosažení nějakého cíle, stejně jako jsem tehdy já vnímal jako prostředek jinou cestu a definoval si dílčí kroky, jak za tím cílem dojít. A dost možná bude pro někoho jiného právě vysoká tím nejlepším prostředkem, jak svého cíle dosáhnout. Možná.

V této části sám přiznávám, že vysoká škola může mít pro spoustu lidí obrovský smysl. To, že nedávala smysl tehdy pro mě, přeci neznamená, že pro někoho jiného nebude smysl dávat také.

Vysoká škola je podle mě obrovskou příležitostí. Neplatí to pro všechny, ale každý může svobodně a sám rozhodnout, zda pro něj smysl dává. A tak si myslím, že bychom školu měli vnímat.

Přínos vysoké školy pro mne

Překvapivě mnoho lidí si dalo práci, aby mne přesvědčilo o tom, že i pro mne by studium na vysoké dávalo smysl. Udělalo mi to radost, protože jsem v původním článku psal, že sám občas přemýšlím, zda jsem se tehdy rozhodl správně. Názory mých čtenářů mi dodaly nové argumenty, které můj názor posunuly zase o kousek dál.

Vidím řadu přínosů, které by pro mě vysoká měla. Od Erasmu, který zmiňovalo více lidí, až po poznání jiného prostředí složeného z mnoha odlišných lidí. Hezký argument je ten, že vás škola naučít „učit se“, což je schopnost na celý život.

Všechny tyto argumenty vnímám, ale bohužel ani teď nejsem přesvědčený o tom, že by mi škola dala více než to, co jsem se naučil sám. Jít vlastní cestou má totiž také řadu výhod. Když jsem přemýšlel nad některými argumenty, hned mě začalo napadat, kolik věcí bych vedle toho zase nemohl dělat, neměl bych je příležitost vyzkoušet apod.

Život není černobílý a každá mince má dvě strany. Stejně bychom se mohli ptát, zda by pro někoho nebylo lepší cestou zaměstnání nebo vycestování na rok někam do zahraničí (či dokonce studium v zahraničí). Ale každý z nás musí učinit rozhodnutí, které v danou chvíli považuje za nejlepší, a proto si dovolím citovat ještě jednu část původního článku:

Správně by si každý, kdo o tom přemýšlí, měl zodpovědět, zda je připraven přijmout za sebe zodpovědnost a dnes a denně si vnitřně obhajovat, že tehdy udělal správně.

Pokud totiž na toto připraveni nejsme, těžko můžeme udělat dobré rozhodnutí, natož ho obhájit. A i kdyby bylo špatné, jen stěží se s ním dokážeme vyrovnat.

Poslední smysl. Smysl diskuze

Ještě jednou chci poděkovat všem, co se se mnou pustili do diskuze. Zajímavé názory padly třeba i pod statusem Johna Vanhary, který článek sdílel na svých profilech a předložil ho tak lidem, kteří mají zase jiné zkušenosti. Určitě si to doporučuji pročíst, stejně jako článek sumarizující pohled Osmana Saliha z blogu weblog.9c.cz, který je určitě také zajímavý.

Vidím obrovský smysl v této debatě, ale mrzí mě, že ji nevedou jiní. V původním článku jsem zmínil, že jsem se třikrát neúspěšně pokusil spojit s ministryní školství (dokonce mi pár lidí napsalo, že to zkoušeli také). Chtěl jsem jí říct svoje připomínky a nápady, jak školství třeba změnit.

Teď vidím, že bych za ní v případě jejího zájmu určitě neměl jít sám, ale že by měla být otevřena širší a hlubší diskuze o podstatě vysoké školy. John Vanhara na Twitteru krásně poznamenal, že „Drive fungovalo: vysoka skola = garance dobreho mista a platu. Tak to uz neni“. V řadě oborů to tak rozhodně není, ale toto dogma podle mě přetrvává.

Ze všech názorů, které jsem si přečetl, mi navíc vychází jedna ošklivá pravda. Že se většina z nich rozchází v tom, k čemu vlastně vysoká škola je, jaký je její největší přínos a kdy se ji vyplatí studovat. A to jsou podle mě otázky, které bychom měli zodpovědět co nejrychleji.

Jak můžeme na vysokou školu posílat svoje děti, když sami ani nevíme jistě, co od vysoké školy očekáváme? Jak se mohou mladí lidé rozhodovat, když v tom nemají jasno a když vidí, kolik lidí se ve svém názoru na školství rozchází? Jak mohou věřit v to, že jim vysoká škola něco dá, když tolik lidí píše, že jim nedala vůbec nic? Jak mohou samotné školy nabízet studentům něco, když tolik lidí očekává úplně něco jiného?

Je úplně jedno, jestli s mým názorem někdo souhlasí nebo ne. Jisté je to, že si nejsme jistí v něčem, co má obrovský vliv na budoucí generace. A proto bychom měli, i když spolu nesouhlasíme, udělat maximum proto, aby se to změnilo.

Co dál?

Komentáře některých lidí mne skutečně zaujaly, a proto jsem se rozhodl udělat dvě věci. Tou první je společná uzavřená debata, na kterou jsem pozval několik lidí, kteří se mnou nesouhlasili a veřejně napsali svůj názor. Potěšilo mě, že se setkáním souhlasili a že v diskuzi budeme pokračovat i mimo Facebook a Twitter.

O druhé věci ještě přemýšlím, ale překvapilo mne, kolik lidí mi popsalo svoje zklamání z vysokých škol. Dokonce se mě po vydání článku několik studentů ptalo, jestli si myslím, že zrovna pro ně má vysoká škola smysl. Jiní zase popisovali, proč pro ně byla ztrátou času a proč nesplnila jejich očekávání.

A tak mě napadlo dát jejich zkušenosti dohromady. Poprosil jsem je o jejich sepsání a možná že je vydáme i na nějakém speciálním webu, který může být místem, kde každý bude moci předložit svůj příběh, názor a třeba i návrhy na to, jak by se mělo školství změnit. Většina z těch lidí totiž svůj názor dusí v sobě (podobně, jako jsem to dělal já) a nikdy jej nikde nezveřejní (maximálně na Facebooku, kde to zapadne). Jak se pak ale může něco změnit?

Jsou to malé kroky v řešení velkého problému. Kdoví, co z toho nakonec vznikne. Ale, když vidím, jak málo se tahle debata vede, třeba tohle společné dílo přispěje k nějaké změně. Uvidíme.

Pokud chcete svůj příběh, názor a svoje nápady na zlepšení školství popsat také, napište mi. A pokud máte lepší nápady než já, udělejte prosím to samé.

Aktualizace:

Zajímavý článek sepsal copywriter Pavel Šenkapoun. Doporučuji si jeho zkušenosti s českým školstvím pročíst.