První setkání s realitou aneb Jak na nás nikde nikdo nečeká…

Komentáře čtenářů:

• Martin napsal:

  31. 7. 2013 (10.19)

  Nechápu zrovna na co ty potřebuješ vysokou školu, není to pro tebe jenom ztráta času? Jako další věc, dostat se na vysokou je fakt snadné, ale udržet se, to je pak teda nářez.
• Jirka Rostecký napsal:

  31. 7. 2013 (10.21)

  Martin: Já to nechtěl psát tak na rovinu, protože by se zde zase strhla diskuze na téma, jak vysoká pomáhá, jak tě naučí se učit, získáš kontakty, vyspěješ a podobně. Těhle stále stejných diskuzí jsem prošel už mnoho. I tak ale jdu pouze na dálkové studium, které pro mne bude mít menší prioritu než podnikání. Opět, zadní vrátka. 🙂 S druhou větou zcela souhlasím.
• basti napsal:

  31. 7. 2013 (13.06)

  Ono nejde říct, že lidé jsou blbí nebo mají ego. Co rodiče a školy studenty naučí, to tam je. Z tohoto je akorát jasně vidět, že díky honbě za mamonem nemají rodiče čas na děti a že škola je z velké části zhola k ničemu. Umíme spočítat dvojný integrál a vyjmenovat ostrovy v Karibiku, ale neumíme se rozhodnout v základních věcech. Jinak jak psal Martin – na většinu VŠ se dnes dostane i blb (protože školy jsou většinou placeny od počtu studentů), ale hned v prváku jich většina vyletí.
• Petra Mikulášková napsal:

  31. 7. 2013 (17.48)

  Pro pamětníky bych se odkázala na film Truman show http://www.csfd.cz/film/9568-truman-show/ . Kde byl člověk odpoután od reality. Takto stejně hodnotím po letech celou školu. Život ve škole nalajnován na mnoho let dopředu a moc to nevybočovalo. V reálném životě to, ale vybočuje neustále.
• chuck napsal:

  31. 7. 2013 (21.18)

  v škole sa neučia rôzne dôležité informácie, ktoré by sme mali vedieť k dpbrému a úspešnému životu a aj samotné vyučovacie techniky sú nesprávne ale s tým mi nič nespravíme a je pravda aj že na vš sa dá dostať pomerne ľahko len udržať sa tam je problém
• Radek napsal:

  1. 8. 2013 (1.54)

  Hehe a co až zjistí, že ani na pracovním trhu na ně nikdo nečeká 🙂
• gold price napsal:

  6. 8. 2013 (7.12)

  Když jsem se rozhodovala pro střední školu, chtěla jsem, aby byla zaměřena na anglický jazyk a aby se tam vyučovala psychologie. Tyto mé požadavky BMA splňovala. K rozhodnutí taky přispěl jeden učitel – rodilý mluvčí, který projevil zájem na dni otevřených dveří, když jsem si přijela školu prohlédnout. Vzdálenost nehrála v rozhodování roli, protože taková škola není nikde široko daleko. Problém spíš byl, že taťka o tom nechtěl ani slyšet, jelikož je to škola soukromá.