10 praktických důvodů, proč psát blog (a proč ho píšu já)

Komentáře čtenářů:

• Michal Hardyn, VimVic.cz napsal:

  7. 7. 2016 (5.43)

  Supr článek. Nemůžu než 100% souhlasit. Blog www.hardyn.cz jsem založil přesně 4 roky nazpět a přinesl mi minimálně dva velké projekty, několik klíčových lidí a partnerů, spoustu cenných rád a taky je to akutní self-coaching.

  Konzervativním odhadem mi blog přinesl value 10 mil. Kč. Takže těch 500+ článku a řádově 2.000 hodin na jejich sepsání dává pořád slušnou ROI. 🙂 Něco jako 5.000 Kč na hodinu a to je hodinovka, co účtuje bohatým klientům na velmi složitých projektech.

  Navíc blog zraje a čím déle jej píšu, tím více mi přináší, protože se zvyšuje propast mezi mým blogem s článkem každý tyden po dobu 4 let a blogy, které jsou psány jen nahodile k nějakému nárazovému tématu nebo krátkodobějšímu období snahy. Hodnotu vidím podobně jako na tvém blogu právě v té vytrvalosti. 🙂
• Michal Hardyn, VimVic.cz napsal:

  7. 7. 2016 (8.03)

  Nakonec me ten tvuj clanek povzbudil sepsat moje 4 roky zkusenosti s blogovanim.

  Do clanku jsem pridal na tebe odkaz.
  http://www.hardyn.cz/4-roky-psani-blogu/
• Míša Matanelli napsal:

  7. 7. 2016 (10.26)

  Ahoj Jirko, super rozšíření mého zmíněného článku – http://www.misamatanelli.cz/2016/06/10-duvodu-proc-zacit-psat-blog/. Jen musím uvést na pravou míru, že svůj článek jsem napsala hlavně pro ty, kteří si chtějí začít psát něco svého osobního a jsou na úplném začátku. Musím to do článku poznamenat. 🙂
• Pavel Lasák napsal:

  7. 7. 2016 (10.56)

  Přesně tak, před 12 lety jsem začal „blogovat“ o Excelu ( http://JakNaExcel.cz/ ). Napsal přes 750 článku, vytvořil přes 400 šablon, sešitů, atd. Dělá to denní návštěvnost 3.500 … což jsou pěkná statistická data, vím co lidí trápí a potřebují 😉

  To co se člověk díky blogu naučí je obrovská zkušenost, kterou si jen tak nekoupí a nikdo mu ji neukradne ani neokopíruje (to že mu zkopírují web jím nepomůže, nemají cenné know how, které je na pozadí 😉
• Martin napsal:

  7. 7. 2016 (12.39)

  No ono to s tím blogem, to co je tu podávané, je hodně zjednodušené, už jsem měl 3 blogy a žádné výsledky to nemělo, i když měli návštěvnost, je tu pár chyb, které jsem udělal.

  1. Je nutné mít cíl – pokud člověk chce přes blog propagovat svoje služby atd. nebo psát o firmě, tak si to musí určit. Kdyby si sem Jirko začal vkládat příspěvky o své dovolené na Seychelách, a pak to mixnul příspěvkem o poruše autě, nakonec si sem přidal svůj zájem vaření, tak ti ten blog fungovat nebude. Na druhou stranu bude dokonale osobní.

  2. Je potřeba vystupovat v dobrém světle – psát si blog o svých zkušenostech s extází je sice osobní, ale výsledky to moc mít nebude. Cílem blogu není psát na vše svůj názor, ale představit se lidem v dobrém světle a napsat svůj pohled na věci, kde to může být zajímavé.

  3. Doporučuji začít s pseudonymem – změna jména je poměrně administrativně náročný proces, a není nic snazšího než si zkazit jméno. Psát anonymně je zase úplně o ničem. Lidi co se ti chtějí ozvat, tak osobně jim můžeš říct svoje jméno, ale není vždy záhodno, aby když si někdo do Google zadá tvoje jméno, tak mu vyjel celý tvůj život. Lidi informace rádi zneužívají, být veřejná osobnost není vždy ku prospěchu a ne každý na to má žaludek.

  Navíc to má i svoje nevýhody při tříštění aktivit. Když po nocích děláš fórum o morčatech, není záhodno aby si každý tvůj kolega v práci tohle zjistil při zadání tvého jména do Google. Já osobně se už na tomhle dost spálil.

  Rozdíl je, když máš firmu, která je tvůj život, ale to nemá každý.
• Jiří Rostecký napsal:

  7. 7. 2016 (12.53)

  No, Martine, nevím, ale asi se v hodně věcech budeme názorově rozcházet.

  1. Samozřejmě, že musíš mít cíl. Články o mé dovolené zde z nějakého důvodu nemám, a proto je ani nedoporučuji. Blog je jako každý marketingový nástroj, který bude fungovat pouze v případě, že budeš mít nějaký cíl, který vychází z tvé potřeby. Tou potřebou může být i psaní článků o cestování – podobných blogů je úspěšných mnoho. Konzistentnost je důležitá.

  2. + 3. Blog není jen o názorech. Proto v článku radím vyprávět příběh. Extázi nepotřebuješ. Já píšu věci tak, jak je vidím. Je mi docela jedno, jestli se mnou někdo bude souhlasit nebo ne. Píšu o svých zkušenostech, úspěších i failech. Po čase sám zjišťuji, že jsem se dopouštěl pitomých chyb, které už bych dnes neudělal. Když jsem o nich ale psal, byly aktuální.

  Nemohu souhlasit ani s pseudonymem. Pokud k psaní blogu chceš přistupovat stylem, že nemá být osobní, chceš vše psát jen v dobrém světle a ještě k tomu chceš být anonymní, tak nenaplníš jeden z největších potenciálů blogování – budování důvěryhodnosti. Jasně, možná občas šlápneš vedle, ale kdo to neudělá? Naopak se mi dlouhodobě prokazuje, že články o failech a neúspěších mají největší vliv na oblíbenost mého blogu, a tudíž i mě samotného.

  Také neříkám, že máš na sebe vyslepičit všechno. Pokud nedokážeš alespoň do určité míry rozlišovat mezi tím, co chceš veřejně sdělovat a co ne, a pokud nedokážeš alespoň trochu kontrolovat informace, které se o tobě na internetu ukazují, nebloguj. A asi ani nedělej marketing. 🙂 Já BTW nesděluji skoro nic z mého osobního života – přítelkyně, rodina apod. To jsou věci, které si nechávám pro sebe.

  Souhlasím s tebou v tom, že každý má počáteční postavení jiné. Někdo chce psát, někdo ne. Stejně tak chce někdo dělat Facebook marketing, jiný k tomu sympatie nemá. Já jsem praktik – dělám to, co má v mém případě a v mé situaci největší smysl. A co mě taky baví (píšu asi od 14). Je mi jedno, že je u toho moje jméno, a pokud se mi někdo bude smát, co jsem to psal před 10 lety za nesmysly, zeptám se ho, kde byl před 10 lety on a zda měl takového zkušenosti jako dnes.

  Blog je skvělým prostředkem, jak inspirovat jiné, být s nimi v kontaktu, budovat svou důvěryhodnost, zdokonalovat se v mnoha činnostech a získávat pozornost jiných lidí. Můžeš ho využít jakkoliv, je to jenom z další nástrojů, který bude dělat to, co mu řekneš.
• Martin napsal:

  7. 7. 2016 (15.26)

  Jirko, já si nemyslím, že bysme názorově nějak nesouhlasili, to co jsi napsal, s tím souhlasím, ostatně klidně to piš autenticky pod svým jménem, když to umíš.

  Problém je, že spousta lidí to neumí, mrkni na Davida Grudla, Hulána, Martina Malého a další lidi, kteří měli potřebu vyjádřit se ke každé politické aféře, prezentovat jestli mají rádi čmoudy, přistěhovalce nebo třeba kachny a psát o svém osobním životě, jak se támhle na záchodě v hospodě pěkně sjeli.

  To co jsi napsal, s tím veskrze souhlasím, v některých věcech jsem se možná špatně vyjádřil – samozřejmě člověk nemůže psát jenom pozitivně jak marketingové oddělení korporace. Pokud je tam autenticita, příběh a fakt víš co si můžeš dovolit říct, je to super a lidi to budou číst.

  Nicméně je tu jedna věc. Popisuješ tu psaní blogu jako jednoduchou věc, prostě super, začni psát blog a prachy se pohrnou. To je proto, že média děláš roky a určitě máš zkušenosti s tím, když jsi něco posral (já promazával půlku internetu po své historii).

  Tobě to třeba jednoduché přijde, ale fakt to easy není. Já to posral takovým způsobem, že jsem promazával přes linkedin, po facebook, blogy, příspěvky a dneska vystupuji na internetu anonymně.

  Když se tak zpětně dívám je to možná škoda a možná to zas změním, protože právě to jakým způsobem jsem si spálil prsty je možná bezvadná zkušenost, na které by se dalo stavět a poučit se z ní.
• Jiří Rostecký napsal:

  7. 7. 2016 (16.42)

  Hele, já to ale nepovažuji za snadnou věc. A ani si nemyslím, že bych to tak líčil. Blogovat je těžké, velmi těžké. Držet konzistenci, psát pravidelně, chodit s novými nápady, otevřít se svým čtenářům, umět to všechno propagovat a nedělat chyby, to není legrace. Mrzí mě, pokud to tak z článku vyplývá.

  K těm lidem, co mají názor na vše. Souhlasím. Mě strašně mrzí, že čeští odborníci nemají blogy a sociální sítě plné odborných informací o tom, co dělají. Max. sdílí anglické články, které možná ani nečetli. Místo toho často valí svoje politické názory, osobní věci atd., což je většinou něco, co mě absolutně neznajímá. Chci se od nich inspirovat, ne řešit jejich osobní postoje a většinou primitivní rádoby politické názory, které se zakládají jen na minimu potřebných informací a s realitou nemají vůbec nic společného.

  Právě proto nesharuju informace ze svého osobního života. Jednak do něj nikomu nic není a jednak chci, aby mě lidé sledovali z nějakého důvodu. Není špatné občas prohodit něco osobního, ale určitě by to neměli tvořit velké % celého obsahu. Nicméně je to záležitost každého z nás. Určitě si zmínil téma, které mě taky štve.