23. 2. 2013
Poslední dobou kolem sebe slýchám negativní slova o negativismu a pozitivní slova o pozitivismu. Kdo o tom ještě nic neslyšel, snadno mu to vysvětlím. Negativní lidé mají se vším problém, rádi kritizují, používají negativní slova, stěžují si, nadávají a podobně. Pozitivní lidé ne, ti se snaží hledat jen pozitiva, podávají přínosnou kritiku a na všem vidí jen to dobré.
Asi tak by se to dalo charakterizovat. Pro ještě lepší pochopení mohu uvést příklad. Když někoho požádám o kritiku svého webu, dopadne to takto:
S mnoha pozitivními lidmi se bavím, často používají slovo „Super!“ (i s vykřičníkem) a jsou opravdu pozitivní. Někdy vás mohou až nakazit, když kolem sebe svoji pozitivní náladu šíří a v ničem nevidí problém, ale samozřejmě i oni mají své zábrany. Pozitivista je tedy člověk, který se i špatnou informaci snaží podat pozitivně a špatný výsledek přebrat ve svůj prospěch. Zbytečně nenadává, není to hater a nechce ostatní urazit.
Když se s někým takovým bavím, cítím se zpočátku dobře, ale časem se začnu bát. Kolem sebe mám několik pozitivistů a je pravda, že mi mnohdy pomohli přijít na řešení jindy možná pro mne neřešitelného problému. Vše je o postoji, jaký k dané věci upřednostníme. Jenomže když se budete bavit s pozitivistou a ten bude vždy pouze pozitivní, může to být na škodu.
Jsem toho názoru, že pozitivismus je důležitý a je super být pozitivním člověk s pozitivním okolím, ale jsou situace, kdy je třeba dát vše stranou a bavit se reálně. Všiml jsem si, že mi v některých věcech pozitivisté příliš nepomohou. Například u zmíněné kritiky vidím jako daleko lepší řešení jít za někým hodně negativním, aby mě za web pořádně „zprcal“ a já se tomu ušetřil do budoucna. Sám jsem se i napálil, když mne jeden pozitivista podporoval v mém (dnes už naivním) nákupu domén, s nimiž si teď nevím rady. Kdybychom se na to tehdy oba dívali reálně a ne jen pozitivně, asi bych neprodělal tisíce korun.
Pozitivismus je podle mě jen subjektivní jednostranný pohled. Vždy je potřeba zvážit klady i zápory všeho, co chceme udělat. Když mi ale pozitivista na vše napíše „Super!“, tak to tak není. Pravdou je, že ve výše zmíněných problémech jsem díky „Super!“ na začátku získal nové zkušenosti, ale na druhou stranu je otázkou, zdali bych je nezískal i tak, a to objektivním a hlavně reálným pohledem na celou věc. Podle mne ano. Kdyby mi tehdy někdo raději vysvětlil, proč dané domény nemají cenu, určitě bych tím získal více a i ušetřil peníze.
Bojím se, že to někteří lidé se svým pozitivním chováním a hlavně s pozitivním hodnocením jiných dost přehánějí. Bojím se, že od nich nedostanu to, co opravdu potřebuji. Že mi neřeknou, jak na tom jsem a já neuslyším relevantní názor. U některých, které znám, tomu tak opravdu není.
Všiml jsem si i toho, že se pozitivisté tváří jako nestraníci, ale přitom vždy komentují jen to dobré. Vidět je to i na jejich blozích či příspěvcích na sociálních sítích. Já osobně nejsem negativní člověk a sám nerad používám slovíčka typu „Nejde“, „Nevím“, „Není“ a podobně. Rovněž se snažím kritiku podávat přínosně, slušně a s návrhy na nějaká řešení. Snažím se ale místo urputného pozitivismu být realistou a vždy věc řešit na rovinu. Nechci lidem říkat jen to dobré, chci je podporovat, ale zároveň jim na rovinu říct vše špatné. To je podle mě daleko přínosnější cestou za lepším výsledkem, byť to ze mne asi nedělá 100% pozitivistu. A já si nesmírně cením lidí, kteří mne podporují ve všem, co dělám, ale když to dělám špatně, nebojí se mi to na rovinu říct do očí…
Ve článku jsem schválně nejmenoval a nikoho jsem se nechtěl dotknout. Cílem celého článku bylo jen poukázání na to, že i s pozitivismem se to dá přehnat a že ne vždy je tím pravým ořechovým. Napište mi do komentářů, jak pozitivismus vnímáte vy. Děkuji vám! 🙂
23. 2. 2013
Jojo, tak jsme na tom asi stejně. Také se snažím být tak nějak pozitivista, nehledat ve všem problém, nekřičet, nenadávat… ale nadmíru ocením feedback (kritiku). Posune mě totiž zase o krok dál. Kdyby ale všichni, co se nějak dostali do mého života pouze mleli „jo, to je fajn“, „to je super“ tak jsem na tom pořád podobně, jako kdejaký předškolák. Důležité je se zlepšovat, dělat z chyb malá vítězství, přijímat a požadovat kritiku (v začátcích ji navíc určitě upřednostňovat před penězi) a nebrat všechno jako „super“. Změna je vývoj a bez těch špatných věcí by jsme zůstali někde v jeskyni s kyjem v ruce.
Objektivní a rozumně konstruovaná kritika podle mě v rozporu s pozitivismem vůbec není. Rozdíl je v tom, jestli člověk všude leze, nadává a z toho, že něo může dehonestovat má upřímnou radost, nebo se vyjádří k něčemu, s čím není spokojen, upozorní na konkrétní věci a pokusí se navrhnout zlepšení.
Problém negativismu jako takového totiž spočívá v tom, že člověk škodí sobě i všem lidem okolo. Sám jsem se narodil právě jako ten negativista a mám vrozené tendence všechno vidět pesimisticky, černě a z ničeho nemít radost. Nějak mi ale časem došlo, že si tím neskutečně ubližuji. V průběhu každého dne, když jsem nad něčím přemýšlel, jsem si občas při pozorování svého myšlenkové toku začal uvědomovat, že to či ono je negativní myšlenka, a snažil se to odnaučit. Celkově mi to dost prospělo a tak nějak se prostě cítím líp, mám větší chuť něco dělat apod. Doporučuji každému.
Tomáš Zíma – taky jsem narozen jako cholerický negativista, ovšem díky ZTD, Leovi Babautovi, ZenHabits a Mnmlist jsem se změnil. Je to fajn, lidi mě nemají za blázna a komunikace je zase mnohem lepší.
Ahoj, pěkný článek. Taky se snažím být pozitivní, ale někdy už to nezvládnu. Těch lam co snědli všechnu moudrost světa, ale prakticky nic neumí je kolem nás bohužel hodně. Ale je tady také spousta chytrých a schopných lidí, kteří akorát nemají odvahu a sílu své nápady uskutečnit. A přesně těm to kouzelné slovíčko „super!“ moc pomůže.