Jiří Rostecký Parťák pro podnikání a osobní rozvoj

Podnikatelé nejsou neschopní

13. 10. 2020

Ruce

Foto: jesse orrico / Unsplash

Za posledních více než 5 let jsem měl možnost poznat nespočet zakladatelů malých i velkých firem a živnostníků napříč celou Českou republikou. Bez ohledu na to, jak se jim právě dařilo a zda byli úspěšní, spojovalo všechny tyto podnikatele jedno.

Nebyli neschopní.

Mrzí mě, jakým způsobem v Česku přistupujeme k podnikatelům. Po dlouhou dobu bylo podnikání zahaleno pochybami a nedůvěrou, protože se v minulosti mnozí podnikatelé nechovali správně. Nechovají se tak ani dnes, ale zdaleka nejsou reprezentanty většiny a neodráží, kdo skutečně čeští podnikatelé jsou.

Protože to mnozí z nás – včetně nejvyšších politických představitelů – nepochopili, je dobré si to připomenout.

Podnikatelé jsou podle mojí zkušenosti většinou lidé, kteří následovali svůj sen. Rozhodli se vytvořit něco, co je převyšuje a z čeho mohou čerpat i ostatní.

Dali život myšlenkám, které byly odvážné, a mnozí je od toho odrazovali, rozmlouvali jim to a nevěřili jim.

Své víře v úspěch věnovali často mnohem víc, než kolik by ve skutečnosti měli. Mnozí vedle obrovského množství času obětovali i svoje vztahy, zážitky a někdy i zdraví. Místo toho, aby šli s přáteli na pivo nebo do kina, pracovali na svých nápadech a tvrdě dřeli nejednou až do rána.

Zařízení, na kterém čtete tento text. Židle, na které možná právě teď sedíte. Jídlo, které jste dneska jedli. Voda, kterou jste vypili. Oblečení, které nejspíš máte na sobě. Knihy, které čtete. Květiny, které jste koupili vaší partnerce. Dům, ve kterém se nacházíte. Postel, ve které v noci uleháte. A nejspíš většina vašich snů, o kterých v té posteli sníte.

To vše a mnoho dalšího vymysleli, navrhli, vytvořili, postavili nebo k vám alespoň doručili či se na tom jinak podíleli podnikatelé.

Podnikatel není člověk, který jen levně nakoupí a draze prodá. Nebydlí v obrovské vile někde nad Prahou a nejezdí luxusním autem. Drtivá většina podnikatelů, které znám, žije nepříliš odlišný život od toho vašeho. Jsou to lidé jako my a jediné, v čem se liší, je jejich schopnost vytvářet nové věci, ať už jde o nějakou továrnu, cestovku, dílnu, prodejnu, salón, agenturu, e-shop nebo cokoliv dalšího.

Díky této schopnosti můžeme čerpat z toho, co pro nás tak usilovně připravili.

Můžeme se k nim jít nechat ostříhat. Můžeme si u nich koupit nové zážitky, které bychom sami nikdy nezažili. Můžeme si od nich nechat pomoct vyřešit nějaký problém, protože sami bychom to nezvládli. Můžeme jejich dílem poznat to, o čem jsme ani netušili, že existuje. Můžeme si u nich obstarat vše, bez čeho by náš život nemohl existovat, nebo by alespoň nebyl takový, jaký si přejeme, aby byl.

A samozřejmě… Můžeme pro ně pracovat.

To, že jsme sami nikdy nic nevytvořili, z nás nedělá nikoho neschopnější nebo hloupějšího. Žádný podnikatel by nemohl fungovat bez ostatních lidí, ať už jsou to jeho zaměstnanci, zákazníci, klienti nebo kdokoliv jiný.

Každý zkrachovalý podnikatel znamená obrovskou oběť pro celou naši společnost. Znamená to ztrátu pracovních míst a spoustu lidí bez práce. Znamená to ztrátu příjmu do státního rozpočtu, ze kterého se financují důchody, zdravotní péče a mnoho dalšího. A dost možná to znamená i ztrátu nadšení, víry a ochoty tohle všechno podstoupit od někoho, kdo má obrovský talent a kdo byl připraven pro nás pro všechny něco vytvořit.

Nemám o podnikatelích iluze a vím, že šmejdi, podvodníci a příživníci jsou i mezi nimi. V každé bedně jablek najdete alespoň jedno schnilé.

Za ty roky jsem ale přesvědčený, že drtivá většina našich podnikatelů si zaslouží uznání a respekt. V neposlední řadě totiž nejsou jen tvůrci hodnot a pracovních míst, ale jsou i inspirací pro mladé generace. Každý jeden z podnikatelů, které znám, se stal něčím, po čem touží i někdo jiný. Stačí zajít třeba na kteroukoliv ekonomickou školu a potkáte spoustu mladých lidí, kteří chtějí být jako tamten freelancer nebo zakladatel tamté firmy.

Podnikatelé inspirují a motivují náš národ tvořit. Být prospěšnými pro společnost. Dělat něco pro druhé.

O politicích se to bohužel často říct nedá.

13. 10. 2020

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?