Jiří Rostecký

Podnikání při škole má jeden vedlejší účinek – učíte se nepodnikat sami

10. 9. 2012

Podnikat při škole je docela těžké. Sám jsem ještě středoškolák a denně se k počítači dostanu až kolem čtvrté nebo páté večer. Jsou na tom i hůře, ale mě samotného to dost omezuje. Není tolik času na řešení důležitých věcí, zvlášť když jsou testy. Já jsem navíc spáč, takže rád jdu dříve spát, což se prostě nedá. Takže se to musí řešit omezením jedné z těchto věcí: školy, podnikání nebo spánku.

Podnikání při škole má ale daleko lepší a zajímavější vedlejší účinek. Učí mě podnikat tak, aniž bych musel podnikat. Jinými slovy se už před spuštěním projektu zajímám o to, jak některé věci přenechat na někom jiném. Myslím tím například řešení objednávek, odepisování na emaily, hlídání různých věcí, rozdělování zakázek a tak dále. Je toho moc, co se musí udělat, je to nezáživná práce a někdo ji musím udělat.

Když jste ale v roli studenta, který se ve čtyři odpoledne dostane k počítači, má na zítřek domácí úkol nebo se musí připravovat na test, myslíte trochu jinak. Uvažujete, jak věci lépe zorganizovat, jak hospodařit s časem. Nedostatek času nám teprve ukáže jeho hodnotu. Začnete používat různé nástroje, aby vás nezdržovalo přemýšlení o tom, co všechno máte udělat. Začnete zapojovat další lidi, kteří budou některé úkony dělat za vás. A začnete přemýšlet, na co se nejdřív vykašlat.

Takto omezené podnikání vás tedy v konečném důsledku naučí, jak hospodařit s časem, jak rozdělovat práci mezi vaše podřízené a v neposlední řadě vás donutí přemýšlet o tom, co vás nikam neposouvá a co dělat opravdu nemusíte, protože to jen zdržuje. Při plánování projektu už přemýšlíte nad tím, jak z výdělku zaplatit někoho, kdo vás bude zastupovat. Začnete nad penězi přemýšlet zase trošku jinak, protože víte, že nebudou jen pro vás, což vás zase motivuje vydělat více. Čas si za peníze tedy přeci jen koupit můžete.

V minulosti mě to například donutilo konečně začít platit redaktory na Objevit.cz, které jsem později úspěšně prodal za několik desítek tisíc. Rok jsem psal každý den sám nové články. Po škole se to fakt nedalo stíhat. Zvlášť, když nechcete po škole jít hned na počítač a psát, ale také žít trochu jinak. Přestával jsme to zvládat, tak jsem se konečně donutil vydělané peníze, z nichž jsem měl tehdy opravdu radost (patřily mezi moje první), rozdělit mezi více lidí a investovat je do nových článků. Vyplatilo se to a čas mě naučil, že to nejlepší, co můžeme s časem udělat, je jej šetřit.

Je zajímavé, že to nejdůležitější, co mě zatím škola naučila, spočívá v tom, že mi v něčem bránila…

10. 9. 2012

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?