Jiří Rostecký Parťák pro podnikání a osobní rozvoj

Otázka života a smrti

4. 3. 2020

Jiří Rostecký

Autor fotky: Podnikni to!

Je to teprve pár let, co mě moje tělo přestalo poslouchat.

Pamatuji si, jak jsem se ráno v rychlosti nasnídal, běžel na zastávku, nastoupil do tramvaje a za pár minut se vracel domů. Bylo mi špatně. Cítil jsem slabost. A chtěl jsem jít spát.

V té době jsem naplno rozjížděl svoje podnikání a zrovna procházel velmi náročným obdobím. Nedařilo se a já řešil spoustu krizí. Tehdy se objevily první zdravotní problémy a mě čekala řada vyšetření a nepříjemných procedur. Naštěstí nic vážného.

Do té doby jsem o tom s nikým nemluvil. Až potom s doktory. Ti mi jako první vysvětlili, že se musím naučit naslouchat svému tělu a vnímat, kdy má dost. Já si do té doby myslel, že únava k tomu prostě patří a že vydržím mnohem víc. Dneska, zítra, ale i řadu dní potom.

Také jsem si myslel, že stačí přestat pracovat. Že odpočinek je pouhou absencí pracovních úkolů, schůzek a e-mailů. Takže jsem sice nepracoval, ale řešil spoustu dalších věcí. Makal na osobním rozvoji, běhal za holkama, sportoval a scházel se s lidmi. Výkon, výkon, výkon. A nikdo mi neřekl, že je úplně jedno, v jaké oblasti ho dosahuji, ale že občas musím taky zpomalit.

Včera jsem se čtyři hodiny bavil s člověkem, co vybudoval miliardovou firmu. Měl to stejně jako já. V době, kdy ho ostatní uctívali a označovali za vzor úspěšného inspirativního muže, byl naprosto vyčerpaný a hnal se do obrovského průseru, ze kterého se vzpamatovává dodnes. 20 let poté.

Dal mi spoustu rad, ale jedna byla asi nejdůležitější: „Vnímej svoje tělo a svou duši.“

Kdyby mi tohle někdo řekl před pár lety, asi bych mu nerozuměl tak jako dnes. Za poslední roky jsem se o tom ale bavil s tolika lidmi a slyšel to už tolikrát, že tomu věřím. A hlavně jsem to pochopil i na své vlastní zkušenosti.

Jednou z nejdůležitějších dovedností, které se podle mě musíme naučit, je říkat věcem, lidem a příležitostem ne. Umět odmítnout i to, po čem v danou chvíli tak moc toužíme. Umět se zřeknout úspěchu a zážitků.

Je těžké odmítnout zakázku za spoustu peněz, když vám může zaplatit složenky. Je těžké odmítnout holku, když vás zve večer k sobě domů. Je těžké odmítnout vystoupení na nějaké akci, když chcete budovat svoji značku. Je těžké odmítnout přátele, co se jdou někam bavit.

Je těžké místo toho sedět doma a číst si knížku.

Jenomže přesně v tento moment se sice můžeme cítit nudní, slabí a tak, že jsme o něco přišli. Z dlouhodobého hlediska ale mnohem víc získáváme.

V době, kdy jsem se snažil stihnout všechno, jsem také všechno stihnul. Jenomže jsem si to moc neužil. Byl jsem vyčerpaný, slabý a cítil jsem, že se něco děje. Že přetahuji, takže jsem měl i špatné svědomí. Jel jsem na kafi, a to rozhodně ne proto, že by mi chutnalo. Jiní jedou i na horších věcech a stíhají toho fakt mnohem víc. Jsem zvědav, co stihne je.

Když se ale potom bavím s lidmi, kteří takhle jeli dlouho, dostaneme se i na diagnózy jak z Dr. House a na příběhy lidí, co už nejsou mezi námi.

A právě v tu chvíli si vždy znovu uvědomím, že schopnost říkat ne není jen otázkou zdravého rozumu, ale především otázkou života a smrti.

Autor fotky: Podnikni to

4. 3. 2020

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?