4. 3. 2020
Je to teprve pár let, co mě moje tělo přestalo poslouchat.
Pamatuji si, jak jsem se ráno v rychlosti nasnídal, běžel na zastávku, nastoupil do tramvaje a za pár minut se vracel domů. Bylo mi špatně. Cítil jsem slabost. A chtěl jsem jít spát.
V té době jsem naplno rozjížděl svoje podnikání a zrovna procházel velmi náročným obdobím. Nedařilo se a já řešil spoustu krizí. Tehdy se objevily první zdravotní problémy a mě čekala řada vyšetření a nepříjemných procedur. Naštěstí nic vážného.
Do té doby jsem o tom s nikým nemluvil. Až potom s doktory. Ti mi jako první vysvětlili, že se musím naučit naslouchat svému tělu a vnímat, kdy má dost. Já si do té doby myslel, že únava k tomu prostě patří a že vydržím mnohem víc. Dneska, zítra, ale i řadu dní potom.
Také jsem si myslel, že stačí přestat pracovat. Že odpočinek je pouhou absencí pracovních úkolů, schůzek a e-mailů. Takže jsem sice nepracoval, ale řešil spoustu dalších věcí. Makal na osobním rozvoji, běhal za holkama, sportoval a scházel se s lidmi. Výkon, výkon, výkon. A nikdo mi neřekl, že je úplně jedno, v jaké oblasti ho dosahuji, ale že občas musím taky zpomalit.
Včera jsem se čtyři hodiny bavil s člověkem, co vybudoval miliardovou firmu. Měl to stejně jako já. V době, kdy ho ostatní uctívali a označovali za vzor úspěšného inspirativního muže, byl naprosto vyčerpaný a hnal se do obrovského průseru, ze kterého se vzpamatovává dodnes. 20 let poté.
Dal mi spoustu rad, ale jedna byla asi nejdůležitější: „Vnímej svoje tělo a svou duši.“
Kdyby mi tohle někdo řekl před pár lety, asi bych mu nerozuměl tak jako dnes. Za poslední roky jsem se o tom ale bavil s tolika lidmi a slyšel to už tolikrát, že tomu věřím. A hlavně jsem to pochopil i na své vlastní zkušenosti.
Jednou z nejdůležitějších dovedností, které se podle mě musíme naučit, je říkat věcem, lidem a příležitostem ne. Umět odmítnout i to, po čem v danou chvíli tak moc toužíme. Umět se zřeknout úspěchu a zážitků.
Je těžké odmítnout zakázku za spoustu peněz, když vám může zaplatit složenky. Je těžké odmítnout holku, když vás zve večer k sobě domů. Je těžké odmítnout vystoupení na nějaké akci, když chcete budovat svoji značku. Je těžké odmítnout přátele, co se jdou někam bavit.
Je těžké místo toho sedět doma a číst si knížku.
Jenomže přesně v tento moment se sice můžeme cítit nudní, slabí a tak, že jsme o něco přišli. Z dlouhodobého hlediska ale mnohem víc získáváme.
V době, kdy jsem se snažil stihnout všechno, jsem také všechno stihnul. Jenomže jsem si to moc neužil. Byl jsem vyčerpaný, slabý a cítil jsem, že se něco děje. Že přetahuji, takže jsem měl i špatné svědomí. Jel jsem na kafi, a to rozhodně ne proto, že by mi chutnalo. Jiní jedou i na horších věcech a stíhají toho fakt mnohem víc. Jsem zvědav, co stihne je.
Když se ale potom bavím s lidmi, kteří takhle jeli dlouho, dostaneme se i na diagnózy jak z Dr. House a na příběhy lidí, co už nejsou mezi námi.
A právě v tu chvíli si vždy znovu uvědomím, že schopnost říkat ne není jen otázkou zdravého rozumu, ale především otázkou života a smrti.
Autor fotky: Podnikni to
4. 3. 2020
Zajímavé, jak mě tohle téma začíná provázet. Kromě toho, že jsme si to před pár lety zažila na vlastní kůži…syndrom vyhoření. Řeknete si, že si tedy dáte na chvilku pauzu…týden, dva…možná měsíc, dva…a nakonec to byly asi dva roky a zkušenost na celý zbytek života. Hodně markeťáků mi říká, ať své zkušenosti předávám, postavím na tom byznys. Byznys asi ne, ale osvětu a placené konzultace, to si umím představit. Hledám platformu, způsob…napadá vás něco?
Amen.