O svobodě nesvobodě v podnikání

Řeším dneska už asi 150. e-mail a těším se u toho na dovolenou, která mě po dvou letech brzy čeká. Musím ale před ní udělat spoustu práce – předtočit rozhovory, dodělat resty a dodat, co jsem slíbil. Přemýšlím u toho, jak to myslí ti, co v debatách o podnikání zmiňují svobodu…

Nemusím sice vstávat v pět, ale také nemusím chodit spát v devět. Mohu si vstát na desátou a dělat do večera, protože je to prostě jedno. Nemohu si dát ze dne na den volno, protože klienti, protože schůzky, protože natáčení, protože ty e-maily…

Když je mi ráno špatně, nedojdu si pro neschopenku. Zkusím sám sebe nahodit a běžím hezky „do práce“, i když vlastně ani přesně nevím, kde to je. Tak nějak všude.

Nemám nikoho, kdo by to dneska vzal za mě. Nepřehodím si směnu s kámošem a neomluvím se u šéfa. Jsem tu jen já a je na mě, co s tím vším udělám.

Svoboda v podnikání ve skutečnosti neexistuje. Jediná skutečná svoboda spočívá v tom, že můžeme i nemusíme pokračovat. Ale to platí i v zaměstnání. Ve výsledku nikoho na světě nezajímá, zda budeme dál dělat to, co děláme, nebo zda začneme dělat něco jiného. Oni si najdou někoho jiného a my jsme v tom sami a o svobodě si můžeme většinu času nechat jen zdát.

Na druhou stranu, řada z nás to přehání. To, že někdo pracuje 16 hodin denně, je jeho volba. To, že nezná víkendy a oběd jí nad klávesnicí, nejspíš o něčem svědčí. O jeho neschopnosti si to lépe naplánovat, o špatných prioritách nebo o tom, že toho chce prostě moc a možná by mě zpomalit.

Podnikání nás má tendenci pohltit. Stejně jako zaměstnání. V koutku mozku si sice uvědomujeme, že toho možná nemusíme dělat tolik, ale stejně to děláme, protože v tom vidíme smysl. Až časem se nejspíš ozve něco, v čem uvidíme smysl větší. Třeba zdraví.

Vždycky, když mi někdo říká o tom, jak v podnikání vidí svobodu, trochu se v duchu zasměju. Pokud je tak strašně svobodný, může s tím vším dneska praštit? Může ze dne na den přestat? Může si vybírat za práci jenom to, co ho skutečně baví? Může se stýkat jenom s lidmi, se kterými se stýkat chce? A nehrozí mu nějaký průšvih, který jeho imaginární svobodu rozpustí jako kostku ledu?

Podnikání není o svobodě, ale o tom, jak daleko jsme schopni zajít. Do značné míry to navíc sami ani neovládáme. Kdyby jo, neslyšeli bychom tolik příběhů o podnikatelích (těch, co mají svobodu) a jejich depkách, syndromech vyhoření a dvaceti kafích, které do sebe denně nalijí. A to všechno s komentářem, že i oni musí dělat spoustu věcí, které nechtějí, ale někdo je udělat musí.

Kdybych dneska chtěl být skutečně svobodný, asi dělám něco jiného. Dělám to jinak a dělám to jinde. Ale svoboda ve skutečnosti není to hlavní, co mě pohání. A právě proto ji stejně jako řada ostatních dokážu z velké části obětovat.

V podnikání ji ani nehledám, protože i když ji najdu, nejspíš to bude jenom iluze.

Na můj článek reagoval Martin Matějka. Přečtěte si jeho pohled na svobodu v podnikání. Moje reakce na Martinův článek je zase zde.

TIP: Poslechněte si rozhovor o mém podnikání