19. 8. 2017
Řeším dneska už asi 150. e-mail a těším se u toho na dovolenou, která mě po dvou letech brzy čeká. Musím ale před ní udělat spoustu práce – předtočit rozhovory, dodělat resty a dodat, co jsem slíbil. Přemýšlím u toho, jak to myslí ti, co v debatách o podnikání zmiňují svobodu…
Nemusím sice vstávat v pět, ale také nemusím chodit spát v devět. Mohu si vstát na desátou a dělat do večera, protože je to prostě jedno. Nemohu si dát ze dne na den volno, protože klienti, protože schůzky, protože natáčení, protože ty e-maily…
Když je mi ráno špatně, nedojdu si pro neschopenku. Zkusím sám sebe nahodit a běžím hezky „do práce“, i když vlastně ani přesně nevím, kde to je. Tak nějak všude.
Nemám nikoho, kdo by to dneska vzal za mě. Nepřehodím si směnu s kámošem a neomluvím se u šéfa. Jsem tu jen já a je na mě, co s tím vším udělám.
Svoboda v podnikání ve skutečnosti neexistuje. Jediná skutečná svoboda spočívá v tom, že můžeme i nemusíme pokračovat. Ale to platí i v zaměstnání. Ve výsledku nikoho na světě nezajímá, zda budeme dál dělat to, co děláme, nebo zda začneme dělat něco jiného. Oni si najdou někoho jiného a my jsme v tom sami a o svobodě si můžeme většinu času nechat jen zdát.
Na druhou stranu, řada z nás to přehání. To, že někdo pracuje 16 hodin denně, je jeho volba. To, že nezná víkendy a oběd jí nad klávesnicí, nejspíš o něčem svědčí. O jeho neschopnosti si to lépe naplánovat, o špatných prioritách nebo o tom, že toho chce prostě moc a možná by mě zpomalit.
Podnikání nás má tendenci pohltit. Stejně jako zaměstnání. V koutku mozku si sice uvědomujeme, že toho možná nemusíme dělat tolik, ale stejně to děláme, protože v tom vidíme smysl. Až časem se nejspíš ozve něco, v čem uvidíme smysl větší. Třeba zdraví.
Vždycky, když mi někdo říká o tom, jak v podnikání vidí svobodu, trochu se v duchu zasměju. Pokud je tak strašně svobodný, může s tím vším dneska praštit? Může ze dne na den přestat? Může si vybírat za práci jenom to, co ho skutečně baví? Může se stýkat jenom s lidmi, se kterými se stýkat chce? A nehrozí mu nějaký průšvih, který jeho imaginární svobodu rozpustí jako kostku ledu?
Podnikání není o svobodě, ale o tom, jak daleko jsme schopni zajít. Do značné míry to navíc sami ani neovládáme. Kdyby jo, neslyšeli bychom tolik příběhů o podnikatelích (těch, co mají svobodu) a jejich depkách, syndromech vyhoření a dvaceti kafích, které do sebe denně nalijí. A to všechno s komentářem, že i oni musí dělat spoustu věcí, které nechtějí, ale někdo je udělat musí.
Kdybych dneska chtěl být skutečně svobodný, asi dělám něco jiného. Dělám to jinak a dělám to jinde. Ale svoboda ve skutečnosti není to hlavní, co mě pohání. A právě proto ji stejně jako řada ostatních dokážu z velké části obětovat.
V podnikání ji ani nehledám, protože i když ji najdu, nejspíš to bude jenom iluze.
Na můj článek reagoval Martin Matějka. Přečtěte si jeho pohled na svobodu v podnikání. Moje reakce na Martinův článek je zase zde.
TIP: Poslechněte si rozhovor o mém podnikání
19. 8. 2017
Já často narážím na dvojí dělení podnikatelů – freelancerů, kteří pracují jako zaměstnanci a svůj čas vyměňují za peníze a podnikatelů, kteří nastaví procesy tak, aby za ně pracovali ostatní, i když oni tam nejsou a jejich výdělek není přímo úměrný tomu, kolik času v práci stráví. Protože dokud budete mít pocit, že všechno musíte udělat sám, protože to umíte nejlíp, tak svobodný nebudete nikdy.
Dobrý den.
Nooo… Dlouho jsem nečetl něco tak negativního.
Nelze obětovat svobodu, svoboda je podstata Vašeho bytí.
Vždy budete po svobodě toužit, to je život. (Z tohoto článku je cítit něco úplně jiného.)
Pokud bych ho napsal Já , tak bych si ho s odstupem času přečetl a zamyslel
bych se nad tím, co dělám. Pokud to dělám s radostí, tak je to v pořádku.
Pokud to ale dělám s pocitem nesvobody a odporem, tak se ženu velkou rychlostí někam,
kde to zřejmě dobře nedopadne.
(Třeba se mýlím, je to jen můj pocit z toho článku.)
Přeji hodně štěstí, svobody a dobrého pocitu při práci.
Pěkně napsané! Kdo si myslí že si v podnikání může dělat co chce jak chce, tak se plete. Většinu věcí, co člověk musí v podnikání dělat, prostě musí.