O holkách, Ferrari a velkém zklamání

Na jedné z mých akcí se účastníci ptali hlavního řečníka na zajímavé téma. Zajímalo je, jak úspěch ovlivnil jeho osobní život, a to především z hlediska vztahů.

Udělalo mi radost, že jsme toto téma otevřeli, protože v posledních letech pociťuji, jak je důležité, ale vůbec o něm nemluvíme.

Nikdy bych nečekal, že to přijde už tak brzy. Znám spoustu mnohem úspěšnějších a zkušenějších lidí, kteří vybudovali obrovské firmy, dosáhli velkých úspěchů ve svých oborech a stali se v něčem skutečnými mistry.

Já pouze natočil pár videí, uspořádal pár akcí, vytvořil podcast a dostal se do pár médií.

Přesto se to dostavilo i u mě.

Je to několik let zpátky, co mi jeden zkušený podnikatel a pro mě i jeden z mých vzorů po stránce osobního/rodinného života, vyprávěl příběh, který dnes já vyprávím při přednáškách na vysokých školách. Ten příběh je možná vtipný, ale po hlubším zamyšlení kompletně změnil to, jak dnes vnímám úspěch a jak dělám svá další rozhodnutí.

Vyprávěl: „Přišel za mnou kamarád a řekl mi, že chce Ferrari. Zeptal jsem se ho, proč chce Ferrari, a on mi odpověděl, že je to pěkné auto. Jasně, ale proč chce pěkné auto? Na to mi odpověděl, že si ho lidé všimnou. Proč ale někdo potřebuje, aby si ho lidé všímali? On to chtěl proto, aby si získal jejich uznání a respekt. Proč ale touží zrovna po uznání a respektu ostatních, aby si kvůli tomu koupil Ferrari? Takhle jsme pokračovali dál, až z něj vypadlo, že chce hezkou holku.

Takže trávil dny i noci prací, aby si vydělal na pořádné Ferrari, které ho odliší od ostatních a on na něj sbalí nějakou hezkou holku. Ve skutečnosti tedy nechce Ferrari, chce holku. Přesto každý den tráví čas tím, aby vydělal peníze na Ferrari. Spíš, než aby šel ven a potkal tu pravou.“

Když jsem se nad tím tehdy zamyslel, přišlo mi to dokonalé. Vzpomněl jsem si na všechny ty lidi kolem mě, co se za něčím ženou jen, aby ostatním ukázali, jak jsou skvělí. Vybavil jsem si i všechny ty fotky ideálních životů na sociálních sítích a ano, napadla mě i řada lidí, kteří moc rádi dávají na odiv svůj majetek.

Když jsem byl mladší, vnímal jsem úspěch podobně. Viděl jsem za ním všechno to krásné, co známe z filmů. Jakmile budu úspěšný, začnou si mě lidé mnohem více vážit, budu oblíbený, obklopený úžasnými lidmi a jo, přijdou i holky. Krásné holky, které mě budou chtít. Který teenager by po něčem takovém občas nezatoužil?

Měl jsem v životě obrovské štěstí, že jsem se dokázal rychle obklopit moudřejšími lidmi, kteří mi pomohli zformulovat mnohem lepší hodnoty a cíle. Přesto se i tato stránka úspěchu dostavila. A s ní i obrovská faleš, přetvářka a velké zklamání.

Přiznám se vám, že jsem to nepoznal. Většinou až zpětně. Nikdy mě nenapadlo, že stačí dokázat tak málo, aby se tohle začalo dít. Byl jsem naivní, hloupý a slepý a několikrát jsem se zbytečně nachytal.

Začalo to rádoby přáteli. Obdivovali mě, měli na mě kdykoliv čas a pokaždé byli k dispozici. Moc rád jsem s nimi trávil dlouhé chvíle, protože se mi s nimi skvěle povídalo. Jenomže postupně začalo něco smrdět. Uvědomil jsem si, že se většina našich debat točí kolem témat, která se nějak dotýkají jejich práce nebo osobního rozvoje. Dostávali ze mě spoustu cenných informací pro jejich firmy, neziskovky nebo další rozhodnutí v kariéře. Často to byly regulérní bezplatné konzultace.

Jakmile se karty otočily a s něčím jsem opravdu nutně potřeboval pomoci já, najednou přátelé nebyli. Neměli čas nebo jejich pomoc byla tak povrchní a odfláknutá, že o její pravosti nešlo nepochybovat.

Trvalo dlouho, než jsem dokázal poznat, kdo jsou skuteční přátelé a kdo ze vztahu se mnou jenom těží a nic do něj nevrací. Dnes vím, že projekty těchto přátel i díky mým radám poměrně hezky vyrostly. Poděkování jsem za to samozřejmě nikdy nedostal. Vděčný jsem byl alespoň za tu zkušenost.

Mnohem těžší to bylo s holkami. Vlastně ani nevím, jak to začalo. Někdy si mě všimla díky přednášce na nějaké škole, jindy narazila na obsah, co tvořím na internetu, další si našly jinou cestu.

Jedna mi dala pusu hned na prvním rande poté, co jsem jí odpověděl na otázku, jaké mám do budoucna cíle a jak dnes přemýšlím nad mým byznysem. Další mi dala pusu poté, co se dozvěděla, že budu ve Forbesu. Jiná se mnou trávila dlouhé hodiny a nejvíc ji bavilo povídání o její kariéře a o tom všem, co si může odnést z mých zkušeností. Další fascinovalo, kolik lidí mě dnes sleduje a jak si člověk může takový zásah vybudovat. A chtěla to samé.

Peníze v tom hrály roli také. Ještě mi zdaleka není ani 30 a jsem přeci podnikatel! To si každý představí leccos…

Co jsem ale nečekal, tak že peníze nejsou to jediné, co tento typ slečen může zaujmout. Mohou to být zkušenosti, kontakty, způsob přemýšlení, popularita, zázemí, známost s úspěšnými lidmi, zákulisní informace, získaná ocenění a mnoho dalšího.

Na tom není nic špatného. Je hezké, když na vás někoho zaujme to, jak přemýšlíte. Problém nastává tehdy, kdy ho to nezaujalo proto, jací jste, ale proto, aby to mohl získat také. Je jedno, zda z vás chce dostat peníze, know-how nebo kontakty. Je jedno, co pro něj představuje zlato. Podstatné je, že kope.

Ta holka, kterou získáte na nové Ferrari, bude nejspíš krásná, milá a úžasná. Ale furt to bude holka, která vás chce kvůli Ferrari.

Martin Fuks (to on je skutečný přítel, který mi pomohl vstát v těch nejhorších momentech) mi řekl, že čím je člověk úspěšnější, tím pro něj může být těžší rozeznat skutečnou lásku. Já to v některých případech nerozeznal.

Znám mladé lidi, co chtějí být také úspěšní, koupit si Ferrari a sbalit krásnou modelku. Takových lidí je opravdu hodně a já bych si přál jim říct, co tím ve skutečnosti získají.

Žít ve vztahu, který je postaven na vašem úspěchu, je neskutečně vysilující. Někdy to poznáte hned na začátku, jindy vám to může trvat dlouho. Já se dokonce zamiloval, nasadil si růžové brýle a nevšímal si varovných signálů. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil, že něco nehraje a že jsem využíván.

Bolelo to neskutečně, ale postupně mi to v hlavě začalo docházet. Všechen ten povrchní zájem, jednostranné diskuze, velká slova, která byla naprosto prázdná, a ta jiskra v oku, když jsme spolu mohli jít nakupovat, vyrazit do společnosti nebo když jsme rozebírali, jak lze dokázat něco velkého.

Ty holky (nebo možná i kluci, to nevím), které vám úspěch přinese, jsou překrásné a zpočátku se s nimi cítíte jako v ráji. Můžete všechno. Splní se vám sen a ostatní se za vámi otáčí. A jednoho dne se ten sen rozplyne a vy si uvědomíte, v jaké žijete iluzi. Najednou budete na dně a nepůjde vám vstát z postele.

Mojí největší zkušeností je, že stačí opravdu málo, aby se tohle stalo. Já nejsem žádná celebrita, nejsem úspěšný byznysmen nebo nějaký vrcholový sportovec. Přesto už úspěch přinesl do mého života obrovské množství faleše, předstírání a zklamání.

Ve výsledku si za to mohu sám. Neviděl jsem to, nepřiznával jsem si to a nepřemýšlel jsem nad tím. Jenomže ono je to těžké vidět. A člověk se nerad vzdává svého snu.

Pomohlo mi to ale uvědomit si, kdo skutečně jsem. Jsem normální kluk jako každý jiný, kterého baví jeho práce, rád pomáhá ostatním lidem a největší radost má, když vidí, jak lidé kolem něj rostou a jsou šťastní. Nepotřebuji být na titulkách časopisů, nepotřebuji být nejlepší na světě a nepotřebuji si kupovat Ferrari. To, co jsem dokázal já, mohou dokázat i ostatní.

Jsou dvě věci, v které dneska doufám. Vím, že tohle potkalo mnoho lidí a že i pro ně je to neskutečně těžké. Mnohdy se jeví jako lepší ničím nebýt, nijak nevyčnívat a nic nedělat. Přesto doufám, že nám tahle zkušenost nezabrání v dosahování našeho úspěchu, protože to špatné není všechno, co úspěch přináší. Je i příležitostí inspirovat ostatní, mluvit k nim a předávat jim své zkušenosti. Je to možnost, jak pomáhat lidem a vytvářet pro ně něco užitečného.

A samozřejmě… Doufám i v to, že my všichni najdeme člověka, který nás nebude milovat pro naše Ferrari, ale pro to, jací tam uvnitř skutečně jsme.

Děkuji všem, co mě přesně takového mají rádi. A z celého srdce přeji dostatek síly překonat to zklamání všem, co jím teď kvůli někomu prochází.