Jiří Rostecký

Naposledy s dvojkou na začátku

12. 1. 2022

Jiří Rostecký

Autor fotky: Jirka Chomát

Dneska je mi 29.

Čím víc se blížíte ke třicítce, tím víc cítíte ten tlak.

Spolužačky už rodily. Dvakrát.

Kámoši maj auto, psa a hypotéku.

Všichni jsou spolu a šťastní. Hlavně na fotkách.

S dvojkou na začátku byste měli zjistit, co chcete v životě dělat, s kým ho chcete strávit a už byste měli mít zaděláno na rodinu. Dávno nejste dítě a měli byste řešit takový ty smlouvy od bankéřů, ceny plynu a v sívíčku mít něco víc než brigádu a vejšku.

Už je blbý, když si sami dáte Happy Meal a těšíte se na hračku. Když nemáte na mobilu Revolut a nepijete pivo. Když jste nebyli v deseti zemích světa, nepsali o vás ve Forbesu a nemáte názor na úrokový sazby.

Už byste si měli umět vyprat, uvařit i něco víc než špagety a ponožky spíš než s mámou párovat se svojí holkou.

Bylo by fajn, kdybyste už měli něco vyděláno, ale stejně je vám to k ničemu, páč ten byt bylo lepší koupit včera a teď je všechno strašně nahoře. Hodilo by se, kdybyste zvládali domácí práce i domácí hádky, cizí jazyk i cizí kecy, vlastní emoce i vlastní nemoci.

A čím blíž jste třicítce, tím víc vám dochází, že všechno může být dobrý i pěknej průser a že zdaleka ne nad vším máte takovou kontrolu, jakou byste si přáli.

Takže 29 začínáte s pocitem, že jste sice dřeli jak koně, ale teď máte rok to všechno dohnat. Faldík na břichu fakt do dalšího desetiletí nést nechcete a bylo by dobrý vymyslet, co s cholesterolem a inflací. Možná už nechcete být na Tinderu, TikTok není pro vás a hebkost už není jediná kvalita, kterou oceňujete.

Tudíž jdete, změníte si tapetu na mobilu a naciťujete dospělost.

Od teď jste muž. Dospělej chlapan.

Dřív nebo později vás ale stejně doběhne vaše vlastní pravda. Ta, kvůli které vám už možná nevadí sedět doma při svíčkách sám. Proč číst knížku už je větší zábava než randit s kočkama z instáče. Kdy vám už názor ostatních nezvedá tlak jako dřív a kdy už možná víte, že život je proces, ve kterém jen málokdy běžíme vedle sebe.

Možná jste nesplnili všechny body z nepsanýho checklistu a možná vám to někde skřípe. Možná jste nenašli tu pravou a možná nejste úspěšní v práci. Možná ty špagety rozvaříte, ponožky nespárujete a místo piva si dáte růžové víno.

Možná máte do rodiny daleko, bydlíte v nájmu a jezdíte tramvají. Možná se nesrovnáváte, ale slintáte u fotek ostatních, a možná máte pořád svoji oblíbenou pornoherečku.

Možná vám spousta těch dospěláckých témat ještě uniká a možná stále nejste tím, kým byste jednoho dne být chtěli.

Ať už jste na tom teď ale jakkoliv, jste právě tam, kde máte být.

Před 29 lety jsme to s mamkou málem nedali. A jestli mě tenhle život něco od první vteřiny učí, tak že nic není dáno a všechno může být úplně jinak. Stačí jedna rána osudu a vše se může změnit.

Jediné, v co můžeme doufat, je, aby ty změny byly pozitivní a abychom v nich dokázali najít to dobré. Aby celý ten proces za něco stál a abychom nelitovali, že nás strach a ego svedli na zcestí.

Život není závod. Nemusíme žít na čas. Proto mě mrzí, že tolik mladých kolem mě trápí, co všechno zatím nestihli.

Dejte si za mě mekáče, pusťte si Netflix a špagety příště trochu ztlumte.

Je fajn bejt mladej. Je to jednou za život. Tak pauza, výdech a jdeme žít.

12. 1. 2022

Komentáře čtenářů:

Napsat komentář: Hanka.D Zrušit odpověď na komentář