14. 12. 2015
Tvorba obsahu mě baví. Od svých 14 let píšu blogy, dělám rozhovory a poslední rok i natáčím videa a nahrávám podcasty. V iParťákovi navíc klientům pomáháme s psaním článků a obsahem celkově.
Napadlo mě proto sepsat seriál o tom, s jakými chybami se u klientů, ale i u sebe nejčastěji setkávám, a připsat k nim svůj pohled. Předně chci říci, že se nerad držím různým pouček, doporučení a rad, kterých je plný internet. Rád zkouším vlastní věci, ověřuji si své hypotézy a vyhodnocuji, co je pro mě nejlepší.
To, co vám může přinést slepé následování pouček na internetu, je vlastně i tématem prvního článku.
Velmi často se klienti totiž zabývají nepodstatnými detaily. Příkladem může být délka textu. Najdete poučky, které říkají, že by měl mít minimálně 1 normostranu, ale určitě ne víc a už vůbec ne míň. Možná to znáte. 🙂
Klientům vždy vysvětluji, že je úplně jedno, jak dlouhý text bude. Dokonce ani „čím kratší, tím lepší“ nemusí platit. „Veškeré mé zkušenosti říkají, že pro většinu výrobků platí, že dlouhý text prodá více zboží než krátký. Jen dvakrát jsem neuspěl s dlouhým textem,“ píše David Ogilvy ve své knize O reklamě a ukazuje třeba inzerát o 6540 slovech.
S Ogilvym souhlasím, ale opět to beru s velkou rezervou. V minulosti jsem třeba testoval délku svých textových rozhovorů. Vydal jsem rozhovor o 2 stránkách A4 a rozhovor o asi 8 stránkách. První si možná přečetlo více lidí, na druhou stranu jim ale nic nedal – byl velmi povrchní, obecný, strohý apod. Zkusil jsem to proto několikrát, v podstatě vždy se stejným výsledkem. Počet přečtení navíc nebyl mým hlavním cílem. Tím bylo předat čtenářům co největší hodnotu.
Napišme proto váš text tak, aby splnil to, co má, a pro čtenáře byl přínosný. Nikdo nečte text kvůli délce a obrat vaší firmy určitě nijak nerozhodí to, když texty budou mít pod jednu normostranu (což je mimochodem šíleně textu). Napišme váš text tak, aby by dlouhý „tak akorát“.
Podobných drobností, kterým nemá smysl přikládat velkou váhu, je více. Nemusím asi zmiňovat klišé v podobě hustoty klíčových slov (jo, ještě se s tím občas setkáváme) apod.
Osobně vždycky říkám, že bychom se při tvorbě obsahu neměli ničím omezovat. Měli bychom být střízliví, rozumní a mít dostatečný nadhled, ale neměli bychom se zbytečně svazovat. Mně třeba říkali, že se nikdo nebude dívat na videa, která budou delší než 15 minut. No, vydávám i skoro hodinové a lidé mi dnes říkají, že oceňují jejich podrobnost a hloubku. Má to ale i svá „ale“ a určitě bych tak dlouhá videa nedoporučil vždy.
Vaše sdělení by především mělo být jasné a konkrétní. Mělo by by být pro čtenáře přínosné a mělo by naplňovat důvod, proč se do jeho čtení vlastně pustil. Vedle toho by ale mělo myslet i na vás, na vaše cíle a záměry, které s ním máte.
Když se vrátím třeba k mým videím na Mladém podnikateli, je pro mě spíš než délka a forma důležitá hodnota sdělení, které divákovi předáme. Každý rozhovor natáčím s nějakým cílem – nejčastěji zodpovězení důležitých otázek, které podle mých analýz diváci reálně řeší.
V každém videu slyšíte spoustu otázek, často jsou pro mne ty nejzásadnější třeba dvě. Říkám jim key questions a jsou důvodem, proč vlastně video natáčíme.
Třeba video s Vojtou Kotousem. Natáčel jsem jej proto, že jsem jím chtěl pomoci těm divákům, co jsou na škole a sní o vlastním podnikání. Když jsem toto téma objevil (resp. jsem objevil jeho potřebu v našich divácích), našel jsem ideálního hosta a do rozhovoru jsem šel s důležitými otázkami. Jak náročné jsou začátky na volné noze, když jste právě opustili školu? Na co všechno se musíte připravit? Co váš čeká
Samotný rozhovor s Vojtou už potom byl velmi uvolněný a sklidil úspěch. Rychle se vyšplhal i mezi nejsledovanější videa na našem webu a získal si spoustu pozitivních reakcí od diváků.
Jeden díl na @mladypodnikatel a spat 😀 Tentokrát o podnikání po střední škole, super rozhovor! https://t.co/D483cjUcxG
— David Krupička (@KrupickaDavid) 9. Prosinec 2015
Super rozhovor s @VojtechKotous na @mladypodnikatel https://t.co/PYHptkRRSI pokud jste ještě náhodou na škole (nebo těsně po), povinné! — Jakub Čižmař (@jakubcizmar) 10. Prosinec 2015
Další parádní rozhovor o podnikání od @mladypodnikatel 🙂 https://t.co/dNMInrdAse
— Adam Pešek (@pesekad) 10. Prosinec 2015
Postupujte podobně. Přistupujte ke tvorbě obsahu strategicky. Spíše než na poučky se zaměřte na to podstatné. Je jedno, zda tvoříte video, text či něco jiného. Mějte na paměti, proč to děláte, s jakým úmyslem, pro koho a co mu to má dát. Pokud si na to poptáte třeba textaře, neváhejte mu tyto informace sdělit.
Vše, co uděláte, si také vyhodnocujte. Zkoušejte nové věci, dívejte se na to, zda plníte své cíle, jak je váš obsah přijímán a zda jím dosahujete toho, čeho jste dosáhnout chtěli.
A mimochodem, zrovna tahle část mě na tom všem baví nejvíc. Nejsem textař, copywriter, redaktor, novinář… Ale baví tvořit obsah. Divný, co? 🙂
V dalších článcích vám ukáži, jak postupuji při tvorbě rozhovorů na Mladého podnikatele či co dělat, když máte na články malý rozpočet.
Zdroj fotky: Fotolia.com | Autor: Tylinek
14. 12. 2015
*monolog na schodech
Jak jsem zmiňoval na Twitteru, pěkný článek. Podle mě text zaujme v situaci kdy za a)pobaví nebo b)informuje. Takže to přesně sedí s tou hodnotou sdělení, které zmiňuješ.
Osobně nesouhlasím s pár drobnostma.
1)Délka článku – Osobně mám přesně opačnou zkušenost. V okamžiku, kdy jsem si jasně stanovil, že článek na mém blogu nemá přesáhnout 1 A4 textu, pociťuji mírné zvýšení návštěvnosti. Hraje ale i roli, jestli je to celé jeden blok textu, nebo se odsazuje 🙂 Osobně také nečtu nic, co je dlouhé a autor neumí odsazovat. Dodnes se učím vyškrtávat „vatu“.
2) Video – Tady to už délku snese, ale dost závisí na typu videa. Tvoje rozhovory mají velkou přidanou hodnotu, takže se to snese. Jako divák bych jen možná ocenil, kdyby se ve videu objevily krátké střihy z pracovního prostředí zpovídaného. Aby to místy nepůsobilo tak staticky v jedné mistnosti.
Pokud se ale bavíme třeba o určitých motivačních videiích, tam se vyplatí myslet na krátkost a údernost. Například Petr Casanova na firstclass.cz měl jedno snad dvacetiminutové video, kde měl monolog na shodech. A to se fakt nedalo podle mého názoru vydržet s pozorností.
Obecně ale souhlasím s tím, že se vyplatí zkoušet a experimentovat. Nejlepší ukazatel jsou pak vždy diváci/čtenáři a člověk hned pozná, co funguje a co ne 🙂