14. 1. 2014
Když podnikáte na střední škole, dost možná je to pro vás jen takový větší koníček. Chodíte domů rychle, protože se těšíte, až budete moci zase dělat to, co vás baví. Jste rádi, když se srazíte s nějakým bacilem, protože nebudete muset jít do lavice a místo toho můžete v klidu pracovat. Je to fajn a čas vám utíká rychleji. Můžete si vše dělat tak, jak chcete. O nic nejde.
Po dokončení střední školy se mi doslova změnil život. Najednou už podnikání nebylo koníčkem, ale prací. Založil jsem firmu, na vysokou se vykašlal a vše nasvědčovalo tomu, že mojí hlavní starostí bude rozvíjení podnikání, jehož cílem je samozřejmě co nejvyšší zisk.
Na střední jsem to dělal pro parádu, měl jsem radost ze všech výsledků, ale uvědomoval jsem si, že to nemá ucelenou formu, že realita skutečného podnikání je jiná. Neměl jsem žádná pravidla, žádná omezení a vše jsem si mohl dělat tak, jak jsem si ráno řekl. Ztotožňoval jsem se s naivní představou, že podnikatel má svůj den plně ve své režii, může dělat jen to, co je mu libo, a v podstatě nic ho netrápí. Myslí si to hodně lidí, já už dneska ne.
Jenomže já jsem vše začal posouvat na vyšší úroveň. Začali jsme hodně investovat, přišla firma a najednou se objevovaly nové závazky. Už to nebylo o tom, zda si tenhle měsíc vydělám o deset tisíc víc nebo míň, bylo to o tom, že příští měsíc musím x desítek tisíc zaplatit a taky se může stát, že na to nemusím mít.
Trochu teď přeháním, tak i tak dnes cítím větší tlak než před pár měsíci, když jsem do toho řešil úkoly na druhý den. Ano, setkal jsem se s realitou, kterou jsem doposud nemohl znát.
Podnikání je super v tom, že skutečně můžete dělat to, co chcete. Respektive můžete jít směrem, který si určíte. Jenomže pokud to myslíte vážně a nejste géniové, dožene vás řada povinností, jež jednoduše nepočkají a které vás také nemusí dvakrát bavit. Přijdou dny, kdy se třeba nebude moc dařit a kdy se i vy sami sebe zeptáte, zda to máte zapotřebí, protože vás ten den něco nebo nějaký idiot pořádně demotivoval.
A v tom si myslím, že je recept na úspěch. Dokud to budete zvládat a tyhle věci vás neodradí, pak půjdete dál a dál za tím, co vás skutečně baví a čeho chcete dosáhnout.
14. 1. 2014
Je to asi typický vzor začátků každého podnikatele. Sám sem začal podnikat už na střední škole, ale chtěl jsem mít vysokou školu(nejen titul, ale především nové informace) a tak se ten můj koníček trochu natáhl. Bohužel školu jsem neměl úplně nejlehčí, tak i na VŠ to bylo více o „koníčku“ než o skutečném podnikání. Teď konečně přichází zmíněná fáze. Není to již o tom, že jsem něco vydělal, ale o tom, že musím X vydělat, abych mohl další část, tedy Y, využít k dalšímu rozvoji.
souhlas, povinnosti jsou ve vsem, a je potreba je neodkladat. Na kazdou vec se muzeme koukat jako na pripravu caje, bud to je rutina v zaliti pytliku horkou vodou a nebo ritual, na ktery se tesime kazdy den.
s tým prvým odsekom s tebou na 100% súhlasím a zvyšok môžem posúdiť, až keď dokončím SŠ 🙂
Já bych při podnikání také zvolila cestu kdy si jde člověk za svými cíli a realizuje svoje vize, na druhou stranu si myslím, že když to nešlape, tak jak by mělo. Tak je dobré si zjistit svojí hlavní konkurenci a zmapovat kde by mohl být problém.
Ja keby som si mal znovu vybrať tak na strednú školu by som chodil tak max 2 roky… aby som získal kontakty, nejaké mini zvyky, super zážitky so spolužiakmi a ďalej by som študoval už len externe alebo online tak ako to plánujem teraz, posledný rok školy si dokončiť aj ked za vyšší príplatok ale formou štúdia online. Veď ta úspora času je ohromná ked si človek porovná každodenné dochádzanie do školy a na niektorých predmetov iba sedenie do blba v lavici a nič nerobenie.
A další takový zlom přijde s prvními zaměstnanci….