15. 4. 2017
Pamatuji si na tu radost, když mi přišel dopis s informací, že jsem byl přijat na vysokou školu, kterou jsem si moc přál po maturitě studovat. Už jako přijatý student jsme se do ní jel podívat poprvé, když mě pozvali, abych si vyslechl základní informace.
Tehdy jsem strávil půl dne snad hodinovou přednáškou a čekáním ve frontě na nějakou kartičku, kterou jsem jaku student musel mít. Při druhé návštěvě jsem dostal test z ruštiny, kterou jsme do té doby nikdy nestudoval. Ačkoliv jsem tenkrát varoval, že jsem se s ruštinou setkal tak maximálně na dresu Jágra, když hrál ještě za Omsk, bylo mi řečeno, že to je jedno a že mám test vyplnit.
Výsledek toho testu dodnes neznám, ale na tu školu už jsem se nevrátil.
Nebylo to ani tak kvůli těmto dvěma trapným a arogantním zkušenostem, jakožto spíše kvůli mým vlastním ambicím a vizím, které se neslučovaly se studiem na vysoké. Jednoduše jsem tehdy udělal objektivní zhodnocení, jaká cesta za mou vysněnou budoucností je nejefektivnější, a vysoká škola to nebyla.
Od těch dvou návštěv uběhly už 4 roky. Téma, zda jít nebo nejít na vysokou, pro mě tehdy bylo životně důležité. Přeci jen jsem vyrůstal v prostředí, kdy mi na základní škole učitelé říkali, že se musím hodně učit, aby mě přijali na střední, zvládnul jsem maturitu, získal diplom na vysoké a našel si dobrou práci. Na střední mě od druháku učitelé stresovali, že maturitu nezvládnu, pokud se nebudu průběžně připravovat. Pak jsem se učil 3 dny a maturitu zvládl.
Dnes je pro mě to téma tabu. Je to to poslední, co bych dneska potřeboval řešit. Přesto se mě na to občas někdo zeptá a já sám si sebekriticky kladu otázku, zda jsem tehdy neudělal chybu. Zda jsem přeci jen neměl počkat a neměl jsem se vydat cestou většiny mých přátel, kteří dnes vysoké školy studují a pyšní se prvními většími úspěchy. Protože pokud ano, mohu se pokusit do toho rozjetého vlaku ještě naskočit.
Poctivě jsem přijímal a zvažoval všechny argumenty, které mi zkušenější lidé, než jsem já, předložili. Začal jsem nejdříve věřit, že mi vysoká škola pomůže získat cenné kontakty, což u mne jako argument padlo velmi rychle s dojmem, že dnes kontakty nemám zrovna zanedbatelné.
Věřil jsem i v to vzdělání, které mi snad může chybět. Tehdy jsem chtěl studovat ekonomiku a marketing. Před pár dny jsem ale mému vrstevníkovi, který píše nějakou práci a studuje marketingovou školu, vysvětloval, co je to affiliate a jak funguje.
Za ty 4 roky jsem se rok co rok pohyboval min. v šestimístných obratech, řešil jsem vše od registrace k DPH po založení firmy, nad praktickými a hlavně reálnými problémy jsem prodiskutoval hodiny s účetními, daňaři a právníky, prodal jsem firmu, vymáhal svoje první faktury, prodělal stovky tisíc, málem zkrachoval a poznal, jak snadné, ale vlastně jak strašně těžké je vydělat peníze a jak s nimi efektivně hospodařit.
Moc mi toho nezbylo. Když vidím některé moje přátele, jak po škole makají, aby si vydělali na školné, nájem a život, jak se po nocích šprtají, protože jindy nemají čas, a kolik mají povinností, ve kterých mnohdy sami nevidí smysl, nevěřím ani v ta uvolněná studentská léta.
Zbyla mi angličtina. To je něco, s čím sám dnes bojuji. Je to moje velká slabina. Na střední jsem poctivě vyplňoval písmenka do učebnic, opakoval naučená slovíčka a napsal pár slohovek, ale skutečnou angličtinu jsem se tam naučit nedokázal. Věřil jsem v to, že tohle mi s vysokou školou uniklo a že tam bych se anglicky naučil pořádně.
Řekl jsem to pár lidem. Naposledny při mé přednášce v Hubbru. Všichni se mi vysmáli. Doslova všichni mi řekli, že by mi v tom vysoká škola nepomohla. A když vidím pár mých přátel, začínám tomu docela věřit.
Tím padnul můj poslední argument a já na to zůstal sám. S tím vším, co jsem za ty 4 roky zažil, co jsem se naučil a co jsem pochopil o životě (kdy jsem se poměrně rychle z kluka, co chtěl dělat byznys a vydělávat miliony, posunul do role, že vlastně nejde o peníze, ale že ten život musí za něco stát a že chci být hodnotou nejen sám pro sebe, ale i pro ostatní), dnes pro lidi, jako jsem já (tedy ne pro všechny), smysl ve studiu vysoké školy nevidím.
Napsal jsem třikrát ministryni školství. Popsal jsem jí svoje osobní zkušenosti, ale i zkušenosti desítek stejně starých, starších i mladších lidí, se kterými se setkávám. Nechtěl jsem a nechci ze sebe dělat reprezentanta většiny, protože jím jednoduše nejsem. Ale chtěl jsem jí dát nezaujaté informace, které jsem za tu dobu nasbíral. Vnímám se tak, že nechci být někým, kdo si jen stěžuje, ale kdo třeba může i svou trochou přispět ke změně. Neodpověděla.
Když se mě ale po tom všem dneska někdo zeptá, zda studovat vysokou nebo zda se vydat vlastní cestou, nevolím ani jednu z možností. Myslím si totiž, že ta otázka je velmi špatně položená. Správně by si každý, kdo o tom přemýšlí, měl zodpovědět, zda je připraven přijmout za sebe zodpovědnost a dnes a denně si vnitřně obhajovat, že tehdy udělal správně.
Nevnímám vysokou školu jako povinnost. Nevnímám ji ani jako ztrátu času. Vnímám ji jako prostředek k dosažení nějakého cíle, stejně jako jsem tehdy já vnímal jako prostředek jinou cestu a definoval si dílčí kroky, jak za tím cílem dojít. A dost možná bude pro někoho jiného právě vysoká tím nejlepším prostředkem, jak svého cíle dosáhnout. Možná.
Mrzí mě ale, že studium na vysoké hodně lidí vnímá jako dogma. Ne jako prostředek. A přenáší to na mladé lidi, kteří mi dnes většinou vůbec nejsou schopni obhájit, že ta jejich cesta je tou nejlepší cestou za jejich cílem.
Přitom právě to by se měli naučit co nejdřív.
POZOR! Přišlo mi mnoho reakcí na tento článek, a tak si zde můžete přečíst pokračování. A není toho málo!
Pamatuji si na tu radost, když mi přišel dopis s informací, že jsem byl přijat na vysokou školu, kterou jsem si moc přál…
Zveřejnil(a) Jiří Rostecký dne 15. duben 2017
15. 4. 2017
Mario, vysoká škola nemá být praktická – jedná se o primárně o teoretické vzdělání (tedy jak přemýšlet) a přípravu na život (jak fungovat ve světě, který není doma a plnit nějaké úkoly). Výjimkou jsou ryze vědecké obory.
Jirko, nejspíše by ti průměrná ekonomická VŠ byla naprosto k ničemu. Protože často bývá k ničemu skoro každému:) (Vtip) Možná se mohl poohlížet po technických oborech nebo jít třeba studovat překladatelství. Zkrátka jít trochu hlouběji. Co já vím. Pro mě byla VŠ nejkrásnější zkušeností v životě:) A zkušenost, díky které získáš rozhled, přijdeš na věci, na které bys nikdy nepřišel, ale taky zkušenost, při které člověk nedělá věci jen pro zisk (za nějakým účelem) – ta není nikdy k zahození. Na začátku studia bych asi neřekla, že mi k něčemu bude studium filosofie, jazyka etc. Na dni otevřených dveří nám říkali, že máme otevřené možnosti. Že pak můžeme dělat třeba taxikáře nebo ředitele ZOO. Jenže situace se v průběhu let celkem změnila, doba přeje absolventům filosofických fakult – každý druhý kolega je (dobrý) copywriter nebo markeťák 🙂 Mám pocit, že je to proto, že jsme si pořád jenom četli a učili se vidět věci z různých úhlů pohledu. A kdo by to byl řek, že nám to k něčemu bude (?) Tím nechci říct, že jsi kdysi udělal špatné rozhodnutí – vůbec ne. Jen asi není úplně dobré žít v bublině – stejně bych se tam nic nenaučil. Nemusí to být zdaleka pravda. Taky nemyslím, že bys z toho, že nemáš VŠ, měl mít nějaký mindrák. Ale tlak okolí .. je asi tlak okolí. Úplně si to už nedokážu představit.
Jo a ještě mě napadá 3. věc, k čemu je VŠ dobrá. Je to také ve většině případů přechodový rituál dospívajícího člověka v dospělého a samostatného. Nedávno jsme se o tom právě s Pavlem bavili.
Člověk začíná žít sám, žít si žovot dle svého, budovat si své okruhy známých a kamarádů a odstřihává se od rodičů. To vše v klidu, postupně a bezpečně.
Na vysokou školu jedině pokud mám nějaké vysněné povolání, ke kterému ten titul musím mít, jinak je to jen další papír a řádek-dva do životopisu. Většina lidí co znám stejně ve výsledku pracuje mimo obor studia… Navíc s většinou lidí s titulem, které jsem doposud potkal, bych nešel ani sekat trávník…
Po dvanacti letech praxe v IT jako developer/architekt na nekolika mezinarodnich projektech jsem si rekl, ze by bylo dobre nemit jen maturitu, ale byt IT Ing. Rikal jsem si, ze vzhledem k dosavadnimu zivotu to musi byt brnkacka. Ha, nebyla. V prvnim semestru jsem musel pocitat operacni zesilovace,ubytky ve vedenich, zabyvat se vektorovymi prostory. Ve druhem derivacemi, integraly a logickymi obvody. Ve tretim bych se zabyval telekomunikacnimi sitemi, ale tam uz jsem nedosel. V polovine druheho semestru jsem to vzdal, protoze jsem v tom nevidel smysl. Kdyz jsem se jednoho s panu profesoru ptal proc jsou osnovy takove jake jsou bylo mi receno, ze zakladem informatiky je elektrotechnika a ta stoji na matematice a tak by se temto vecem budouci pan inzenyr nemel vyhybat. Byla to velka chyba, ze jsem se na studijni plany nepodival jeste pred podanim prihlasky. Zjistil bych, ze nez se clovek o informatice na skole neco uzitecneho, v praxi pouzitelneho dozvi, utecou minimalne dva roky. Tuto obet jsem nebyl ochoten podstoupit.
Já jsem u sebe v IT zjistil takovou zajímavou věc, když narazím na problém a najdu řešení, tak si tu věc pamatuji ještě 10 let potom, co jsem jí řešil. Když se věc naučím z kurzu/školy, tak si za týden nepamatuji nic.
Místo vysoké jsem si udělal pomaturitní jazykovku a můžu jenom doporučit. Byla to větší zábava než vysoká (kterou jsem také zkoušel, ale nebavila mě) a hlavně jsem se naučil plynně anglicky, což mi na žádné škole nešlo.
A nevím jak v jiných oborech, ale v IT má plynulá angličtina větší hodnotu než vysoká, a jazykovka je jenom na rok.
Jinak platově a profesně je to vesměs jedno, po 5 letech praxe v oboru se to bere tak, jako by člověk už vysokou měl.
Navíc jak už tu padlo, v ČR neexistují IT vysoké školy (computer science obory jako ve státech), buďto je to zaměřené na elektroniku a matematiku (ČVUT) nebo spíše manažersky (Unicorn).
Jirko, taky to teď dost řeším. Studoval jsem VŠ, neviděl v ní smysl, tak jsem odešel. Rok jsem pracoval, troufnu si říci, že se mi dostalo celkem zajímavých příležitostí, ale na druhou stranu jsem pochopil, jaký přínos a význam mají taková (pro mě) dříve abstraktní slova jako jsou „jistota“, „stabilita“ apod.
Po tom roku jsem dost psychicky unavený a cítím, že bych takhle fungovat např. do 60 let určitě nezvládl, proto přemýšlím, že se do školy vrátím. Čistě jako investice. Rozhodně si nedělám iluze, že by mě škola rozvinula profesně (půjdu pravděpodobně studovat Filozofii), nicméně jsem humanitně zaměřený člověk. Trochu mi vadí, že nemohu jako programátor, truhlář, konstruktér apod. ukázat: „Tady, mrkněte se na moji práci a uvidíte, jak jsem dobrej, škola neškola.“ To bohužel nejde. Takže, jasně, v soukromém sektoru je to povětšinou jedno a šéfovi jde o to, jestli dokážeš plnit úkoly, jsi samostatný, máš nějaký základní selský rozum atd. Otázka pro mě ale vyvstala taková: „Budeš chtít, dělat do konce života v soukromém sektoru? Budeš chtít být neustále posuzován jen na základě dosažených výsledků? Co když se stane něco nepředvídatelného – nemoc, přestanu zvládat stres (k tomu doporučuji mrknout na nejnovější newletter Tomáše Baránka). Nebudu nakonec rád, že mi někdo dá „teplé místečko“ ve státní správě nebo korporaci…?“
Musím říct, že o tom přemýšlím opravdu hodně. Stalo se mi totiž to, že se poslední dobou budím s totálně staženým žaludkem a myšlenky se mi točí právě kolem těchto úvah.
Došel jsem k závěru: „Život je sice krátký, ale na druhou stranu je delší, než by se mohlo 22 letému člověku zdát.“ Přesně (asi) jako ty, jsem byl po střední škole skálopevně přesvědčený, že budu dělat business. Že založím vlastní firmu, nebo budu dělat s někým z mých kamarádů v jeho firmě (kterou určitě založí). Stalo se to, že můj záměr nakonec neuspěl, no a ani nikdo z kamarádů zatím skutečně funkční firmu nemá.
Tím jsem se tedy dostal k tomu, že si raději udělám titul. Ne kvůli tomu, že bych ho potřeboval, nebo chtěl, ale spíše jako takovou pojistku. Pojistku pro případ, že budu potřebovat, aby mi někdo „dal práci“. 3 nebo 5 let studia, která se mi před rokem zdála jako hrozně dlouhá (za 5 let přece budu mít tu funkční firmu a budu řešit úplně jiné věci, rozhodně nebudu přemýšlet o tom, kdo by mi na výplatě poslal alespoň 20 000 / měsíčně) tak po roce v reálném světě se mi tato doba nejeví zase jako tak neúnosná. Chápu to jako investici do životní pohody, protože věřím, že když přijde tvrdé na tvrdé Mgr. prostě najde lepší práci než člověk „jen“ s maturitou.
Jsem velice skeptický a vím to o sobě. Během roku jsem se dostal na velice zajímavé měsíční příjmy (jen s maturou), takže věřím i tomu, že ten diplom potřebovat nebudu a bude to skutečně jen jeden řádek v životopise. Okusil jsem však taky, co to znamená být v dlouhodobém stresu (pracovním) a jaké dopady to potom může mít na celkovou pohodu jedince (zdraví, sociální život, partnerka, koníčky…)
Z toho mi vyšlo, že „nikdo nedokáže dohlédnout do všech konců“ (Gandalf, Společesvo Prstenu), proto je lepší hrát tak, že pracuji pro dobrý výsledek, ale připravuji se na to nejhorší. Taky jde o to, že mě nic zásadně nepálí (nemám závazky, dítě atd.) tudíž mi z toho vyšlo, že ty 3 – 5 let na škole pro mě mohou být přínos do dalších X desítek let strávených v pracovním procesu a mohu mít jistotu, že mám něco, co mi nikdo nevezme a co mě dělá z určitého hlediska „výjimečným“ proti většinové populaci a co mě alespoň minimálně zvýhodňuje.
Takže asi takhle za mě… Taky jsem si říkal, že jsem možná zralý na to, si o tom s někým popovídat (nějaký kariérní poradce, psycholog, nebo tak… :D)
PS: Pro Tebe, bych ale řekl, že škola ten smysl možná skutečně nedává, protože máš rozjetý skvělý projekt. Samozřejmě nevím, jak tě to baví, jestli se tomu chceš věnovat právě třeba ty desítky let. Já za sebe ale na druhou stranu vím, že nevím přesně co budu nakonec dělat. Jestli budu pokračovat v obchodování, nebo se přesunu do marketingu, HR, školitelství… Mám jen rámcovou představu, ale konkrétně zatím opravdu nevím.
To jsou z mého pohledu také + body pro to, vrátit se do školy. Když čtu „Na volné noze“ tak jen celou dobu přemýšlím o tom, jak si sakra ty lidi tu svou odbornost vybrali. Protože já fakt nevím…
V momentě kdybych si řekl např. „Ok, já budu překladatel z AJ.“ (Což teda stejně jako u tebe, asi není můj případ. :D) tak dojde k obrovskému osvobození. Jak si to ale říci? … Právě možná pomůže těch 3 – 5 let mít otevřené oči a koukat po příležitostech… 🙂
V cr existuje skola zamerana cisto na informatiku a tou je matfyz a aj v brne na muni je myslim cista informa tiez co je ekvivalent computer science v zahranici. Curriculum computer science tvori z majority samozrejme matematika. CVUT/VUT je skor software engineering a information systems ekvivalent, co nie je take atraktivne u zamestnavatelov ako cista CS. A CS je sama abstraktna teoria, pretoze tento odbor(ako aj fyzika a matika) ta ma naucit rozmyslat a fundamentalne zaklady na ktorych stoji cela informatika. Novy framework alebo jazyk sa kazdych par rokov meni, zaklady informatiky na ktorych to cele stoji nie. Ocakavat, ze na vysokej sa budu zameriavat na ucenie reactu, node etc. je velmi velmi naivne.
Graduate v CS zo Stanford, MIT, Harvard bude proste vzdy cennejsi na trhu prace a bude to mat lahsie so zamestnanim ako niekto len so strednou. Nehovorim, ze ten so strednou nemoze byt lepsi, urcite su, ale zamestnavatel na to tiez ide statisticky a nebude gamblit so stredoskolakom kde ma 15% sancu ze prijme uplneho genia, ked moze zobrat niekoho z MIT a vie co minimalne moze ocakavat, kedze vychodil skolu aku vychodil a aj ta sanca na narazenie na genia je vyssia.
Myslím, že Jirka si své argumenty zodpověděl nesprávně.
Znalosti je to poslední, co díky škole získáte, přesto si myslím, že to stojí za to.
Moje odpověď viz
http://weblog.9c.cz/2017/04/novinky/proc-studovat-vs/
David: Jenomže český pracovní trh v IT je plný nabídek pro lopaty, nějaké matematiky a lidi schopné navrhovat samořiditelná auta nebo nový algoritmus vyhledávače, tu nikdo moc nehledá. Většina IT práce v ČR jsou bankovní systémy, systémy pro telekomunikace a práce v zašlém korporátu. A i kdyby se tu našla práce dělat na systému pro samořídící auta, tak tu bude jedna firma bez konkurence, což zrovna mzdu nahoru moc nevyšplhá.
Takže nějaký matfyz či muni, nebo Standford, zní to pěkně, ale reálně jak se to podepíše na mzdě, když zaměstnavatelé ty znalosti nevyužijí.
Mám kamaráda, velmi schopný matfyzák, 10 let praxe Java, velmi dobré analytické myšlení, a dostal se na 100k HPP, což mi nepřijde nějak něco světoborného, na to jaká je to bedna, a to měl i nabídky z Google ve Švýcarsku.
Problém je, že ty skvělé lidi v IT a vývoji prostě nikdo nezaplatí. Ani Google neplatí většině lidem nějaké nadstandardní prachy.
Takže ona ta vysoká do života zas tak moc nepřinese, krom toho, dneska kdejaký schopnější řemeslník si vydělá více než průměrný vysokoškolák.
Navíc není pravda, že zaměstnavatelé preferují vysokoškoláky. Upřímně řečeno, většině zaměstnavatelům je to fuk, když je zřejmé, že daný člověk na práci bude stačit. A 5 let praxe v oboru je určitě cennějších než 5 let vysokoškolské teorie.
Martin: Omezovat se jenom na pracovní trh v ČR je zbytečné úzkoprsé. Ale i tak tu vzniká řada úspěšných startupů – viz např. Apiary nebo Cognitive Security (koupené Ciscem). ČR je i etalonem v IT bezpečnosti – Safetica, Teska Labs a další. Ty nejschopnější lidé ve vývoji ve firmách jako Google či Facebook po letech zkušeností , často zákládají startupy, které řeší problémy, kteří tito giganti mají – a ty si pak jejich startupy rádi kupují.
Druhá věc je, že pracovní trh se mění a je dobré být připraven na budoucnost. Ta určitě nepatří těm co budou pracovat manuálně. Například autonomní vozy v dopravě v řádu let nahradí řidiče na vyspělých trzích. Větší nasazení robotů je pouze otázka ceny práce – ta až dosáhne určité výše, tak se vyplatí místo skladníků a dělníků najmout roboty.
Obecně když se podíváte na nejúspěšnější podnikatele dneška tak 90% z nich bude mít vysokou školu. Zaměstnavatelé dobře ví, že člověk s VŠ bude odolnější a cílovědomější, protože VŠ potvrzuje, že už něco v životě dokázal. Bude vědět, že je schopen se něco rychle bez problémů naučit a že ho nerozhodí trochu víc pracovního stresu.
V debatě mi přijde, že všichni se snažíte najít důvod proč nemáte vysokou školu. Když to řeknu jednoduše : chčes být zaměstnanec vystuduj vysokou školu, chceš podnikat pak ji nepotřebuješ v případě že jsi inteligentní a máš opravdu přehled o tom v čem podnikáš.
Touto otazkou som sa zaoberal tiez, pred 5 rokmi, ked som bol prvy semester na VS, ucil som sa veci na ktore som na VS neprisiel a mi uplne znechucovali skolu, stale som dufal ze sa to zlepsi a ze budem riesit veci ohladom IT tak ako si prajem, no nestalo sa tak. Tak som to zacal riesit popri volnom case a tam som stal na krizovatke … mam sa dalsich 5 rokov trapit na skole, prenasat predmety a nejak to urobit?
Alebo za tych 5 rokov skusim nieco ine vyprodukovat?
Po 5 rokoch to mozem zhodnotit tak ze som uplne inde ako moji spoluziaci, ci uz praxou, alebo zivotom, mam manzelku, maleho potomka, vlastny byt a pokial sa neflakam realativne fungujucu firmu, ktora mi dava facky zakazdym z ineho uhla a clovek sa proste uci.
Cize ked sa spatne na to pozeram, som spokojny. Vybral som si z tych moznosti to dobre a spravil to lepsim 🙂 tento clanok som prednedavnom cital tak preto ma to napadlo -> http://www.mitvsehotovo.cz/2017/04/ale-co-kdyz-se-rozhodnu-spatne/
weblog: pleteš manuální a nekvalifikovanou práci. Je zřejmé, že během řekněme 20 let o práci přijdou řidiči autobusů, taxi služby, tiráků, nebo třeba pokladní.
Jenomže i tu autonomní teslu musí někdo manuálně opravit, když ti odejde tlumič. A nějací schopnější roboti, kteří by byly schopni autonomně uklízet nebo třeba opravovat auta nejsou zatím ani ve fázi před uvedením na trh.
Uvidíš, že i autonomním autům potrvá dalších 20 let, než se nějak masověji prosadí. Dodnes musíš pro spoustu věcí osobně na úřad, a to už tu internet v ČR máme 25 let.
Jinak tohle „Zaměstnavatelé dobře ví, že člověk s VŠ bude odolnější a cílovědomější, protože VŠ potvrzuje, že už něco v životě dokázal.“ je totální blábol. Protože jsem chodil na VŠ, tak vím, že je to jenom o tom papouškovat učitelům to co vykládají, a většina žáků nezvládne ani o píď víc, než se látku nadrdit a u zkoušek odvyprávět. Vlastní názor, schopnost myslet, posuzovat kvalitu informací VŠ rozhodně neučí, minimálně ne v ČR, tohle je spíše doména VŠ v US.
Na tohle „Obecně když se podíváte na nejúspěšnější podnikatele dneška tak 90% z nich bude mít vysokou školu.“ jsi přišel jak? To jsou tvá čísla vycucaná z prstu a totálně mylná. U 400 nejbohatších lidí podle Forbes US (zdroj: https://www.forbes.com/pictures/mfg45gdkf/by-the-numbers-education-of-the-forbes-400/ ) nemá 63% vysokoškolské vzdělání.
Jinak nepopírám, že pokud je člověk blbej, moc mu to nepálí a zvládne se našrotit informace na zkoušku VŠ, tak je pro něj VŠ zázrakem, který mu zajistí klidné a stabilní místo.
TO Martin:
Myslím, že by každý měl uvést školu, kterou se pokoušel studovat. Jinak nevíme, odkud ta zkušenost pochází 🙂 Dá se snad pochopit, že mezi VŠ v ČR jsou značné rozdíly….
Podle mě je to o tom jaké si to kdo udělá, já beru VŠ jako pozitivní zkušenost (studoval jsem FIM UHK), zejména kvůli těmto věcem:
– Postupné postavení se na vlastní nohy – život v cizím městě.
– Zážitky a sociální interakce se spoustou vrstevníků které bych asi jinak nepotkal.
– Škola jako taková nezabírala až tolik času, aby nezbylo na jiné aktivity (nebyla to medicína ani ČVUT).
– Člověk se naučil si všechno zařizovat sám (i věci mimo školu), „naučil se učit“ a systematicky pracovat.
– Možnost relativně snadno vyjet studovat do zahraničí.
– Někteří vyučující (a jejich hodiny) byli zajímaví.
– Mraky studentek 🙂
Mám vystudovanou FIT VUT v Brně a VŠEM v Praze a víceméně můžu potvrdit uvažování autora článku. Nemám pocit, že by to za ta léta úsilí stálo. Ale tak aspoň jsem poznal Brno a Prahu. A mám hodně alkohistorek 🙂
VŠ ti může dát rozhled do oborů kam by ses jinam nedostal. Třeba na MUNI si můžeš zapsat skoro jakýkoliv předmět ze všech fakult. Studoval jsem sociální informatiku, měl jsem předměty od C# po umělecké filmy, výtvarku, statistiku, výběrová šetření, softwarovou architekturu, dějiny vikingů. Školy určitě nelituju, jde o pohled, zda od ní čekáš, že tě za pár semestrů udělá odborníkem v nějakém oboru a nebo něco jiného + o to, zda je daná škola nebo obor pro tebe vhodný. A vůbec nemluvím o studentském životě.
Stejnou otázku by sis mohl klást v případě SŠ – jestli na ní jít a jestli ti k něčemu budou integrály atd nebo co se tam učí. A pak jsou tu lidé, kteří absolutně nepochopili smysl školy – https://www.youtube.com/watch?v=8xe6nLVXEC0 :)))
Podle mě je to zkrátka volba 🙂 Někteří si ji chválí, jiné říkají, že je to jen kvůli cáru papíru. Ti druzí by měly ze školy odejít.
Ono strašně záleží jaká VŠ a v jakém oboru. Já dělám PhD a má to smysl – jenže v oboru geologie, kdy jedu opravdu cutting-edge výzkum a ne nějaké obecné pindy na sračkooboru typu různých humanitních, marketingových či ekonomických pseudooborů. Nebudu jmenovat, abych se někoho nedotkl. V IT je to strašně o praxi, zejména v soukromém sektoru. Jenže třeba doktor nebo vědec se těžko může učit metodou pokus-omyl, tam ta VŠ je naprosto nenahraditelná. A strašně moc záleží, jaký obor, jaká škola a jaký konkrétní školitel. I na blbé škole s dobrým školitelem může člověk vyletět velice vysoko a naopak.
Druhá věc, na VŠ je obrovské kvantum možností získat pracovní víza do zahraničí, vyjet na sponzorované stáže, získat kontakty ve světě. Ve výzkumu stěžejní záležitost, protože ČR je prostě na špičkový výzkum spíš jen příštipkář, hlavně kvůli brutálnímu podfinancování kvalitních lidí. Člověk bez titulu do většiny zemí, které jsou naši „spojenci“ těžko získá pracovní povolení, neřkuli imigrační víza. S PhD. a praxí máte všude dveře otevřené. Seženete práci, seženete špičkové granty. Jenže to se musíte taky aktivně snažit, ne jen odchodit to povinné abych teda byl ten Ing./Mgr. Bez odpracování několika let v zahraničí a získaných zkušeností bych nikdy nebyl tam, kde jsem dnes. Myslím, že napíšu na blogísek vlastní článek, ať ho nepíšu sem 😀
I clovek s maturitou muze pristupovat k problemu vedecky a kdyz je postaven pred problem napr. napsat prekladac programovaciho jazyka tak zacne googlit a neco si nastuduje o konecnych automatech, regularnich gramatikach atd. Uvadim to zde pro hnidopichy tvrdici, ze VS je nenahradirelna z hlediska teorie.
Padl tu jeden validní argument, a to jsou koleje, socializace, holky, kamarádi, mládí, člověk se vzdálí od rodičů. Jeden známej to dokonce udělal tak, že jako pražák šel studovat do jiného města, aby koleje dostal, a napadnout mě to dřív, udělal bych to samé.
Všade čítam, aké to majú chudáčikovia absolventi ťažké. Ako im dáva sám život jednu pecku za druhou. No bodaj by im nedával, keď sú neschopní, rozmaznaní a nič nevedia robiť 🙂
Aj na mojom blogu sa týmto témam často venujem, stále kontroverzne 🙂
http://www.polgari.sk/na-plac-preco-absolventi-nemaju-pracu-lebo-nic-nevedia/
http://www.polgari.sk/uvaha-ako-na-slovensku-funguju-marketingove-skoly-a-ako-by-mohli/
http://www.polgari.sk/ako-som-sa-vratil-do-skoly-a-znova-ju-nechal/
V tento moment asi ne, jako mladý úspěšný podnikatel. Problém může být ve chvíli, kdy podnikání přestane být úspěšné a bude třeba najít rychle zaměstnání se slušným ohodnocením. V ten moment bych se bál, že adekvátní pozice bez kvalifikace nebude a nekvalifikovaná práce nikdy dobře zaplacená také nebude.
Já třeba studoval VŠ i při podnikání přesně z tohoto důvodu, i když to v tu chvíli nebylo nutné a dalo by se říct zbytečné, nikdy nevím, kdy se může ten „papír hodit“. navíc se dnes už dá pomoct třeba u vypracování diplomky: http://www.vsprace.cz/diplomove-prace takže pokud člověk u studia vydělává, není problém školu úspěšně ukončit a nikdy nevíš, kdy se fakt může hodit…
S křížkem po funuse posílám svoji reakci (odpověď) na tento článek, který jsem objevil minulý týden.
https://tatulda.cz/ma-smysl-studovat-vysokou-skolu/
Osobně si myslím, že studium na vysoké škole má smysl, i když chápu Vaše argumenty.
Je to otázka volby, ale správná odpověď asi ani existovat nemůže. Život je pestrý, stejně jako studium, které ale není pro každého.
PS. Kdo ví, co by bylo, kdyby nebylo „testu z ruštiny“ a hodinové „uvítací“ přednášky… 🙂
Praxi žádná škola nenahradí. Zatím jsem přišel pouze na 2 věci, kdy je VŠ titul dobré mít. Tou první je, pokud chceš učit na vysoké škole. A ten druhý, pokud chceš získat pracovní vízum v USA.
Možná do budoucna bude podmínkou založení firmy to, že má člověk diplom. Možná ne.