Lidí na správném místě si važte. Zvlášť, když je to místo pro vás životně důležité…

Jednou z mých nejcennějších, ale zároveň i nejsmutnějších zkušeností při podnikání je to, že lidé tu nejsou věčně. Nemluvím o délce života, ale o tom, jak dlouho pro nás někteří lidé mohou pracovat. Stejně tak ale nemluvím o tom, že od nás odejdou třeba kvůli špatným pracovním podmínkách, ale například kvůli nemoci, zakládání rodiny a podobně…

Jak jsem psal v jednom ze svých článků, podnikání při škole vás nutí, abyste za sebe hledali náhrady. Protože nemáte příliš času, musíte zajistit některé úkony, které nezvládáte sami. U mě se jedná hlavně o komunikaci s klienty, kteří s námi chtějí mluvit vlastně 24 hodin denně. Není nic neobvyklého, když s klientem něco řešíme v noci, ale samozřejmě nejvíce přes den, kdy jsem zase ve škole. Čtenářka Jana moudře poznamenala, že tento problém nemají jen studenti, ale i zaměstnanci, kteří podnikají. Má pravdu, nicméně s tím já zatím zkušenosti nemám…

Najít lidi, co za vás budou něco dělat, je snadné, když máte na to je zaplatit. Jednou jsem počítal, že čtvrtina mých výdajů je jenom kvůli tomu, že nestíhám. Třeba o prázdninách mám výdaje daleko nižší, protože si většinu věcí dokáži ošéfovat sám a nepotřebuji na to někoho jiného. Na druhou stránku to považuji i jako skvělý problém, který vás naučí, jak šetřit a hospodařit s časem. Je mi jasné, že s rozvojem mého podnikání nebudu ani v budoucnu schopný dělat vše a stejně budu muset hledat náhrady.

Pokud lidi najdete, musíte si je svým způsobem vycvičit. Třeba já mám určitá pravidla, jak mají s klienty komunikovat, ale zároveň se musí naučit i něco o našich službách, týmu a podobně. Těžko bude někdo na emailu přijímat objednávku na programování, když neví, kdo z nás je programátor, kdo má zrovna čas a jestli vůbec danou věc dokáže. Seznámení se s celým naším projektem je tedy velmi důležité, zabere spoustu času a mě nebaví, když to musím s někým podstupovat vícekrát.

Další věcí je důvěra. Tento člověk se dostane k citlivým informací, jež mohu považovat za interní. Nemáme se za co stydět, za necelý čtvrt rok činnosti máme stálé klienty, odevzdáváme řadu prací týdně (měsíčně v desítkách) a už jsme dvakrát zažili stav, kdy jsme se málem zbláznili, protože toho bylo moc. Vše jsme vybudovali z nuly za relativně krátkou dobu, bez větších investic a problémů. To všechno je skvělé, ale asi každý podnikatel uzná, že není zrovna nejlepší, když někdo laicky řečeno vynáší. Interní informace mají být pod pokličkou a ne je někde vykládat…

Pokud si dokážete najít člověka a všechny zmíněné strasti nějakým způsobem vyřešit, brzy vás nemine další problém. Tím je právě již zmíněná nevyzpytatelnost lidí. Právě totiž řešíme problém, který nám komplikuje práci a zpomaluje práci s klienty. Jeden z hlavních lidí, kteří právě zajišťovali komunikaci a PR, nám vážně onemocněl a jeho pracovní nasazení bylo značně omezeno. Je to průser, protože teď nevíte, co dělat. Člověk, který skvěle fungoval a byl velmi podstatnou součástí projektu a jeho činnosti, náhle musel skončit. Je to takový ten stav, kdy se na to máte chuť vykašlat…

Řešit se to samozřejmě dá. Najdete nové lidi, nebo jako já z týmu vyberete toho nejspolehlivějšího, komu věříte nejvíce a vidíte v něm budoucnost, funkci mu předáte, všechno ho naučíte a tak dále. Jenomže je to zase oplétačka na několik dní, určitě udělá nějaké počáteční chyby a s tím vy musíte počítat. Důležité je ale zajistit chod projektu a nenechat klienty čekat.

Stalo se mi to už nesčíslněkrát, kdy mi někdo důležitý musel odejít. Šéfredaktor Objevit.cz, který působil před několika měsíci, znenadání rovněž musel odejít. Tím mi padl celý projekt na hlavu, což je nepříjemné. O tom, že mi odešli nejdůležitější redaktoři, ani nemluvím. Jednou mi odešel i programátor, který byl zrovna v půlce realizace projektu. Vždy se ale jednalo o pravdivé důvody, které mi dokázali a nedalo se s nimi prostě nic dělat.

Už se ale polepším. Vždy mě to zaskočí. Nedělám to dobře. Dal jsem si nové pravidlo, že od teď se budu připravovat. Budu shánět zálohy a učit lidi pro případ, že by někdo vypadl. Bude to fuška, ale furt je lepší mít alespoň někoho v záloze, než pak překvapeně zírat…

Jak to řešíte vy?