Jiří Rostecký

Kdybych dneska zkrachoval…

14. 3. 2015

Při menším večerním rozjímání nad knihou jsem se naladil do sentimentální nálady a vzpomněl si na jednu věc. Když jsem před pár měsíci (ok, už to budou dva roky) končil se školou a rozhodl se nejít na vysokou a založit firmu, někteří lidé se mě ptali na jednu otázku. Co budu dělat, když mi podnikání nevyjde? Budu mít jen maturitu, i když jsem mohl mít více, spolužáci budou ve studiu podstatně napřed a třeba ani nezvládnu studovat…

Neúspěch je podle mě něco, s čím je potřeba počítat. Zažívám spoustu malých neúspěchů, velkým se zatím vyhýbám, ale kdoví, zda jednou něco nepotká i mě. Firmě se může přestat dařit, mohu něco pokazit, nemusíme to zvládnout. Neúspěch může mít mnoho podob.

Od začátku si ale myslím, že ti lidé nechápali jednu věc. Cesta, na kterou jsem se vydal, je mnohdy velice náročná a strnitá. Upřímně jsou chvíle, kdy závidím některým mým bývalým spolužákům, kteří řeší menší problémy, mají více volného času a pracovní stres je teprve čeká.

Ale ačkoliv ta cesta nemusí vést k úspěšnému cíli, je to cesta, kterou se vyplatí jít. Kdybych dnes zkrachoval, skončilo celé moje podnikání a mně nezbylo nic, našel bych si brigádu a všechny peníze a čas nazbyt bych investoval do nových začátků, dokud tu možnost ještě mám. Budoval bych tu cestu od nuly a tentokrát by to třeba vyšlo. A když ne, zkusil bych to znovu.

Každý má v životě svoji cestu, moje je tahle. Nebojím se ničeho víc než toho, že bych se po ní nemohl vydat. Že bych nemohl realizovat své sny, i když je to velmi náročné, nese to s sebou často nepříjemné oběti a nemusí to vyjít. I toho neúspěchu se bojím méně.

A dělat to, co člověka baví, v čem vidí smysl a co skutečně dělat chce, je úžasný důvod, proč ráno vstát z postele, i když ten den může být hodně náročný…

14. 3. 2015

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?