Kdy začíná naše nejproduktivnější období života?

Za pár měsíců mi bude jednadvacet let. Jsem podle některých pravidel považován za adolescenta. Moji vrstevníci se řadí do dvou skupin. Na ty, co se zajímají o svoji budoucnost a chtějí ji ovlivnit, a na ty, kterým je to jedno a nechávají se životem prostě unášet. Já jsem vždy patřil do té první skupiny a snažil jsem se na sobě pracovat, abych v životě mohl dělat to, co mě baví, a byl v tom úspěšný.

Rád sleduji úspěšné lidi a snažím se pochopit, jak ke svému úspěchu došli. Věřím, že každý člověk může v něčem dosáhnout mimořádných výsledků a že všichni můžeme dělat to, co bychom dělat chtěli. Někdo takový postoj chápe jako naivitu, někdo jako pozitivní nadhled a motivaci. Člověk, který chce v životě dosáhnout úspěchu, se však musí zákonitě obávat, aby svoje šance nepromarnil a aby neprošel svým nejproduktivnějším obdobím života jen tak pro nic. Jenomže, kdy jsme v nejproduktivnějším období života?

Položil jsem si tuto otázku a dopátral se k mnoha zajímavým materiálům a informacím, které vždy říkaly něco jiného. Jsem mladý člověk a život bych měl mít ještě před sebou. Cítím spousty energie, které už lidé dvakrát či třikrát starší tolik nemají. Mívám chuť vyrvat ze země strom, zvednout ho nad hlavu a cítit se jako nedosažitelný. Jako mnoho z nás prahnu po úspěchu. Každý den se probouzím s tím, že mě nic nebolí, nikdo na mě není závislý a moje kroky ovládám ze své vlastní vůle a přesvědčení. To je výhodou mládí.

Čím jsem starší, tím na mě společnost má vyšší nároky. V mém věku bych již měl mít složenou maturitní zkoušku, za pár let už bych měl mít vysokoškolský diplom, potom nadejde čas na vytvoření rodiny, stabilní pracovní pozici a další a další nepsané povinnosti, jež nám v očích lidí společnost předkládá a tlačí nás tak k neustálému spěchu, jež je naší době typickým.

Podle velmi zajímavého a grafy podloženého článku Evy Prokešové by nejproduktivnější období života mělo začít po třicítce. Dokládají to i mnohé studie, stejně jako Veronika Březová ve svém článku o hubnutí pro ženy. Podle Zuzany Cabicarové (PDF soubor) většina nás stráví v zaměstnání kolem neskutečných 85 tisíc hodin života, což nám z nejproduktivnějšího období ubere celých 10 let. Kateřina Ježková zase skrze Vysokou školu báňskou prohlašuje, že toto tak žádané období dosahuje vrcholu kolem pětatřicítky. Uklidnit nás může i to, že nás v tomto období zasahují střevní záněty či vyplyne na povrch naše schizofrenie.

Ať už je pravda kdekoliv, nejvíce produktivní budeme mezi 20 až 40 lety, což je však chabá útěcha a spíše než utěšující, tak zcela výsměšná odpověď. Bill Gates už v sedmnácti vydělal tisíce prodejem jednoho ze svých programů, ve dvaceti zakládal Micro-soft. Stejně starý byl i Mark Zuckerberg, když poprvé rozběhl Facebook. Americký miliardář Warren Buffet začal podnikat s nemovitostmi už ve 14 letech, koupil si kousek půdy a začal ji pronajímat, ale svoje asi největší úspěchy zažil kolem třicítky. Ivo Lukačovič založil Seznam.cz ve svých 22 letech, Steve Jobs poznal jednadvacetiletého Steva Wozniaka v šestnácti, Henry Ford svůj první automobil sestrojil kolem 33. roku svého života a třeba nejbohatší muž Česka Petr Kellner založil svou společnost (budoucí PPF) v sedmadvaceti letech a během dalších dvaceti z ní vybudoval jednu z největších investičních a finančních skupin ve střední a východní Evropě.

Ani to moc nevypovídá. Sedmnáctiletý Nick D’Aloisio vydělal skoro miliardu na nějaké aplikaci pro iPhone, ale určitě tím není na vrcholu své životní produktivity. Stejně tak Steve Jobs, Bill Gates, Warren Buffet a další musel pilně pracovat a zdokonalovat svůj byznys před i poté, co byli na pomyslném vrcholu, který si stejně uvědomili či uvědomí až o několik let později.

Odpověď na původní otázku tedy asi nezjistím a nikdo mi neřekne, v kolika letech budu produktivní vůbec nejvíce. S určitostí ale vím, že nejméně produktivní budu tehdy, kdy se budu bát jít za svými sny, vizemi a cíli. Tehdy, kdy budu ke svému životu přistupovat negativisticky a bez odhodlání dokázat to, po čem opravdu toužím. Mohu spadnout do té druhé skupiny, kterou jsem zmiňoval na začátku, a nechávat se unášet životem, aniž bych se to pokusil ovlivnit. Mohu splynout s davem, ale mohu se také plavat proti proudu. Čas nikdo z nás nezastaví, ale všichni můžeme ten svůj využít na maximum a tak, jak si sami přejeme. Jen si to musíme uvědomit.