Každý den maturantem

Je to něco přes rok, co jsem stál na chodbě školní budovy a netrpělivě čekal, až se otevřou dveře a zazní moje jméno. Byl jsem velice nervózní, stejně jako několik dalších spolužáků, s nimiž jsem toho dne skládal zkoušku dospělosti. Měl jsem obavy, že to nezvládnu a přiznám se, že jsem se ani tak nebál neúspěchu jako spíše oddalování této nepříjemné povinnosti, kterou jsem chtěl mít už rychle za sebou.

Tehdy se mi jako asi všem svět žužil jen jeden moment, a to ten, kdy sedím před komisí a odpovídám na otázky, jež jsem si vylosoval. Moment, ve kterém rozhoduje štěstí v podobě správně tažené otázky a ta náhoda, zda zrovna nebudu mít „vokno“. Existuje spousta možností, co se může pokazit a kvůli čemu nemusím u zkoušky uspět. Velké plány, naděje, očekávání, a to vše záviselo jen na tom, jak úspěšný bude ten jeden den.

Pamatuji si na jednu z našich učitelek, která nám toho dne řekla, že takových zkoušek budeme mít v životě ještě několik. A že prý tahle není tak náročná a životně důležitá, jak si myslíme. Snažila se nás uklidnit, přivést na jiné myšlenky a podpořit. Myslel jsem si o ní svoje, vždyť přeci maturita je všechno a který středoškolák je schopen přistoupit na fakt, že může být ještě něco důležitějšího než vhodně tažená otázka a ještě lépe vyslovená odpověď?

Na slova té učitelky jsem si vzpomněl po jedné ze schůzek s klientem. Byla velice náročná a já z ní měl obavy. Musel jsem tam hodně důkladně odprezentovat svou firmu, zodpovědět řadu náročných otázek a především zaujmout. Měl jsem prostě strach a klient pro mě byl navíc velice důležitý, což můj strach ještě více stupňovalo.

Když jsem odcházel, byl jsem nadšený. Schůzka dopadla skvěle a s klientem se nám povedlo zahájit spolupráci. Uvědomil jsem si, že vlastně každý den sedám k dalšímu testu, losuji si nové otázky a předstupuji před novou komisi. Komisi, která sice není složena z učitelů, ale i v ní sedí velice důležití lidé. Ptají se mě na to, co umím, co znám a co mohu nabídnout. Každé mé slovo je podrobeno důkladné analýze a jakýkoliv přeřek či špatně zvolená slova mohou způsoby pohromu.

Rozhoduje všechno. Když odepisuji na e-mail, když zvedám telefon, když si podávám ruku s novým klientem. Vždy ve mně dřímá pocit, že se může stát (a často se stává) něco nepředvídatelného. Vždy je to obrovská zkušenost a vždy hraje důležitou roli každý detail. Na rozdíl od maturity ale nedostanu náhradní termín. Musím uspět tady a teď.