Jiří Rostecký

Jsme země mrtvých firem

28. 5. 2014

Někdy mě až zaráží, kolik firem existuje asi jen proto, aby existovaly. Moc se nevyznám v tom, co všechno je dnes možné (zvláště s novým zákoníkem), ale asi jsou to firmy založené jen kvůli dluhům, závazkům a problémům. Opravdu netuším, to nejspíš dokáže posoudit někdo zkušenější a znalejší. Trochu mě ale znervózňuje, že na ně narážíme stále častěji. A někdy je to dost divné.

Podle mě podnikání nekazí nic víc než lidé, co nejsou zodpovědní. Neproplácí faktury, kašlou na své závazky a dělají problémy. Už se nám několikrát stalo, že jsme pro někoho odvedli práci, vystavili fakturu a nic. Najednou nastalo ticho, ačkoliv mu předcházela mnohdy i velice kvalitní, rychlá a efektivní komunikace.

V takovém případě nemáte moc možností. Píšete emaily, nikdo neodepisuje. Voláte, nikdo to nebere. Třeba se stane, že vstoupíme na oficiální webové stránky firmy, která nám dluží peníze, a zavoláme na telefonní čísla, která tam uvádí pro své zákazníky. Ani jedno nám to nevezme, dlouze to vyzvání.

Samozřejmě voláme z několika čísel, jelikož i my je na webu máme a není problém si nás uložit s nápisem „NEBRAT“. Já dokonce přemýšlím, že si zřídím jedno dvě čísla jen na „špinavou práci“, která nikde nebudeme uvádět a nebude tak možné je sloučit s naší firmou. Přijde mi to ale už dost perverzní.

No a pak to samozřejmě předáváme právníkovi, dáváme mu všechny podklady a začíná se to řešit. Vtipné je, když firma, která třeba týdny nereaguje a dluží peníze, zničehonic zaplatí. To ve firmě sedíme a přemýšlíme, co se vůbec stalo a proč. Docela nás to pobaví.

Lidé jsou nevyzpytatelní. Jsme země mrtvých firem. Firem, co se tváří, že fungují, ale jejich web je jen iluzí toho, proč existují a co jsou vůbec zač. Ve skutečnosti mají úplně jiný účel, a to jsou přesně ti, co kazí pověst podnikatelů, ale co dokáží i jiné podnikatele zničit. Je mi z nich špatně, byť si uvědomuji, že to k podnikání prostě patří.

Co vy? Narazili jste také někdy na nějakou takovou firmu?

28. 5. 2014

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?