25. 7. 2013
V minulém článku jsem se trochu zmínil o naší školní přiznávací stránce. Mezi mnoha statusy si zde někdo postěžoval na to, jak ho škola vlastně vůbec na nic nepřipravila a jak je dneska někde za kasou, i když má maturitu a do školy investoval desítky tisíc (je to soukromá střední škola). Samozřejmě se na jeho vlně svezlo i pár dalších, což mne přivedlo na myšlenku o inteligenci dnešní mládeže.
Řada mladých lidí totiž od školy očekává přesně to, co jim škola nikdy nedá. Má jim najít práci, zajistit vysněnou budoucnost a zbavit všech životních strastí, jimiž si všichni projdeme. Škola tak má hrát funkci základního motoru v jejich životech. Základka je povinná, střední škola má vyústit tím nejdůležitějším – maturitou –, no a kdo má vysokou, už nemusí mít vůbec žádné starosti o tom, že se v životě neuplatní, nenajde si skvělý job a nebude vydělávat minimálně šesticiferné částky každý měsíc. Tak asi uvažuje kdejaký mladý člověk, kterého od střetu s realitou dělí ještě pár naivních dní.
Bohužel ne každý se dnes zajímá sám o sebe. Zajímají nás věci, které jsou kolem nás. Jednou ze základních charakteristik našeho národa (a neříkám, že ne i jiného) je schopnost stěžovat si a házet vinu na druhé. Závidíme bohatým lidem a automaticky je podezíráme z nějaké korupce, podvodů a podobně. Nesneseme úspěch druhých, a tak při poslechu rádiových diskuzí ztrácím na kvalitě sluchu a při čtení internetových komentářů fasuji o nějakou tu dioptrii navíc. Takový jsme lidé, taková je mládež.
Nedostatek zájmu každého z nás je tou největší zlodějnou, kterou pácháme. Avšak ne na jiných, ale na sobě. Přitom stačí opravdu jen malý zájem o nás samotné. Velmi si cením známosti s lidmi, kteří se zajímají o nějaké věci a ví (nebo teprve hledají), co by v životě chtěli dělat. Jakákoliv snaha navíc je podstatně větší investicí do našeho života než zaplacení soukromé školy a očekávání holuba přímo do huby.
Jedním z největších rozdílů mezi soudobou mladou generací a těmi před ní, je dostupnost. Mladí lidé dnes mají strašně moc věcí, které ti starší neměli. Především mají možnosti. Mají obrovské množství možností, které mohou při výběru toho, co chtějí dělat, zvolit. Žijeme v době internetu a informace jsou dostupné jako nikdy předtím. Já se vše, co umím, naučil jen díky internetu a lidem, které jsem na něm potkal. Pročetl jsem stovky blogů, tisíce článků a snad milion různých návodů, pouček a dalšího. Zdaleka nejsem znalý všeho, co bych potřeboval, a dlouho ještě nebudu odborníkem, ale mám nejspíš podstatně větší rozhled než většina mých vrstevníků. Nemám z hůry dáno, mám internet a zajímám se sám o sebe.
Možná, že by to místo toho tupého čumění na Facebooku a každodenního znuděného a nezaujatého vysedávání ve školních lavicích chtělo otevřít oči, zamyslet se a zodpovědět si otázku, co vlastně v životě chci dělat a čeho chci dosáhnout. Místo toho nadávání, jak jsme v životě neúspěšní a nedosáhli jsme toho, čeho jsme chtěli, bychom se měli zeptat, co jsme pro to udělali a jak jsme tomu šli vstříc. Nikdo nám v životě nic nedá a je obrovským pochybením školního systému, že tuto informaci svým studentům nepřipomíná, protože její znalost patří mezi ty základní. A pokud to nejsou schopni udělat rodiče, musí někdo jiný.
Třeba vy sdílením tohoto článku 😛
25. 7. 2013
Nechtěl jsem reagovat, ale vyprovokoval jsi mě. Mluvím za sebe a za mnou vystudovanou školu – ano mě vysoká škola na vůbec nic nepřipravila. Na pajdák jsem šel pln elánu, chuti následně učit. Byl jsem nadšen hltat nové poznatky. Bohužel krom zastaralých pouček, jsem se dozvěděl starou belu.
Když jsem přišel do „provozu“, zjistil jsem, že vše je naprosto jinak, že škola mi dala maximálně ten titul a lejstro, které tvrdí, že jsem vzdělaný jedinec s odborností vzdělávat druhé na druhé stupni ZŠ a že ty poučky si můžu strčit za klobouk, protože se už učí naprosto jinak a po učitelích jsou vyžadovány jiné metody.
Tvrdíš, že student má fůru možností, v tomto oboru však moc nemá. Stáže nepřipadají moc v úvahu. Možná jako inspirace, jak následně učit. Samostudium? Podle čeho? Neustále jsem narážel na to, že jsem nevěděl, co mě za zdmi označených jako základní škola čeká. Čili – i když jsem chtěl, stejně jsem byl hozen do rybníku a „plav ať se neutopíš“.
Tím samozřejmě nezhazuju tvou myšlenku, je v ní obrovský kus pravdy, jen chci ukázat, že to není černobílé.
To je Jirko naprosto přesný – dnes vím naprosto jistě, že ta škola mi nedala nic – nepotřeboval jsem ji, vše jsem se musel naučit sám.
Mě je teď skoro 30 a překvapuje mě, jak se ti lidé nemění, zvláště mladí. Kdysi jsem se domníval, že až budu starší, tak mladí budou vycházet ze škol, automaticky podnikat, budou ultra schopní a převálcují mě, dneska vidím, že se toho nemusím do konce života obávat.
Mladí zdědili manýry svých rodičů, hledají pracovní jistoty, chtějí si užívat a na všechno kašlat. Pak si najednou pořídí děti, rodinu, uvážou se a chtějí bezcennou kariéru (jak já ty kariéristy nemám rád), kterou si představují tak, že čím více hodin odpracují, tím lepší budou výsledky.
Lidi co mi v 18ti kecali o tom, jak musí být svobodní a volní, mají dneska rodiny a makají v hypermarketu a žijí od výplaty k výplatě. Věřím, že až jim bude 60 a stát jim žádný důchod nedá, práci jim taky nikdo nedá, tak jak budou nadávat na to, jak je ten svět špatný. Přičemž tohle vše lze předvídat celkem snadno.
Ostatně jak čím dál více v životě zjišťuji, lidi v každé generaci jsou dobří a špatní, jsou hrozní důchodci a důchodci kteří programují v Javě, není to o generaci ,je to o lidech.
Já jsem šel také na VŠ nakonec taky. Byl jsem z gymplu a tak se tak nějak i očekávalo, že budu pokračovat. Moc se mi nechtělo a bral jsem to jaksi jako svou povinnost… Vybral jsem nakonec ve svém oboru a říkal si nejlepší na IT můe být ČVUT a možná MFF na uk. samozřejmě jsem mohl jít nějakou jednodušší cestou a říkal jsem si, že když už tam jdu, tak ať se něco naučím aspoň a není ot jen o titulu. Nakonec jsem tedy zvolil čvut, bakaláře jsem úspěšně dodělal a kdybych bral předměty, které mi něco daly, co teĎ opravdu v životě používám, tak bych je spočítal bez problému na prstech jedné ruky… Smutné. Na mgr jsem pak už nepokračoval, fakt se mi nechtlo dělat semestrálky a práce, jen proto abych splnil podmínky pro udělení kreditu a byla to zbytečná práce, ale musela být a že je nepoužitelná nikoho nezajímalo.
Jo, to je problém. Studenti si myslí, jak jim škola všechno dá a naučí, ale skutečnost je jiná. Bohužel většina z nich nemá chuť se v něčem rozvíjet, a tak to často dopadá tak, že skončí za kasou.
Škola už dávno nevzdeláva ani nevychováva. Vláda ich zredukovala na prípravovňu pracovnej sily na pás. Ja som tiež vysokú nedokončil, a napriek tomu som nemal problém v živote. Všetko podstatné som sa naučil od kolegov alebo pomocou internetu, kníh, skúšania. Je to smutné, ako funguje školstvo, na druhej strane zas, aspoň nám neprodukuje konkurenciu 😀
Vážený pane Rostecký, jste jedna z velmi inspirativních osobností, kterou lze na webu najít. Fascinují mě lidé jako vy, kteří ví, za čím jdou. S vaším článkem naprosto souhlasím. Ve škole jsme tak dlouho přesvědčování o tom, že „škola je příprava na budoucí zaměstnání/podnikání“, že nakonec si lehce vytvoříme představu, že škola je to JEDINÉ, co je třeba, abychom uspěli. A nic není větší omyl. Abych i já sama na to přišla, musela jsem napsat pár vlastních článků na laskovaadela.wordpress.com.
Děkuji za váš blog i mladého podnikatele. Připomínáte mi Dereka Halperna a jeho social triggers blog!
To máš těžký, na škole o tomto „směru“ dělat něco jiného, než se jen učit poučky nepadlo nic. Byla tam nějaká rodinná výchova a tím to haslo. Bohužel za mě ještě ten internet tak dostupný nebyl a rodiče stará škola, kde z nich taky nikdo nebyl na této vlně. Proto to teď těžce doháním.
= věřím, že se to postupně bude zlepšovat, ale půjde to hodně hodně pomalu.