20. 4. 2013
Jak už jsem v několika článcích psal, magazín je předně o shánění kvalitního a pro čtenáře zajímavého obsahu. Je to nekonečný boj, protože je někdy problém sehnat jeden kvalitní článek, natož stovky či tisíce. Není tedy divu, že na začátku magazíny nepublikují každý den nebo se kvalitativně pohybují někde hodně dole.
Náš MladýPodnikatel.cz publikuje každé pondělí, středu a pátek. Až projdu či neprojdu maturitou, chystám se toto rozšířit na každý pracovní den, později i na víkend a za pár měsíců třeba na několik článků denně. Sám hodně přiložím ruku k dílu, podle mě nebudu ani redaktory potřebovat. Nevím.
Já je vlastně nepotřebuji už ani dnes. Mohou za to dva důvody. Prvním je můj tweet:
To, že jste vytvořili určitou hodnotu, zjistíte, až pro vás lide budou chtít pracovat zadarmo.
— Jiří Rostecký (@atsor) March 28, 2013
A druhým článek „Využívejte volně dostupného obsahu! Nám se to vyplatilo…“, který rozhodně doporučuji k přečtení a pochopení problematiky publikování obsahu na webu bez placení.
Tyto dva důvody zapříčinily to, že na MladýPodnikatel.cz chce psát hodně lidí, aniž by za to požadovali finanční odměnu. Je to pro ně způsob sebeprezentace, propagování svých služeb a dokazování svých znalostí a schopností. Přeci jen odkaz, který si umístíte na své portfolio a který bude odkazovat na náš magazín, není k zahození a potenciální klient si může říci: „Páni, ten o tom asi něco ví, když takto publikuje.“ Taková je praxe.
Jenomže to není nic nového, dělá to tak spousta lidí na mnoho jiných webech. Já se v souvislosti s publikováním článků „zadarmo“ setkávám s problémem v jejich komerčnosti. U některých článků jsme totiž byli kritizováni za to, že jsou spíše reklamního rázu a nemají na webu co dělat. Přivedlo mě to na otázku, co je vlastně inzerce, kde jsou její hranice a jak ji udělat lépe.
Hodně lidí si pod pojmem „reklama v článku“ představí klasické tuctové PR články, které vychvalují jeden produkt či firmu a staví ho nad všechny ostatní. Takové zprzněné články už ani nikdo nečte, protože je to prostě kompost. My je na MladýPodnikatel.cz označujeme jako inzerce, protože si na webu pro podnikatele nemůžeme dost dobře dovolit lákat zajímavými nadpisy čtenáře na něco, co je znechutí a odradí od dalších návštěv. Snižuje to možná cenu PR článku, ale čtenáři to ocení a i naši inzerenti s nimi byli spokojeni, protože jim přinesly přesně to, co požadovali a co za investované peníze měli dostat.
Propagovat něco v článku ale nemusíte jen tak okatě. Řekl bych, že PR články jsou dokonce hodně špatným způsobem propagace, pokud mají opravdu podobu kompostu a zdravý čtenář je ani nedočte. Podle mě to může mít i zcela opačný účinek – produkt či firmu čtenářovi znechutí. Jediným smyslem je získání zpětného odkazu, což je sice fajn, ale vytřískat se z toho dá i více.
[poll id=“7″]
Daleko větší terno je trochu náročnější, ale zároveň efektivnější článek. Představte si, že vám napíše zájemce o koupi PR článku za pět stovek. Vy mu nabídnete, že je zde i možnost napsání takového článku, který se jako inzerce tvářit vůbec nebude, ale pomůže mu daleko více. Představte si rozhovor s tím člověkem, který bude pro čtenáře přínosný. Představte si článek o dané problematice, kde budou hodnotné informace. A tak dále…
Nic vám to neříká? Nevíte, proč byste se s něčím takovým měli zdržovat? Odpovědi jsou jednoduché:
Udělejte víc než to, že prodáte levným textařem napsaný PR článek. Snažte se celou věc převést ve spokojenost všech tří stran – vás, inzerenta i čtenářů. Pokuste se docílit toho, aby článek měl co nejvíce skutečných čtenářů, kteří jej třeba doporučí i dalším. Udělejte reklamu tak, aby jako reklama nevypadala. Kolik procent čtenářů klasického PR článku využije propagovaných služeb či koupí propagovaný produkt? Můžete toto číslo navýšit?
Přečtěte si nějaký papírový magazín. Třeba FirstClass nebo Forbes. Třeba v prvním jmenovaném mají napsáno, že nepublikují žádné reklamní články. Přitom v posledním čísle je velmi zajímavý a pro mne i přínosný článek o soukromých tryskáčích. Nad jeho posledním odstavcem je podnadpis „ZKUSTE, BUDETE MÍT JASNO“ a pod ním se píše i věta „Investice do tohoto testu se rozhodně vyplatí.“. Nevím, zda se autor nechal unést a prostě to napsal, ale podle mě je to skvělá forma prodeje inzerce, která čtenáře neurazí.
Ptám se, proč ne? Proč by takový článek nemohl vyjít? Byl pro mne zajímavý, pomohl mi a zaujal mne. Jsem za něj vděčný. A přesně to je způsob, o kterém v tomto článku mluvím. Někdo si prostě dal tu práci a upokojil mne, sebe i inzerenta.
20. 4. 2013
Tak hodně štěstí pokračování v mladypodnikatel.cz
FirstClass to má dobře vymyšlené. Dostane zakázku od inzerenta, oni na to téma (většinou je to nějaká služba, produkt ale nikoliv od konkrétní firmy, například ty zmiňované tryskáče) napíšou plnohodnotný článek s tím, že někde na konci doporučí inzerenta. Čtenáře to neotráví, ještě to pro něj má přidanou hodnotu (něco se o dané věci dozví, nebo i o službě – bylo třeba zajímavé číst článek o potravinových indispozicích, přičemž nakonec zmínili inzerenta), inzerent dosáhne svého a časopis je spokojen.
Pro tvorbu „PR“ článků stačí dodržovat jednoduchou myšlenku, kterou jsem si ukradl od Austina Kleona – „Napište knihu, kterou byste si chtěli sami přečíst“. Hodně se mi taky líbí styl, který se rozšířil na fashion blozích, kdy firma pošle zadarmo zboží autorce a už jen čeká na pochvalnou zmínku ve článku.
Legrace je, že u některých klientů není kde publikovat komerční články. Obecně zaměřené portály (Idnes) se ukázaly jako neefektivní a tematické chybí. Takže se vyplatí založit snad jen firemní blog.
Mně připadá inzerce na Mladém podnikateli označená možná až příliš. Předpokládám, že nadpis se slovem Inzerce si přečte minimum lidí, nebo se mýlím?
@JirkaR: No právě, spousta lidí si myslí, že dělají PublicRelations článka a přitom jsou to stěží PageRank články.
Opět trefa do černého. Články, které se netváří jako PR a mají užitek jsou mnohem efektivnější. Jak pro majitele webu, tak i pro inzerenta. Na tomto principu lze postavit kvalitní web i přesto, že je plný skryté reklamy 🙂
Články plné skryté reklamy, ale hlavně aby měli čtenáři co nabídnout. 🙂
SEO články, reklamní články nebo PR články jsou v dnešní době jedním z nejvyužívanějších a cenově nejlevnějších prostředků, jak prezentovat svou společnost na Internetu. PR články jsou obvykle výstižné, cíleně informují klienta o nabízeném produktu či službě a obsahují zpětné odkazy a fotky.
Staré dobré pravidlo ešte slále platí, že kvalita prevažuje nad kvantitou. A ak niečo robíte kvalitne tak to proste musí fungovať 🙂
Přesně tak, pěkný článek, stačí u toho jen trochu přemýšlet a dát si s tím trochu práci. Fajn věc jsou podle mě i kvalitní recenze, v poslední době je zavádím i u sebe na magazínu.
V článku bych ještě zmínil úplnou spodinu „SEO mágů“. Domluvíš se na článku, čekáš několik odkazů v nějakém ubohém článku. Odkazy tam jsou, ale… To co je náplní článku s češtinou nemá nic společného. Rádoby klíčová slova jsou v jednotném čísle. Děs
Já bych je tak úplně nezavrhoval, PR článek – i když kvalitní. se dá umístnmit i tam, kde jinde musíte platit za reklamu
Klasické PR články už dnes nikdo nečte.
Jako sorry, ale chtel bych videt cloveka, co da za clanek 3000Kc… podle me neexistuje!
Ona ta kompostoidnost „PR článků“ vychází z hrubého nepochopení oné zkratky a snahy vše si v marketingu ulehčit. Ono to totiž neznamená „PageRank článek“ (jak se domnívá řada nedomrlých taky-SEOistů), spíš volně článek pro Public Relations – tedy obsah pro tvorbu vztahů s veřejností.
Problém je v tom, že řada lidí vnímá PR jako žvatlací, neosobní aktivitu cílenou na hloupé, nemyslící stroje (= zákazníky). Něco tam jakože nahňácáme, aby měl klient radost, 3 „SEO odkazy“ k tomu a posíláme fakturu, jupí! V praxi je ovšem dobré PR velmi podobné s budováním vztahů s nám blízkými lidmi (s přáteli, kolegy, sousedy ..), liší se jen metody uplatnění základních komunikačních a psychologických principů. A stejně jako nepřesvědčíme své blízké nekritickým neosobním tlacháním, nepřesvědčíme ani cílovku zvoleného média.
Co tím chci říct – když zadavatel bude čtenáře vnímat jako inteligentní bytost, se kterou chce skutečně navázat vztah a nějakým způsobem ji pozitivně ovlivnit, bude přirozeně i v rámci „reklamy a PR“ tvořit obsah, který má smysl a užitek, který by se nebál prezentovat i svým blízkým (s jistou rezervou, o peníze jde přeci jen až v první řadě). Nebo si na to najme profesionálního copywritera (mluvím o lidech jako je Prokop, Tomčík, Ambrož .. ne o těch frikulínských hipísačkách z PR agentur, co celé dny posedávají na kafíčkách klapajích upířími nehtíky do MacBooku štěkají buzzwordy a „dělaj hustě média“ :-)).
Z druhé strany si média za špatnou kvalitu příchozího obsahu mohou částečně sama – chabým tlakem na jazykovou nebo věcnou úroveň, neschopností definovat cílovku či ještě hůř na web relevantní cílovku na web vůbec dostat a udržet ale co zejména, masivním tlakem na okamžitou monetizaci každého publikovaného řádku namísto budování trvalé image obsahového lahůdkářství v daném oboru. Chápu, že v řadě případů se zadavatel ošívá, má-li si dát s výstupem pořádnou práci.