Clubhouse: Jak zareagovat na příchod nové sociální sítě?

Clubhouse je v Česku! Sice jen pro ajfouňáky, ale to nevadí. Je tady! Rychle sehnat pozvánku a zapojit se. Už je tam tamten a taky tenhle. Musím tam být i já!

Možná něco podobného cítíte i vy. Já to vidím u řady mých známých a pocítil jsem to i u sebe. Do Česka vstoupila nová sociální síť, v zahraničí se z ní stal obrovský trend a už i v tuzemsku se na ní zkouší prosadit nejeden specialista, influencer, podnikatel, novinář nebo někdo jiný.

Říká se, že úspěch z nového trendu vytěží nejsnáze ti, kdo na něj naskočí co nejdřív. Je těžké zopakovat úspěch nejúspěšnějších youtuberů, kteří stáli při zrodu YouTube scény u nás. Stejně tak je mnohem těžší vybudovat milionové publikum na Instagramu jako Leoš Mareš, který na tom makal řadu let.

Být mezi první je tak nepopiratelnou výhodou oproti těm, kteří zaspali a připojí se až později.

Takže vážně, všeho nechte a sežeňte si pozvánku! Bez ní se totiž na Clubhouse nedostanete. Pokud nemáte iPhone, rychle si ho kupte, nebo poproste tátu (v některých rodinách naopak syna). A honem založte svoji první růmku a začněte klábosit. Úspěchu nikdy nebude snažší dosáhnout než právě nyní.

Nebo to udělejte jinak.

Povídat si na dálku

Clubhouse je sociální síť, na kterou se připojíte skrze stejnojmennou mobilní aplikaci. Ta je momentálně dostupná skutečně pouze pro uživatele iPhonů. Síť se od ostatních liší v obsahu, který nabízí a který vám umožňuje vytvářet. Zakládáte v ní tzv. místnosti, do kterých se mohou připojit další lidé a společně s vámi si povídat.

Právě hlas je základem celé sítě. Nemůžete na ní sdílet texty, fotky ani videa. Můžete si pouze povídat. Dokonce se u toho ani nevidíte. Prostě jen mluvíte do telefonu ve virtuálních místnostech, kde s vámi mohou být stovky dalších lidí. Buď si navzájem skáčete do řeči, nebo dokážete diskuzi plynule moderovat. To záleží už jen na vás a společně s tématem a složením publika to definuje kvalitu vaší místnosti.

Už nesedíme nad mobily v restauracích, ale nad mobily doma. | Foto: Brusk Dede / Unsplash

Zprvu mi to přišlo postavené na hlavu. Proč bych sakra měl kecat do mobilu nebo poslouchat jiné lidi, jak mluví jeden přes druhého? To přeci nedává žádný smysl!

Docvaklo mi to až ve chvíli, kdy jsem si Clubhouse spojil s dnešní dobou. Lidé kvůli pandemii koronaviru sedí doma a hospody jsou zavřené. Jen stěží si tedy parta dvaceti lidí může pokecat tak, jak na to byla zvyklá dříve. Takže se domluvíte s přáteli a dáte si virtuální pivo na Clubhousu.

V Česku už se to některým lidem povedlo. Třeba známý mi vyprávěl o naprosto parádní byznysové diskuzi s různými podnikateli, kteří se domluvili a společně si na Clubhousu poklábosili o nějakém tématu. Jiní si zase povídají o marketingu, influencerech nebo klidně o politice, vztazích, sportu či o čemkoliv jiném.

Proč je na to zapotřebí samostatná aplikace a nešlo to udělat skrze Messenger, Skype, Hangout a milion dalších, je otázkou názoru. Podle mě Clubhouse k moderovaným diskuzím svádí mnohem víc než jiné aplikace už jen tím, že po vás chce založení místnosti a dělá to tak v zahraničí každý. Absence videa navíc umožňuje u diskutování dělat cokoliv – vařit, uklízet, pracovat, nebo ležet nahý v posteli. Nikdo vás nevidí a nebude vám to ani vyčítat.

Teprve čas ukáže, jaká je budoucnost Clubhousu. Zda je jen krátkým momentálním trendem, který podle některých změní způsob, jak používáme internet a jak spolu komunikujeme. Něco podobného mnozí říkali o TikToku a zatím se to nestalo. Otázkou také je, jak na Clubhouse zareaguje Facebook, zda ho koupí, vytvoří si ho sám, nebo ho bude ignorovat.

Tak i tak je Clubhouse aktuálním trendem, který roste. Jak funguje a jak ho využít v praxi si můžete poslechnout v mém rozhovoru s jednou z jeho průkopnic v Čechách Bárou Balášovou:

My se ale pojďme pobavit o něčem jiném.

Nezvaní přátelé

Žijeme ve světě, který je neskutečně roztříštěný. Tak pro zajímavost. V celé naší historii jsme nikdy nebyli propojenější než dnes. Známe tolik lidí, že ani není v našich silách si pamatovat, jak se jmenují a kdy mají narozeniny. Nikdy jsme také nebyli s tolika lidmi v kontaktu jako nyní a každý den si vyměníme zprávy nebo hlasovky s tolika lidmi, s kolika možná naši prarodiče nemluvili za týden.

Ze všech stran se na nás valí notifikace a další upozornění, že nám někdo píše nebo že se někde něco děje. Takže jsme rozrušení a ztrácíme schopnost se soustředit. Výsledkem je, že saháme po mobilu každou chvíli. Většina z nás ho do ruky vezme klidně stokrát denně.

Množství obsahu, které tak konzumujeme, je naprosto enormní. Přitom drtivá většina z něj je pro náš život zbytečná.

Nebylo by lepší si místo psaní s tolika lidmi vybudovat skutečně kvalitní vztahy? | Foto: Vladimir Fedotov / Unsplash

I přes všechny možnosti dnešní doby, společenskou svobodu a rozmanitost roste počet úzkostí a depresí. To dává smysl, když si vezmeme, jak nervózními nás technologie dělají a kolik našeho psychického zdraví si ukrajují. Jsme rozrušení, nesoustředění, nepřítomní, nevědomí a z toho kvanta lidí neznáme nikoho skutečně dobře.

V takovém stavu se nabízí otázek mnoho. Mě dnes zajímá, zda se nás na to někdo zeptal.

Vážně, stál proti vám někdy někdo a ptal se, zda tohle chcete? Zeptal vás někdo, zda chcete svůj čas vyměnit za sledování stories na Instagramu? Nebo zda si chcete zvedat tlak při diskuzích na Facebooku? A nebo zda chcete opakovaně pociťovat napětí, že se právě teď někde něco děje a vy o tom nevíte?

Mě se na to nikdo nezeptal.

Přesto na těch sítích jsem také a už mnohokrát jsem pocítil, že mi to spíš škodí, než pomáhá. Mám sice kontakt s mnoha lidmi, ale k tomu stačí i e-mail, maximálně ještě jedna aplikace. Mám přehled o tom, kdo co dělá a jaké má názory, ale to do mého života přináší jen velmi málo užitku. Mohu sledovat spoustu lidí, ale nikoho z nich skutečně nepoznám. K čemu to tedy je?

Spousta lidí už došla k uvědomění, že svět sociálních sítí je veskrze černou dírou, do které nechtějí spadnout. A tak je opouští, nebo jako já omezují. Takže nečtu statusy na Facebooku, nesleduju stories na Instagramu a netrávím tam zbytečně čas navíc.

Naučit se sociální sítě skutečně ovládat a nepropadnout jim, nebo se ze závislosti na nich dostat, je ale velmi těžké. Clubhouse ovšem přichází v době, kdy už jsme ponaučení a kdy se na základě zkušeností s jinými sítěmi můžeme rozhodnout.

Můžeme říct Clubhousu ne. Nebo ano.

Opravdu to chci?

Internet je plný zajímavého obsahu. Jen si vezměte, kolik existuje YouTube kanálů, které můžeme sledovat a mohou pro nás mít hodnotu. Nebo kolik webů můžeme pravidelně číst, kolik můžeme odebírat účtů na Twitteru a kolik novinářských projektů si můžeme předplatit.

Čas, který věnujeme sledování sociálních sítí nebo třeba zpravodajství, je ale omezený. Nezvládneme sledovat všechno a jen málokdo dokáže číst Respekt, Hospodářské noviny, Deník N a třeba Reflex dohromady. Málokdo zvládne sledovat všechny přední české televizní stanice najednou. Dokonce je těžké sledovat i výstupy nejdůležitějších politických stran nebo dokonce resortů vlády.

Přesto, když si kupuji předplatné na nějakém webu, tak si jako první otázku pokládám, zda to fakt budu stíhat a zda čas, který tomu budu věnovat, je úměrný hodnotě, kterou za to získám. Když si řeknu ne, jednoduše jdu dělat něco jiného.

Všimli jste si, jak jsou všichni stejní? | ROBIN WORRALL / Unsplash

Příchod Clubhousu ve mně vyvolal podobné otázky. Objevila se sociální síť, na které bych nejspíš měl být. Jednak jsou tam velmi zajímaví lidé, populární jména, influenceři a pár dalších. A druhak jsem začal cítit takové to nutkání, že mohu také naskočit na vlnu něčeho nového, podpořit tím můj byznys a třeba si vybudovat nový kanál pro komunikaci s fanoušky a tvorbu obsahu. Teď rozhodně není arogantní si myslet, že stát se jedním z nejlepších tvůrců na Clubhousu je nemožné a na dlouho.

Ihned mě ale napadla otázka, zda to opravdu chci. Zda si chci do života pustit další Instagram nebo Facebook. Zda chci vstoupit na další místo a zaplatit za to časem, vnitřním klidem a soustředěním. Zda jsou moje motivace správné, nebo zda se jen bojím, že mi něco unikne, že někdo bude mít oproti mně výhodu a že se nebudu moct přidat později.

Jakkoliv je myšlenka Clubhousu zajímavá a určitě ji lze využít mnoha skvělými přístupy, já mám zodpovědnost za něco jiného.

Příležitosti pro náš byznys

Hodina klábosení na Clubhousu znamená nejméně hodina času, kterou tomu musím věnovat. Je to hodina, kterou musím ukrojit z času na práci, na sebe nebo na moje blízké. Navíc je to hodina, která rozhodně nestačí, protože pokud chceme kdekoliv něco skutečně dokázat, musíme tomu věnovat času mnohem víc.

Tento čas je naším nejcennějším aktivem. Já třeba moc dobře vím, co musím udělat pro to, abych se posunul v práci a abych dosáhl svých cílů. To všechno ale vyžaduje čas, který tomu mohu a nemusím ukrojit tím, když se teď začnu vrtat v nové aplikaci a zkoušet na ní štěstí.

Mohu se na ní stát i velmi dobrým, nebo dokonce nejlepším. Nebo se mohu stát ještě lepším v tom, co už dělám. Mnoho jednotlivců i firem spálilo neskutečné množství času děláním věcí, ve kterých ani neměli předpoklady stát se dobrými. Místo snažení se o jakžtakž dobrý Instagram se třeba mohli věnovat zlepšení zákaznického zážitku při nákupu u jejich firmy, nebo tvorbě obsahu ve formě, která jim vyhovuje víc.

Nepochybuji o tom, že bych mohl začít tvořit kvalitní obsah i na Clubhousu. Napadá mě mnoho možností. Stejně tak ale mohu tvořit kvalitní obsah na YouTube, Facebook, Instagram, Spotify, TikTok, LinkedIn a mnoho dalších. Ve výsledku mohu můj čas a moje prostředky rozprostřít mezi spoustu míst a nikde to nedělat pořádně.

Diverzifikace platforem, na kterých působíme, určitě dává obrovský smysl. Pomáhá nám budovat i bezpečnější podnikání, ale ani to nutně neznamená, že musíme být všude. I já jsem na mnoha platformách, ale stejně tak jsou věci, kterým jsem jednoduše řekl ne, ačkoliv bych je mohl zvládnout. I Alza může ve svých skladech a autech mít takřka cokoliv, ale i ona se pečlivě rozmýšlí, čemu bude věnovat svou energii a co jí dává smysl.

Tím vším se snažím říct jediné. Příležitostí pro rozvoj našeho byznysu najdeme nejspíš všichni mnoho. Není ale v našich silách skočit po každé z nich. Clubhouse je pouze jednou z možností, která je teď populární a na kterou už někteří naskočili. Nic nám ale nebrání se strategicky rozhodnout, zda do něj budeme investovat svůj čas, energii a případně peníze i my. Možná jsou tu jiné a lepší příležitosti. Možná je Clubhouse to nejlepší, co se nám mohlo stát.

To nejdůležitější je uvnitř

Já Clubhousu ne ještě neřekl. Možná ho ani nikdy neřeknu. Možná na něm začnu vytvářet i vlastní místnosti a tvořit nový obsah. Udělám to ale tehdy, kdy o tom budu přesvědčený a kdy se vědomě rozhodnu, že to opravdu chci.

Jednou vynikne obrovský rozdíl mezi těmi, kdo dnes seděli nad mobilem, a těmi, co nad knihou. | Nathan Dumlao / Unsplash

Práci dokážu oddělit od osobního života, takže tvořit někam obsah ještě neznamená, že tam musí být přítomný i jinak (drtivá většina lidí to ale oddělit nezvládá). Z osobního pohledu vím totiž jistě, že si do života další sociální síť pustit nechci. Pokud to udělám, musí to být na úkor nějaké jiné sociální sítě. Rozhodně nechci vedle těch stávajících aktivně sledovat a používat další aplikaci, která mi vezme čas, o kterém vím jistě, že jí ho věnovat nechci.

Jestli mě Facebook s dalšími sítěmi něco naučil, tak to, jak důležité je umět se odpojit. Nejen tím, že na chvíli vypnu nějakou aplikaci nebo záložku v prohlížeči. Ani ne tím, že si smažu účet (což mi zatím přijde zbytečně extrémní). Myslím tím odpojit se myšlenkově. Nemít v sobě nutkání kouknout se. Zjistit, co je nového. Co se děje. Kdo co dělá. Kdo mi píše. Proč to píše?

Odpojit se lidsky. Být tu s těmi, se kterými chci být. Být tu pro ně celý a ne jen z části. Neotevírat mobil hned, když se otočí nebo když si odběhnou na záchod. Nenechat si vyrušit krásné chvíle proto, že se mi někdo rozhodl napsat zprávu.

Odpojit se fyzicky. Nebýt někde jen proto, že tam někdo něco vyplodil. Že si někdo chce pokecat nebo vybudovat brand, tak vytvořil místnost a zrovna ve středu v pět, kdy jsem mohl být někde s někým jiným. Být fyzicky tam, kde skutečně vnitřně toužím být. A to sakra není nad mobilem!

Odpojit se citově. Cítit a prožívat to, co skutečně chci. Být si vědom volby, kterou v tom mám. Chovat k jiným city za to, jak mi s nimi skutečně je a ne, jak působí jejich zprávy nebo jak se vyjadřují na sociálních sítích. Kolik lidí jsme takto odsoudili a kolik vztahů ani nevzniklo nebo rychle zaniklo, protože jsme naše emoce podřídili dojmu ze sociálních sítí?

Moje životní priorita je být v klidu. To není lehké. Kdyby ano, nemáme tolik úzkostí, depresí a prášků na trhu. Můj klid, čas a moje přítomnost jsou to nejcennější, co mám. Proto nechci naskočit na nějakou vlnu jen proto, že to udělali ostatní stejně jako dřív s Facebookem a dalšími sítěmi. Tehdy jsem takto nepřemýšlel. Dneska mohu.

A můžete i vy.

Užijte si příležitost rozhodnout se skutečně vědomě a svobodně. Krásné na životě je, že ať už se dneska rozhodnete jakkoliv, zítra to můžete změnit. Platíte za to pouze svým časem.