Jaké to je napsat, že zavíráte vlastní firmu?

Bylo 5. května kolem třetí hodiny ráno. Seděl jsem u počítače a vydával článek o tom, že zavírám iParťáka. Firma byla „zavřená“ skoro od začátku roku, ale veřejně jsem to přiznal až teď. Měl jsem strach a nevěděl jsem, co mě čeká. Proto jsem článek publikoval v noci.

Je to hodně zvláští pocit, když píšete článek o tom, proč něco končí. Netušil jsem, jak jej podat a co všechno do něj napsat. Chvíli jsem přemýšlel i o tom, že bych článek nepsal vůbec, ale nakonec jsem se rozhodl, že jo a že z něj udělám i pár dalších článků s největšími chybami, kterých jsem se dopustil.

Nejhorší byl ten strach, co na to řeknou ostatní. Přeci jen takových článků na internetu moc není a jen tak přiznat, že jste zavřeli rozjíždějící se firmu, protože vás to přestalo bavit, skutečně vybočuje z běžného čtení online. Z reakcí jsem měl opravdový strach a nevěděl jsem, co čekat. Proto jsem článek vydal ve 3 ráno, na osmou naplánoval publikaci na sociálních sítích a řekl si, že nevstanu dřív než v deset, dokud nebudou první reakce.

A ty přišly. Měl jsem několik zpráv na Facebooku, přišlo několik e-mailů a sociální sítě i blog už měl první komentáře. Tady jsou některé z nich:

Tak tohle chce koule… respekt pro @atsor. @iParťák končí | Jiří Rostecký https://t.co/7JLYxF7R15

— Ondřej Hudeček (@hudecek) 5. května 2016

Sice obrovska škoda (iParťák končí) ale je vidět že ma Jiří Rostecký fakt kou*e. Good Luck! https://t.co/vTg5DUMXNQ

— Michal Blažek (@blazekmichal) 6. května 2016

.@atsor zavírá svou firmu iParťáka. Já věřím, že dosáhne mnoha větších věcí. Why? -> https://t.co/WUE4Hkz5F9 ..Rest in Peace!

— Marek Čevelíček (@lqdcz) 5. května 2016

Klientské veci nie sú med lízať, časom to pochopia všetci. Prejsť si tým musí ale skoro každý, aby sa posunul ďalej https://t.co/sAHWB5rxql

— Tomas Polakovic (@tomaspolakovic) 5. května 2016

Jirka @atsor udělal velký krok, zavřel svou firmu ipartak.cz. Hodně otevřený článek na jeho blogu #doporucujiprecist https://t.co/d0FkLuM56T

— Jan Kvasnička (@Jan_Kvasnicka) 5. května 2016

A přišlo toho ještě víc, ale to bych sem všechno nedal. Díky moc všem, co mi napsali, za obrovskou podporu. Udělalo mi to radost a dalo mi to motivaci do dalšího tvorby. Díky!

Co jsem si z toho odnesl?

Těch důležitých ponaučení bylo hodně. Nejvíce jsem si uvědomil tyto:

• Nemá cenu mlčet. Pokud bych článek nenapsal, hodně lidí by se mě dál ptalo, co je s iParťákem. Neustále bych něco tajil a necítil se v takové situaci dobře. Místo toho jsem to chtěl říct nahlas pro ty, co třeba iParťáka znali nebo je můj příběh zajímá.
• Nemá cenu se přetvářet. Mohl jsem si vymyslet nějaké super důvody, které by zněly úplně jinak. Třeba, že se Mladý podnikatel najednou začal závratně rozrůstat a já uviděl obrovskou příležitost, která se neodmítá. Nebo něco jiného. Pravé důvody ale byly jiné – prostě jsem to už dál nechtěl dělat a po pár letech jsem zjistil, že ta práce není pro mě. Tak jsem to řekl.
• Přineslo mi to moře nových poznatků. Někteří z vás mi napsali nebo řekli svůj názor a třeba jste přiznali, že jste někdy byli v podobné situaci. Dozvěděl jsem se, jak jste to řešili, co jste tehdy udělali a co já jsem třeba udělal špatně, aniž bych si to uvědomil. Právě tahle různorodost pohledů a zkušeností těch, co se se mnou o názor podělili, mi dala strašně moc. Normálně bych to nedostal a z knih bych to nevyčetl. 🙂
• Vyplatí se inspirovat jiné. Pokud se veřejně dělíte o svoje zkušenosti, postoje, názory apod., máte obrovskou zodpovědnost za ty, co vás poslouchají. Můžete pro ně být vzorem, autoritou nebo někým, od koho se inspirují při důležitých rozhodnutích. Nemyslím si, že jsem napsal Romea a Julii, ale zase si nemyslím ani to, že můj příběh není úplně nezajímavý, že se do podobné situace nemůže dostat více lidí a že je škoda jim třeba nedodat odvahu.

V reakcích na můj článek mi několik lidí na schůzkách řeklo a do e-mailu napsalo, že prochází něčím podobným. Jeden člověk se mi dokonce přiznal, že má 2 firmy a jedna ho už vůbec nebaví. Spíš ho užírá. Další člověk se zase našel v tom trápení s externími pomocníky a vyprávěl mi, jak je z toho často nešťastný a že by nejradši taky dělal něco jiného.

Nevím, co na to říct. Napadá mě jenom jedna věc: Neblbněte a jděte do toho!

Zmeňte to, co děláte. Začněte dělat něco jiného. Najděte to, co vás bude bavit, protože v tom možná dosáhnete i lepších výsledků. Třeba jste v situaci, kdy nemůžete tak jako já přestat „ze dne na den“, ale můžete se na to začít připravovat. Tvořit si finanční zálohu, začít stavět základy něčeho nového, sbírat si kontakty, vzdělávat se v tom, zkoušet nebo dělat cokoliv, co vám jednoho dne usnadní ten přechod.

Ať už uděláte cokoliv, je to vaše rozhodnutí a váš život. Ve výsledku vás nikdo nebude litovat a nikdo nikdy neocení, že jste zůstali v tom, co děláte. Kdybych se já nepřiznal, všichni by mě viděli jako toho, co dělá iParťáka. Ne toho, co dělá iParťáka, ačkoliv to nechce dělat, nebaví ho to a hodně se překonává. To samé platí u vás.

Ten článek byl jen vyvrcholením něčeho, na čem jsem pracoval několik předešlých měsíců. Bylo to hodně náročné a některé dny bych nechtěl prožít znova. Ani já to nemohl zapíchnout doslova ze dne na den, ale mohl jsem začít dělat první kroky, které mi umožnily zrealizovat změnu a zachovat si svůj životní standard.

Pokud jste tedy i vy dnes v situaci, kdy nechcete pokračovat a raději byste dělali něco jiného, tak přemýšlejte o tom, jak toho dosáhnout. A udělejte první kroky jako já. Jinak to nikdy neuděláte a za pár let si můžete říkat „kdybych já tehdy…“.

A to, předpokládám, nechcete.

PS: Na blogu už je první chyba. Můžete si ji přečíst zde.