24. 4. 2014
Znáte ty situace, kdy něco řeknete a ono se vám to nakonec vyplní? Mně se to stalo dneska. Den před plzeňským barcampem jsem seděl v pizzerii s Pavlem Ungrem, Honzou Kaliankem a jeho přítelkyní Sweniou. Bavili jsme se o mnoha věcech a samozřejmě si i objednali.
Já neměl hlad a v jídelníčku typické restaurace mě zaujalo kakao. Rozhodl jsem se tedy, že si jako jediný nedám pizzu, ale zvolím tento mléčný nápoj. Když mi ho servírka přinesla, neváhal mě s tím Pavel i vyfotit.
Zábava ale pokračovala. Z legrace jsem utrousil, že si v pendolinu beru cukřík, co mi přinesou, když si objednám kafe, a nosím je k nám do kanceláře, abychom snižovali firemní výdaje, čehož se zase chytil Honza a celou záležitost vyšperkoval tak, že se ze mě stal chudák, co nemá ani na cukr a je potřeba ho podpořit! Slíbil mi, že nám sem cukr pošle.
No… a nebyl by to Honza, aby ho fakt neposlal.
Honzo a Swenio, díky! To se vám povedlo! Navíc jste se trefili i do dne, kdy mám svátek, a opravdu mě tohle překvapení pobavilo. 🙂
Jsem pravděpodobně první v historii jejich firmy, komu neposílali boty, ale cukr. Přemýšlím, že si teď budu před Honzou vymýšlet více věcí, které bych zrovna potřeboval a které by mi mohl z Vodňan do Olomouce posílat. 🙂
24. 4. 2014
Hezký 😉
Aneb jak virál nedělat :))
Aneb jak nedělat virál
Je fajn mít takové kamarády, pobaví i pomůžou 😉 Já ale taky beru vždy cukr od kafe sebou, protože sladím jen půlkou sáčku a dostanu vždy dva 😉 Stačí pár návštěv kaváren a pak mám celý měsíc čím sladit. Ne, že bych na cukr neměl, mám i na cukrovar, ale když už mi ho přinesou a nechají mě ho zaplatit, no ne?