Jak jsou na tom ti nejlepší

Je jí 21 let. Pro mnoho lidí je naprosto neznámá, přesto ji znají statisíce jejích fanoušků. Když si před 3 lety zašla koupit nové BMW a vyfotila to na Instagram, strhla se napříč médii taková mela, že skončila na psychiatrii. Jakmile přijde do obchodu, přitáhne na sebe veškerou pozornost. Lidé se ji snaží vyfotit a v restauracích sledují každé její sousto. To je život Carly Kirstenové.

Pokud vám její jméno stále nic neříká, možná vám napoví přezdívka Carrie Kirsten. Jde o jednu z nejpopulárnějších influencerek v Česku a dle mojí osobní zkušeností i o velmi chytrou slečnu, která to má v hlavě srovnané mnohem víc než většina jejích vrstevníků.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Carly Kirstenová (@iamcarriekirsten), Říj 10, 2019 v 9:07 PDT

Carly disponuje 340 tisíci odběrateli na Youtube, 280 tisíci fanoušky na Instagramu, před pár měsíci vydala vlastní knihu a za reklamu v jednom videu si dokáže naúčtovat i stovky tisíc korun. Ve svém BMW jezdí dodnes a zrovna řeší opravu zrcátka, které jí urazil nějaký autobus.

S Carly jsme pro vás natočili rozhovor, ve kterém si povídáme o tom, co její úspěch představuje, jak změnil její život a co mu musela obětovat. Carly mi přiznala třeba to, že nemá moc přátel, že pro ni bylo těžké se seznámit s partnerem a že i ve škole musela mít individuální plán a nechodila tak do třídy jako ostatní studenti. Vyprávěla mi i o tom, jak si musí pečlivě vybírat restaurace, které navštíví, nebo jak jí lidé strkají mobily do kabinky v obchodě, aby si ji mohli vyfotit.

Její příběh a situace, ve které se nachází, pro mě není ničím překvapivým. Když dnes jezdím po školách a scházím se s mladými lidmi, velmi často u nich cítím touhu něco dokázat. Někdo chce být bohatý a vybudovat prosperující firmu. Někdo další chce být slavný a mít vliv na lidi. Další by zase rádi uspěli v politice a láká je moc. Jiní chtějí uspět třeba ve sportu a vyprodávat stadiony.

V drtivé většině těchto snů ale chybí cokoliv, co by se týkalo ceny, kterou za to ti lidé budou muset zaplatit.

Pamatuji si jednoho mladého zpěváka. Jeho videa na Youtube se nejednou dostala na první příčky v „Trendech“, má statisíce fanoušků a jeho popularita stále roste. Vyprodává diskotéky a stovky polonahých holek mu tam každý rok doslova skáčou do náruče. Přesto dnes přiznává, že ze všeho nejvíc si přeje najít normální holku, která ho nebude brát jako zpěváka, ale jako normálního kluka.

Jedna moje kamarádka je modelka. Ideál krásy pro spoustu mužů. Je to někdo, do koho byste absolutně neřekli, že má problém se seznámit. Přesto mi ale řekla, že se jí normální kluci bojí, protože si myslí, že je na ně moc hezká a úspěšná. Kamarád mi před pár dny vyprávěl příběh, jak jeho známý sbalil jednu velmi populární finalistku MISS, které se na začátku upřímně zeptal, kdo vlastně je a jak se jmenuje.

Jiný známý je úspěšný ve svém oboru. Dokázal se jako velmi mladý vypracovat do TOP managementu firmy, pro kterou pracuje, a dnes nejen, že výrazně ovlivňuje její strategii, ale má i zodpovědnost za spoustu zaměstnanců a za firmu stále častěji vystupuje v médiích. Přiznal se mi, že večer před spaním nedokáže vypnout, že mu mozek furt myslí na práci a že má na letošek dva hlavní cíle – zbavit se toho a najít někoho, kdo to zvládne s ním.

Další úspěšný podnikatel se mi zase při obědě svěřil, že mi závidí, že nemám zaměstnance. Samotného ho prý nejvíc trápí zodpovědnost, kterou má za ty své. Ten tlak, že musí vydělat miliony korun na jejich mzdy, a tu strašnou zkušenost, když jich musel hodně propustit, protože se ty miliony vydělat nepovedlo.

I v mém životě se postupem času začalo dít mnoho nečekaných věcí. Před pár dny mi jedna holka napsala, že nikdy k nikomu nevzhlížela tak jako ke mně. To by mě potěšilo, kdybych se s ní alespoň jednou viděl osobně a kdyby skutečně věděla, jaký jsem.

Když jsem začínal podnikat, chodil jsem na vzdělávací konference. Dnes je to pro mě stále těžší, protože vždy se tam na mě nahrne řada lidí a začnou mi vyprávět svoje příběhy, popisovat své firmy a vyprávět, co je zrovna trápí. To je krásné a já si toho moc vážím, ale někdy je to dost vyčerpávající.

Naštěstí nejsem v situaci jako Carly a lidé si mě nefotí na ulicích. Nicméně už se mi stává stále častěji, že mě někdo někde zastaví a já vůbec nevím, o koho jde. Už i mě to nutí více přemýšlet, s kým se kde stýkám a kde se pohybuji.

O tom, jaký dopad to má na osobní život a jak vás začnou vnímat holky, které si všimnou vašeho úspěchu, jsem se rozepsal v jiném článku.

To, co lidé za tímhle vším nevidí, je smutek. Ani jeden z těch lidí mi to nevyprávěl s úsměvem na tváři a jelikož se s mnohými znám velice dobře, tak vím, že si prochází opravdu náročnými situacemi. Každý z nás je citlivý jinak. Co jednoho trápí, pro druhého může být hračka. Úspěch se ale většinou neděje dokonalým lidem a z mé zkušenosti jsou častou silní v určité oblasti, ale v další ztrácí.

Avicii se ještě před třicítkou stal jedním z nejúspěšnějších DJů světa. Jeho skladby jste určitě někde slyšeli i vy. Jako mladého kluka ho bavilo skládat a hrát. Dělal to pro zábavu, protože to dělat prostě chtěl. Postupem času se z něj ale stala hvězda, vytvořil se kolem něj tým a získal miliony fanoušků po celém světě. Objevily se první zdravotní problémy, dostavila se závislost, propadl alkoholu, depresím a úzkostem. Na rozdíl od mnoha dalších si to dokázal uvědomit, a tak začal brzdit. Všem řekl, že chce polevit, ale neposlouchali ho. Tlačili ho do dalších a dalších koncertů, protože je Avicii, vydělává peníze a lidé ho chtějí slyšet.

Nedovedu si představit tu tíhu, kterou na sobě musel nést. Začal rušit koncerty, a tím nejen přicházet o obrovské peníze, ale zklamat tak spoustu fanoušků a otevřít dveře tvrdým spekulacím a drbům médií po celém světě. Přesto to udělal.

O jeho příběhu si můžete přehrát zajímavý dokument Avicii: Stories. Snímek končí tím, že se Avicii nakonec stáhl do ústraní a začal si více užívat života tak, jak si přál. Snímek už ale bohužel nekončí tím, že nedlouho poté si Tim Bergling ve věku 28 let ten život vzal.

Video: Rozloučení s Aviciim. Doporučuji dokoukat do konce. Chvíle, kdy se hudba změní a fanoušci drží srdce nad hlavou, dokáže vehnat slzy do očí.

Zítra to může být někdo další. Může to být úspěšný podnikatel, protože neunese zodpovědnost a tlak svého okolí. Já bych nechtěl být Elon Musk, kterého celý svět sleduje, zda se mu jeho mnohdy naprosto nepravděpodobné nápady povede zrealizovat a zda pro ně najde financování, nebo zda ho investoři, banky nebo někdo další zařízne a jemu se tak bude smát celý svět. Média dnes zcela běžně rozebírají, proč ztloustl a zda náhodou něco nebere. Každý na něj má svůj názor, aniž by se s ním aspoň jednou potkal osobně. Kdoví, jak na tom tenhle vzor milionů lidí na světě je, ale mě to fakt neláká.

Může to být ta krásná modelka, kterou prostě jen bavilo fotit na Instagram. Nikdo před lety nečekal, jakou hvězdou se díky fotkám na jedné síti budete moci stát. Nevěděli jsme, že kluci a holky z Instagramu během pár let v mnohém předčí celebrity, které na svém úspěchu pracovaly i desítky let. Není tedy divu, že ani ta modelka nečekala, že jí to vezme soukromí, že nebude moc zajít někam na jídlo a že paradoxně pro ni bude problém se seznámit s normálním chlapem, protože si ji někdo takový prostě netroufne oslovit.

Na Aviciiho jsem si vzpomněl v jednom velmi náročném období mého života. Byl jsem na tom psychicky opravdu špatně a dnes to vnímám jako nejnáročnější období, jaké jsem kdy měl. Byly to dny, kdy jsem brečel, nemohl jsem jíst a bylo mi fyzicky špatně. Přesto jsem musel natáčet další rozhovory, chodit na schůzky, moderovat akce a dělat spoustu dalších věcí. Nemohl jsem to zavřít a odejít. Musel jsem se vrátit do práce a dál doručovat to, co ode mě ostatní očekávají. A jakmile jsem něco pokazil, okamžitě mi to dali na sociálních sítích sežrat. Takže jsem byl na dně, nepovedl se mi jeden rozhovor a posluchač zrušil odběr a hodil tím do koše moji dlouholetou práci.

Tohle je realita. Chyby se neodpouští. Nikoho nezajímá, jak se cítíte, stejně jako vás nezajímá, jak se cítí pokladní v supermarketu. Pamatujete si jen to, že se tvářila kysele a že příště se jí vyhnete. Nebo ještě líp, půjdete do jiného supermarketu.

Dnešní doba nás vede k tomu, abychom byli úspěšní a abychom o sobě vytvářeli falešný dojem toho, jací jsme. Není to jen o sociálních sítích, kam nahráváme jen to nejlepší z našich životů. Je to o tom, jak se každý den chováme k ostatním lidem a sami k sobě. Chodíme oblečeni tak, abychom vytvořili dojem, že jsme mnohem lepší, než ve skutečnosti jsme. Chceme se vyrovnat zkušenějším kolegům a vydobýt si naše místo. Bojíme se přiznat chybu, protože nás naučili, že po ní přijde trest. O vlastních slabostech nebo o strachu s ostatními vůbec nemluvíme, a to už vůbec ne s našimi zaměstnanci.

A tak v tomhle všem děláme maximum pro to, abychom byli co nejlepší. Protože ti nejlepší vypadají v pohodě a nemusí se ničeho bát. Jenomže málokoho napadne, že ti nejlepší na tom mohou být mnohem hůř než my.