☰

Jiří Rostecký

Jak jsme využili sociální sítě?

3. 8. 2019

Na sociálních sítích jsem aktivní řadu let. S Facebookem jsem si hrál ještě v době, kdy na něm příliš lidí nebylo. Dodnes si pamatuji, jak jsem na něm neměl skoro žádné přátele a celá síť mi tak přišla nudná a nezajímavá.

Dnes už pro mě sociální sítě nejsou jen hračkou, ale nástrojem. Snažím se v nich udržovat nadhled a zkouším na ně tvořit obsah v různých formátech a učit se, jak to dělat efektivněji a lépe. Zkouším i nové sítě, na kterých třeba vůbec není moje cílová skupina. V poslední době si třeba hraji s TikTokem, kde mám pouze 1 followera.

Nedělám to proto, že bych byl na sociálních sítích závislý. Dělám to proto, abych rozuměl aktuálním trendům a pochopil, co se líbí mladším generacím, než je ta moje. Protože právě oni jednou povedou náš svět, budou našimi zákazníky, kolegy, přáteli a podle mě je dobré v jejich zájmech najít porozumění.

Myšlenka sociálních sítí se mi líbí. Má samozřejmě svoje trhliny (zneužívání dat, vytváření bublin, závislosti a mnoho dalšího). Líbí se mi na ní ale něco jiného.

Ta možnost každý den jednoduše vytvářet obsah, kterým pozitivně ovlivním mé okolí.

To je hlavní důvod, proč sociální sítě používám, proč se v nich tak sebevzdělávám, proč s nimi pracuji já osobně a proč jsem to dávno neoutsourcoval na někoho, kdo to bude dělat místo mě.

Baví mě ta možnost jít, něco napsat, natočit nebo namluvit a hned to poskytnout ostatním pro jejich inspiraci. Vždy mě to lákalo na tvorbě webových stránek a už ve 13-14 letech jsem se nadchnul do jejich tvorby. Tehdy jsem si založil první blogy a začal psát. Sbíral jsem čtenáře, jejich komentáře a vytvářel jsem komunitu. Dnes je to mnohem jednodušší. Stačí si nainstalovat aplikaci, zaregistrovat se a můžete sdílet myšlenky, které jsou podle vás pro svět zásadní.

Mně se takto povedlo pozitivně změnit život mnoha lidem. Můj obsah měsíčně konzumují minimálně desítky tisíc lidí z celého Česka a Slovenska. Dostávám od nich spoustu zpráv a komentářů, ve kterých mi popisují, k čemu jsem je motivoval, co se naučili nebo co změnili ve svém životě a ve své práci.

Je to obrovská síla, kterou dnes má každý z nás.

To, co mě na sociálních sítích vadí ze všeho nejvíc, je nepochopení této myšlenky. Mám obrovské štěstí, jak skvělí lidé mě sledují. Jejich komentáře jsou někdy naprosto dechberoucí a jsou pro mě obrovskou inspirací (a nejen pro mě, ale i pro všechny ostatní). Přečtěte si třeba jeden z komentářů pod mým příspěvkem na LinkedInu (a takových tam najdete mnohem více):

Všímám si ale toho, že spousta lidí tuhle myšlenku nepochopila. Sociální sítě jsou dnes do značné míry místem, kde se vás někdo bude snažit sejmout. Řada komentářů má jediný cíl – dokázat vám, že nemáte pravdu. Bohužel to většinou dělají tak, že buď vůbec nepochopí význam vašeho textu, nebo jej celý či jeho část nějak překroutí a otočí proti vám.

Ačkoliv sociální sítě využívám k inspirování ostatních a k tomu, abych jim pomáhal a abych je podporoval v jejich práci, jsem i terčem neférové kritiky, pospěchu a mnohdy poměrně zraňujících výtek. Nedá se postavit zeď, díky které se ke mně tyto komentáře vůbec nedostanou, protože kdybych to udělal, zůstanou za tou zdí i příspěvky všech ostatních.

Čtu tedy všechno. Pokud jste můj hater, můžete teď mít radost. Ano, čtu vás. Každé tvrdé slovo, které proti mně použijete, si přečtu a přemýšlím o něm. Mrzí mě to, jindy mě to naštve. Pokud je tohle smysl vaší práce, daří se vám to. Ale nikdy nebudete důvodem, proč přestanu sociální sítě používat, protože většina naštěstí není jako vy.

A nikdy si vás nezablokuji. Protože i přesto, že do mě kopete, urážíte mě a útočíte na mě, přístě můžete napsat něco, o čem třeba mohu natočit rozhovor, uspořádat akci nebo udělat cokoliv jiného, co vám pomůže. A já to udělám, protože to je zase moje práce. Pomáhat lidem. I těm, co do mě kopou.

Znám lidi, kteří se kvůli komentářům na sociálních sítích sesypali. Znám velmi zkušené profíky, kteří by rádi psali a sdíleli své zkušenosti, ale kašlou na to, protože nemají chuť, čas a sílu bojovat v prostředí, kde má každý pravdu a lidé, kteří tomu absolutně nerozumí, tu jeho pravdu ještě stvrdí svými lajky.

Já ale chci, aby sociální sítě nebyly prostředím, kde si budeme navzájem dokazovat, kdo je chytřejší. Chci, abychom se nebáli něco sdílet jenom proto, že se zas ozve nějaký chytrák, který sedí doma v pyžamu, konzumuje náš pracně vytvořený obsah, na kterém jsme strávili s dobrým úmyslem spoustu času, poskytli mu ho zadarmo, podělili se s ním o svoje letité zkušenosti a on ho pozvrací.

Chci, abychom zvažovali každé jedno slovo, které na sociální sítě nepíšeme. Jsou to slova, která mohou motivovat, inspirovat, vzdělávat a podporovat, stejně jako ubližovat, demotivovat a škodit.

Chci, abychom naše komentáře nepsali v takové rychlosti. Dejme si na čas. Nemusíme se vyjádřit ke všemu. Místo toho si dejme více záležet na tom, co píšeme, a rozmysleme si, co vlastně svým komentářem světu přinášíme, nebo zda je to jen další plevel v už tak zkaženém prostředí.

Za ty roky už znám jména lidí, kteří se mi na sociálních sítích ozvou jen tehdy, kdy vidí příležitost si kopnout. Mrzí mě, že to dělají. Kdybych totéž dělal já, neměl bych za sebou tolik příběhů lidí, kterým jsem pozitivně změnil život. Kdybych to dělal já, nebyl by můj obsah inspirací pro tolik lidí. A kdybych to dělal já, nevytvořil bych diskuzi, ve které si někdo dal čas, úsilí a práci napsat upřímný a otevřený komentář jako Martin Rozhoň a mnoho dalších.

A ačkoliv je to asi fakt hodně naivní, chci na sociálních sítích vidět přesně takový obsah. Jen ho píše strašně málo lidí. I když jich na ně přispívá fakt hodně.

3. 8. 2019

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?