Jiří Rostecký Parťák pro podnikání a osobní rozvoj

Jak jsem zhubnul 20 kilo. Bez mučení, bez týrání, bez problému

19. 12. 2017

Před pár dny jsem na sociálních sítích nasdílel následující fotku:

Ukazoval jsem na ní, jak se mi v roce 2017 povedlo zhubnout 20 kilo (už je to 22!). Například to sako po pravé straně mi dělali v Deloru na míru. Dneska bychom se do něj vešli dva. Do té bílé košile jsem se ještě před nedávnem skoro nevešel. Když jsem se pořádně najedl, málem začaly praskat knoflíky. Teď už ji nosit nemohu, protože je mi o několik čísel větší.

Hodně lidí mi po zveřejnění té fotky začalo psát, gratulovalo mi a ptalo se, jak jsem to dokázal a co mi pomohlo. Ačkoliv nejsem výživový poradce, fitness trenér a nikdy jsem nepřečetl ani jeden článek o tom, jak zhubnout, napadlo mě napsat, co zafungovalo mně a co si myslím, že tomu nejvíce pomohlo.

Předem chci ale upozornit, že moje rady budou možná až banální a že vám některé mohou připadat k smíchu. Ale mně pomohly a výsledek na té fotce vidíte sami. Třeba pomohou i vám. A zjistíte, že jsem těch 20 kilo dal bez nějakých drastických diet, trápení se v posilovně i bez jakýchkoliv pomocníků.

Správná motivace

Zhubnout chce skoro každý. Je to jedno z nejčastější novoročních předsevzetí a závazků, které si dáváme do budoucna. Já to dělal také a zhubnout jsem opravdu chtěl. Bohužel jsem pro to příliš nedělal, maximálně jsem trochu upravoval svoji stravu, ale nikdy jsem se nedokopal k větším změnám.

Chyběla mi asi správná motivace, která se dostavila okamžitě poté, co mi zhubnutí doporučili lékaři. Souviselo to s mými zdravotními problémy a operací, kterou možná budu muset v budoucnu podstoupit. Teoreticky se jí ale mohu vyhnout, pokud zhubnu. A z malé motivace byla najednou obrovská motivace.

Úprava jídelníčku

Nejsem ten typ člověka, který si přesně pročítá, co by měl jíst a co ne. Také jsem nikdy nečetl články s doporučeními od různých poradců. Pouze jsem s doktory probral, čemu bych se vzhledem k mému zdraví měl vyhnout, co bych naopak měl upřednostnit a co si dát jenom jednou za čas.

Především jsem zcela vynechal následující:

  • Nejím sladké. Dávám si ho jen velmi výjimečně. Dokonce jsem zjistil, že tělo si samo občas řekne, že by něco sladkého chtělo. V tu chvíli mu to dopřeji, ale jinak už sladké tolik nejím. V minulosti jsem měl sladké skoro při každé snídani, často jsem si koupil nějakou čokoládu, tyčinku nebo něco jiného. Dnes už to nedělám, maximálně občas si dám něco za odměnu. ☺
  • Nejím smažené. Řízky patřily mezi moje nejoblíbenější jídla. Dát si jednou za čas smažené není na škodu, ale já ho jedl často. Dnes ho mám jednou za několik měsíců a nechybí mi.
  • Nejím tučná jídla. Možná to znáte – přijedete k rodičům a tam je hezky navařeno – kachnička, knedlíčky, zelíčko. Já podobná jídla jedl poměrně často, ale i s tím jsem přestal. Knedlíky jsem neměl už několik týdnů a místo nich upřednostňuji rýži, těstoviny apod.
  • Nepiji kávu. Nevím, zda se po ní tloustne, ale určitě si na ní můžete vytvořit závislost. Já ji navíc pil s mlékem, které mi (včetně kávy) doktoři nedoporučili. Kafe jsem přestal pít ze dne na den. Nic se nestalo. Dneska si na něj vůbec nevzpomenu. Lépe se mi spí, méně chodím na velkou (což mi mimochodem potvrdilo více lidí, tedy že po vynechání kávy musejí méně často na velkou, což je – jak sami jistě uznáte – prima změna) a energie mám naprostý dostatek. Navíc po dlouhé době dokáži usnout krátce poté, co si lehnu do postele. Už se nepřevaluji jako dříve. Prostě usnu.
  • Nejím 3 hodiny před spaním. To mi doporučili doktoři. Až potom jsem si uvědomil, jak snadno jsem se zvládal navečeřet třeba hodinu před spaním. Bylo těžké si na to zvyknout, ale povedlo se to.

Kvůli zdravotním problémům musím dodržovat i další omezení – např. nesmím příliš kořeněných jídel -, ale to mě moc netrápí. Naštěstí jsem v jídle docela skromný a stačí mi velmi jednoduchá jídla, která si zvládnu připravit i sám za pár minut.

Omezení lepku

Přátelé, kteří řešili podobné zdravotní problémy jako já, mi doporučili vynechat lepek. Doktoři nebyli proti, a tak jsem to zkusil. Moc velké změny jsem se nedočkal, ale alespoň jsem zjistil, jak škodlivý lepek může být a v čem všem je (spoiler: ve všem!).

Měl jsem velkou obavu, že bude těžké nakoupit dobré potraviny bez lepku. Nakonec jsem jej nevynechal úplně (někteří doktoři úplné vynechání „bez důvodu“ nedoporučují), ale značně jej omezil, což není na škodu a určitě to přispělo k mému zhubnutí.

Zkuste to taky. Případně pro vás mám 2 tipy:

  • Pokud si často vaříte těstoviny nebo rýži, zkuste ty bez lepku. Mnohdy jsou lepší než ty s lepkem a změny si buď vůbec nevšimnete, nebo ji naopak oceníte. Koupit se dají relativně snadno a není důvod, proč byste v těchto věcech měli lepek jíst. Pokud ho takto snadno můžete vynechat, proč to neudělat?
  • Pokud sháníte dobrý chleba, zkuste ten z Marks&Spencer. Ano, to je ten obchod s oblečením, kde mezi tepláky a triky prodávají i potraviny. A jejich chleba je dobrý.
  • Pokud ujíždíte na sladkostech, zkuste i ty bez lepku. Objevíte nové a určitě vám řada z nich zachutná.
  • Vyzkoušejte Delmart. Mně ho někdo ukázal teprve před pár týdny a od té doby do něj chodím nakupovat skoro denně. Koupíte tam všechno a často v podstatně lepší kvalitě než třeba v Tescu.

Nejsem odborník na bezlepkové diety. Určitě vám někdo poradí lépe než já. Tato omezení jsem udělal dobrovolně a nijak mi nevadila. A věřím, že pár kil jsem shodil i díky nim.

Více pohybu

Nejsem žádný velký sportovec. Nemám rád běhání. Nemám rád fitka. Mám rád kolektivní sporty (dříve jsem hrál hokej a florbal), ale na ty zase nemám moc času. Na co ale čas mám a co mě baví velmi, je chůze. Ta je nejzdravějším pohybem člověka, je pro něj přirozená a se správnou obuví se dá praktikovat i ve městě.

Zde se jedná o změnu, která se dotkla především mého diáře. Mám toho poměrně dost, a tak hodně přemýšlím nad efektivitou mého času. Například se nejčastěji pohybuji jen ve 2 lokalitách Prahy, jen velmi výjimečně za někým jedu někam jinam a všechny schůzky, porady a další se snažím směřovat do míst, kde se pohybuji nejvíce, kde to znám a kde to mám blízko.

Takže kolikrát prosedím několik hodin v jedné kavárně a postupně se mi u stolu střídají všichni, se kterými se potřebuji setkat, což mi umožní uskutečnit co nejvíce schůzek v relativně krátkém čase bez zbytečného přebíhání. Do roku 2018 přemýšlím o vlastní kanceláři (dneska některé schůzky dělám i ve studiu), ale už mám vytipované kavárny, kde je klid a na schůzky jsou ideální.

Nastavuji si to tak, abych mezi jednotlivými lokalitami chodil. Nejezdil tramvají nebo metrem jako všichni v Praze, kdo nejezdí autem, ale chodil. Skoro každý den vstávám dříve a na první schůzku nebo natáčení jdu pěšky, což zabere tak 45 minut. Skoro každý den po práci jdu zase domů pěšky, mezi schůzkami se pohybuji pěšky, a tak ujdu spoustu kilometrů.

Denně se snažím ujít alespoň 20 tisíc kroků, ale popravdě se průměrně pohybuji kolem 12 tisíc, což mi počítá iPhone. Těch 20 je laťka, která mě motivuje. Nepotřebuji jí dosahovat denně, ale chci se k ní přibližovat co nejvíce.

Jasně, chůze po chodníku v Praze není nejzdravější. Já vím. Jsou tam tvrdé chodníky a smog. Určitě to někdo může namítnout. Když mohu, tak jdu někam do lesa, ale kdybych po Praze jezdil tramvají, moc si nepolepším. Je to kompromis a vím, že mi dost pomohl.

Zajímavé na tom, jak to mění můj přístup k organizaci diáře – více přemýšlím, jak co nejvíce meetingů zvládnout v co nejkratším čase a mít více času na chůzi, aniž bych byl ve stresu a omezovalo mě to. Díky chůzi si také více odpočinu, poslouchám hudbu a mohu přemýšlet, což při běžném denním shonu jen tak nezvládnete.

Méně stresu

Stres má negativní vliv na každého z nás. Pro každého je stres něco jiného. Já jsem ve stresu denně. Mám stres, protože se bojím, že se nepovede další natáčení a já natočím špatný rozhovor. Mám stres, že nevyjde důležitá schůzka, nevydělám/prodělám peníze, nevyužiji nějakou příležitost nebo něco jiného. Mám stres, protože mě sledují desítky tisíc lidí a každý den mě někdo někde kritizuje a napadá. Mám stres, protože bych rád dělal věci, které třeba nestíhám, rád bych byl ještě více s rodinou, rád bych, rád bych, rád bych…

V roce 2017 jsem se snažil stresu co nejvíce vyhnout. Zde je několik tipů, co mi v tom pomohlo. Zafungovaly mně, což vůbec neznamená, že budou fungovat i vám. Třeba vás stresují úplně jiné věci než mě. Ale mně fungovaly:

  • Omezil jsem sociální sítě. Na minimum komentářů dnes reaguji. Nepouštím se do nekonečných facebookových debat a nepotřebuji se vyjadřovat ke všemu, co někdo napíše. Nemám na to čas. Na notebooku se mi nezobrazuje facebooková timeline. Dostat se se mnou do diskuze na sociálních sítích je velmi obtížné, a pokud k tomu dojde, je to jen velmi výjimečně, nebo proto, že jsem to sám chtěl. Dost mi to pomohlo.
  • Méně se srovnávám s jinými. Více dělám věci po svém. Sám vím nejlépe, jaké jsou moje aktuální největší problémy. Sám také vidím spoustu příležitostí, které mohu využít. Hodně se také bavím se svými fanoušky, kteří mi říkají, co se jim líbí i nelíbí. A už se nepotřebuji tolik srovnávat.
  • Změnil jsem přístup k partnerům. V minulosti jsem navazoval především krátkodobé spolupráce – na měsíc, na dva, maximálně na tři. Dneska mě více zajímají roční spolupráce, což mi pomáhá z hlediska cashflow, ale především mi to dává podstatně větší svobodu s partnery vymýšlet nové věci, experimentovat, hrát si a více se jim věnovat. A současně těmto partnerům (třeba inzerentům na Mladém podnikateli) vždy rád dodám víc, než si zaplatili, protože neřešíme tolik peníze, ale tvorbu samotnou.
  • Vytvářím si finanční polštáře. Úžasná věc. Pocit, že nemusíte několik měsíců vydělávat peníze, je k nezaplacení. A když se vám něco rozbije, prostě jdete a koupíte to znovu. Nebo něco lepšího.
  • Diverzifikuji příjem. Snažím se nestát na jedné noze.
  • Méně řeším „co by kdyby“ a různá „ale“. V osobním i pracovním životě. Když mám nápad, zkusím ho zrealizovat co nejdřív. Neodkládám. Prostě ty věci dělám hned.
  • Dělám si více volna. Život není jen práce. Navíc jsem si vše nastavil tak, že si mohu volno udělat kdykoliv. Například rozhovory mám předtočené dopředu běžně na 2-3 týdny, což mě zbavuje stresu, když nějaký host nepřijde třeba kvůli nemoci. A já, když chci, tak si mohu kdykoliv udělat volno. Je vtipné, kolik lidí na volné noze, co se ohání svobodou, si zítra nemohou udělat volno. Já mohu. Když budu chtít, udělám si ho teď hned. Samozřejmě to nejde vždy, ale většinou ano.
  • Do kalendáře si dávám „rezervní dny“, které mám volné a které se vždy naplní něčím nečekaným, co je dobré odbavit ihned. Může to být schůzka, může to být úkol, cokoliv. Díky tomu se zbavuji stresu, že bych měl udělat něco, s čím jsem nepočítal a nestíhám to. A jsem více flexibilní.
  • Snažím se vyhýbat „mínusákům“. Tak říkám lidem, kteří mi berou energii, jsou negativní a přehnaně a nerelevantně kritičtí.

Tohle všechno je asi základem toho, co mi pomohlo nejvíce. Já vím, nedočkali jste se asi žádného zázračného návodu, jak zhubnout. Nenapsal jsem nic o krabičkových dietách, rozsáhlých plánech, jak cvičím, a už vůbec ne o nějaké zázračné pilulce na hubnutí.

Možná někde v koutku duše víte, že byste všechny nebo alespoň některé ty věci, o kterých jsem psal, měli udělat také. Možná jste o tom dost dobře přesvědčeni.

Tak je udělejte. Mně zafungovaly.

Nebo udělejte cokoliv jiného, co vám pomůže. Spoustu věcí budete možná muset ořezat, spoustu věcí budete muset obětovat, některé věci naopak budete muset přidat.

Ať už ale uděláte cokoliv a pomůže vám to, udělejte to. Je fakt krásný pocit, když si koupíte místo XXL trika velikost M. Bouchne ve vás petarda nadšení, když vám někdo řekne, že fakt vypadá fantasticky. A třeba se vám i zvedne sebevědomí a budete se sami sobě více líbit.

Určitě to můžete dokázat. Já to dokázal s ničím – nebyla to žádná věda, žádné týrání v posilovně, žádné hladovky. A je to můj největší úspěch roku 2017.

Držím vám palce.

19. 12. 2017

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?