Jiří Rostecký Parťák pro podnikání a osobní rozvoj

Freelancerů přibývá. Proč je to pro nás dobrá i špatná zpráva zároveň?

9. 2. 2014

V naší firmě stále častěji evidujeme zakázky, jež objednává nějaký prostředník – freelancer, konzultant. Za poslední týden se jich objevilo už několik, za poslední rok jich je stále více. Je to zajímavý trend a o mnoha věcech vypovídá. Zejména o kvalitě služeb českých konzultantů a jejich přístupu ke svým klientům.

Výhody konzultantů

My jsme za to rádi, protože se s konzultanty dá často povídat lépe než se samotným klientem. Pokud má klient autobazar a internetu vůbec nerozumí, strávíme často strašně dlouhou dobu pouhým vysvětlováním, což je samozřejmě součást našich služeb, ale na druhou stranu uvítáme, když to převezme někdo za nás a my se můžeme věnovat meritu věci.

Konzultant navíc ví, jak to chodí. Má už něco za sebou a v internetových službách se pohybuje. Nemusíme mu vysvětlovat, co to je WordPress, nemusíme mu posílat definici normostrany a ukazovat rozdíl mezi psaním textů a copywritingem. Stejně tak nemusíme řešit problémovou komunikaci, jelikož on sám na příjmu je i tehdy, kdy jeho klient ne. Takže… proč ne?

Často je tomu jinak

Bohužel ale ne vždy je to takové, jaké by to být mělo. Všímám si toho, že poměrně značná část podobných prostředníků není vůbec známá. Jasně, mít web, profil na LinkedInu a podobně není povinnost, ale člověka to občas zarazí, protože skoro neví, s kým jedná. Pro klienta samotného může být hodně problémové to, kdy o konzultantovi najdeme negativní reference, stížnosti a podobně. To nás totiž dostává do situace, zda celou věc raději neodpískat, protože to „trochu zavání“. Horší problém ale nastává někde jinde.

Konzultanti, i když by měli mít alespoň nějaký přehled, neumí zadat poptávky. Pak vám od takových lidí chodí emaily typu „klient chce upravit šablonu, pošlete cenu“ a vy si připadáte, že jednáte s někým, kdo vůbec netuší, o co jde. Celý proces, který by mohli do značné míry urychlit, tak zbytečně zdržují a protahují (což se ale zase projeví na ceně). Pro nás jsou v tu chvíli zcela zbytečnou součástí celého procesu a často je lepší komunikovat přímo s klientem, jelikož ten vám na vaše otázky odpoví jasně a nenapíše „zeptám se klienta“.

Pravdou ale je, že je to asi jen můj vlastní názor. Podle mě by každý konzultant, když už to pro svého klienta chce dělat, měl vědět základní věc – když něco poptávám, musím uvést co nejvíce informací. Nestačí zadání o jedné větě. Nestačí napsat „klient chce článek o autech“, ale blíže to specifikovat. Ať už on sám dělá SEO, sociální sítě či cokoliv jiného, i on potřebuje data dříve, než začne pracovat. A i on sám si určitě účtuje čas, který stráví získáváním informací a přepracováváním zadání.

Peníze až na posledním místě

Střídají se dva systémy – jeden, v němž fakturujeme konzultantovi (takže si k naší ceně dá provizi), a druhý, kdy fakturujeme přímo klientovi konzultanta. Oba jsou správné a ani jeden nám nevadí. Mám už ale potvrzeno, že právě ti, co si k naší ceně přičítají nějakou korunu navíc, nejvíce tlačí cenu dolů a ve většině případů i na úkor kvality.

Pro takového konzultanta totiž může být „web jako web“, „text jako text“ a „grafika jako grafika“. Při takovém pohledu mu ale stačí student s taxou 40 Kč na hodinu a je vlastně spokojený, protože mu zbude obrovský prostor pro provizi. Klient samozřejmě většinou neposoudí kvalitu práce a konzultant raději mlčí, jelikož by přišel o své peníze, což nechce. Zda je tento postup správný, nechám na vašem posouzení. Já ho vidím ale relativně často.

Zkušenosti z praxe

Abych jen nečeřil vodu, uvedu pár konkrétních příkladů z naší praxe. Jelikož nechci a ani nemám potřebu zveřejňovat konkrétní jména, bude to vše anonymní.

  • Firma si najala konzultanta. Tomu dala email prijmeni@jmeno-firmy.tld a nechala ho kromě jiného objednat i naše programátorské služby. My práci odvedli na jedničku a za docela nízkou cenu, přesto jsme fakturovali přímo firmě. Po půlroce nebyla faktura proplacena a konzultant zmizel. My se poprvé spojili přímo s majitelem firmy a ten nám do telefonu řekl, že „to neobjednávala jeho firma, ale nějaký konzultant, a že on o ničem vlastně vůbec neví“. Když jsem mu řekl o emailové adrese, náhle otočil a do měsíce jsme měli peníze na účtě.
  • Další firma si také najala konzultanta, tentokrát bez emailu, ale za stejným účelem. I on poptal naše programátory, kteří opět odvedli práci ve stanoveném rozsahu i době. Práci jsme předali konzultantovi v „beta verzi“ (to je tehdy, kdy je web hotový, ale čeká se na připomínky klienta). Zjistili jsme ale, že konzultant z nějakého důvodu nedodržel svou dohodu s klientem a my se peněz nikdy nedočkali.

Ze všech podobných případů si ale bereme hodně velké ponaučení a získáváme tak zkušenosti, které nám pomáhají dalším problémům předcházet.

Suma sumárum jsem za spolupráci s konzultanty rád. Když je na úrovni a vede se v přátelském, férovém a příjemném tónu, často mezi námi a druhou stranou vznikne dlouhodobý obchodní vztah, který nám umožní u dalších zakázek účtovat i nižší ceny a umožňovat tak konzultantovi účtování větší provize. A koneckonců, občas se i my staneme jeho klienty a opačně. 🙂

9. 2. 2014

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?