24. 3. 2014
Když jsem se v minulosti smál a divil tomu, jak lidé na akcích Davida Kirše skáčou na židlích a vyznávají si navzájem lásku, neznal jsem CopyCamp a holky z Hájedničky. Tehdy by mě vůbec nenapadlo, že se sám zúčastním akce, jejímž cílem bude nejen zahltit auditorium informacemi, ale také účastníkům najít životní lásku.
Vše začalo příchodem moderátorky akce Pavlíny Louženské. Ta okamžitě přesadila celé hlediště a zajistila, aby vedle sebe vždy seděl muž a žena. Trochu mě to zamrzelo, protože jsem si chtěl v průběhu dění popovídat s Ondrou Martinkem, což je velmi sympatický affilák a copywriter, ale to jsem ještě netušil, jaké výhody s sebou nový zasedací pořádek ponese.
Cílem totiž nebylo jen rozvířit prach v publiku, ale mnohem více. Dalším Pavlíniným pokynem totiž bylo vzájemné představení se jednotlivých párů, naplánování prvního rande a mnoho dalšího. Hlediště bylo asi nejvíce překvapeno z polibku, který si nově vznikajicí zamilované dvojice měly vyměnit. V tuto chvíli jsem se začal vážně obávat o další krok a v hlavě vymýšlel jména pro naše budoucí děti.
Kdo to nečekal, byl překvapen. Na největší copywriterské akci v Čechách došlo i na sex. V sále zhasla světla a my měli asi 30 vteřin na vzájemné orgie, což byl vzhledem k překvapivě vysokému počtu krásných slečen mezi diváky vcelku dostačující čas. Je samozřejmé, že se příliš polibků nevyměnilo a po rozsvícení jsme v hledišti nikoho nahého nenašli, ale všemu ještě zdaleka nebyl konec.
Následovala totiž svatba, zmuchlané papírky suplovaly zásnubní prstýnky a za několik vteřin jsme se už navzájem představovali vedle sedícím tchýním a tchánům. V době sociálních sítí samozřejmě nemohla chybět ani společná fotografie, kterou jsme dostali za úkol sdílet na sociální sítě. Moc jsem jich neviděl, ale sám jsem netrhal partu a sdílel, co to dalo.
Tak na #copycamp jsem našel svou životní lásku @Hannnci. Skvělý začátek! pic.twitter.com/4wbhq0p0X2
— Jiří Rostecký (@atsor) March 21, 2014
Ještě jsem nezažil takto nekonvenční, originální a velmi humorný začátek konference, jejímž asi největším symbolem byla sama Pavlína Louženská a Jana Moravcová. Ty se svým patnáctičlenným týmem pracovaly 3 měsíce na přípravách a organizaci tohoto copywriterského svátku a dnes na sebe mohou být hrdé, protože se to všem velmi povedlo. V průběhu celé akce přicházela s novými vtipnými hrami, kdy jsme například svému partnerovi měli sdělit něco, co bychom normálně nikomu neřekli. Neváhal jsem a poprvé veřejně přiznal, že podle mě ten Justin Bieber zas tak špatně nezpívá a některé jeho songy se mi docela i líbí.
Jak už bylo řečeno, 3 měsíce usilovné práce na organizování akce, která se pořádala v divadle Ponec, se vyplatily. Zúčastnilo se celkem 200 lidí, přičemž vyprodáno bylo již během 48 hodin a organizátoři museli téměř 100 dalších zájemců odmítnout. Jeden z přednášejících svou účast potvrdil dokonce minutu po zaslání emailové nabídky (byla jím Petra Brodilová z Googlu, což mi asociuje myšlenku, že Google už dnes skutečně ví i o emailech, které jsme ještě neodeslali).
Pro návštěvníky byly připraveny speciální „copyslovníky do kapsy“, 8 členek organizačního týmu vlastnoručně napeklo dorty a koláče (přispěla i Jana Moravcová, přednášející a majitelka blogu Muffinarium), obědy zajistilo Kino Aero a večeři zase bistro Food Love, Marek Prokop dovezl svoje čaje a na programu se podílel i Richard Dobiáš.
Byli jsme svědky deseti přednášek, které byly v mnoha ohledech opět velmi nekonvenční a překvapivé.
Tak například, když na pódium přicházel Jiří Sekera ze společnosti Refresh, nenapadlo by mě, že to je někdo, kdo se chystá na podobné akci přednášet. Když mi ale bylo sděleno, že ano, začal jsem mít menší obavy, zda bude přednáška přínosná a zajímavá. Nakonec jsem své hloupé povrchnosti litoval a skvělých několik minut si maximálně vychutnal.
Jirka přednášel vlastně o spolupráci „uxáků“ a copywriterů. Říkal nám o nejčastějších hloupostech, s nimiž se v emailech copywriterů setkává, a přiblížil nám i to, jak pracují v jeho agentuře. Zaujal mě i Jan Suda, další nekonvenčně oblečený řečník, který zase přinesl mnoho případových studií, zajímavých faktů a skvělých poznatků z praxe.
Naprostým vrcholem pro mě byl Daniel Dočekal, kterého většina zná například díky webu Pooh.cz a jako redaktora Lupa.cz. Medvídka Pů jsem si představoval naprosto jinak. Čekal jsem asi někoho arogantního, nepříjemného a velmi egoistického, tedy něco ve smyslu doktora House. Čekal jsem, že při jeho příchodu zhasnou světla, začne hrát Rocky a my všichni budeme z akce odcházet ještě více emocionálně znásilněni, než jak jsme byli doposud.
Opak byl ale pravdou. Jeho přednáška byla skvělá, vtipná i přínosná. Mluvil o PR, médiích, novinařině, ale vlastně i o marketingu obecně. Trefně vystihl několik faktů nejen o novinářích a zaujal mě svou schopností o všem přemýšlet v širším kontextu a i složitou věc jednoduše všem vysvětlit. Věděli jste například, že Daniel dnes učí děti na základní škole bezpečnosti na internetu? Jeho knihu mám doma.
O dalších přednáškách se detailněji rozepsal například Pavel Ungr, Richard Dobiáš, Pavel Šenkapoun, Martin Kulhánek a další.
K samotné organizaci nic negativního nemám. Snad jen to, že jsme se v hledišti na sebe docela hodně mačkali a chvílemi to bylo trochu nepříjemné (ale tak to v divadlech chodí). Stejně jako na Digital Summitu i zde nebyla k dispozici WiFi, což bylo omluvenou snahou nerozptylovat publikum a získat maximum jeho pozornosti. To je samozřejmě hodně naivní představa, a tak jsme mohli sledovat řadu svítících notebooků, mobilů a tabletů a především plno lidí, co zkoušelo okolní WiFi sítě, chválilo si svoje 3G nebo vytvářelo osobní hotspoty. Doufám, že tenhle nový trend brzy zanikne. Je to blbost.
Zbytek byl vynikající. Moderátorka odváděla skvělou práci, přednášky se dobře sledovaly a oběd i občerstvení v podobě švédského stolu nabídl snad každému něco z toho, co mu chutnalo. Pavlína Louženská navíc trefně poznamenala, že CopyCamp je snad první akce, která nevyužívá Marka Prokopa jako přednášejícího, ale jako catering.
Potkal jsem mnoho zajímavých lidí. Moc rád jsem pokecal s Honzou Kvasničkou, Martinem Matějkou (Lukáš Pítra utekl – jako pomstu mu sem nedám backlink!), Pavlem Ungrem, Martinem Tomčíkem, Ondro Martinkem, Martinem Kolčabou a s dalšími.
Pokud bude mít CopyCamp vždy takovouto úroveň, mohu jej vřele doporučit všem lidem, co se zajímají o copywriting či psaní obecně, co si chtějí rozšířit svoje obzory, získat zajímavé informace a užít si skvělý den ve společnosti skvělých lidí. Děkuji všem holkám a celé Hájedničce za krásný pátek!
Já se brzy zúčastním dalších akcí, tak mě sledujte na Twitteru, ať nepřijdete ani o jeden z mých reportů. 🙂
24. 3. 2014
Díky za článek a za popsání atmosféry, která mohla být na začátku zajímavá 🙂
Přiznám se, že ta formulace s wi-fi na webu mě troichu nakrkla. Rozuměj, ne že by mě wi-fi chyběla, mám solidní datové tarif a divadlo Ponec bylo signálem pokryté, ale co říká sdělení: „wi-fi připojení, protože mít wi-fi je moc mainstream“. Já v tom tak nějak cítím, že pokud chcete být online, jste mainstreamový zoufalci, ale my co nemáme wifi, jsme undergroundoví pankáči co mají navíc, než být stále online. Navíc stejně všichni online byli a organizátoři určitě chtěli tuny tweetů z akce.
Nevím, nestačilo prostě napsat – v areálu divadla Ponec wifi nebude? Já jsem samozřejmě online skoro pořád, takže to samozřejmě bodlo velmi přesně, jen nějak nemám rád, když mě někdo mezi řádky naznačuje něco podobného. Nebo jsem přecitlivělý a bylo to tak hustý copy, že jsme ho jen nedokázal pochytit jazykem cílovky.