Co trápí podnikatele a manažery?

Foto: Caroline Attwood / Unsplash

Podnikatelé a manažeři se na mě obrací s celou řadou problémů. Někdy je trápí, že jejich firmy nerostou. Jindy nemohou vyřešit nějaký zásadní problém a už jsou z toho vyčerpaní. Další se na mě obrací na pokraji (nebo už dokonce za pokrajem) osobního vyhoření a hledají způsob, jak se posunout o kousek dál.

Je zajímavé sledovat, kolik z nich si nemá, s kým povídat. Svěřit se se svými problémy zaměstnancům často nejde. Manželky či manželé těmto problémům zase většinou plně nerozumí. A ve firmě i mimo ni tak nemají nikoho, s kým by si mohli otevřeně a konstruktivně povídat a pokusit se tak přijít na způsoby, jak se posunout dál.

Vyprávím jim, co jsem se naučil od tisícovek jiných lidí ze světa byznysu (jen na MladýPodnikatel.cz mám k dnešnímu dni bezmála 800 videorozhovorů s podnikateli, manažery, marketéry a dalšími specialisty), ve vlastním podnikání a v čem se z toho mohou inspirovat pro jejich firmy. Většinou jim také dávám řadu kontaktů na další specialisty, kteří jim pomohou v dílčích oblastech.

S mnohými takto spolupracuji dlouhodobě. Voláme si, píšeme, chodíme na procházky do lesa a trávíme čas brainstormingem, rozebíráním aktuálních výzev a hledáním nových nápadů.

V tomto článku vám ukážu několik příkladů, s čím se setkávám nejčastěji a o jakých trápeních se v podnikání tolik nepíše.

Nemají vizi

Velká část firem vznikla z nějaké aktuální myšlenky či příležitosti, která se někomu naskytla a on ji využil. Mnoho firem je také výsledkem organického vývoje něčeho, na začátku čehož rozhodně nestál nápad „založit podnikání“.

Představa, že všechny firmy vznikly nápadem rozjet vlastní byznys, vybudovat prosperující firmu a vydělat hodně peněz, je naprosto mylná. Skutečně mnoho podnikatelů nikdy ani nečekalo, že jednou budou stát v čele tak velké firmy, jakou dnes mají, a že by na jejich bedrech ležela taková zodpovědnost.

Důsledkem toho je, že pravděpodobně nemají vůbec žádnou vizi. Vybavuji si příklady mnoha podnikatelů, kteří skutečně netuší, kam se jejich firma má vyvíjet. Ví maximálně to, že by měli růst. Někdy dokonce, o kolik procent. Co ale dál?

Pokud nevíte, kam chcete dojít, nemůžete ani vědět, jakým směrem mají vést vaše další kroky. Mnoho podnikatelů je tak ponořeno v každodenní operativě a místo plánování se věnuje činnostem, které by měl dělat někdo jiný. Jejich rozhodnutí jsou často nahodilá a postavená na emocích. Nejsou promyšlená a většinou ani „spočítaná“.

Vizi nemají jak firemní (jakou firmu vlastně budují), tak osobní. Chybí jim představa, kam se sami chtějí vyvinout. Chtějí firmu jednoho dne prodat? Chtějí ji předat dětem? Chtějí vybudovat management, který firmu povede za ně? Kolik chtějí z firmy čerpat peněz? A čemu se v ní chtějí věnovat?

Skutečně málokterý podnikatel mi na tyto otázky odpoví. Bohužel to ale často znamená, že otáčí kormidlem lodi na rozbouřeném moři, aniž by věděl, kam vlastně pluje. A to prodělává peníze, vytváří stres a vede k velmi špatným rozhodnutím.

Neumí mluvit s lidmi

Obrovská část problémů firem tkví ve vztazích. Moc hezky o tom například mluvil zakladatel investiční skupiny Natland Tomáš Raška v mém rozhovoru. I moje zkušenost potvrzuje, že růst a prosperitu firem (ale i štěstí těch, co ji budují) omezují nebo úplně zastavují problémy mezi lidmi. Hádají se majitelé mezi sebou, ve firmě je nefunkční kolektiv, toxické prostředí a roste nebezpečná politika, tajnůstkářství a nefér soutěžení.

Foto: Hudson Hintze / Unsplash

Ať už ale vedete jakoukoliv firmu, zodpovědnost za to, co se v ní děje, je především na vás. Šéf firmy by měl být do určité míry takřka terapeutem, který dokáže vnímat problémy svého kolektivu, sestoupit mezi zaměstnance a udržovat funkční prostředí. Pokud to není jeho šálek kávy, může se to pokusit delegovat na někoho dalšího (HR, firemního kouče apod.), o tom si ale malé a střední firmy mohou často nechat jen zdát.

Moje zkušenost je opět taková, že vstup někoho zvenčí může výrazně pomoci. Cizí člověk totiž nebude ovlivněn interními vztahy a pověrami. Dokáže věci vidět z nadhledu a vnést do nich úplně nové myšlenky. Často stačí málo – třeba vzít aktéry sporu na procházku a v nějakém nezvyklém klidném prostředí (třeba v lese) si s nimi otevřeně promluvit.

Spousta mezilidských problémů se nakonec dá vyřešit poměrně snadno, když od nich dokážeme poodstoupit a na chvíli odstraníme emoce. Jen je třeba tomu jít naproti.

Jsou na to sami

Jak už jsem v úvodu zmínil, podnikatelé si často nemají, s kým povídat. Hezky to v našem rozhovoru shrnul Roderick Lambert, který řekl, že práce CEO je velmi osamělá. Je to pravda.

V mé praxi se často setkávám s tím, že šéfové firem běžně hledají nové manažery a další zaměstnance na nižší pozice, než je ta jejich. Překvapivě zřídkakdy ale uvažují o svém nástupci. Přitom jeden z největších snů, s jakým se mi svěřují, je jejich „pravá ruka“. Zkrátka někdo, kdo je bude doplňovat, nahrazovat a na koho se budou moci spolehnout.

Zejména v menších a středních firmách jsou majitelé firem většinou skutečně velmi osamělí. Proto je s podivem, že v průběhu času ani neuvažují o tom, koho by mohli ve firmě vychovat do vedoucí pozice a kdo by jednou mohl kormidlo převzít.

Nemusí se nutně jednat o budoucího CEO. Znám příklady, kdy se z asistentky šéfa firmy stala v podstatě provozní ředitelka. Jindy znám příklady firem, kde přijali člověka na blíže nespecifikovanou pozici, a tak dělal od každého něco. Díky tomu, že se nespecializoval jen na jednu práci, znal po čase firmu jako své boty a stala se z něj nesmírně důležitá součást jejího vedení.

Pamatuji si, jak mi před lety majitel jedné skupiny firem s majetkem přes miliardu korun vyprávěl, že občas chodí do cizích firem, jen tak se tam prochází, povídá si se zaměstnanci a po pár dnech majiteli přinese nápady, které by ho nikdy nenapadly a které mohou firmu výrazně zefektivnit.

Je skvělé, když na to nejste sami. Bohužel se podnikatelé často považují za Bohy vlastních firem, kteří jsou nenahraditelní a nejlepší. S touhle strategií ale nakonec skutečně končí sami a dříve či později na to doplatí.

Informační chaos

Hádám, že se podnikatelé před nástupem internetu a médií soustředili mnohem více, než podnikatelé dnešní doby. Když si totiž povídám s šéfy firem, velmi často mají plné hlavy naprosto irelevantních informací. Jsou ovlivněni články z médií, tiskovými zprávy a informacemi, jak se komu daří, díky čemu kdo roste, jaké trendy se na nás valí, co by měli dělat a bez čeho nemohou být.

Foto: Usman Yousaf / Unsplash

Výsledkem je nejen stres a nebezpečně rozpálený mozek v hlavě, ale také spousta špatných rozhodnutí, která udělali jen proto, že si něco přečetli nebo jim někdo něco řekl. Tak se ale byznys nedělá.

Každá firma má své výzvy a problémy. Bez ohledu na to, co dělají ostatní, musí si být v první řadě vědoma sama sebe. Teprve poté, co si splní vlastní domácí úkoly, je čas na inspiraci zvenčí. Bohužel to často děláme přesně naopak. Místo koukání do vlastních firem sledujeme ostatní, chceme být jako oni a zapomínáme, že my jsme někde úplně jinde.

Celkově si myslím, že schopnost vyčistit si hlavu, uklidnit se a zaměřit se na to skutečně podstatné, je jedním z nejdůležitějších úkolů každého podnikatele, manažera, ale vlastně i kohokoliv dalšího.

Na druhou stranu musím říct, že často není problém jen v přebytku nepotřebných informací, ale i v nedostatku těch potřebných. Hodně firem ani netuší, jaké možnosti mají a mohou využít.

Když jsem třeba vydal rozhovor s Martinem Rozhoněm o transakční ekonomice, začaly se na mě obracet e-shopy, které ji chtěly nasadit. Do té doby vůbec netušily, že by něco takového mohly řešit a že možná na části svých prodejů prodělávají. Stejně tak netušily, kdo jim s tím může pomoci a jak začít. A podobných příkladů lze vymyslet více (třeba, jak připravit firmu na prodej nebo jak ji restrukturalizovat).

Spousta problémů, ještě víc řešení

Firmy toho samozřejmě trápí mnoho – zejména v této velmi náročné a pro řadu podnikatelů i devastující době. Moje zkušenost ale zatím napovídá, že ať už jsou problémy firem jakékoliv, zásadním faktorem jejího přežití je schopnost majitele hledat nová řešení, i když všechna stávající už vyčerpal.

Je ale naprosto přirozené, že se často ocitáme v tunelovém vidění a napadá nás tak jen to, co už známe a co dokážeme spatřit. Jeden problém tak mohou různé firmy řešit odlišnými způsoby. Právě proto je skvělé, když se podnikatelé i nadále vzdělávají, inspirují od ostatních, naslouchají svým zákazníkům a nebrání se přizvat někoho zvenčí, kdo jim dodá nezaujatý pohled.

V dnešní době informačního boomu není o inspiraci nouze. Nikdy také nebylo jednodušší nakouknout do jiných firem a nachytřit se od nich. To nejtěžší je nakonec vybrat správné myšlenky, určit si priority, být schopen změny a nezůstat jen u myšlení.