3. 11. 2014
Na svůj blog často píši recenze akcí, které navštěvuji. Už jsem si i všiml, že je někteří čtenáři očekávají a dokonce se mě už pár organizátorů různých akcí ptalo, zda a jak o nich napíši. Snažím se ale psát pouze o akcích, které skutečně stály za to a které si zaslouží prostor na tomto blogu. Marketing Festival mezi ně rozhodně patří. Tentokrát to ale nebude recenze. Spíše takové menší zamyšlení, prosba a shrnutí toho, co se mi honilo hlavou cestou z Brna do Prahy.
Začal omluvou, že prý neumí přednášet. Nakonec si Filip Podstavec zasloužil jako jediný řečník potlesk ve stoje. Nevstali sice všichni, ale třeba u největší hvězdy festivalu, Avinashe Kaushnika, nevstal vůbec nikdo. Organizátoři už předem avizovali, že se Filip na svoje vystoupení připravoval několik měsíců a že vyvíjí i nějaký nástroj. Prostě se říkalo, že to bude velké. Ale nikdo neříkal, jak moc.
Pro mne byl Marketing Festival první životní zkušeností se zahraničními řečníky. Na různé konference jezdím poslední dva tři roky, objel jsem většinu těch „největších“ a viděl jsem na nich mluvit nejznámnější a nejčastější české spíkry. Člověku by se až chtělo říct, že to jsou ti nejlepší.
Když jsem ale sledoval vystoupení řečníků na Marketing Festivalu, připadal jsem si, jakoby to bylo poprvé, co jsem byl na nějaké konferenci. Viděl jsem do detailu propracované prezentace, které snad ani nevím, jak se dají vytvořit, velmi dobře připravené řečníky a především daty nacpané přednášky, z nichž by skoro každá vydala na vlastní knihu.
Bohužel na českých akcích to tak často není. Už asi třikrát jsem viděl nějakého českého spíkra, který dodělával přednášku pár minut před jejím začátkem. Někteří si vytvoří jednu prezentaci a s ní objedou hned několik akcí, kde je vždycky velká část stejného, opakujícího se obecenstva.
Já samozřejmě nechci všechny házet do jednoho pytle. Nechci ani říkat, že se v Americe všichni připravují měsíce dopředu, ale když si vzpomenu na důvod, proč Jindra Fáborský festival pořádá, tedy kvůli podpoře vzdělávání v digitálním marketingu, tak si tak nějak říkám, zda jeden festival stačí a jak jeho vizi naplnit co nejvíce. A zda by pomohlo, kdybychom si z přednášek některých spíkrů odnesli nejen to, co říkají, ale i to, jak to říkají, jak se na to připravovali, co do toho dali a jakou jim to dalo práci.
Umíte si třeba představit, kdyby Avinash vytáhl přednášku, kterou měl už na několika jiných konferencích a nijak ji nepozměnil? Nebo kdyby Dr. Pete mluvil jen o americkém Googlu a na český vůbec nemyslel? A kdyby řada dalších řečníků, kteří mají také jen 24 hodin denně a o jejich čas má zájem podstatně více lidí, strávila nad přípravou svých prezentací jen hodinu, maximálně dvě? Nebo dokonce jen jeden celý den?
Pro mě osobně jsou podobné akce obrovskou příležitostí, jak se vzdělávat. Jsem vděčný jejich organizátorům a jsem strašně moc rád, že na nich mohu vidět přední české specialisty, úspěšné podnikatele a mnoho dalších zkušených lidí. Jenom bych si přál, aby zejméně ti nejlepší z nich byli ještě lepší. Aby se nespokojili s českým průměrem a do přednášek dali ještě víc. Abychom se z Marketing Festivalu nepoučili jen my, co tam chodíme poslouchat, zapisovat si a učit se od zkušenějších, ale i ti, od kterých se budeme učit příště.
Chápu, že tohle byl extrém, ale přeci… není ta myšlenka super? Může Marketing Festival posunout dopředu i české spírky? Překvapí nás někdo? Bude se někdo inspirovat? Nebo k tomu přistoupíme tak, že to byl velký festival, profesionální řečníci a že my na to nemáme?
Podle mě máme neuvěřitelné štěstí, že se u nás taková akce uspořádala. A můžeme si z ní vzít inspiraci, i když nejsme Američani. Konec konců, Filip Podstavec je toho důkazem.
3. 11. 2014
Jirko jsi si jistý tím, že nebyli řečníci placení? Protože jsem v nějakém rozhovoru s Jindrou Fáborským o přípravě festivalu pro rok 2014 četl, že čeští placení nejsou, ale zahraniční ano.
Ono pokud si buduješ osobní brand, tak se asi vyplatí investovat hodně času do přípravy přednášek. Ale nedovedu si představit, že by mě osobně bavilo dělat třeba 3-4 dny menší přednášku, nebo pár týdnů větší a to všechno opakovaně hodněkrát do roka jen tak pro osobní brand a zadarmo. To je myslím ten zásadní rozdíl v kvalitě přednášek a taky to, že český rybníček je celkem malý a tak ani nejde na akci nezvat pořád podobná jména, protože zase tolik na výběr špičkových odborníků není.
Český rybníček není dost velký na to, aby se parády jako Marketing Festival opakovaly nějak zvlášť často. Ze stejného důvodu jsme u nás v marketingu brutálně pozadu i technologicky, softwarově, znalostně. Jsme pozadu právně, jsme pozadu s firemní kulturou, jsme pozadu s celou řadou věcí. A jak na jedné straně obdivuju ty, kdo se s tím snaží něco dělat tak si na druhé straně myslím, že jsme a vždy budeme prostě příliš zanedbatelný trh, aby to komukoliv stálo za dlouhodobou snahu.
MF je tady jen jeden, je to v podstatě komunitní rodinná záležitost, která je hodně o Jindrovi a jeho přístupu. Kdyby to stejný pořádaly stažený prdele z IInfa, nikdy by to nevyšlo ani kdyby se Avinash svlíknul do naha.
Filipa jsem už nestihl, zřejmě to bylo boží. Beru – spouští se GetFound a Filip má ambice – být v jeho situaci, taky bych si s tím dal tu práci. Ale ruku na srdce – během dalších 12 měsíců to asi 10x nezopakuje. Konference složenky neplatí.
Závěr: nebral bych to jako výtku k českým spíkrům a pořadatelům eventů. Stejně jako bych českým drahám nevyčítal, že tu nejezdí Shinkansem nebo Akademii věd, že nemáme vesmírný program..
Hezké zamyšlení nad konferencí.
Nicméně jedna poznámka – čeští spíkři nebyli placení, zahraniční (aspoň někteří) ano.
K tomu placení. Nikdy nepřednáším zdarma. Pokud vidím, že se mi přednáška nemá šanci vrátit, tak do toho nejdu. Letos mám z přednášek 20 % obratu na základě poptávek hned po přednášce (ač většina „zisků“ zraje déle). Jen teď na podzim mám 10 různých přednášek pro různé cílovky. Někdy se vykrádám 🙂 ale žádná není stejná.
A chápu, že se někomu přednášení nevyplatí a tudíž to nedělá. Fair trade.
Ahoj Jirko, příspěvek byl obecně, jak je to u nás. Marketing festival je světlá vyjímka.
Ad to placení z rozhovoru s Jindrou. Viz článek na http://www.m-journal.cz/cs/aktuality/rozhovor-s-jindrichem-faborskym–jak-se-lovi-marketingove-hvezdy__s288x10887.html
Dotaz:
Začněme více zostra. Jak vnímáš konferenční byznys? Dle mého náhledu je akcí mnoho a střídají se na nich často ti samí řečníci. Před pár lety začal být ve firmách brán odborný a kariérní růst jako něco, do čeho se vyplatí investovat i u řadových zaměstnanců. To nastartovalo renesanci odborných vzdělávacích akcí. Nyní ale možná i někteří z nich sami vidí, že přínos mnoha z nich často nestojí za odloženou práci, kterou kvůli nim zameškají.
Odpověď
Přehlcení trhu je viditelné. Popsaná situace ale neplatí jen pro Česko. Z rozhovorů, které jsem vedl třeba s lidmi z Polska i Německa, vím, že se s tím samým problémem potýkají i tam. Existuje spousta konferencí, kde organizátoři nevidí prezentace dopředu. Je také mnoho akcí, kde jsou prezentace z velké části sales pitch. Není žádným tajemstvím, že v Česku není zvykem přednášejícím platit. Ti to berou jako investici do brandu své osoby či firmy, která je zaměstnává. Někde se dokonce za možnost vystupovat platí. Pak není moc divu, že se chtějí takoví přednášející ve svých příspěvcích především prodat. Někdy to nemusí být v rozporu s přidanou hodnotou předaných informací, častěji tomu tak ovšem je.
Dotaz:
Buďme tedy upřímní. Kolik zaplatí českým řečníkům Marketing Festival a kolik těm zahraničním? Jak velká je to položka v celkovém rozpočtu?
Odpověď
Přiznávám, českým řečníkům také neplatíme, ale poskytujeme jim relativně velký servis. Pěkný hotel na 4 dny, lístek na festival navíc zdarma. Pokud chtějí, tak můžou mít k dispozici individuálně lekce od lektora komunikace pro vylepšení jejich prezentace. Náklady na českého řečníka tak mohou ve výsledku šplhat až ke 40 tisícům. Celkové náklady, které zahrnují i zahraniční řečníky, jsou 1,5 milionu korun. Přičemž mnoho z toho samozřejmě dělají ceny letenek a další výdaje spojené s dopravou.
Byl jsem u desítek akcí, ať už jako návštěvník, přednášející, moderátor nebo přímo pořadatel; u nás i v cizině; na sedáncích pro jednotky i konference pro tisíce lidí…
1) Naše akce a řečníci nemají vůbec špatnou úroveň. Byl jsem na zahraničních univerzitních akcích, kde promovaní doktorandi přednášeli obsahem i formou na úrovni středoškolského referátu. Naopak jsem byl na komorních lokálních setkáních, kde například lidi jako Marek Prokop dokázali jednoduše a vtipně předat nadčasové myšlenky, ze kterých čerpám doteď.
2) Co bychom se spíš měli odnaučit je tohle věčné shazování, sebeponižování a srovnávání s nějakým virtuálním ideálem. Kdykoliv jsem se bavil například se zahraničními speakery na WebExpu, byli nadšení a překvapení, jak se někomu vůbec povedlo dát dohromady tak zajímavou a skvěle organizovanou akci. Mezitím na sociálních médiích lavina (často agresivních) stížností na mikrodetaily, kterých se v zahraničí taky děje tucty a absolutně nikdo je neřeší.
3) Co bychom se naopak měli naučit je mít úctu a spolupracovat nebo alespoň slušně poděkovat. Já si rozhodně nepřipadám jako nějaká obdivuhodná star, ale nabídek/žádostí o přednášky dostávám celkem dost.
Jednak netuším o čem bych pořád mluvil, protože u nás zpravidla lidi chtějí slyšet akorát instantní návody na štěstí. Jednak už předem vidím těch několik řad otrávených obličejů s výrazem „šašku bav mě“ a „to jsem zvědavej co mi tu tak asi dneska zas budeš povídat za moudra“, co si v průběhu ještě začnou něco šmudlat do telefonu, místo otázek otráveně mlčí a ve finále to shrnou větou „nic co bych už dávno nevěděl“.
Když k tomu vezmeš v úvahu, že se u nás obecně speakerům nic neplatí (ono taky kvůli výši vstupného, kterou jsou u nás lidi ochotní zaplatit, není ani moc z čeho), přitom dobrá přednáška potřebuje velkou přípravu — proč by to měl někdo nezištně dělat?
4) Zahraniční speakeři jsou často odborníci právě na prezentaci a proto je velké firmy mají (platí je za to a dávají jim k tomu prostor). Spousta z nich má na jeden rok jednu jedinou prezentaci, s kterou cestují po celém světě a jen jí postupně pilují a pokaždé trochu přizpůsobují lokálnímu kontextu. Mrzí mě, jestli vám beru hračky a iluze, ale už několikrát jsem z přednášek „stars“ odcházel, protože jsem je prostě a jednoduše několikrát slyšel (byť mě u spousty z nich zajímá JAK to podají tentokrát).
Nechci si vůbec stěžovat, všechno tohle se u nás mění k lepšímu a je super, že se Jindrovi podařilo rozdýchat akci na takové úrovni.
Jen nadhodím pár tipů k zamyšlení, souvisejících se zkušenostmi, které jsem postupem času získal:
1) Vyraz do zahraničí na konferenci, ať máš s čím srovnávat. Placené konference stojí několikanásobně tolik, co u nás. Barcampy zdarma mají očividně několikanásobně větší rozpočty i než placené akce u nás. Forma je většinou lepší (například Američani se místo učení letopočtů na základní škole učí formulovat a prezentovat myšlenky skrz eseje), obsah někdy lepší, někdy horší — jako kdekoliv po světě.
2) Až tam budeš, bav se s lidmi o věcech, co ti u nás přijdou samozřejmé — řekni jim o Nette, o speakerech na WebExpu nebo Marketing Festivalu, o Posledních středách, o českých firmách (AVG, Avast, GoodData, YSoft, Social Bakers…). Schválně jak budou reagovat. Možná zjistíš, že ta naše lokální úroveň není vůbec špatná. Ne nadarmo v NYC říkají, že až se Češi naučí prezentovat a obchodovat, ještě o nich uslyšíme.
3) Je konference skutečně o přednáškách? Sám jsem si prošel fázemi: lačný ohromený návštěvník, návštěvník, znuděný návštěvník, zoufalý speaker, průměrný speaker, organizátor a amatérský „speakers coach“. Žijeme v době, kdy na obří prezentace Applu koukáme online a většina informací je velmi snadno dohledatelných, když člověk chce. Promysli, jaké možnosti tobě osobně vlastně takový formát konference může poskytnout.
Mně osobně už málokdo překvapí obsahem. Ne, že bych byl nějaký geniální matador, ale ty principy se zkrátka opakují a formát přednášek (o to víc v kombinaci s mixem návštěvníků, jejich znalostmi, zkušenostmi a očekáváním) má hodně limitující rámec toho, o čem můžeš nebo má smysl mluvit. Spousta lidí jednoduše mluví pořád o tom samém, ony ty základní principy taky v podstatě jsou skoro pořád stejné. Jsou jen různé příběhy, jak k nim lidi došli, metafory, nástroje, souvislosti…
4) Buď tou změnou, kterou chceš vidět. To nemyslím jako prudu, ale jako naprosto vážně myšlený doporučení. Nevím jak to mají ostatní, ale já osobně si až teď, po zkušenostech s přednášením a organizací, dovedu představit jaký je rámec takové akce, jaké jsou vlastně možnosti, jaké to je. Teprve teď dokážu spoustu věcí docenit, porozumět jim, zapojit se. Dávej konstruktivní zpětnou vazbu řečníkům i organizátorům. Zmiňuj a pochval co se ti líbilo. Navrhni jak a proč řešit co se ti nezdálo. Nabídni se.
Samo od sebe se to tu nezmění — třeba zrovna ty máš být součástí té změny.
Mě tato akce nezaujala. Lepší je zůstat v kanceláři a pracovat na svých projektech 😉
Pár fotek, nějaké to video a shrnutí akce konečně už i u mě na webu http://duben.org/propagace-webu/marketing-festival-tridenni-party-kde-se-bavite-a-dostavate-neskutecne-hodnotne-informace-zaroven
Na trase Praha-Brno se mi vždycky honí hlavou, kdeže ten žebřík končí. Ale vážně – marketing festival jsem si moc užila, velmi mě překvapil Filip Podstavec, který nezapadl ve světové konkurenci profíků.
Dvě technické, proč ta kvalita je u nás taková jaká je.
1) Není zvykem u nás řečníky platit na akcích.
2) Prezentace se opakují.
Tak v tom vidím dva důvody: Není snadné vytvořit na jedno téma podruhé úplně jinou přednášku. S tím se pojí, že když chce člověk použít nějaké případovky z CŘ, tak české firmy nerady pouští něco ven. Tak se pořád ukazuje to stejné…