Co levní textaři dělají špatně?

Na začátku je nutno si zodpovědět záludnou otázku – kdo je levný textař? Pro někoho je to ten, co píše za pětistovku za normostranu, pro jiného ten za stovku a pro někoho to může být někdo, kdo vůbec práci počítá na normostrany. Pro účely tohoto článku počítejme s těmi, jichž je na trhu nejvíce, tedy s pisálky kolem stovky za necelé dvě tisícovky znaků.

S takovými textaři já totiž pracuji nejčastěji. Vlastně s nimi pracujeme často skoro všichni. Klientů, co poptávají copywritery a textaře s vyššími honoráři, je rozhodně méně. Většinu levných textařů ale spojuje několik chyb, jichž se stále dopouštějí a jež jsou možná největší překážkou v tom, aby pracovali za více. Jaké to podle mě jsou?

1. Myslí si, že to dělají dobře

Za mou xletou zkušenost jsem se setkal se skutečně malým množstvím textařů, kteří dokázali přijmout alespoň minimální míru sebekritiky. Pokud si ale myslí, že svou práci dělají nejlépe, jak mohou, tak se zatraceně mýlí. Často pracujeme s textaři a radíme jim, co a jak mají dělat lépe. Poskytujeme jim zpětnou vazbu a je jen na nich, kolik si z toho odnesou. Zlepšovat se ale budou muset vždycky.

Líbí se mi přístup několika textařů, co mi napsali. Chtěli pro mě psát zadarmo. Prostě to zkusit, získat feedback, referenci, zkušenosti a pak si třeba říct o odměnu. Škoda, že tomu tak není častěji. S takovými lidmi se totiž pracuje úplně nejlépe.

2. Chtějí vydělávat

Další chybou je jejich prahnutí po penězích. Teď to bude znít divně, ale nesčetněkrát jsem se setkal se začátečníky, co hned chtěli vydělávat velké peníze. Jenomže tak to nechodí. Na začátku je důležité pracovat (skoro) zadarmo, nabírat zkušenosti a za svou jedinou odměnu nepovažovat jen peníze, ale i nové znalosti, praxi a další.

Pracoval jsem už s přibližně 300 textaři a mohu s jistotou tvrdit, že minimálně 99 % z nich nezajímá nic jiného než peníze. Nemyslím hlavně peníze, myslím jenom peníze. Nečekají a ani nehledají jakýkoliv další přínos v naší spolupráci, neptají se na hodnocení jejich práce, ale chtějí rychle proplatit fakturu. Co si tedy odnesou? Peníze. Nic víc. Mají to, co chtěli.

3. Píší o všem

Nesnáším všeználky. Když mi někdo řekne, že píše o všem, nebavím se s ním. Postupně se přestávám bavit i s těmi, co píší na více než 3 témata. Kdyby si vybrali jedno a v něm podávali maximální výkon, bylo by to skvělé. Představte si, že máte obrovský rozhled na poli marketingu a dokážete za půl hodiny napsat 100x lepší článek než někdo, kdo si musí zdlouhavě vyhledávat informace a nové zdroje. Kdo vydělá více?

Jenomže většina bere vše, co se najde, a stráví hodiny hledáním, aby pár minut psali. To souvisí s dalším problémem – neumí ocenit svou práci. Vidí poptávku, sedí to k jejich ceně za normostranu a berou ji. Pak ale text za 100 Kč píší třeba 4 hodiny. Škoda, že to nedělají z výše uvedeného důvodu.

4. Nepropagují sami sebe

Když jste někdy poptali textaře, všimli jste si nějakých jeho webových stránek? U 95 % textařů je nenajdete, 4,5 % je mají, ale v šíleném či nedostačujícím stavu, a ta zbývající polovina procenta se s nimi snaží aktivně pracovat. Není pak divu, že všichni shánějí poptávky na Webtrhu, když sami sebe jinak zpropagovat neumí.

Existuje přitom tolik jednoduchých možností – vlastní blog, profily na sociálních sítích, guestblogging, přispívání na cizí servery (klidně zadarmo), vytvoření ebooku či jakákoliv další vlastní autorská činnost apod. Nic to nestojí, rozšiřujete si při tom vlastní znalosti a ještě můžete získat něco, co nikdo jiný nemá (třeba kvalitní ebook a databázi emailů).

5. Neopravují chyby

Popravdě se mi snad ještě nestalo, abych narazil na textaře, co by zvládal provést i 100% jazykovou korekturu. Pouze jednou jsem narazil na člověka, co to sice nezvládal, ale zato do ceny započítával práci korektora, kterého si bokem najal. Excelentní řešení.

Jasně, někdo může říci, že textař není korektor. Pokud budu mít web o fyzice, rád zaplatím 1000 Kč za informačně nabitý článek vysloužilému fyzikovi, který ale bude muset někdo jiný úplně od začátku přepsat, protože se nedá číst. Jenomže to asi není ten případ, o němž se bavíme.

6. Nulový proklientský přístup

Řada textařů mi připomíná stroje. Pošlete email, přijde vyhotovená práce. Někomu to tak vyhovuje, ale trochu to nechápu. Pro udržení klienta s ním musíte nějak pracovat – nabídnout mu další práci, pomoci mu se stávajícími texty, nabídnout mu jazykovou korekturu… cokoliv. Najít se toho dá vždy hodně. Prostě udělat cokoliv, aby klient neproplatil jednu fakturu a tím neskončil.

Před pár týdny mě napadlo obepsat pár náhodných klientů. Kouknul jsem do naší databáze a kam mi ruka padla, tam jsem kopíroval email a už sepisoval zprávu. Klienta, pro kterého jsme před rokem něco psali, jsem se zeptal, zda mu naše práce pomohla, zda s ní byl spokojen a zda už po takové době může odvodit nějaké výsledky. Při té příležitosti jsem se zmínil o tom, že jsme se stali firmou a nabízíme ještě pár služeb navíc. Za pár dní mi klient volal a chtěl po nás předělat celý web, protože si vzpomněl na to, co jsem mu v emailu napsal.

Náš přístup ho mimochodem mile překvapil. Když už nic jiného, získal bych alespoň zpětnou vazbu a trošičku zpropagoval brand.

7. Bojí se neúspěchu

Špatný text. Noční můra nejednoho textaře. Také jsem se toho bál, když jsem iParťáka zakládal. Ptal jsem se sám sebe, co se stane, když odevzdáme nekvalitní práci a klientovi se to pochopitelně nebude líbit. Měl jsem opravdu strach a kolikrát to bylo k nevydržení. Jak to dopadlo? Stalo se.

Chyby děláme všichni a i my jsme už odevzdali špatné texty. No a co? Prostě se přepíší. Je to jen text. Stávat se to nesmí a nám se to stalo párkrát z tisíců textů, ale stalo se. Takové situace jsou ale ty vůbec nejlepší – můžete si vzít ponaučení, získáte nová data a naučíte se pracovat i pod tlakem. Neúspěch je nejlepší školou v podnikání. Důležité je nepanikařit a začít se situací nějak pracovat. Vždy je cesta ven a nikdy to není tak horké, jak to vypadá.

8. Nevzdělávají se

Nehledají nové informace. Nečtou knihy. Nekoukají na přednášky. Nechodí na školení a jiné akce. Nedělají nic. Asi žijí v tom, že už nic nepotřebují. Však pár klientů vyšlo, takže to asi není tak důležité. Proč investovat do knih či školení? Vždyť je to zbytečné. A já už navždy budu psát za stovku a tak tak zaplatím nájem.

Omlouvám se, že jsem tak tvrdý, ale fakt mi někdy přijde, že si to ti lidé skutečně myslí. Každý freelancer, který něco nabízí, se sám vzdělává. V dnešním světě existuje milion možností, ale je nutné alespoň jednu z nich využít. Tak si vyberte a nestůjte na místě!

Chyb bych určitě sepsal více, ale už se mi popravdě nechce. Asi bych se začal opakovat. Když pracujete s větším množstvím textařů, tak brzy poznáte, který člověk ke své práci přistupuje správně a který ne. Největší chybou je, že většina svou práci nebere vážně. Bere to jen jako přivýdělek nebo dočasnou práci, když ztratili zaměstnání. V takové situaci se asi není o čem bavit.

Pokud to ale textař bere vážně, musí pracovat zejména sám na sobě. Tím, že je trh přeplněný, se cení každý, kdo umí psát a trochu na sobě pracuje. Každý, kdo trochu vyčnívá. Já už dneska textařům sice práci přímo nedávám, ale často čtu, co nám píší a jak s námi komunikují. A u některých se ptám, co je k jejich práci motivuje. Zda to je další vystavená faktura, nebo něco většího.