26. 9. 2014
Tak nevím, nejsem sice copywriter, obsahový marketér, ani specialista na UX, ale myslel jsem si, že po letech provozování obsahových webů (rozumějte magazínů) už alespoň něčemu rozumím. V poslední době se ale začínám ztrácet a několik nových trendů moc nechápu. Respektive chápu jejich smysl, ale nechápu je z pohledu uživatelské použitelnosti a celkově pohodlí čtenáře.
Vždy jsem se svým čtenářům snažil obsah nabízet jednoduše, rychle a efektivně. V případě textového obsahu jsem vždy považoval za nejlepší dobře čitelnou podstránku s textem, který bude dostatečně velký, s dostatečně velkým řádkováním a podobně. Když jsem třeba měl na webu malé nebo světlé písmo, čtenáři nadávali. Když jsem neměl magazín responzivní, dostávala se ke mně kritika ze všech koutů, protože se to lidem špatně četlo, jelikož museli na něco klikat.
Jinými slovy jsem byl vždy nucen dělat maximum proto, aby čtenář byl spokojen nejen s obsahem samotným, ale i s jeho prezentací. Teď ale vidím trendy, které mi přijdou podstatně horší.
To je teď asi nejvíc in. Jakkoliv dlouhý článek by bylo skvělé rozsekat alespoň na čtvrtiny a čtenáře nutit ke klikání na čísla stránek. Na MladýPodnikatel.cz vydávám dlouhé rozhovory, což v mnoha mých průzkumech čtenáři uvítali, podle tohoto pravidla bych je měl rozkouskovat alespoň na 8 podstránek. Tím bych měl více pageviews a vůbec bych se nestaral o to, zda jsou za to čtenáři rádi nebo ne.
Přijde mi to podobné jako s tou responzivitou. Tam čtenáři museli klikat na text, zoomovat a tancovat s prsty na svém monitoru, aby text byl vůbec čitelný. S responzivní verzí jsem tento problém vyřešil a text mají přes celou obrazovku dobře čitelný. Takhle bych je přinutil k dalšímu klikání.
Prostý text, který není příliš dlouhý, se začal dávat do obrázků. Na webu tedy máte galerii, v níž máte třeba 10 obrázků s různě naformátovaným textem. Prý to má vypadat moderně a ještě k tomu to má zvyšovat pageviews. Taky to vypadá hezky, když se to sdílí. Já když vidím článek v obrázcích, tak ze stránky odcházím.
Představuji si, jak bych tento článek rozdělil do obrázků. Čekala by tu na vás wordpressácká NextGEN Gallery a v ní pár snímků s každou věcí, kterou nechápu. Vy byste se uklikali a já bych se s článkem dělal podstatně delší dobu. Ale měl bych více pageviews, i když asi i míň pravidelných čtenářů.
Vždy jsem slýchal, že návštěvník webu věnuje jenom pár vteřin tomu, zda na stránce zůstane nebo odejde. Naposledy jsem to slyšel na UX školení od Dobrého webu. Prý je nutné si rychle zapamatovat, o čem web je. My tedy musíme obsah koncipovat tak, aby čtenář co nejrychleji pochopil, co mu vlastně chceme sdělit. Nemusí to být hodně textu, mnohdy stačí pár slov.
Dnes narážím na weby s videem na indexu. Jenomže mně hraje hudba a nemám chuť někoho poslouchat. Kouká na mě jen video a chudák prodejce v něm mi není schopen sdělit důležité informace, dokud nekliknu na tlačítko „přehrát“ (a to nemluvím, že na mobilu to často ani nejde). Podle mě video prostě není hlavním prostředkem k prodeji. Vedle něj by mělo být ještě něco, co skutečně prodává. Video mi může poskytnout doplňující informace, ale musím už vědět, co v následujících minutách budu sledovat a proč na to vůbec mám klikat.
Krom toho trochu pochybuji, že to, co se dozvím ve dvouminutovém videu, si nemohu za 20 vteřin přečíst. A já nemám čas. Vy taky ne. A já potřebuji, abyste v těch pár vteřinách pochopili, co vám chci říct, a koupili si to, co vám tím nabízím. Pak vám rád pustím video, protože už ho budete chtít vidět.
Tady mě asi hodně lidí nebude mít rádo, ale mně se nelíbí články, kde musím udělat něco proto, abych je vůbec mohl dočíst. Třeba sdílet je na sociální sítě nebo zadat email. Chápu, proč je fajn, když to moji čtenáři dělají, ale já jim zase chci nabídnout obsah kompletní a bez nucení k nějaké akci. Sám nechci kvůli článku zadávat někam email nebo to dokonce sdílet svým přátelům, které to vůbec nezajímá (nebo třeba ani nechci, aby to viděli).
Tohle si podle mě mohou dovolit ti, co opravdu vydávají kvalitní content, který jinde nenajdu. Informací je dnes plný internet a většinou si mohu dohledat i více než to, o čem píšete. Proto mě otravovat s nějakým omezením postrádá smysl. Představte si, že bych v každém rozhovoru nutil čtenáře ke sdílení nebo zadání emailu. Chceš sdílet? Sdílej. Chceš emaily? Přidej se do newsletteru pod článkem. Především ale buď spokojený s tím, co ti nabízím, vrať se a čti dál.
A hlavně si představte, kdyby dnes byly všechny články na internetu dostupné jen po kliknutí na sdílecí tlačítka. To by bylo skvělé, že? Kvůli tomu ta tlačítka určitě vznikla. A teď si představte, že někteří čtenáři třeba nejsou na sociálních sítích.
A v něm si představuji, že weby tu jsou od toho, aby předaly informace a případně aby prodávaly. Nejsou tu kvůli pageviews a ani kvůli hereckým výkonům ve videích. Jsou tu kvůli lidem, které nezajímáte, které ale potřebujete zaujmout a kteří nemají čas nad vámi přemýšlet. Proto potřebujete nabídnout relevantní obsah okamžitě, rychle, jasně a přehledně. Dnes potřebujete i to, aby byl dostupný na co nejvíce zařízeních (což video, galerie a další mnohdy nejsou) a abyste dokázali efektivně oslovit svoje potenciální zákazníky.
Jak říkám, nejsem odborník a píši jen vlastní názor. Pokud na indexu vidím jen video a bez něj nezjistím, co vlastně web nabízí, tak odcházím. Pokud mám pro přečtení článku dvacetkrát kliknout, tak ho nečtu. Já jako provozovatel webu chci, aby čtenář byl spokojený. Když se mu moje články dobře čtou, bude je rád číst i příště. Chci, aby se ke mně rád vrátil, aby článek sdílel tehdy, pokud jej sdílet opravdu chce, a aby odebíral můj newsletter pouze v případě, kdy chce moje emaily dostávat. Všechna tato data chci posléze analyzovat.
Myslím si, že čím více negativních emocí ve čtenáři vyvolám, tím více sám sobě podřezávám větev. Raději budu bez sdílení a s nižším pageviews, když se mi spokojený čtenář ještě vrátí a bude rád za další články. Ne když mi sice zvýší pageviews jednoho článku, ale nikdy se už nevrátí. Osobně na svých webech pageviews vůbec neřeším, na Google Analytics skoro nechodím a sleduji zcela jiné parametry – jak se o mém webu mluví, jak mi kolem něj roste komunita, jak čtenáři hodnotí můj obsah a jak mi vedle toho rostou i zisky. Podle mě bychom se měli spíše než pageviews věnovat čtenářům.
Jak tyhle věci vidíte vy? Jsem opravdu tak divný, nebo to vadí i někomu dalšímu? Jak by se podle vás měl servírovat obsah?
26. 9. 2014
Tvůj článek mi mluví z duše.
Co mě opravdu dokonale odradí, jsou videa nahrazující články, a ve kterých se tvůrci zřejmě snaží nalákat netradiční formou čtenáře/diváky ke zhlédnutí. Ve spoustě případů to ovšem nemá své opodstatnění, to, co řečníci ve videu dvacet minut omílají včetně zbytečné omáčky okolo, se dá sepsat často do článku, který se dá přečíst za dvě minuty.
V psaném textu se dá snadněji orientovat, pokud mě něco zaujme, můžu se k tomu později daleko snadněji vrátit, než vzpomínat, v kolikáté minutě a sekundě o tom byla ve videu řeč.
Takže videa pouze v případech, kdy to má skutečné opodstatnění.
Skvělý článek!
Mimochodem na sobě pozoruji, že na weby se stránkováním a textem v obrázcích přestávám chodit. Nevím, jestli to je přímo tím stránkováním, nebo se jim prostě zhoršila kvalita obsahu, ale rozhodně to ztěžuje konzumaci obsahu.
Naštěstí Pocket umí uložit všechny stránky článku…
„Jak říkám, nejsem odborník a píši jen vlastní názor. Pokud na indexu vidím jen video a bez něj nezjistím, co vlastně web nabízí, tak odcházím. Pokud mám pro přečtení článku dvacetkrát kliknout, tak ho nečtu.“ Přesně tak to vidím i já. Pokud nedostanu informaci, kterou hledám hned, tak jdu raději jinam.
Objevila jsem tvé stránky díky psaní diplomky a jsem z nich nadšená! Díky za ně a za tvé názory, které mě inspirují a nebo dobře dokreslují, co jsem si sama myslela. S nižším pageviews naprosto souhlasím, není nadto když se kolem stránek vybuduje úžasná komunita čtenářů, kterou baví články komentovat, doplňovat se v nich a hlavně číst pravidelně. Marti
Souhlasím a také mám na dnešní trendy negativní pohled. Přijde mi to, jako dobrá myšlenka uchopená za špatný konec. No, snad lidé dostanou rozum.
Tak pod tohle se bez výhrady podepisuju! Násilný marketing sice možná vyláká lajky a emaily, ale spoustu čtenářů velice spolehlivě odradí. Za vyskakovací popup okýnka či „články“ v podobě embed videa bych vraždil. Na podobné weby nechodím a čtenářům tohle nedělám, protože to sám nesnáším.
Jirko vcelku s tebou souhlasím, taky se mi ty nové marketingové triky nelíbí. Pořád mám extrémní problém s popUp okny, jo zvedají násobně počet emailů v DB, ale taky násobně sníží chuť návštěvníka se vracet nebo to vůbec dočíst. Videa přeskakuju rovnou, chápu, že pár lidem může vyhovovat jen poslouchat třeba při jízdě autem a nemuset číst. Ale většina pořád chce rychle zjistit informaci, přečíst co potřebují a přeskočit pro ně nepodstatné, známé atd. to jde ve videu jehož obsah neznám dopředu dost těžko.
Jen ohledně stránkování se s tebou neshodnu. Pokud není stránkování jen kvůli množství načtených stránek, potažmo reklam, ale je z jiného důvodu. Třeba z psychologického hlediska při čtení opravdu dlouhého textu ztrácí člověk koncentraci. Osobně jsem některé články na fotoradách třeba http://fotorady.cz/jak-fotit/jak-fotit-snehove-vlocky rozdělil na více kapitol. Protože je tam tolik obsahu, že mi přijde příjemnější číst to trochu oddělené, navíc je tam dost obrázků a zase je lepší načítat to po částech a ne hned celé najednou. Ano rozhovory nechávám vcelku, dělám to jen u článků, kde mi to opravdu dává smysl z pohledu čtenáře. A to je myslím vcelku v souladu s tím co tu píšeš.
Pěkný souhrn, Jiří. Souhlasím do puntíku. To, co popisuješ, považuju za čistě manipulativní techniky k umělému přivábení více čtenářů (nutnost sdílet pro odemčení zbytku článku – mám pro tyto účely fake profil s nulou přátel), anebo pro zobrazení více balastoidní reklamy (vícestránkové články).
Jako bonbónek doplňuju techniku, kdy autor odkaz na svůj článek vytapetuje po všech sociálních sítích, klikneš mu na to, přijdeš k němu na web, a tam tě setře hláška „Jen pro registrované čtenáře, zaplať.“ – to jdu vždy do vrtule 🙂
Texty do obrázku jsem smažil cca v roce 2008. Už tehdy jsem za to dostal komentářovou nakládačku, tak mě to vyléčilo 🙂
Fajn obsahu zdar!
Píšeš síce iba svoje názory, zato ich píšeš veľmi podobné mojím a verím, že veľmi podobné mnohým iným prevádzkovateľom webstránok. Predovšetkým takým, ktorí nechcú okamžite zbohatnúť, ale vybudovať web, ktorý bude mať zmysel a bude tu aj o pár rokov, spolu s nami.
S čitateľom jeto ako s dravým vtákom. Násilie ani panovačnosť nepomáha. Treba vybudovať dôveru a on musí chcieť sa vracať.