Co jsem dělal v karanténě?

Jsem neskutečně vděčný za to, že pandemie koronaviru nijak nezasáhla zdraví moje nebo mojí rodiny. Ačkoliv jsem dělal maximum pro to, abychom byli všichni v pořádku, mohl jsem se i naplno věnovat práci.

Jelikož se prý v každé krizi skrývají příležitosti, snažil jsem se je v ní najít i já. I když si nemyslím, že to nejhorší je už za námi, věřím alespoň tomu, že jsem v tom dokázal najít správný směr a smysl.

O můj karanténní příběh bych se s vámi chtěl podělit v tomto článku.

Když skončila procházka

Byl to vlastně jeden z posledních dnů, kdy jsme se mohli tak nějak pohybovat svobodně a bez velkých omezení. Byli jsme venku a užívali si hezkého počasí. Přijela za mnou totiž přítelkyně a trávili jsme spolu několik krásných dní. Věnoval jsem se jí naplno, ale stejně mi to nedalo a musel jsem sledovat, co se právě děje.

Když procházka skončila a přítelkyně odjela, svět se velmi rychle změnil. Vláda vyhlásila nouzový stav následovaný karanténou a dalšími opatřeními. Vše se uzavřelo a z nás všech se stali nepřátelé, kterým je lepší se vyhýbat.

Pamatuji si, jak jsem po přítelčině odjezdu přišel domů plný myšlenek. Věděl jsem, že tohle bude hodně těžké. MladýPodnikatel.cz funguje zejména na dvou věcech – natáčení videorozhovorů a pořádaní akcí. Akce byly zakázané a s lidmi jsem se setkávat v podstatě nemohl – jednak z obavy o vlastní bezpečí a jednak i proto, že ani hosté rozhovorů o setkání zájem neměli. Během pár hodin jsem tak ztratil celý byznys. Byl jsem jako továrna bez strojů.

Posadil jsem se tedy do křesla a začal přemýšlet. Bydlím sám a ačkoliv jsem zvyklý doma pracovat, nikdy jsem tam nenatáčel.

Vrátit to komunitě

Po chvíli jsem v tom spatřil smysl. Začal jsem stěhovat nábytek, zkoušet nové programy a hrát si se světlem. Neměl jsem nic, v podstatě jenom počítač. Přesto jsem potřeboval během pár hodin nahradit to, co jsem poslední 4 roky budoval ve studiu. Plnohodnotnou produkci rozhovorů, které navíc nebudou zrovna veselé.

Takhle jsem zlepšoval akustiku v mém bytě.

Pro většinu lidí je to o instalaci pár programů, koupení mikrofonu a možná o nějakém tom světle. Jenomže pro mě produkce rozhovorů znamená mnohem víc. Nikdy jsem neřešil akustiku bytu a nevěděl, jak kvalitní zvuk v něm dokáži nahrát. Vedle mnoha dalších skrytých technických záležitostí, na kterých stojí úspěch veškeré práce, jsem to nejdůležitější ale viděl v něčem úplně jiném.

Natáčet videa se zvládne naučit každý. Ale dělat věc, která skutečně mění lidem životy a která způsobí změnu, je mnohem těžší. Věděl jsem, že hrajeme o čas. 5 let jsem budoval publikum a každý den k němu promlouval v mých videích a podcastech. Vydělával jsem díky němu peníze, vybudoval si silnou značku a získal spoustu ocenění.

Teď bylo načase mu to vrátit.

Drtivá většina mých posluchačů se potýkala s obrovskými problémy. Každý den jsem si psal s desítkami šéfů firem a živnostníků a zjišťoval, jak na tom jsou. Někteří přišli o část svých tržeb, někteří o tržby úplně všechny. Jiní naopak brutálně vyrostli a nezvládali to. Kromě obrovského stresu je ale pojilo ještě něco – neměli dostatek informací.

Když jste hlasem trhu

V prvních dnech nikdo nevěděl, co se děje. Představte si, že máte firmu a najednou se totálně změní všechno, v čem jste ji budovali. Vaši lidé jsou na home-officu. Pokud vám do skladu přijde někdo nakažený, může poslat všechny vaše skladníky do karantény. Každý měsíc přicházíte o miliony korun.

Ta nejtvrdší opatření byla navíc vyhlášena přibližně v polovině března, takže máte pár dní na rozhodnutí, zda přistoupíte k propouštění zaměstnanců. Nevíte, co bude, ale pokud vám to bude trvat o den dýl, posunou se vám i výpovědní lhůty. A to vás s nulovýmin tržbami a velkými náklady na zaměstnance může položit.

Freelanceři začali přicházet o klienty. Během pár dnů se i špičky svých oborů ocitly v podstatě na nule. Některé obory jakoby zmizely.

A já seděl v tom křesle a věděl, že těch pár předtočených rozhovorů mi dlouho nevydrží a že na ně stejně teď nikdo nebude zvědavý. Musel jsem se do toho opřít, stát se hlasem trhu a zdrojem aktuálních informací, které teď potřebujete víc než když dřív.

Nevěděl jsem, co dělám, zda to dělám správně a jestli to bude mít smysl. Věděl jsem jenom to, že každé jedno video teď může mít obrovský dopad a že je neskutečně důležité, abych v tom nikoho z mých posluchačů nenechal.

3 rozhovory za den

Začal jsem tedy natáčet. Jako prvního jsem vyzpovídal Michala Koubka, abychom e-shopům poradili, jak mají teď řídit své finance, když přichází o většinu tržeb. Hned po něm jsem si pozval Martina Rozhoně, aby podnikatelům předal co nejrychlejší tipy, jak se vypořádat s krizí a jaká ekonomická, personální i bezpečností opatření udělat ihned. A po něm jsem se spojil s Martinem Fuksem, protože jsem všem chtěl říct i to, že nemají zapomínat ani na sebe a že pokud nebudou v pořádku sami, nezvládne to ani jejich firma.

Když jsem před 5 lety začínal, vydával jsem 1 rozhovor týdně. I to pro mě bylo dost. Potom jsem to zvednul na 2. Najdete týdny, kdy jsem vydal i 5 rozhovorů. Teď jsem vydával 3.

Denně.

Dva týdny jsem ráno vstával, běžel hned natáčet, potom jsem to všechno zpracovával, psal články a postupně vše vydával. Některé rozhovory vyšly v den, kdy byly natočeny. Některé vyšly dokonce bezprostředně po natočení.

Video, ve kterém jsem fanouškům popisoval moje plány.

Byl jsem o chlebu, ovoci a občas jsem si v rychlosti hodil kus masa na gril. Mezi tím vším jsem objednával roušky a respirátory pro rodinu. Pro sebe jsem je získal až po několika dnech. Proč taky dřív, když jsem několik dní nevyšel z bytu?

V rámci E-shop Klubu jsme začali sdílet důležité informace, zkušenosti a kontakty. E-shopům vůbec nikdo nepomáhal a všichni mlčeli. Jsem neskutečně hrdý na celou komunitu, jak se dokázala vzájemně podpořit a pomáhat si. A vedle záchrany vlastních firem pomáhali i ostatním, šili roušky nebo dělali něco jiného.

Rozhodovaly hodiny

Moje nejbližší okolí ví, že vůbec nesleduji konkurenci. Nezajímá mě, jak na tom jsou jiné podcasty, kdo začal točit videa a jaké má kdo hosty. Místo toho ten čas věnuji vlastní komunitě a jejímu naslouchání. Tentokrát jsem se ale podíval, prošel si většinu podcastů o byznysu a zjistil, že mlčí i oni. V prvních dnech snad nikdo nereagoval. Buď vycházely předtočené epizody, nebo zavládlo ticho. Podobně na tom byly i některé další projekty a organizace, od kterých jsem čekal mnohem pohotovější reakci.

Zklamalo mě to, protože kdy jindy bychom měli přidat, když ne teď? Podnikatelé byli v obrovském zmatku. Někteří z nich začínali dělat ukvapená rozhodnutí. V podstatě jediným zdrojem informací pro ně byla běžná média, ale z nich šel zejména v prvních dnech jen další a další strach z toho, jak strašná bude budoucnost.

Chyběl někdo, kdo by se postavil a k těmto lidem promlouval racionálně, s rozvahou a klidem. A kdo by jim předal praktické zkušenosti, jak k situaci mohou přistoupit a co je právě teď zapotřebí udělat.

Každý den byl důležitý, každá hodina se počítala. A já věděl, že právě teď je důležité tu pro moji komunitu být, a tak jsem se pustil do práce.

S e-shopaři jsem sdílel, jaká dělají ve svých firmách opatření. Freelancerům jsem vysílal vzkaz, že klienty neztratili jenom oni, ale i ostatní, a předával jim doporučení od zkušenějších. Pro digitální agentury jsem připravil rozhovory s jejich šéfy třeba o tom, jak důležitá je teď role lídrů a jak se postarat o své zaměstnance. V mnoha rozhovorech jsme probírali, na co třeba nezapomenout při zajišťování bezpečnosti zaměstnanců v kancelářích, ve skladech, na prodejnách a na dalších místech. Startupům a začínajícím podnikatelům jsem se snažil zprostředkovat zkušenosti profíků a říct jim, co se pro ně teď mění. A zkrátka všem podnikatelům a dalším lidem jsem se snažil co nejrychleji předat kvalitní informace a podpořit je tak v řešení jejich situace.

Za 5 dní jsem natočil i 19 rozhovorů.

Sledovanost a poslechovost překonala své dosavadní rekordy.

Dostal jsem spoustu děkovných zpráv od zakladatelů firem a živnostníků.

Někteří mi přiznali, že jsem pomohl jejich firmy zachránit.

Mnoho lidí mi samo od sebe nabídlo podporu. Několik z nich mi dokonce nabídlo peníze.

Přibral jsem pár kilo a skončil s angínou. To jsem neměl. Normálně bych si za to vynadal, ale nelituji ničeho, co jsem udělal. Až skoro po měsíci jsem začal zpomalovat, více odpočívat a hledat nový systém práce a frekvence vydávání nových videí, který mi bude vyhovovat. Dnes už pracuji ve větším klidu a vracím se do „normálu“.

V první linii

Vím o mnoha a mnoha lidech, kteří dlouhé roky budovali své sny, ale teď se ocitli nad obrovskou propastí. Mnozí z nich museli zachraňovat své firmy, chránit své zaměstnance a potýkat se s nehoráznými problémy. S dětmi za zády.

Tito lidé si často sáhli na dno. Když jsem s některými mluvil, vyprávěli mi třeba o tom, jak několik nocí vůbec nespali, protože je čekalo propouštění zaměstnanců. Někdo jiný mi zase vyprávěl, jak musel kompletně zrušit firemní kanceláře, aby ušetřil peníze. Spousta plánů nevyšla. Stalo se mnoho ošklivých věcí.

Já nevím, kdo stojí v první linii. Jestli jsou to sestřičky, doktoři nebo prodavačky. Vždycky čtu, že někdo jiný. Myslím si ale, že bez ohledu na to, v jaké jsme linii, stojíme v tom všichni společně. Ať už koronavir napáchal nebo napáchá jakkoliv velkou škodu, budeme ji muset i společně napravit.

A mě osobně nic nenabíjí větším optimismem než odvaha a síla těchto lidí, které jsem měl možnost v posledních týdnech sledovat a pro které jsem tohle všechno dělal i já.

Děkuji za to, co děláte. Díky vám vím, co to znamená podnikat.