Co je to nejdůležitější při cestě za úspěchem?

Poměrně často si píši se zajímavými mladými lidmi. Zajímaví jsou v tom, v čem se odlišují od většiny jejich vrstevníků. Přemýšlejí o životě trochu jinak, nejdou jen s davem a snaží se přijít na způsob, jak vyniknout. Většina z nich nepodniká, ale v budoucnu by chtěla začít. Píší si se mnou o jejich myšlenkách, nápadech a podnikání tak nějak obecně. Často to ale končí fiaskem.

Mám rád lidi, co se něčím odlišují od ostatních. Ve škole i mimo ni jsem kolem sebe měl spousty lidí, co nechali o svém životě rozhodovat jiné nebo kteří ani neměli motivaci něco v životě dokázat. I proto jsem ocenil ty, co jim byli přesným opakem. Mnohdy jsem při našich diskuzích přišel i na zajímavé myšlenky, které  by mne normálně asi ani nenapadly.

Řada z těchto lidí se vyznačuje společným znakem – fascinují je příběhy úspěšných lidí a chtějí je napodobit. Na základě jejich úspěchů si představují podnikání jako poměrně snadný proces a jsou přesvědčeni, že pokud udělají vše stejně jako ti úspěšní, sami úspěchu dosáhnou. Takže hltají příběhy o Warrenu Buffetovi, Richardu Bransonovi a dalších populárních miliardářích z celého světa, o kterých si někdy s nadsázkou myslím, že ve skutečnosti ani neexistují a vymyslela si je média jako postavy moderní pohádky. Rovněž ti mladí lidé rádi čtou motivační knížky a sdílejí krásné citáty na sociální sítě.

Jenomže já prostě nejsem přesvědčen o tom, že tohle stačí. Podle mě nelze jen tak napodobit cestu někoho úspěšného a věřit, že to určitě vyjde a úspěch se dostaví. Jednak nikdy neznáme všechny podrobnosti o tom, jak úspěchu ten či onen člověk dosáhl, a jednak se mění doba, naše možnosti, žijeme v jiném státě, jsme zcela jiní lidé a ty příběhy jsou často už několikrát přefiltrované a postrádají nejdůležitější podrobnosti. Podobné příběhy tedy chápu jako určitou motivaci, inspiraci či jen zajímavost, z níž si mohu vzít nějaké ponaučení, ale nebudu si podle ní vytvářet názor na podnikání samotné.

To je totiž hodně omezené. Vytvořit si názor na něco, co jsem slyšel jen z vyprávění, je prostě blbost. A tak tomu je i u těchto příběhů. Kdybych měl postupovat stejně, všechno by zákonitě muselo být velmi snadné. Stačilo by pár hodin programovat, obepsat pár škol a měl bych nový Facebook. Internet i novinové plátky jsou plné inspirativních příběhů o mladých i starých úspěšných lidech. Ale jsou to příběhy inspirativní, nikoliv návody, jak můžete zbohatnout.

Každý příběh, kniha, citát, video či cokoliv jiného má nějaké poselství, jež si můžeme vzít. Do budoucna se nám může hodit a můžeme se tak inspirovat při našich dalších krocích. Všechno ale postrádá jednu základní věc – akci. Akce není ve knihách ani v citátech. Je pouze uvnitř nás. Můžeme přečíst stovky a tisíce stránek krásného čtení, ale pokud nezačneme, nedokážeme nikdy nic.

Já jsem dříve také četl jednu knihu za druhou. Měl jsem rád ty pozitivní. Asi jsem tajně doufal, že v nich najdu něco, díky čemuž bych mohl v životě uspět. A tak jsem nakupoval jednu knihu za druhou a postupně se dovídal fantastické příběhy úspěšných lidí, které by chtěl možná každý jednou zažít. Když čtete o někom, kdo vydělal miliardy, může se vám to zdát snadné. Jenomže ten člověk si cestu k miliardám musel sám vydláždit a sám přijít na to, kudy vlastně povede. A to se nikde nedočetl.

Dneska už takové knihy nečtu a Forbes či FirstClass si otevírám spíše před spaním pro odreagování. Nenabízejí mi totiž reálný pohled na podnikání a budování byznysu celkově, ale pouze příběhy jiných lidí, kteří to dokázali a kteří mne teď svým vyprávěním mohou inspirovat a motivovat. Ale když chci opravdu něco pro svoje projekty udělat, hledám na zcela jiných místech. Uvažuji nad tím, co se mi nedaří, a hledám řešení. Uvažuji nad tím, co bych chtěl dál dokázat a jakým směrem bych se chtěl posunout, abych mohl hledat materiály a možnosti, jak toho dosáhnout. Snažím se analyzovat svoje současné podnikání a hledat nová vylepšení. Nechci cíle jen vidět, chci se za nimi i vydat.

Akce je totiž to, co mnoha lidem chybí. Jsou utopeni v krásných historkách, ale už nic sami nepodniknou. Jejich potenciál tak přijde vniveč, a ačkoliv třeba mají potřebné informace a zapálení, nikdy je nepřevedou v akci. A to je škoda.