Přerod myšlení aneb Jak se člověku uleví, když z něj ta blbost spadne

Komentáře čtenářů:

• Josef P. napsal:

  5. 1. 2013 (11.28)

  Jsem rád, že si zařadil i úsměvné hlášky 🙂 ten kaufland v poušti je dobrej 🙂 Počkej za 5 nebo 10 let to budeš úplně někde jinde a myslím, že se zasměješ ještě mnohému co si dnes udělal, nebo uděláš. To je ale normální a je to jenom dobře, když se dokážeš ohlédnout zpět a zasmát se tomu.
• Adam napsal:

  5. 1. 2013 (14.08)

  Já jsem byl na druhé straně barikády – pařil hry a pak, když to šlo, chodil do hospody 🙂 Teď už ani nevím, co to hospoda je (bohudík) a na hry nemám čas (bohužel). Po pravdě – závidím Ti, že jses k podnikání dostal tak brzy. Já za posledních několik let „musel“ dohnat to, čemu se Tobě podobní věnovali mnohem dříve 🙂 Rozhodně se nemáš za co stydět. Super článek 😉
• petr napsal:

  5. 1. 2013 (22.45)

  Pěkný článek…no já začal s netem úplně ve stejné době jako ty, akorát mi bylo 27…takže jsem trošku času potratil:-) Ale snad to půjde, taky se snažím učit, i když toho času je už míně, měl bych myslet spíše na vdavky a důchod….
• Olda napsal:

  5. 1. 2013 (22.47)

  Hezky sepsáno. K tomu vzpomínání pomůže i blogování – člověk si přečte starší články a hned ví jak myslel dřív, jak se projevoval a jiné.
  Co se týče mne, tak já spíš minulost a současnost vidím v promarňování příležitostí a dělání věcí na půl.. spousta nedotažených do konce. To chci v budoucnu změnit.
• Fit napsal:

  5. 1. 2013 (23.57)

  Hodně pěkný článek Jirko a moc se mi líbí Tvůj přístup, jak to vidíš teď. Je to podle mě ta správná cesta a různé chyby děláme všichni v průběhu života. Špatný je pouze to, když se z nich člověk nedokáže poučit. Jinak pokora a respektování druhých v naší společnosti podle mě dost chybí, což je velká škoda. Tak je potřeba jít příkladem :).
• Seoman napsal:

  6. 1. 2013 (12.03)

  Já jsem „objevil“ webtrh v době, kdy mi bylo skoro 50. Na internetovém podnikání už asi nezbohatnu, ale MFA/affil by mohl být takový hezký 4. pilíř důchodového zabezpečení.
• David Lörincz napsal:

  6. 1. 2013 (14.37)

  Vážím si všech, co jen nemluví, ale dělají a proto si vážím i tebe a doufám, že se brzy někde uvidíme LIVE a pokecáme.
• Alois napsal:

  7. 1. 2013 (14.45)

  je vidět, že rosteš, jen tak dál!
• Idont napsal:

  9. 1. 2013 (0.25)

  Skvěle, už si po přečtení tohoto článku a objevení tohoto blogu nepřijdu „tolik jinej“. Jak skvělý pocit objevit, ač o sedm let staršího člověka s podobnou minulostí. A mimochodem, já bych zřejmě bez Webtrhu a programujte.com byl stále „ten ajnštajn, co furt paří na kompu“, takže je Webtrh poměrně revoluční ve více směrech pro spoustu lidí.
• Idont napsal:

  9. 1. 2013 (0.41)

  Abych odpověděl na otázku na konci, zřejmě ano (spíše prožívám). Poslední dobou si uvědomuji: hry – blbost, TV – blbost, facebook, Webtrhové diskuse o ničem – blbost. Vážím si času více, než kdy předtím, tajně si čtu tátovu knížku Mít vše hotovo (GTD), pracuju na sobě (docvaklo mi, že je lepší vážit si lidí, být optimista, když nejde o život jde o ho…, nestresovat se kvůli každý „trolltlovině“ atd.)
  Asi tady píšu tak trochu sra.., ale musím se z toho, že nejsem „divnej“ sám trošku vypsat, tak mě kdyžtak smažte 🙂
• mkurri napsal:

  9. 1. 2013 (16.37)

  Tak já myslím, že v tomto jsme na tom stejně 😀 Včetně těch zvratů v myšlení, jak ten po začátku podnikání, tak ten poslední – směrem k lidem. Když jsem to četl tak jsem si říkal, jestli mi nečteš moje myšlenky, jako bych to psal já 🙂
• Radek napsal:

  10. 1. 2013 (7.50)

  Zajímavý článek. Já to měl o dost posunuté věkově nahoru. Hold blbec jsem v tomhle věku nevěděl, co chci, nebo nechci. Spoustu věcí bych, kdyby to šlo, udělal jinak. Ale co už – dělat blbosti ve 14 je docela v pohodě a k tomuto věku to patří a je úplně jedno jestli člověk chlastá nebo dělá blbosti na webtrhu.
• Honza napsal:

  14. 1. 2013 (19.44)

  Moc hezky jsi se rozepsal o jedné s mnoha částí tvého života. Myslím, že tímhle si prošla řada z nás. Já sám jsem se v tom článku kolikrát našel.
• Alisa napsal:

  22. 1. 2013 (4.33)

  Hezky jsi to napsal. Nemáš čeho litovat. Ted si představ, že by jsi se podíval pět let na zpět a řekl si, že by jsi neudělal vůbec nic jinak. To by byla přímo tragédie a známka, že nedošlo k žádnému pokroku. Přeju ti (samozřejmně v dobrém), aby si ze za 5 let podíval znova třeba na tento rok a našel znova tolik usměvných chyb.