Proč jsou vaše cíle v podnikání nastaveny špatně?

Nestává se často, aby člověk, který nemá vlastní děti, radil ostatním, jak by ty své měli vychovávat. Já to také nedělám, ale nedávno jsem měl zajímavou schůzku, na které se mi zakladatel jedné firmy svěřil s tím, co ho motivuje k práci. Náš rozhovor probíhal nějak takto:

On: „Já bych chtěl, aby moje děti byly jednou zabezpečené. Chtěl bych jim koupit byty a dát jim peníze na nějakou kvalitní zahraniční školu. Jenomže to všechno stojí strašně moc peněz, které musím vydělat.“

Já: „Proto dneska dřeš od rána do večera a stěžuješ si na to, že vůbec nestíháš?“

On: „Jo.“

Nemusím mít za sebou 10 dětí, které jsem sám po práci vychoval, abych věděl, že tady něco nehraje.

Problém byl v tom, že tohle všechno mi řekl jeden z pro mě osobně nejinspirativnějších podnikatelů, které znám. Během dvou let dokázal vybudovat firmu s ročním obratem v desítkách milionů korun, která je ve svém oboru jedničkou na trhu. Líbí se mi jeho filosofie, s jakou k byznysu přistupuje, a mám rád jeho profesní hodnoty.

A protože mám rád i jeho, nemohl jsem si odpustit říct mu svůj názor na to, co mi řekl o svých dětech a co se mi nelíbilo.

Řekl jsem mu, že si nemyslím, že tou největší hodnotou, kterou svým dětem může předat, jsou peníze. Také jsem mu řekl, že naopak tou nejhorší hodnotou může být vzor táty, který nikdy nebyl doma, protože dřel do úmoru, a promarnil všechny jejich důležité okamžiky, nezná ani pořádně jejich zájmy a protože je furt v práci a domů se vrací unavený, tak s nimi tráví jen minimum svého času.

Viděl jsem, že jsem udeřil hřebíček na hlavičku. V dobrém. Myslím si, že jsem mu neřekl nic, co by tam někde uvnitř nevěděl. Jen jsem byl možná první, kdo mu to řekl nahlas a do očí. Bylo to moc příjemné povídání, oba jsme si ho užili, probrali jsme mnohem víc jeho vnitřní motivaci, strategii, se kterou buduje svou firmu, a domluvili se na dalším setkání.

Jednou mi jeden moudrý člověk vyprávěl takový teoretický příklad, který toho ale o praxi říká mnohem víc, než bychom čekali: „Představ si, že chceš ferrari. Chceš ho fakt hodně, a tak založíš firmu, spoustu let tvrdě makáš, abys vydělal pořádnej balík a mohl si koupit ferrari. Jenomže proč chceš ferrari? Ty ho chceš proto, abys sbalil nějakou hezkou holku. A tak roky buduješ firmu, abys sbalil holku na ferrari. Takže ty nechceš ferrari, ty chceš holku. Proč teda buduješ roky firmu?“

Nemluvil o mně! Já ferrari nikdy nechtěl a byznys pro mě nikdy nebyl způsobem, jak zvýšit můj konverzní poměr v seznamování. Ale ten příklad byl moc hezký.

Děláme to často. Stanovujeme si cíle, které mají něco ocenit. Znám opravdu hodně podnikatelů a dalších lidí, kteří to tak mají. K budování firmy nebo k dosáhnování cílů je motivuje spousta věcí, dost často ale převažuje něco jako toto:

• „Chci vydělat peníze, abych mohl rodičům zrekonstruovat byt a vzít je na dovolenou. Chci, aby byli šťastní.“

• „Chci být uspěšný, protože mě naši dobře vychovali a vkládají do mě obrovské naděje. Nechci je zklamat.“

• „Chci něco velkého dokázat, abych mohl sebe a svou rodinu zabezpečit a zajistit nám pořádný život.“

A tak dále. Podobných motivací najdeme hodně, ale sami u sebe je najdeme jen tehdy, kdy k sobě budeme skutečně upřímní a nahlédneme do svého nitra. Pomoci může někdo, kdo vám bude pokládat otázky jako já tomu podnikateli na schůzce. Může to být váš dobrý kamarád, kouč, mentor nebo psycholog. Je jedno, kdo to bude. Hlavně zjistěte, proč děláte to, co děláte, a zda to má smysl.

Problém totiž je, že ty děti jednoho dne vyrostou, budou mít vlastní byt, ale nebudou chtít být jako jejich táta, který si s nimi nikdy nic neužil. Problém je, že tu holku sbalíte na ferrari, ale už jste ji dávno mohli mít, kdybyste se zaměřili rovnou na ni. A problém taky je, že nechcete holku, která vás chce jen kvůli ferrari, že? 😉

Já to měl podobně. Chtěl jsem vydělávat peníze, abych mohl mojí mamce každý rok zaplatit co nejlepší dovolenou. Jednoho dne mi ale řekla, že těch 14 dní u moře je k ničemu, když nebudu šťastný. A to, co ji činí skutečně šťastnou, čím jí mohu udělat opravdovou radost a co chce ze všeho nejvíc, je moje štěstí. Tím, že se budu trápit, abych vydělával co nejvíce peněz, oddělám si na tom zdraví a budu motivovaný jen výkonem, docílím přesného opaku toho, co by skutečně chtěla. Za to moře nestojí.

I moje přítelkyně mi řekla, že na ni nemusím dělat dojem. Že mnohem důležitější pro ni je, jaký jsem člověk, než jaký jsem podnikatel. A že nechce, abychom náš život obětovali penězům.

Já bych zase chtěl, aby mi jednou moje děti nepoděkovali za to, kolik jim dám peněz (a já jim jich samozřejmě také budu chtít dát co nejvíc), ale především za to, jaký jsem byl táta a jaký jsem pro ně byl vzor. Snad se mi to povede.

Myslím si, že to štěstí, kterého chceme sami dosáhnout a které chceme rozdávat i lidem kolem nás, leží před námi. Nepotřebujeme kvůli němu vybudovat firmu a prodat ji za miliardu.

Podle mě nikdy nenastane moment, ve kterém „získáme štěstí“. Dokonce jsou výzkumy potvrzující, že i vážně nemocní nebo nějak výrazně omezení lidé dokázali být šťastní. Někteří dokonce víc než ti ostatní.

Štěstí se nachází uvnitř nás. A my ho musíme jen objevit.

Jak se to dělá, je na delší povídání, které by mě moc bavilo, ale není záměrem tohoto článku. Tím vás chci jen motivovat k tomu, abyste velmi kriticky zvážili svoje vnitřní motivace. Tedy to, proč děláte to, co děláte. A zda až získáte to, co skutečně získat chcete, budete nějak skutečně výrazně šťastnější, nebo si to jen nalháváte. Případně, zda doručíte skutečné štěstí těm, kterým se ho doručit snažíte, ale za cenu, která tomu není úměrná.

Odpovědět si musíte sami.

Já neznám recept na šťastný život. Ze zkušenosti ale vím, že odpovědi na tyto otázky nezná spousta lidí různého věku. Někteří je nenajdou celý život, ostatní museli ujít dlouhou cestu, aby je našli. A často ti, kdo jsou nejvíce přesvědčeni o tom, že je znají, potřebují zažít jen jeden moment, který je přesvědčí o opaku.