17. 3. 2016
Všimli jste si, jak málo komentářů mám pod články na Mladém podnikateli nebo zde na blogu? Zvláštní, co? Zejména, když některé mají tisíce zhlédnutí během několika dní. Proč tedy články nikdo nekomentuje?
Malým, vlastně nulovým, počtem komentářů jsem si dlouho lámal hlavu. Říkal jsem si, že můj obsah asi není dostatečně kvalitní – vždyť přeci kvalitní content musí mít komentáře! Jenomže ono to není jenom na mém webu. Když se podívám na podobně zaměřené weby, které mají násobně vyšší návštěvnost než já, trápí je stejný problém.
Když přemýšlím o komentářích, nutí mě to se ptát na ošklivou otázku: Chci já vlastně, aby mi někdo komentoval moje články? Ruku na srdce, co většina komentářů přináší?
Většina lidí, co znám a kteří provozují obsahové weby, považuje komentáře za něco nehodnotného. Dokonce dávají sami najevo, že je vůbec nečtou, nezajímají je, neřídí se jimi a názor jejich čtenářů je moc nebere. Zní to divně, ale u mnoha webů tak to je. Spousta malých i velkých médií komentáře na webu už ani nemá.
A vy sami určitě komentáře v diskuzích také nečtete, maximálně jenom občas.
Pro mě osobně komentáře mají jednu jedinou roli – motivační. Negativní komentář mne motivuje to příště udělat lépe. Pozitivní komentář mi dělá radost a zvedne mi náladu do další práce. Občas díky komentářům poznám i nové lidi. Ale to je vše.
Komentáře se dnes z velké části přesunuly (překvapivě) na sociální sítě (a případně oborová fóra). Ty si to uvědomují, takže dělají maximum pro to, aby uživatelům interakci s obsahem třetích strach ještě více usnadnily. Tak třeba:
A mohl bych pokračovat. Tohle všechno podle mě podporuje to, aby lidé interagovali s obsahem na sociálních sítích. Už nestačí jen retweet, už musí být i možnost přidání komentáře. Už nestačí jen pozitivní emoce To se mi líbí, nově mohu dát i zaračeného smajlíka. Komentáře jsou nahrazovány obrázkovými výrazy emocií, a to málo, co zbylo, se většinou odehrává opět na sociálních sítích.
Možná je to jenom můj pocit, ale přijde mi, že komentářů je přesto velice málo. Příspěvěk na Facebooku může mít dosah 5000 uživatelů, ale komentář ani jeden. Možná je něco špatně s příspěvkem, ale možná také ne.
Tento příspěvek se v době screenování dostal mezi 11 tisíc lidí. Měl několik lajků a sdílení, ale žádný komentář. Navíc se jedná o jeden z nejúspěšnějších rozhovorů, které jsem kdy vydal a na který příspěvěk odkazuje.
Sociální sítě jsou méně anonymní. Podívejte se do webarchivu na komentáře pod starými články. Přezdívkami a anonymními diskutéry se to tam jenom hemžilo. Já dříve komentoval jako Atsor (Rosťa pozpátku 🙂 ). Nikdo nevěděl, kdo jsem. Na sociálních sítích jsem ale jako Jiří Rostecký. A pod skutečným jménem se mi přeci jen komentuje jinak.
Zeptejte se sami sebe: Kdybyste byli 100% anonymní, komentovali byste stejně tak často jako dnes? Vypadaly by vaše komentáře stejně? Reagovaly byste na stejné věci jako teď, nebo byste si neodpustili komentář i u něčeho, co pod vlastním jménem učitě neokomentujete?
Je mnoho typů diskutérů. Někteří se nechtějí do diskuzí pouštět a třeba projevit opačný názor než původní autor. Nechtějí nepřátele, hádku a nebo prostě jen nemají čas se následné diskuzi věnovat (což je můj příklad, proto na sociálních sítích komentuji tak málo). Jsou ale i opačné případy – ti, co mají čas vyplňovat den sledováním hádek na Facebooku nebo třeba i jejich vyvoláváním. Každý to má jinak.
Rozhoduje také to, co komentujeme
Jedna technická: Koukám se na to až moc optikou svého webu – zaměřeného na marketing a online podnikání. Tam komentářů budu mít méně než na bulvárním webu. Přesto mi přijde, že komentujeme hlavně obsah, který je něčím kontroverzní, se kterým nesouhlasíme nebo je nám naopak hodně blízký. Pro zajímavost, tady jsou nejkomentovanější články Mladého podnikatele:
- Jan Řezáč: Pod 100 tisíc korun se nedá kvalitní web vytvořit – Honzu tam přirovnali dokonce k „Hittlerovi“!
- Margit Slimáková: Zdravá výživa ovlivňuje náš vzhled, naše chování i výkonnost – Margit tam označují za podvodnici, lhářku apod.
- Virtuální sídlo firmy: Ptali jsme se, proč a jak si ho založit – poradna, kde byli čtenáři přímo vybízeni ke komentování a interakci s hostem
- Škola vs. Podnikání: Co si zvolit, co upřednostnit a jakou cestou se vydat? – kontroverzní téma, lidé mi vyvrací/potvrzují názor – je to z roku 2013, dneska bych to napsal jinak jako většinu článků z roku 2013
- Ondřej Geršl: Na AC24.cz píšeme tak, jak nám dovolí naše současná úroveň vědomí – šíleně kontroverzní web
Když se na to podívám, vychází z toho jedno pravidlo: Když je komentářů hodně, je někde problém.
Jak jsem výše hejtoval komentáře a zpochybňoval jejich přínos, teď si budu protiřečit. Jenomže on to je krásný paradox. Všichni na jednu stranu chceme feedback. Jsou strašně trendy pojmy jako „user-centered-něco“, uživatelské výzkumy, průzkumy, dotazníky, livechaty apod. Na druhou stranu nemáme zrovna euforickou náladu, když nás někdo začne stírat na Facebooku, že něco děláme špatně, někde je chyba nebo že jsme pitomci. Tomu říkáme krizová komunikace.
Takže, chceme my vlastně být k těm lidem skutečně blíž? Chceme, aby nás komentovali? Chceme slyšet jejich názory? Nebo chceme jen informace, na které se sami zeptáme? Protože to je rozdíl.
Podle mě je diskuze důležitá. Já se snažím čtenářům být co nejblíž a nejvíce zpětné vazby dostávám naživo, případně ve zprávách na sociálních sítích a v e-mailu. Dokonce mám občas na magazínu i livechat, což tak běžné není. Díky tomu všemu dostávám strašně moc cenné zpětné vazby a potkal jsem takto i několik nových přátel.
Pravidelné čtenáře i přímo oslovuji a ptám se na důvod, proč mě dlouhodobě sledují a v čem konkrétně jim web pomáhá. Tato zpětná vazba mi pomáhá pochopit skutečný význam webu pro jeho uživatele, ale třeba i podpořit motivaci hostů souhlasit s natáčením videí nebo přiblížit inzerentům, kdo všechno web sleduje. Hodnocení dávám dohromady na této stránce. Občas se dozvídám nečekané věci – třeba, že mě někdo srovnává s DVTV, a tudíž ode mne i očekává vyšší kvalitu videí apod.
Komentáře se podle mne přesto navždy změnily – je jich méně, a to málo je na sociálních sítích. Jinde se příliš nekomentuje, když si odmyslíme diskutéry na Novinkách, z nichž všichni stejně máme jenom… víte co. Přesto se do měsíce alespoň jednou setkám s otázkou, proč na webu nemám více komentářů. Ptají se známí, čtenáři, ale třeba i inzerenti. Pro některé je počet komentářů stále ještě ukazatelem jakési úspěšnosti a aktivnosti webu, což podle mě už dávno neplatí – pokud to někdy vůbec platilo.
Je to dobře i není. Faktem je, že kompletní zrušení komentářů na Mladém podnikateli by mi nic nedalo ani nevzalo. Ztráta kontaktu se čtenáři by ale byla katastrofální.
Zdroj fotky: Fotolia.com | Autor: beeboys
17. 3. 2016
TLDR 🙂 a nemůžu sem napsat ani url 🙂 no comment
Netrápil bych se tím. 🙂 Jsme na tom stejně. Taky mám tisíce návštěv a komentáře skoro žádné.
Možná je dobré začít sám u sebe a říct si, kolik komentářů rozdáváš na blozích. Podle toho se ti komentáře budou asi vracet. V tomhle pomáhá princip reciprocity. 🙂
S těmi sociálními sítěmi máš pravdu. Proč by měl někdo ještě psát komentář?
Pokud se mi obsah líbil, tak to lajknu, sdílím nebo twítnu. Pokud se mi nelíbil, tak ho ignoruju. U kontroverzních článků je to složitější, tam je to případ od případu.
Klasické „Supr článek, díky“ je už asi pasé (pokud teda nemáš políčko na odkaz).
Naposled jsem psal komentáře, (1) protože jsem se chtěl zeptat na doplňující info a nebyl jsem s autorem ve spojení na soc. sítích, (2) protože jsem si myslel, že mám dostatek vědomostí, abych obsah ještě doplnil nebo někomu z prvního případu sám pomohl, a (3) protože mi to dodalo nějakou další hodnotu navíc (nějaká soutěž, nebo třeba vím, že si autor, kterého si vážím, komentáře čte, takže uvidí, co jsem napsal).
Určitě si můžeš zvýšít % komentářů, pokud návštěvníky nějakým způsobem vyzveš a budeš se pak v komentářích sám (popř. autor článku, host u rozhovoru, …) angažovat.
Nevím, jak ostatní, ale já si diskuse často projíždím, protože na webech, které sleduji (mluvím spíš o odborných než o Novinkách), se v nich často ocitnou příspěvky s velkou hodnotou.
Díky moc všem (paradoxně) za komentáře! Super názory a rozšíření článku.
Pavel: Možnost vložení URL adresy je určitě benefit pro diskutéry, nicméně pro mě je to naprosto k ničemu. URL na webu obsahu článku ani komentáře nijak nepomůže. Navíc je to motivace, která je celá špatná – diskutovat jen kvůli backlinku je z podstaty věci něco, co nepotřebuji podporovat.
S těmi formami komentářů také naprosto souhlasím. Pozitivní komentáře mám také a je jich mnoho. V celkovém počtu si myslím, že budou převažovat, protože té kontroverze moc nemám. Není to účel webu.
Kermit: Proč mám chtít komentář od někoho, kdo článek ani nečetl? 🙂
Michal: Nekomentuji na blozích, resp. velmi velmi málo. Podporovat počet komentářů tímto způsobem je navíc z hlediska efektivity naprosto šílené. Možná to chápu u tvého blogu, kterým oslovuješ velmi úzkou cílovku. Na Mladém podnikateli jde ale přeci jen o něco většího, kde mi kolegové blogeři nestačí. 🙂
jedy: Máme to stejně a ve všem souhlasím. Dobrý point s tím přínosem komentářů. Na odborných webech to stopro platí. Jen mi přijde, že to je pouze na úzce zaměřených blozích jednoho konkrétního autora, což u webů s širším záběrem a třeba i více autory (v mém případě je to specifické – obsah tvoří hosté) neplatí. Nebo máš jiný názor?
Podle mě je množství komentářů závislé na:
– míře emocí, které článek vzbudí
– (ne)povolení anonymních komentářů
– (ne)možnosti vložit odkaz na web, jak zaznělo výše
– tématu článku a čtenářově znalosti
– výzvě k akci
Popravdě? Kdybych v komentářích neměl nějakou zpětnou vazbu, na blogování bych dávno hodil bobek 🙂 Potřebuji k tomu tu pozornost, dává mi to energii. Navíc to dává dobrou zpětnou vazbu a párkrát komentáře příjemně doplnily informace z článku. Nicméně je podle mě rozdíl v tom psát „dětský“ blog, který mám já, a oborové blogy, do kterého spadá tvůj. Každý má odlišnou cílovku.
Nejsem si jist, jestli jsem pochopil dobře poznámku „Když je komentářů hodně, je někde problém.“ To si úplně nemyslím. Jde podle mě spíš o to, jak moc velký ohlas a emoce konkrétní článek vyvolá. Je rozdíl, pokud Jan Řezáč zmíní fakt o 100 tisících korun za web (na míru) a když ty dáš shrnutí měsíce. U prvního věřím, že lidé z oboru mají potřebu se vůči tomu tvrzení nějak vymezit. Druhá věc až tak moc lidí ze židle nezvedne :-p
Na druhou stranu jsem se právě z velkých oborových blogů naučil, že počet komentářů není tak klíčový. Pokud články mají tisíce (v mém případě stovky) shlédnutí a lidé je sdílejí, absence komentářů moc nebolí. 🙂
Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlel, že na Mladémpodnikateli i tady na blogu nejsou téměř komentáře. Ale když se nad tím zamyslím, tak tvoje články často mají informační charakter a čtenářů se na koncích článků na nic neptáš. Takže mnoho lidí pokud je k tomu přímo nevyzveš, ti ke článku nic nenapíšou. To samé na FB a Twitteru je to většinou pouze popis o čem článek je a odkaz. Žádná výzva k diskuzi. Ono je to s těmi komentáři složité. Nalezneš hromadu výhod ale taky nevýhod. Což jsi v podstatě shrnul tedy v článku. Souhlasím i s komentují cími předemnou, že vliv má i možnost vložení odkazu apod. Zkus třeba na chvíli umožnit Facebook komentáře a uvidíš co to udělá 🙂
Zvyšte návštěvnost blogu s https://www.mediatrend.cz
Super článek http://rostecky.cz
Možná bude jedním z důvodů i to, že tady i na MladýPodnikatel.cz chybí políčko pro vložení webové adresy 🙂
Z pohledu počtu komentářů mi přijde úspěšný třeba blog Petra Jeníka (oWWW.cz), kde má často i desítky komentářů pod prakticky každým článkem. Samozřejmě cca třetina jsou jeho odpovědi, ale i tak jeho články jsou kontroverzní a vybízí ke komentování.
Na svých webech pozoruji 3 typy komentářů: rozhořčené komentáře u kontroverzních témat, dotazující nebo doplňující komentáře, pokud něco v článku chybí, nebo není čtenáři jasné a děkovné komentáře, kdy prostě někdo jen napíše, že mu článek pomohl.
Takže je možné, že tvoje články nejsou buď až tak kontroverzní, nebo jsou úplné a bezchybné, nebo ti čtenáři děkují spíš formou sdílení.
Za sebe říkám, rozhodně komentáře u podobných typů webů, jako jsou ty tvé, ponechat.