9. 5. 2014
Bavil jsem se s jednou slečnou. Je to studentka na vysoké a strašně ráda by začala podnikat. Dokonce podnikatelské prostředí sama vyhledává, a tak obchází různé akce, přednášky, srazy a další. Když jsem se s ní bavil, řekla mi, jak mě a všechny ostatní obdivuje za to, že jsme do toho šli a nebáli se. Ona se prý bojí.
Uvědomil jsem si jednu věc – podnikání je často spojováno se strachem. Pamatuji si na dobu, kdy jsem ještě vůbec nepodnikal a teprve o tom uvažoval. Tehdy jsem se setkával zejména s negativními překážkami – stojí to moc peněz, potřebuješ základní kapitál, určitě se zadlužíš, můžeš se kvůli něčemu, o čem ani nevíš, dostat to problémů, musíš řešit účetnictví, lidé neplatí faktury včas, jsi nula a chceš vyniknout…
Přijde mi, že je to tak ve všem. Že se vždy na něco nového díváme zejména z té negativní stránky a hledáme důvody, proč to nejde a proč to může skončit špatně. Trochu mi to připomíná, jak jsem začal hrát hokej. Začal jsem s tím o řadu let později než moji vrstevníci a hnala mě k tomu jen moje touha prostě hrát hokej. Ten sport jsem miloval a bylo mi jedno, jak dobrý nebo špatný budu, prostě jsem chtěl hrát.
A shodou náhod jsem se k tomu skutečně dostal. Všichni mi říkali, že už jsem na to strašně starý (s hokejem se začíná opravdu v útlém věku), že na to nemám fyzičku, že potřebuji výstroj a mnoho dalších výmluv, proč se na to raději vykašlat. Nakonec to ale šlo a já se skutečně dostal do místního hokejového týmu, se kterým jsem prožil skvělé roky života a zahrál si nesčetně mnoho zápasů.
Podnikání je vlastně podobné. Dodnes nevím, co podnikatel má mít a stejně, jako bych sám sebe tehdy nenazval hokejistou, ani dnes si neříkám podnikatel. Přesto podnikám a dělám přesně to, co bych dělat chtěl. Všechny zmíněné překážky se dají nějak řešit, problémům se dá předcházet a na všem negativním lze najít i něco pozitivního. Není to o sluníčkovém přístupu k životu, ale není to ani o hledání mraků tam, kde je jasno.
Báli jste se, když jste do toho šli? A dnes se něčeho bojíte?
TIP: Na článek reagoval i Pavel Ungr, doporučuji si přečíst i jeho příspěvek se skvělými tipy proč všechny, co se bojí. Pavle, díky za článek!
9. 5. 2014
Jsem toho názoru, že člověk se nesmí rozhodovat moc dlouho. Pokud se rozhoduje dlouho, začne sám o sobě pochybovat a nakonec se většinou pro jistotu „přesvědčí“, že na to nemá. Celé je to hra a je jedno jestli je to hokej, podnikání, nebo cokoliv jiného.
Já jsem z těch co se taky bojí. Tak jsem to nad ránem sepsal. http://bloxxter.info/jak-zacit-podnikat-kdyz-se-bojite/
Byly časy, kdy jsem se také bál, ale časem člověk zjistí, že strach všechno akorát uzemňuje a blokuje. Nedávno jsem se bavil s kamarádkou, která se mně ptala: „jakto, že to těm největším troubům tak vychází?“…odpověď je asi jednoduchá…ničeho se nebojí a jdou do všeho po hlavě, ale za to s jistotou.
Dnes se ničeho nebojím. Uklidňuji se především tím, že existují horší (těžko přijatelné) věci 🙂
Je dobré mít trochu obavy, ale jen proto, aby člověk viděl možná rizika a ty eliminoval. Do podnikáni nelze vlítnout bez halvy, ale ani ne s hlavou plnou strachu.
Dříve to byl strach zda člověk uspěje, nyní spíše zda si vše zvládnu zoptimalizovat tak, aby zbylo dost času na blízké.
Ono člověk si nesmí hned představovat obří byznys, to se pak samozřejmě vyděsí. Souhlasím s tím, co už bylo řečeno – moc přemýšlení škodí. Sama jsem fakt pochybovač s velkým P, ale potvrdilo se mi tohle: Když je tu nějaký nápad, co má smysl a přínos, a da se rozjet za svoje, tak netřeba váhat. Jen ten nápad, no..:-)
Já jsem byla doteď přesvědčená, že studenti mají v dnešní době již vyšší sebevědomí, jsou draví a kreativní. Jdou si za svým. Bohužel jsem se tedy mýlila. Je opravdu potřeba ještě stále mladé povzbuzovat.
Jsem podnikatel začátečník a těžce podhodnocen 🙂 To co nosím na bedrech (odpovědnost za zaměstnance, platební schopnost, starosti s účetnictvím a chodem podniku) se nevyrovná ani statisícovému zisku. Kapacita trhu je naplněna, podnik je ziskový, ale jedovatost okolí (čím víc jdete vidět, tím míň přátel vám zůstává) a nepřetržité dotování státu a různých institucí mě dokáže naštvat 🙂
Nebál jsem se, neřešil jsem to. Začal jsem podnikat v malém, spíš to byly jen takové brigády a drobné zakázky a pomaličku se to rozjelo.
Před 2 roky jsem se bál, že se mi nepodaří nic rozjet a že se budu muset nechat zaměstnat. To mě strašilo a tak jsem makal a makal. Bylo to náročné, ale podařilo se :).