5 let vyprávění příběhů

Je to 5 let, co pomáhám sdílet příběhy a inspirovat tak statisíce zakladatelů firem, živnostníků, studentů a dalších lidí napříč Českem a Slovenskem. Je to 5 let, co natáčím videorozhovory na MladýPodnikatel.cz a buduji dnes největší český podcast o podnikání, marketingu a osobním rozvoji.

Začalo to na pláži. Četl jsem knihu Larryho Kinga a věděl, že až se vrátím, chci dělat přesně to co on – ptát se na otázky a získávat odpovědi, které budou bavit, inspirovat, vzdělávat a třeba i varovat moje diváky a posluchače.

Když jsem se vrátil do Česka, nakoupil jsem si levné kamery, mikrofony a světla a začal se učit natáčet a střihat videa. Nikdy jsem to nedělal. První rozhovor, který jsem natáčel úplně sám, se odehrál v obýváku mého hosta, protože jsem neměl studio, a tudíž ani, kde natáčet.

Na první natáčení jsem se připravoval několik dní. Ráno po probuzení mi bylo špatně. Před kamerou jsem nevěděl, co dělat. Mluvil jsem strašně, vypadal jsem strašně a Larry King by se mi asi vysmál.

Tuhle fotku ukazuji dodnes na školách. První natáčení. V obýváku Vojty Kotouse.

Několik měsíců jsem si všechno to vybavení na natáčení vozil v cestovním kufru. Když mě jednou na Andělu potkal zakladatel Shoptetu Míra Uďan, zavolal na mě: „Ahoj, cestovateli.“ O asi 4 roky později mi řekl, že moje práce nemá dopad jen na těch pár desítek tisíc e-shopů v Česku, ale především na miliony lidí, co na nich nakupují a co pro ně pracují.

Za těch 5 let jsem natočil přes 600 rozhovorů. Potkal jsem milionáře, miliardáře, zakladatele těch nejúspěšnějších firem, špičkové manažery, politiky, celebrity, kouče, psychology, marketéry a mnoho dalších. Slyšel jsem tisíce příběhů, o značné části z nich nesmím mluvit. Poznal jsem spoustu nových přátel, našel moji první velkou lásku a získal spoustu cenných zkušeností. O ty největší se s vámi chci podělit.

Ten příběh už není jen o rozhovorech. Dneska je toho mnohem víc. | Autor fotky: Podnikni.to

Vždycky bude někdo lepší

Lidé si se mnou často povídají o sebevědomí. Považují mě za někoho, komu nechybí. Pravda je ale taková, že se sebevědomím bojuji každý den. Ani 5 let nestačilo k tomu, abych se zbavil dojmu, že hostům pokládám naprosto hloupé otázky a že se na moje rozhovory nedá koukat. Ani 5 let, tisíce komentářů a zpráv od mých posluchačů a mnoho ocenění nestačilo, abych byl spokojený.

Každý den mě někdo někde hodnotí. Každý den jsem na pranýři. Za tu dobu jsem se o sobě dozvěděl, že jsem tlustý, hloupý nebo homosexuál. Jsem kritizován za výběr hostů, otázek i mého živobytí. Jsem neustále srovnáván s jinými, mnohdy s těmi nejlepšími moderátory v Česku.

Rozhovor naživo. S Tomášem Čuprem. V rámci E-shop Klubu MladýPodnikatel.cz. | Autor fotky: Jirka Chomát

Naučil jsem se, že vždycky bude někdo lepší, krásnější, chytřejší, zkušenější, bohatší a dokonalejší než já. Vždycky přijde někdo, kdo bude mít nějakou výhodu. Moje poslání ale nikdy nebylo být nejlepší. Nepotřebuji být nejlepší, protože nikdo takový neexistuje a existují jen naše subjektivní názory, z nichž každý je jiný.

Moje poslání je také jiné. Natáčet jsem začal proto, abych si mohl povídat se zajímavými lidmi, vyprávět lidem příběhy a pomáhat jim v jejich růstu, štěstí a prosperitě. K tomu nepotřebuji zhubnout, řídit se statistikami sledovanosti a být nejlepší. K tomu mi stačí jediné. Pokračovat a udělat to. Zejména, když si nevěřím.

Každý má svůj příběh

600 rozhovorů znamená přibližně tolik hodin tváří v tvář před kamerou s hosty a s naprostou soustředěností, jež má jediný cíl. Nepustit žádný, ale vůbec žádný detail toho, co mi ten druhý právě teď říká.

Na začátku to byl problém. Běhaly mi myšlenky. Ve studiu s hostem navíc sedím sám, takže myslím i na kamery, mikrofony, světla a na to, zda všechno funguje. A také mám svůj život, takže se mi do hlavy vrací i to, co se děje v něm. Přesto jsem se to naučil, stal se ze mě skutečný posluchač a zjistil jsem, že jakkoliv je každý z nás jiný, to nejsilnější, co nás odlišuje, jsou naše příběhy.

S Martinem Veselovským na akci pro studenty, kterou jsem uspořádal s ČTK. | Autor fotky: Braveshow TV

Měl jsem možnost nahlédnout do zákulisí těch nejúspěšnějších firem, rostoucích startupů, neziskových organizací, politických stran, médií a na mnoho dalších míst. Zjistil jsem, co se skrývá za fotkami z titulních stránek, za tiskovými zprávami, geniálním marketingem, make-upem úspěšných žen a vztyčenými hlavami úspěšných mužů.

Naučil jsem se, že i přes všechnu tu krásu, se to nejvíce pravdivé odehrává v srdci a odráží v očích. A že to nejdůležitější, co můžete při rozhovoru s kýmkoliv udělat, je občas taky mlčet.

Největší výzvou jsme my sami

Bylo to dlouhých 5 let, které ale velmi rychle utekly. Napadlo mě se sám sebe zeptat, zda jsem před těmi 5 lety byl lepší, horší nebo stejný. Rozhodně jsem neměl tolik zkušeností, nedokázal se bavit skoro o čemkoliv v rámci podnikání, e-commerce, marketingu, psychologie, osobního a duchovního rozvoje, vzdělávání, politiky a mnoha dalších témat. Získal jsem neuvěřitelný rozhled a přesah napříč obory. Také jsem neměl tolik přátel, e-mailů ve schránce a neznalo mě tolik lidí.

Stejně tak jsem ale nenesl rány z mnoha bitev, které jsem za ty roky vedl. Mnohokrát jsem bojoval sám se sebou. Propadl workoholismu a chtěl stále víc a víc. Zažil jsem úzkosti a ztratil smysl všeho. Zvykl jsem si na úspěch a přestal si ho vážit. Nechal práci a stres poškodit mé zdraví, narušit mé vztahy a podlomit mou víru v to, že dokáži řídit sám sebe.

Jedna z mnoha akcí pro mladé lidi z neziskovek.

Ze všeho největší bitvu jsem ale vedl s vlastním strachem. Že přijdu o to, co jsem vybudoval. Že se mi nepovede vydělat dostatek peněz. Že přijdu o někoho, koho si tak strašně moc vážím. Že mi něco nevyjde, zkazím si pověst, nebude o mě nikdo mít zájem, nepovede se mi něco prodat, nezaujmu, ztrapním se nebo něco jiného.

Často jsem se bál něco udělat, abych něco jiného získal. A potom jsem se bál, abych to zase neztratil.

Moje zkušenost se strachem mi dala možnost ho vidět i u ostatních. Je nejčastějším motivem všech těch příběhů kolem nás a ve výsledku zjistíte, že nepotřebujete ani tak vybudovat firmu, koupit si fáro a sbalit nejhezčí holku nebo nejhezčího kluka na světě. Potřebujete jediné – porazit strach, přijmout sám sebe a začít se mít alespoň trochu rádi.

Skutečný zájem ve vztazích

Ve výsledku jsme jako dálniční známky. Taková známka skoro nic nestojí, ale když si ji koupíte, můžete jet kamkoliv a zažít jakékoliv dobrodružství budete chtít. Jednoho dne ale přijdete, známku strhnete a hodíte do koše. Příběh skončil a nahradí ho jiný.

Je dobré si uvědomit, že většina našich vztahů není postavena na skutečném zájmu o nás, ale na hodnotě, kterou máme pro toho druhého. Stačí jeden pokažený rozhovor a posluchač si už další nepustí. Stačí jedna špatně formulovaná věta a máte nového nepřítele. Stačí pár chyb a ztratíte něčí zájem.

Ze všech těch lidí kolem je jen málo těch, kterým na nás skutečně záleží. Fanoušek není přítel, ačkoliv se tak často chová, i když tím mnohdy sleduje jen nějaký vlastní záměř.

Další E-shop Klub. Tentokrát s Footshopem. | Autor fotky: Jirka Chomát

To málo ale stačí k tomu, abyste měli důvod pokračovat. Jsou to ti lidé, kteří mi v době pandemie koronaviru sami od sebe nabídli finanční pomoc. Jsou to ti, co mi posílají svoje příběhy, aby mě motivovali do další práce. Především jsou to ale lidé, které nezajímá jen MladýPodnikatel.cz, ale taky ten Jirka za ním.

Proč je to důležité? Protože to plodí tvrdá zklamání i milá překvapení. A protože i přes veškerá naše očekávání si ta největší zklamání děláme stejně zase sami.

Máme obrovskou sílu

Napříč celým světem se odehrává mnoho špatných věcí. Jen málo jich je ale tak špatných jako ztráta pocitu naší vlastní zodpovědnosti. Ve světě, kde nás moc nezajímá většina věcí od stavu naší planety po blaho našeho souseda, nemá smysl očekávat, že na naši zodpovědnost vzpomínáme alespoň v práci.

Za těch 5 let jsem zažil spoustu momentů, kdy jsem si uvědomil, že každý den měním životy lidí a jejich rodin. Mohl to být některý ze studentů, který se po mé přednášce vydal splnit si svůj sen. Mohl to být čtenář mého blogu, který na něm našel myšlenku, která ho donutila něco změnit. Mohl to být účastník mé akce, který hned druhý den začal pracovat na tom, co se včera naučil. A mohl to být jeden z těch stovek tisíc čtenářů, diváků a posluchačů mého contentu, který se dostává do malých i velkých firem, k živnostníkům, do neziskovek a který se pouští na školách.

Nemám stovky tisíc odběratelů na sociálních sítích, přesto mi tam stačí na 24 hodin sdílet informaci a významně tím pomohu zachránit firmu v krizi.

Stačí mi o té krizi natočit pár rozhovorů a začnou mi psát lidé, že je moc straším a že to může mít negativní vliv na ostatní. Vím, že ať už řeknu (já nebo host) jakoukoliv hloupost, mnoho lidí s ní bezmyšlenkovitě bude souhlasit.

Při vystoupení na akci Franchise Clubu. | Autor fotky: Franchise Club

Musím to řešit? Nemusím. Je to přeci jejich věc. Jenomže moje věc je to, co chci tvořit. A já dnes vím, že MladýPodnikatel.cz je stejně tak zdroj obrovského poznání jako zbraň, kterou mohu ublížit.

My tvůrci jsme se pasovali do role vyvolených – těch, kterým mají ostatní naslouchat. Ano, při rozhovorech jen zpovídáme hosty, ale jsme to my, kdo určuje, o čem se budeme bavit, jak budou odpovědi dlouhé a kdo je vůbec bude říkat. Být v této roli je svým způsobem opojné a lichotící, současně je to ale i velmi nebezpečné. Nesmíme zapomenout na to, že všechno, co sdílíme, má vliv na ostatní lidi. Na jejich náladu, rozhodnutí a v nejzažším případě i na jejch rodiny, zdraví a život.

Nesmíme na to zapomenout o to víc, že tím tvůrcem je dnes každý z nás.

Nejkrásnější chvíle

Jsem nesmírně vděčný všem mým fanouškům, partnerům, podporovatelům a dalším lidem za uplynulých 5 let a za všechny momenty, které jsem s nimi mohl prožít. Mezi ty nejkrásnější patří samozřejmě setkání s fanoušky a jejich příběhy, s neziskovkami, kterým jsem pomohl, a s lidmi, které jsem takto mohl podpořit v plnění jejich snů.

Na prvním místě jsou ale především chvíle, které změnily můj život. Většina z nich mi do něj přinesla někoho, kvůli komu tohle celé mělo smysl.

5 let téhle divoké one-man-show nemohlo nepřinést i spoustu zamyšlení, zda se ten smysl už nevytrácí. Zda dělám správnou věc, zda nemám na víc nebo zda to naopak nepřeháním. Mnohokrát jsem chtěl skončit. Odmítl jsem velké nabídky na koupi celého MladýPodnikatel.cz (asi ještě nepřišla ta pravá), abych pár měsíců na to měl už napsaný článek, že končím a celý projekt zavírám. Pokud si dobře vzpomínám, na tlačítko „Publikovat“ jsem nakonec neklikl zatím dvakrát.

Důležité je na věcech nelpět. | Autor fotky: Jirka Chomát

Nevím, jak dlouho to ještě budu dělat. Zejména teď, když vidím dopady pandemie koronaviru. Možná se blíží konec a možná se rozhodnu už v tomhle příběhu nepokračovat.

Největší zkušenost, kterou mi MladýPodnikatel.cz dal, bylo umění na věcech nelpět. Stále se ho učím, ale už vím, že v životě existuje jen málo věcí, které jsou opravdu důležité, a žádné z nich nemá doménu. Jsem vděčný za to, čím jsem se za těch 5 let stal, stejně jako za to, čím jsem se stát odmítl.

Ať už budoucnost přinese cokoliv, nechci v ní hledat především úspěch, peníze, slávu, ocenění nebo něco takového. Chci najít především to, čeho si za uplynulých 5 let vážím nejvíc.

Pocit vlastního smyslu a radost, že ho se mnou našel i někdo další.