8. 10. 2012
Dnešní článek bych rád věnoval problému, kterého se dopouští řada mladých začátečníků. Zrovna včera jsem s jedním řešil jeho webové stránky. Jednalo se o magazín a on se mi jen tak svěřil, že mu obsah zajišťuje kamarád a že on sám se o to vůbec nemusí starat. Je to obrovské riziko, stejně jako řada dalších, které sepíši v tomto článku.
Předem se musím přiznat, že jsem s kamarády projekt tvořil pouze dvakrát. Vždy to dopadlo stejně. Na rozdíl od nich mě to po nějaké době nepřestalo bavit a na rozdíl od nich se tomu věnuji dodnes, oni se v podnikání neuplatnili. Lidé celkově málo vydrží a možná právě to je základem úspěchu – vydržet. Ale zpět k věci. Připravil jsem si pět největších chyb, kterých se s kamarády můžete dopustit.
Jak jsem psal o tom začátečníkovi výše, je to hloupost. Kdybych měl projekt, který by zadarmo spravoval nějaký můj kamarád, ani bych tomu neplánoval budoucnost. Je mi jasné, že to dříve či později skončí. Co tomu kamarádovi brání v tom, aby se na projekt vykašlal? Co budete dělat, až to kamaráda přestane bavit? Co, když se mu něco stane? Máte nějakou náhradu, máte plán B?
Váš projekt by měl být závislý jen na vás. Snažte se eliminovat jakákoliv další rizika. Pokud se jedná o magazín (jako v tomto případě), budujte zálohy, nechte si napsat články dopředu, ať při případném ukončení spolupráce nemáte den na nalezení náhrady.
Budete se hodně smát, když vám řeknu, že s jedním z těch kamarádu, s nimiž jsem do projektu šel, jsem měl podepsanou smlouvu, která mimo jiné obsahovala i mlčenlivost? Je to tak. Kamarád se totiž dostal k informací, které jsem nechtěl šířit. Byly to pro projekt i pro mne důležité informace a já chtěl mít klidné spaní. Vyřešil jsem to jedním podpisem a po půl roce, kdy jsme se s kamarádem na pár věcech neshodli a on mě neváhal pomluvit celému okolí, jsem si mnul ruce, že jsem mu alespoň v tomto ohledu mohl zavřít ústa.
Pokud podnikáte s kamarádem, máte tendenci prozrazovat věci, které byste cizímu člověku neřekli. Neudělejte tu chybu a nepodceňujte i toto riziko.
I v byznysu musí být sranda, ale vše má své hranice. Setkáte se se záležitostmi, které se prostě musí brát vážně a sranda jde pryč. Když se o svých projektech bavím s „cizími“ lidmi, k nimž mám jen pracovní vztah, připadají mi naše diskuze daleko formálnější a věcnější. Řeší se mi to prostě lépe…
S kamarády to takové nebylo. Dokázali jsme se vždy o projektu bavit jen chvíli, poté se řeč přesunula ke škole, babám, dnešnímu hokeji a podobně. Na konci jsem zjistil, že se zase nic nevyřešilo.
Možná největší problém. Romanticky řečeno, přátelství a láska je nad podnikání. Každý si udělejme názor vlastní, ale jedno je jasné. Jakmile se začnete rozcházet v názorech na klíčové věci, pravděpodobně to povede i ke konci přátelství. Předpokládám, že byste do projektu nešli s někým, komu nevěříte a kdo váš přítel opravdu není (i když to si trochu protiřečím s bodem 2). V takovém případě je dvojnásobná škoda, když podobného přítele ztratíte.
K tomu se váže i rozdělení, kdo má na projektu jaký podíl. Pokud by se v něm totiž (nedejbože) začaly točit nějaké větší peníze, začne tahanice, a to už tuplem nekončí dobře. Zajímavě se o tom rozepsal i Honza v tomto článku.
Tohle bude egoistické, ale je to taky problém. V týmu lidí, kteří pro vás pracují, musíte mít jako lídr nějaký respekt, autoritu a sílu slova. Musíte být prostě šéf, protože vy určujete, jak se projekt bude vyvíjet. Vy platíte a vy říkáte, jak se bude pokračovat a co je špatně. Na vás to všechno stojí a jedině vy musíte mít poslední slovo. Ukažte mi kamaráda, u kterého si můžete hrát na šéfa.
Dokázat vést svůj tým je velmi těžké. Já se ten svůj snažím vést v přátelské náladě, tykáme si, klábosíme i o nepracovních věcech, bavíme se. Když ale dojde na ta klíčová rozhodnutí, chci to rozseknout sám. Tak jako asi každý podnikatel…
Je rozdíl, když začnete podnikat s někým, kdo už podniká. Když se stanete jeho partnerem, společníkem. Nemá to nic společného s kamarádem, který je do projektu zpočátku zapálený a po čase odpadne. V obou situacích panují naprosto odlišná pravidla, a to je důležité si uvědomit. Kamarád ze školy není obchodní partner.
Jaké máte s podnikáním s kamarády zkušenosti vy?
8. 10. 2012
Mam s timhle taky zkusenost. A taky to nedopadlo nic moc. Ale asi kazdy potrebuje tu pomyslnou facku. 😀
Docela dobré postřehy. Je fakt dobrý si to všechno dobře promyslet a co jsem měl možnost číst, tak takhle ztroskotalo už hodně podnikání i přátelství (a to nejenom v rámci internetového podnikání).
Musím se přiznat, že jsem na začátku jednoho projektu právě s kámošem. Po tomto článku jsem jaksi znervóznil, lépe řečeno, začal přemýšlet nad potencionálními problémy, které jsem z prvního pohledu neviděl. Děkuji za přínos
Záleží jak se to pojme a taky záleží, jestli dotyčný kamarád je taky podnikavec nebo myslí jako ovce. Vždycky se však dá rozejít včas a v dobrém, jen se to nesmí nechat přerůst přes hlavu. Základem je taky HNED na začátku SMLUVNĚ vymezit co, kdo, kde a za kolik bude dělat a jaký má podíl. Hodně lidí se do krve rozhádá poté, co to začne fungovat. Když je jasně stanovený podíl, tak tohle odpadá. Jinak já to znám z obou stran – i jako zaměstnavatel i jako zaměstnanec a může to fungovat. Ale musí být jasně dané mantinely hned od začátku a musí mít obě strany respekt. Většina „podnikatelů“ má totiž syndrom „chci maximum práce za minimum peněz“ a to pak i kamarádovi brzo bouchnou saze…
Ze svých několika set známých, si mohu dovolit říct že jsou přátelé tak o třech max. čtyřech, už z toho důvodu si jich natolik vážím že bych je do žádného projektu nezatahoval. Naopak velice se mi líbí ty obchodní partnerství na hraně. Když si najdete obchodního partnera nebo společníka, který je tak trochu „na stejné vlně“ pak je to super. To co Vás pak společně baví je ten projekt nebo obchod. Často s takovým člověkem obchoduji jenom proto že ho rád uvidím.
Jirko, máš naprostou pravdu. Podnikat s kamarádem by si měl člověk hooodně rozmyslet.
Můj švagr podniká a chtěl zapojit kamaráda, o kterým ví, že ho tento obor taky hodně baví. Jenže problém byl v tom, že švagr se tomu hodlal věnovat na „plný úvazek“ a fakt makat, aby vydělával a pořádně rozjel firmu. Kdežto kamarád to měl jako hobby, vyplnění volného času. Takže nějaký termíny nebo vyzvednutí něčeho, co si pro klienta nechali vyrobit jinde, ho moc nezajímalo. Nakonec se rozešli jako partneři, ale kamarádi zůstali….
Já a můj přítel taky podnikáme, ale každý na svým. Maximálně si vypomůžem, když jeden potřebuje něco, co jde tomu druhýmu líp. A taky je to fajn v tom, že se pak doma „trumfujem“, komu jde obchod líp 🙂
Článek přesně a výstižně vystihuje podstatu věci. Bohužel zkušenost přímo v praxi.
Jirko, sám zkouším dva projektíky s jedním mým kámošem, kdy já se starám o web a on o texty a mám stejný problém, který popisuješ v textu. Zpočátku kámoš chrlil články jak na běžícím páse, s postupem času se k tomu málokdy dostane a weby stagnují. Je to částečně zapřičiněné i tím, že měsíční zisky se rozhodně nešplhají do řádů tisíců korun měsíčně. A jemu se zřejmě nechce moc dělat na něčem, co třeba začne vydělávat až po roce (souvisí to trošku s Tvým článkem o trpělivosti). Prozatím spolu alespoň stále vycházíme 🙂