3 otázky, které jste mi položili po rozhovoru s Pavlínou Louženskou

Už před vydáním nového rozhovoru tušíte, jak bude s diváky rezonovat. Zda to bude jedno z těch videí, které uvidí sice spousta lidí, ale nic moc se vlastně nestane. Nebo zda budete zavaleni e-maily, zprávami na sociálních sítích a zda každý, koho v následujících dnech potkáte, bude o novém videu mluvit.

Rozhovor s Pavlínou Louženskou nezanikl. Druhý den po jeho vydání jsem měl dvě natáčení – oba hosté už rozhovor slyšeli. Přišlo mi mnoho zpráv, objevila se řada komentářů a ačkoliv jsem nemohl přečíst všechno, vyplynuly mi z toho 3 nejčastějí dotazy a připomínky, které bych tu dneska rád rozebral, protože se často objevují i u jiných videí a já bych na nich chtěl vysvětlit, jak přemýšlím nad novým obsahem.

1. Otázky na hraně

Šéfredaktor Marketing Journalu Petr Michl na video reagoval slovy, že jsem se „zeptal i na ty otázky, které by sám nepoložil, protože by je považoval za netaktní či nevhodné“. Pavlína sama přiznala, že se rozhovor pohyboval „na hraně její komfortní zóny“.

Předně chci říct, že cílem rozhovorů není hosta dostat do úzkých, nechci jej jakkoliv ztrapnit a v žádném případě ho nechci nutit k odpovědím, které nechce veřejně probírat. Před každým rozhovorem je nutné si uvědomit, že jej budou sledovat lidé z různých koutů Česka a Slovenska, ale i přátelé, kolegové a rodina hosta.

Noc, co melo tohle video vyjit jsem nespala. Protoze osobnejsi rozhovor jsem jeste neudelala. A uz vubec ne ten, co bych nevidela nez vyjde. Z @jirirostecky se vyklubala Oprah a za hodinu ze me vytahl vsechno od pobytu v nemocnici az po vyhoreni. Diky za novy zazitek na hrane moji komfortni zony. A klobouk dolu pred vsemi Youtubery. #MladyPodnikatel

Příspěvek sdílený Pavlína Louženská (@pavlina_speaks), Srp 30, 2017 v 12:40 PDT

Proto každý host jednoduše nemusí na moje otázky odpovídat. Už mnohokrát se stalo, že host zkrátka řekl, že o tom nechce mluvit. To pro mě představovalo stopku, kterou jsem se ani nesnažil překročit.

Na druhou stranu ale nejsem typický novinář a rozhovory natáčím s cílem inspirovat lidi po celém Česku a Slovensku, dodávat jim sílu a motivaci do jejich podnikání, kariéry a životů a potřebuji proto otevírat témata, která jsou možná citlivá, ale řeší je spousta z nás. Nebojím se někoho zeptat na něco citlivého, protože vím, že to je v danou chvíli správné a že to mým divákům může pomoci.

Povrchního obsahu je plný internet. Mnoho tvůrců se pohybuje v mantinelech, které si sami nastavili, aniž by zjistili, zda je lze ještě posunout. Já chci jít hlouběji, pokud mi to host umožní, a nestanovovat si mantinely sám. Chci to nechat na samotném hostovi.

2. Psychologická témata

V jedné ze zpráv jsem se dozvěděl, že ten rozhovor byl jako z Červené knihovny. S toutou kritikou jsem počítal a ačkoliv ke mně dorazilo podobně naladěných komentářů jen velmi málo, určitě si něco podobného pomyslelo mnoho diváků a posluchačů.

Chtěl bych k tomu říct jediné. Podnikání je o číslech, nápadech, inovacích, strategiích, know-how a o tom všem, co z podnikatelů dělá tak inspirativní osobnosti. Ale především je o lidech. Pokud podnikatel nezvládá řešit svoje osobní témata, dříve či později se to promítne i v jeho podnikatelském úspěchu bez ohledu, jak skvělý podnikatelský nápad zrovna má.

Řada z nás si to ale neuvědomuje, a proto jsem rád, že mohu pomoci k tomu, aby se to změnilo. Rozhovor s Petrem Hložkem o vyhoření se rychle zařadil mezi nejpopulárnější, protože se v něm hodně diváků našlo. Dorazily ke mně i reakce typu „děkuji za video, díky němu vím, na co si dávat pozor“.

Ten chlebicek bol dobra volba 🙂 Najuprimnejsi rozhovor aky som tento rok pocuvala ♥
https://t.co/a4wAnhOr2z via @mladypodnikatel

— Eliška Holienčiková (@elisholiens) 31. srpna 2017

Každé jedno video vnímám jako obrovskou příležitost pozitivně ovlivnit životy druhých, ale současně je i chránit před vlastními chybami. Chci proto v rozhovorech dávat prostor nejen odbornějším tématům ohledně byznysu, ale i tématům kolem osobního rozvoje. Protože právě osobnost mých diváků je to, co se snažím rozvíjet.

3. Ženská témata pro muže

V reakcích se často objevovala fér připomínka, že bych otázky týkající se osobního života (například skloubení rodiny a kariéry) měl pokládat nejen ženám, ale mužům. Do rozhovoru s Pavlínou jsem však nešel s tím, že se jí zeptám na něco úplně nového, ale že se budu ptát tak jako obvykle.

Pravidelnější diváci mých rozhovorů určitě ví, že na osobní témata narážím velmi často. V jednom z posledních rozhovorů jsem se Miroslava Essera třeba zeptal, proč opustil dobře placené místo v korporaci a vrhnul se do nejistého podnikání, když měl doma rodinu, platil hypotéku a nemohl si dovolit příliš riskovat. Pár dní předtím jsem se Michala Nýdrleho ptal, proč už v 16 letech odešel z domova. A podobných intimnějších otázek bychom ve starších rozhovorech našli spoustu.

.@Pavlina_speaks tou prezidentkou bude! ➡️ Jeden z nejlepších rozhovorů od @atsor! https://t.co/syLDzVPNyp

— Iva Ligenzová (@IvaLigenza) 30. srpna 2017

Při přípravě rozhovorů tedy příliš nerozlišuji pohlaví hosta. Pouze mi přijde, že osobnější otázky u žen trochu více rezonují. Když se zeptám muže na rodinu, nikdo to příliš nekomentuje. Když se zeptám ženy, často se objeví spousta komentářů. Proto jsem rád, že se i toto téma povedlo v rozhovoru s Pavlínou otevřít a divákům zprostředkovat její pohled.

Bez očekávání

Na závěr bych ale chtěl říct jednu věc. Už jsou dávno pryč doby, kdy jsem do rozhovorů šel s přesnou osnovou, o čem si s hostem chci povídat a co chceme ve videu zmínit. Dnes je většina rozhovoru naprostou improvizací. Příkladem může být ještě nevydaný rozhovor s Tomášem Jindříškem, který jsme natáčeli ve čtvrtek. Původně jsem si s ním chtěl povídat o business developmentu a marketingu jeho firmy, ale on se tak rozpovídal o vzdělávání marketérů a především mladých lidí, že jsem celou přípravu zahodil a věnoval se tomuto tématu, které mi v danou chvíli přišlo důležitější.

Přesně proto do rozhovorů nechodím s vůbec žádným očekáváním a plánem, jak se má všechno vyvinout. Celé natáčením nemám vůbec pod kontrolou. Je to improvizace a já se snažím hosta co nejlépe poslouchat, abych pochopil, co mi chce říct, a mohl jsem na to navázat.

Jasně, často to pochopím až zpětně. 🙂 Není snadné v té rychlosti odhalit všechny příležitosti a využít jich. Jen tím chci říci, že většina otázek prostě vyplyne z momentální situace a není předem naplánovaná. To dělá rozhovory unikátními, protože doplňující otázky nutí hosty více přemýšlet a jít ve svých odpovědích hlouběji.

Proto se nechci svazovat jakýmikoliv pravidly o tom, na co se koho ptát nebo raději neptat. Chci to nechat plynout a pouze to korigovat tak, aby si divák řekl, že ta hodina stála za to.