Chyby iParťáka #1: Klienti s malými rozpočty

Pokud sledujete můj blog, mohli jste se v minulém článku dočíst o tom, že jsem dobrovolně zavřel svoji první firmu iParťáka. Vedlo mě k tomu několik důvodů. Jedním z nich byly i chyby, které jsme udělali a které jsme museli do budoucna řešit. To se mi ale už nechtělo, protože jsem se chtěl věnovat jiným věcem.

V této sérii článků vám zmíněné chyby odhalím. Samozřejmě nebudou všechny, protože jsme jich udělali spoustu. iParťáka jsem zakládal hned po střední škole, bez jakýchkoliv zkušeností v podnikání, ze zaměstnání, prostě z čehokoliv, co by mi pomohlo stavět firemní základy jinak.

Na druhou stranu těchto chyb nelituji. Firma dokázala profitovat a já se díky nim spoustu věcí naučil. Dnes mě baví se ohlížet a z těch 2-3 let, co jsem iParťáka aktivně tvořil, čerpat novou inspiraci. Možná v této sérii najdete inspiraci i vy a možná se díky mým chybám vyhnete jejich opakování.

Každopádně tak budete moci nahlédnout hluboko do mého podnikání, a ačkoliv se za moje chyby nestydím, je vcelku zvláštní pocit vám je takto odhalovat. Pojďme tedy na první.

Klienti, které (ne)chceme

Pokud jsou v našem oboru známé takové ty hlášky o tom, že někdo chce web za 20 tisíc s unikátním designem, perfektními texty a já nevím, s čím ještě, tak já si takovými situacemi prošel mnohokrát. iParťák totiž dělal jednu obrovskou chybu – přitahoval klienty, kteří na něj neměli peníze.

Psali jsme texty. Tvořili jsme weby. Dělali grafiku. Většina zakázek za námi chodila sama, ale byli jsme tou firmou, která to dělá „levně“. Pomohlo k tomu několik věcí.

1. WordPress, na kterém jsme weby stavěli, je zdarma. Mnoho lidí jej tedy má spojeno s tím, že na něm jde udělat všechno levně. Jenomže ono se v jeden moment neliší, zda máte vlastní řešení nebo zda využíváte nějaký open-source, čas programátorů je stejně drahý a vaše práce může zabrat i dlouhé týdny. My to ale neuměli komunikovat a ano, klienti po nás chtěli weby za 20 tisíc s unikátní grafikou, otextováním a ideálně i s několika hodinami konzultací.
2. Psali jsme texty a veřejně deklarovali ceny. Ty se pohybovaly kolem 250 Kč za 1 normostranu textu. Neříkali jsme tomu copywriting, prostě jsme klientům chtěli pomoct s texty. Klientům s nízkým rozpočtem, co neměli na profesionálního copíka.
3. Dělali jsme toho hodně. Pokud firma nabízí tvorbu webu, grafiky, textů, jazykové korektury a překlady, tak je něco špatně. Nejspíš to dělá externě a nemá to in-house. My neměli, ani jsme to neříkali. Ale byl to další důvod, proč nás škatulkovat spíše mezi ty, co to dělají levně.

Tohle se vám na stránkách iParťáka ukázalo, když jste v menu najeli na položku Služby. A tohle všechno jsme nabízeli.

A těch důvodů bylo více. iParťáka čekala dlouhá cesta za tím to změnit. Dokonce jsme postupně některé služby přestávali nabízet. Začali jsme s překlady a korekturami, kde jsme měli nejnižší marže a ve kterých jsme se nechtěli do budoucna realizovat. Dlouhou dobu jsem si hrál s myšlenkou překlopení iParťáka do content marketingové agentury, protože právě to mě bavilo ze všeho nejvíc. Nakonec jsem se ale vydal jinou cestou.

Následků toho, že jsme přitahovali klienty s malými rozpočty, bylo hned několik. Především prostě neměli peníze. Na web skutečně měli jen 20 tisíc. Snažili jsme se tlačit nabídky využití bezplatných šablon, jejich úpravy apod., ale moc se nám to nedařilo. Klienti měli málo peněz, my to nebyli schopní změnit a ani jsme neuměli dobře počítat.

Když jsme navíc delší dobu nepřijali žádnou větší zakázku, museli jsme ty malé brát. Tlačilo nás to do otrocké práce s minimálními maržemi, a pokud bychom to uměli správně spočítat, určitě jsme něco i zadotovali.

Přitahovalo to také „zvláštní“ klienty. Takové, které jiné firmy odmítly, jednotlivci s nimi ukončili spolupráci apod. Všiml jsem si, že hodně klientů má takové „pochybné“ podnikání. Naštěstí ale takoví nebyli všichni.

Když máte na práci málo peněz, nedokážete ani dobře odměnit svoje kolegy. Takže jsme museli třeba programátorům dávat nižší odměny, než jsme chtěli, což se zase promítlo v délce trvání naší spolupráce a celkové spokojenosti ve firmě.

Jinými slovy, byla to chyba. To, že jsem ji zmínil jako první, má svůj důvod.

[clickandtweet handle=“@atsor“ hashtag=““ related=““ layout=“card“ position=““]„Spíše než 10 věcí dělej 1, ale buď v ní nejlepší. My nebyli, což se nám vymstilo.“[/clickandtweet]

Jak to změnit?

iParťák měl dobře našlápnuto. Mohli jsme těžit z našich referencí, které byly dobré, ale vlastně i z této zkušenosti s „malými“ klienty. V následujících chybách budu blíže popisovat několik dalších slabých míst iParťáka, už teď ale mohu naznačit, že jednou z hlavních cest byla užší specializace. iParťák se musel stát odborníkem na konkrétní věc. A v ní být nejlepší.

Nikdy jsem neměl jasno v tom, co to bude. Zda budeme nejlepší na WordPress (podle mnoha klientů jsme totiž byli) nebo zda to třeba bude ten content marketing. Jasno jsem neměl právě proto, že jsem v té budoucnosti „sám sebe neviděl“. Byl to jeden z klíčových důvodů, proč jsem firmu zavřel. Nechtěl jsem budovat firmu, co dělá weby, ani co dělá content marketing.

Špatně jsme komunikovali naše reference. Za celou dobu jsme nebyli schopni vykopnout jeden větší web, který jsme pro klienty dělali. Nedokázali jsme veřejně ukazovat, co vlastně děláme, v jaké kvalitě to děláme a na jaké úrovni je naše práce. Ve skutečnosti jsme totiž měli standardy poměrně vysoko a snažili se práci dělat lépe než ostatní. Jen jsme to neuměli ukázat.

Ani v jedné z těch věcí, kterou jsme dělali, jsme nebyli aktivní. Nepřednášeli jsme o WordPressu, nepsali o content marketingu, vlastně jsme ani vlastní pořádný content marketing nedělali. Nebylo tedy divu, že lidé nevěděli, co vlastně jsme a v čem jsme nejlepší.

Pokud bych tedy měl dneska začít znovu, vybral bych si jednu specializaci a v ní se snažil být nejlepší. Obklopil bych se lidmi, kteří by toho chtěli dosáhnout také a kteří by pro danou věc byli nadšení (to se mi také nedařilo). V oboru bych se snažil být co nejvíce aktivní – ukazoval bych svou práci, sdílel svoje know-how, vzdělával a inspiroval ostatní. Měl bych jasno v tom, kdo je můj klient, a snažil bych se co nejmíň ze svých zásad ustupovat.

V dalším článku vám povím o tom, proč je špatné se spoléhat jen na reference a proč vás doporučování ostatních může přivést do velkých problémů. Je to chyba, kterou hodnotím jako druhou největší. A dopouští se jí spousta lidí a firem kolem mě.

Chceš si přečíst i o dalších chybách?

Dej lajk na moji stránku a počkej si na další články o tom, co všechno jsem v iParťákovi pokazil a jak bych to dnes udělal jinak.

Jiří Rostecký

Zdroj fotky: Fotolia.com | Autor: prostockvideos